Pokračování slavného románu žánru gotiko-fantasy, v němž se ukáže, že ani všemi mastmi mazaný rebel nedokáže zlomit sílu prastaré tradice.
Druhý díl trilogie Gormenghast rozvíjí sled událostí po té, co se nenápadnévlády nad hraběcím hradem pomalu ale jistě ujímá plebejský samozvanec Koncíř. Ještě mu zbývá odstranit několik nepohodlných dvořanů, a on je skutečně jednoho po druhém úspěšně likviduje. Jenomže tak dlouho se chodí s dýkou pro moc, až se čepel ulomí, a prohnanému Koncířovi nakonec vrtkavá štěstěna přestává přát. Po tragickém skonu mladé Fuchsie vzbouří její matka veškeré poddanstvo a vytáhne do války proti uzurpátorovi. Ale nástupce trůnu Titus, s hamletovskými pochybnostmi v hlavě a nešťastnou láskou v srdci si umíní, že proradného zabijáka Koncíře musí dostat sám, ať ho to stojí třeba holý život.

Sníh, kdysi nepřekonatelná překážka, na půl roku přerušující jedinou cestu z Andorry do Francie, je leitmotivem novely, v níž je minulost dříve chudé, zapomenuté země v Pyrenejích konfrontována se současným blahobytem miniaturního státu. Ztělesněním dávných světů je babička Agnès, přesazená ze staré venkovské usedlosti do moderního bytu v hlavním městě Andorry, a její vnuk Eugeni, který si pro ni jednou týdně najde čas a hledá u ní kořeny svého rodu a ztracenou minulost, kterou jako dítě ještě zažil. Půvab Morellova vyprávění spočívá v tom, že oba protagonisté spolu nevedou dialog, nýbrž si v duchu promítají svoje setkání, vzpomínají na ně a připravují si, o čem budou příště hovořit. Záměrně neuspořádaný tok vyprávění tvoří zdánlivě nepřehlednou mozaiku, kterou čtenář vidí vcelku teprve ve chvíli, kdy zavírá knihu. Sníh už není protivný; je blahodárný, vítaný. Otázky však zůstávají: co bylo nebo je lepší? Neztrácíme v honbě za blahobytem a pohodlím svoji identitu, jsme snad teď šťastnější?
Kniha Protivný sníh byla odměněna prestižní katalánskou literární Cenou Karla Velikého 1999.

Další soubor Singerových brilantních povídek. Autor na minimální ploše svým nezaměnitelným stylistickým uměním vykresluje portréty postav a postaviček, které zalidňují scénu židovského štetlu. Vybaven dokonalou znalostí lidských povah i osobní zkušeností s životem v tomto prostředí předvádí lidskou komedii nesenou lidskými slabostmi i vášněmi, touhou po druhém člověku i po Bohu, pozemským plahočením i směřováním k věčnosti.

Debutový román pětadvacetiletého Londýňana Adama Thirlwella vyhrál v roce 2003, kdy vyšel, nejen literární Cenu Betty Traskové, díky níž se mladý spisovatel zařadil do skupiny nejlepších britských autorů pod čtyřicet let, ale vzbudil veliký čtenářský ohlas a horlivou diskuzi mezi kritiky – něco, co se v současné britské próze už dlouho nestalo. Většina recenzentů připomíná Portnoyův komplex od Philipa Rothe, Woodyho Allena a Milana Kunderu, k jehož vlivu konkrétně se mladý autor, vyrůstající v literárně orientované rodině, veřejně hlásí. Adam Thirlwell je ale především talentovaným, svébytným a originálním spisovatelem, s naprosto osobitým stylem a citem pro jazyk a netradičně podané situace, píšící o detailech, o nichž se nepíše, způsobem, který bychom nečekali. Autor si se čtenářem hraje od samého počátku, název Politika je úmyslně zavádějící, kniha není o tom, co si pod politikou běžně představujeme, je však hodně o sexuální a vztahové „politice“, o vzniklé a přerůstající „politické krizi“ jednoho milostného vztahu a soužití, do něhož je ze slušnosti a bezradnosti přizvána jako třetí ještě jedna mladá žena. Joshe, Nana a Anjali vystupují v románu jako tři země erotické aliance, kde to každý s každým myslí dobře a nikdo nechce nikoho ranit.

Rozšířené vydání knihy, v níž nás autorka vede přirozenou cestou k astrologii jako nástroji sebepoznání, k astrologii inspirované významnými systémy psychologických škol, na jejichž počátku stála Freudova psychoanalýza a hlubinná, analytická psychologie Carla G. Junga. Snaží se rozvíjet obrazné a analogické myšlení, tvůrčí schopnosti, filozofické a duchovní postoje, vede k holistickému, celostnímu pohledu na Vesmír a na místo člověka v něm.

Narození miminka je takovým malým zázrakem, ať se tento děj odehraje kdekoli. Je nezadatelným právem matky, aby si vybrala místo, které ji pro přivedení miminka na svět připadá nejvhodnější, nejbezpečnější, nejpřirozenější… V České republice měly ženy donedávna možnost porodit pouze v nemocnici. Ať byly nemocné či zdravé. Jinde „se nerodilo“. Nebylo to zvykem. Dnes stále více maminek uvažuje o jiném způsobu porodu i o jiném prostředí než nemocničním. K tomu, aby mohly maminky učinit rozumné rozhodnutí kde a jak přivést miminko na svět, potřebují spoustu informací. Měly by vzít v úvahu výhody a nevýhody prostředí mimo nemocnici, zhodnotit svůj zdravotní stav a možnosti. Knížka Možnost volby by jim v rozhodování měla pomoci nejen konkrétní radou, ale i prostřednictvím příběhů žen, které možnosti volby využily.

V jedné ze svých nejslavnějších prací se anglický historik Peter Burke pokouší představit lidovou kulturu raně novověké Evropy jako celek. Z hlediska zeměpisného zahrnuje celou Evropu, od Irska po Ural, od Norska po Sicílii, z hlediska časového tři století, od prvních tištěných letáků a kramářských tisků po Francouzskou revoluci. Detailním způsobem se v ní věnuje jak světu profesionálních zpěváků, bláznů, žonglérů, šarlatánů, potulných herců a vypravěčů, tak postavám jejich děl, jež se stávaly lidovými hrdiny, vysmívanými hlupáky i viníky, na než byla svalována všechna příkoří a těžkosti lidského života. Autor přitom důsledně ukazuje, že podoby lidové kultury v raném novověku byly výrazně formovány sociálními podmínkami, v nichž vznikaly, a kolektivními představami, jež mentálním způsobem ovlivňovaly jak podobu neelitní kultury mezi léty 1500-1800, tak její střetávání se s kulturou vzdělanců z vyšších sociálních vrstev, kteří se pokoušeli lidovou kulturu reformovat a potlačovat její nevázanost a pověrečnost.

Existence naší pramatky, slavné Evy, je dnes již obecně přijímanou hypotézou. Ale existoval i Adam? Zdá se, že ano. Před šedesáti tisíci lety se procházel po afrických pláních muž, který byl podle všeho předkem všech lidí, kteří na Zemi v historické době žili. Proč to byl právě on? Jak se dostali Adamovi potomci do všech koutů světa? A co se stalo s dětmi ostatních mužů? Na tyto a další otázky odpovídá kniha genetika Spencera Wellse, který mapuje putování lidského rodu na základě stop, jež nám poskytuje DNA. Kromě genetických metod ale v hojné míře využívá i výsledků jiných věd od archeologie a paleoklimatologie až po lingvistiku. Během této vzrušující cesty pochopíme i vznik lidských ras a typů.

Vlastními zážitky inspirovaný román mistrného vypravěče. Kosinského krutý, ironický, podivně perverzní, přesto však vysoce morální svět je imponuje příběhy hledačů citového vzrušení a fyzického napětí, kterým sex otvírá dveře a odhaluje jim pravdu o jejich vlastním já. George Levanter se neustále pohybuje prostorem i časem. Na svých cestách po Evropě a Spojených státech střídá nejrůznější prostředí a setkává se s mnoha zajímavými, mnohdy však ideologicky, citově či fyzicky deformovanými lidmi. Prožívá řadu nevšedních dobrodružství, za kterými však vždy stojí autorův záměr postavit svého hrdinu do situací, které mu umožňují odhalit něco nového o našem životě a o světě, v němž žijeme.

Nový román Paula Coelha. Známý spisovatel a válečná zpravodajka, oba úspěšní ve své profesi, žijí v Paříži v nekonvenčním manželství. Jednoho dne žena zmizí. Šlo o vraždu, únos, útěk? Spisovatel je odhodlán ji – svůj „Záhir“ (pojem známý z islámského světa, který označuje věc nebo bytost, na něž nelze zapomenout) najít. Jeho pátrání jej zavede do nejvzdálenějších končin světa, ale zároveň i do vlastního nitra. Paulo Coelho ve svém novém románu zkoumá, co dnes znamená pro muže a ženu společný život a jak nerezignovat na riziko a dobrodružné hledání „osobního příběhu“.