Nejnovější syntetická práce německé historiografie o nuceném pracovním nasazení zahraničních dělníků a vězňů koncentračních táborů ve válečném hospodářství nacistické Třetí říše. Monografie mladého německého historika Marka Spoerera rozšiřuje současný stav znalosti fenoménu nuceného pracovního nasazení moderních evropských dějin 20. století o čtyři nové úhly pohledu – všímá si způsobů získávání zahraničních dělníků a jejich nuceného nasazení za 2. světové války i v nacisty okupované Evropě; usiluje o statisticky přesné zachycení rozsahu nucené práce ve prospěch německého hospodářství v letech 1939–1945; hledá konkrétní viníky využívání otrocké nucené práce na straně státních úřadů Třetí říše i mezi jednotlivými německými průmyslníky a skicuje podobu poválečného odškodnění nuceně nasazených německými vládami až do přijetí odškodňovacích zákonů v Německu a v Rakousku v červenci roku 2000. Pro české prostředí je Spoererova práce navýsost aktuální i tím, že pojednává také o nucené práci českých dělníků v nacistickém válečném hospodářství.

Román Miloše Urbana je nebezpečným pátráním po tajemství univerzální věty. Existuje vůbec? Nebo je to chiméra? A proč někdo neváhá prolít krev, jen aby zůstala utajena? Martin Urann je zaměstnancem reklamky, kterému docházejí nápady, a tak mu hrozí propuštění. Dostane však ještě jednu šanci, úkol, do něhož se nikomu jinému nechce a nikdo nevěří v jeho splnitelnost. Martin Urann musí vymyslet slogan, který by platil pro všechny lidi a všechny situace a mohl by prodat jakékoli zboží. Ve svém zoufalství se hrdina chytne toho, co mu jako první přijde do cesty. Je to dívka, jež čte v metru knihu o světcích, hvězdách a kostelech. Odpověď je možná právě v této knize a inkoustem může být krev.
První Urbanův román od dob Poslední tečky za Rukopisy, který není tak úplně černý. Lze jej rovněž číst jako volné pokračování románu Stín katedrály.

Kniha o Kosti patři bezesporu k nejoriginálnějším dílům české historiografie 20. století. Zdálo se, že o jejím autorovi stejně jako o vzniku této monografie bylo známo bezmála všechno. Ale není tomu tak. Nedávno byla nalezena původní verzi, kterou napsal Josef Pekař v létě roku 1909, dal ji vysázet a pak ji zdánlivě od základu přepracoval. Původní sazba se však zachovala, přestože nebyla dlouho známa. Pekař se pokusil o velmi podrobné líčení kosteckého panství v éře Černínů, přičemž podává v podstatě mikrohistorický obraz, v soudobé historiografii stále výrazněji uplatňovaný. Jedná se o původní nepublikovaný text jednoho z nevýznamnějších českých historiků, který představuje jedinečný vhled do historikovy dílny.
K vydání připravili Jaroslav a Jana Čechurovi.

Ve svém novém románu se Umberto Eco vrací především do doby svého dětství a dospívání. Protagonistou příběhu je šedesátiletý antikvář Yambo, který se probudí z komatu s těžkou amnézií a pamatuje si jen citáty z literárních děl. Rozhodne se hledat vlastní vzpomínky na půdě rodinného sídla v bednách se starými rodokapsy, komiksy, gramofonovými deskami a školními sešity. Eco i v tomto díle plně rozvinul svou zálibu v intertextových citacích, zaměřil se však hlavně na oblast tzv. triviální literatury, jíž věnoval studii Nadčlověk pro masy. Yambo, stejně jako Eco, dospíval v Itálii ve 30. a 40. letech minulého století. Byl jeho vysněným hrdinou hrabě Monte Christo, Sandokan anebo Duce? Tajemný plamen královny Loany je román o citové výchově za fašismu. Vypráví o lidské odvaze i strachu, slabosti a síle, o ideologii, propagandě a cenzuře doby. Yambo objevuje útržky vzpomínek a skládá z nich svůj vlastní život. Eco–vypravěč přitom využívá narativní metodu, již nazval „mlžným efektem“. Při četbě románu jen pozvolna rozhrnujeme závoje mlhy zapomnění a snového oparu, abychom v dálce zahlédli tajemný plamen královny Loany, který září v hlubině nevědomí každého z nás.

Poutavý a zasvěcený úvod do jedné z nejvlivnějších teorií 20. století určený laikům a založený na příkladech z každodenního života. Máme před sebou knihu, jež na základě středoškolských znalostí dokáže pomocí v podstatě nematematického výkladu zprostředkovat vhled do základních principů, jimiž se řídí kvantový svět. Autoři se zabývají rovněž oblíbenými kvantovými paradoxy a dávají čtenáři na výběr několik možných vysvětlení. Důležitost kvantové teorie vysvitne i v souvislosti s nadcházející nanotechnologickou revolucí, která bude zřejmě v tomto století určovat směr rozvoje technologií a spolu s kvantovou kryptografií a kvantovými počítači se přiblíží až na samou hranici snů z oblasti vědecko-fantastické literatury, jíž ostatně autoři vyhradili celou jednu kapitolu v závěru knihy. Srozumitelný a živý výklad je doprovázen četnými pečlivě zvolenými fotografiemi a přehlednými diagramy. Tato působivá a propracovaná kniha je nepochybně čtivým dárkem pro všechny zájemce o tajemnou a lákavou kvantovou teorii.

Ze slíbené románové pentalogie Roberta Fulghuma vycházejí opět v jednom svazku část třetí Miluješ můj klid, ale co když se pohnu? a část čtvrtá Valčík s býkem, kde se setkáme opět s Alicí, Alexem a Max–Pollem jako hlavními postavami. Děj nás tentokrát zavede především do vzdálenějšího Japonska, kde si Alice nechá u věhlasného mistra udělat konečně své vysněné tetování, a posléze do Athén, kde se všechny známé postavy na svých cestách zastaví a setkají se svou „věštkyní“ taxikářkou Polydorou, která každému předpoví budoucnost. Všichni se pak sejdou na Krétě v Meltemi, kde Alex uspořádá večeři na oslavu svatého Ošidného, patrona lidí, co nežijí konvenčně. Je těžké dostát přání autora a číst toto pokračování „pomalu“, ale o překvapení, tak typická pro Roberta Fulghuma, tu není nouze. Japonská část na sebe bere i japonskou literární podobu a oplývá pastelovou krásou a osudovou tragičností.

Autor na základě inkvizičních protokolů z přelomu 13.–14. století rekonstruuje osudy katarské vesnice. Využívá přitom historické i antropologické metody a líčí život středověkých vesničanů ve všech jeho bizarních podobách. V roce 1320 začal inkvizitor Jacques Fournier, biskup v Pamiers a pozdější avignonský papež Benedikt XII., vyšetřovat 250 obyvatel horské vesničky Montailou v kraji Horní Ariege, kteří byli podezřelí z katarské hereze. Tento okcitánský „Maigret“ zachytil ve svém inkvizičním protokolu každodenní události, pomluvy, skandály, řevnivost, zločiny a násilí, vytváření lokálních klanů a spojenectví, milenecké i manželské svazky, magické pověry a praktiky, folklor i víru v revenanty…

Nový překlad rozsáhlého kaleidoskopu portrétujícího stěžejní postavy beatnického hnutí. V tomto obsáhlém románu se znovu objevuje motiv pobytu požární hlídky v lesích národního parku Mount Baker, který známe už z Kerouacovy povídky Sám na vrcholu hory ze sbírky Osamělý poutník. Ústřední dějovou linkou je však Kerouacovo putování ze Spojených států do Mexika a do Tangeru ve společnosti jeho nejbližších přátel – Alena Ginsberga, Gregoryho Corsa, Codyho Pomeraye a Williama Burroughse – putování doprovázené alkoholem, drogami, ženami, ale i dychtivým vnímáním světa kolem. Jednoduše nekonvenční portrét myšlení a žití beat generation.

Editor a autor předmluv a komentářů Miloš Sládek sestavil výbor z české sváteční a příležitostné homiletiky výhradně z tiskem vydávaných promluv. Každé z více než půl druhé desítky kázání je uvedeno krátkou předmluvou, ze které se čtenář dozví nejdůležitější údaje o kazateli, o prostředí, v němž promluva zazněla, i o specifikách daného textu. Celý výbor uvádí obsáhlá předmluva, jež modernímu čtenáři přibližuje zákulisí příprav kázání, stručně čtenáře seznamuje s dějinami českého pobělohorského kazatelství a vysvětluje některé méně známé souvislosti a termíny. Do výboru byla přednostně zařazena kázání, na nichž se nejvýrazněji projevují proměny a podoby českého kazatelství od 90. let 17. století do 60. let 18. století; jedním z hlavních záměrů bylo představit homiletiku v její tematické pestrosti i v šíři uměleckých možností.

Na stránkách této knihy najdeme obrazy mistrovských děl všech dob, nejedná se však o dějiny umění, jak je obvykle chápeme. Ilustrace i rozsáhlá antologie textů mají čtenáři přiblížit rozmanité představy o kráse, jak se projevovaly od dob starého Řecka až dodnes. Dozvíme se, jak různě byla pojímána krása přírody, květin, zvířat, lidského těla, nebeských těles, matematických vztahů, světla, drahokamů, Boha i ďábla. Třebaže se dochovaly jen texty filozofů, spisovatelů, vědců, mystiků či teologů a svědectví umělců, na základě těchto dokumentů si lze učinit představu, jak vnímali krásu běžní lidé i páriové všech dob.
Editor Umberto Eco.