On se považoval za rebela a ona za vzorňačku. Na prvním rande Václav Kamilu podrobil vědomostnímu testu, který hravě
zvládla. A zvládala i všechno další, co manželství s básníkem,
literárním kritikem, filozofem, matematikem, chartistou, kotelníkem, vězněm a politikem Bendou obnášelo: šest dětí, domovní
prohlídky, návštěvy manžela v kriminálu, revoluční radost i porevoluční tlak a výhrůžky.
Manželé Bendovi nevyvěšovali praporky, chodili do kostela a v době, kdy vrcholila hysterická kampaň proti Chartě 77,
ji Václav Benda podepsal. Bylo mu třicet let a mezi disidenty
ho skoro nikdo neznal. To se ale brzy změnilo. Dvakrát se stal
mluvčím Charty 77, byl jedním ze zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a Státní bezpečnost ho považovala
za jednoho ze svých nejnebezpečnějších protivníků. Potrestali ho tím, že ho poslali na čtyři roky do vězení, kde seděl s dalšími „vonsáky“ Václavem Havlem a Jiřím Dienstbierem.
Kamila s dětmi za ním jezdila na návštěvy, posílala balíčky a dopisy,
ale zároveň bez „generála“ Bendy objevila svoji vlastní sílu.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Severočeské maloměsto plné zchátralých domů a opuštěných továren je kulisou napínavé městské fantasy pro dospívající čtenáře. Gymnazistku Simonu temná krása těchto staveb fascinuje. Na jedné toulce ulicemi potká Larina, který také rád prolézá staré budovy, třebaže z jiných důvodů. Než se o nich Simona může dozvědět víc, Larina někdo unese a ona se ocitá ve víru nebezpečného dobrodružství. V jeho středu stojí tajemné ovum, čtyři sta let staré stolní hodiny ve tvaru vejce s podivuhodně složitým strojkem. Jde o sběratelskou raritu, jejímž posledním známým vlastníkem byl místní továrník. Ten svým potomkům odkázal záhadné indicie, jak se k ovu dostat. Proč s tím ale dělal takové tajnosti? A co jsou vlastně Larin a jeho nekonvenční kamarádka Alice zač?

Existenciálně laděné vyprávění nás přenese do podkrušnohorského města sužovaného smogem a jedovatými výpary. Beznadějné a vyprázdněné jsou i osudy hlavních hrdinů, barvitých
postav reprezentujících spodní patro společnosti: Číča pracuje
ve fabrice a jediný smysl spatřuje v budování své muskulatury v posilovně, kamioňák Čambáro, vyčerpaný stereotypním
ježděním po evropských dálnicích, Adam hledá naplnění ve
čtení detektivních příběhů. Šárka obsluhuje na baru štamgasty a je vděčná, že nedopadla jako její matka, která si na živobytí vydělávala vlastním tělem. Celá parta se každý pátek schází u Mirouše, sledují fotbal a vzájemně se ujišťuje o marnosti
svého každodenního pachtění. Zavedené stereotypy se pokusí
narušit Jakub, který se nedobrovolně vrátil po studiích v Praze, a především jeho přítel Jonáš. Jámy jsou nejen příběhem
z bohy zapomenuté periferie, ale i podobenstvím o tom, co
pro každého z nás znamená žít naplněný život.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Nesmírně inspirativní souputník k dnes již klasickému Alchymistovi přináší nadčasové příběhy plné
rozjímání a návratu k tomu nejpodstatnějšímu.
Jeden z nejvlivnějších autorů našeho věku předkládá soubor příběhů a podobenství, jež zpřístupňují mystérium lidské existence. V knize Maktub (v překladu „to, co je psáno“) Coelho čtenáře zve
na cestu víry, sebereflexe a vnitřní proměny. Jak sám říká, Maktub není knihou rad, nýbrž pobídkou
ke sdílení a výměně zkušeností. Každý z příběhů osvětluje jednu z cest, jež vedou k nazření našeho
života a životů našich bližních po celém světě a přibližují nás k univerzální pravdě o naší kolektivní
i individuální lidskosti.

Ústav Heim Hochland v Bavorsku, rok 1944. Ve vzorové nacistické porodnici panuje mír a klid, aby děti, narozené pro nový řád SS,
a jejich matky mohly pobývat v co nejharmoničtějším prostředí.
Mladičká Francouzka Renée, jež otěhotněla s německým vojákem,
zde nachází útočiště do narození nechtěného dítěte. Zdravotní sestra Helga se tu stará o blaho budoucích matek a novorozenců, je
ale svědkem tragických osudů žen a situací, kdy jsou „nevhodné“
děti jednoduše „eliminovány“. Její skálopevná přesvědčení se začínají drolit. Poláka Marka sem přivezli z Dachau, aby spolu s dalšími vězni pracoval na stavbě nových budov. Spojenci ale postupují
a precizně fungující organizace domova se začíná rozkládat. Z útočiště se stává past.

Autorka napsala působivý román o životě v instituci programu Lebensborn, jenž měl za cíl pod Himmlerovým
patronátem rozvíjet árijskou rasu a produkovat budoucí válečníky.
Jemným, přesným a citlivým jazykem vypráví příběhy, jejichž protagonistům se navzdory odlidštěné mašinérii podařilo zůstat lidmi.

Stal se z něj symbol nezlomné vůle, výjimečných
schopností a naděje na úspěch. Aleš Svoboda se
v listopadu 2022 oficiálně stal astronautem Evropské vesmírné agentury. Předcházelo tomu náročné výběrové řízení, ve kterém Aleš uspěl jako jeden
ze sedmnácti v konkurenci dalších skoro dvaceti tří
tisíc uchazečů z celé Evropy. Již předtím ho kariéra zavedla mezi zhruba 20 stíhačů, kteří nad české
i evropské nebe vzlétají v nadzvukových bojových
letounech JAS-39 Gripen.

Jak obtížné je stát se stíhacím pilotem a jak obtížné
je stát se astronautem? Jak vypadají střety s ruskými piloty nad Baltem? Kolik peněz bere za svou práci pilot Gripenu a jak vypadá jeho běžný pracovní den? Jaké jsou šance na realizaci české vesmírné mise? To jsou jen některé z otázek, které
padly v knižním rozhovoru Aleše Svoboda s novináři Veronikou a Martinem Jonášovými.

Co je v dnešní době vědecký objev? Jaké místo a význam má
věda v soudobé společnosti? A zbývá v ní prostor pro skutečně tvořivé myšlení?
Pánkova nová próza je zasazená do Dublinu, kam se hlavní hrdina vypravil na konferenci o astrofyzice. Až na místě zjistí, že
mu anonymní recenzenti prestižního vědeckého časopisu „zabili“ přelomový objev. Po konfliktu s ostrahou konferenčního
centra, která ho nutí, aby si na krk navlékl konferenční visačku
jako nějaká ovce, uteče raději ven. Potlouká se kolem kanálů
a po mořském pobřeží, opíjí se a uvažuje o stavu společnosti,
která každodenně používá vědecké výdobytky, aniž v nejmenším tuší, jak fungují, aniž se o to zajímá. Na své pouti cizím městem se potkává s řadou lidí, u nichž marně hledá porozumění.
Josef Pánek napsal další svébytnou a sugestivní prózu, v níž
provokativně ryje do obnažených nervů naší postindustriální
společnosti.

V odlehlém koutě země na belgicko-francouzském pomezí, kde krajina ještě trochu vypadá jako v dobách, kdy tu všichni farmařili, shoří tradiční čtvercový statek. Na spáleništi je nalezena mrtvola čtyřiaosmdesátiletého farmáře. V následujících týdnech se stáhne smyčka kolem party mladíků, zčásti místních, zčásti jejich kamarádů z francouzské strany hranice – starý Daniel totiž neuhořel, ale byl brutálně ubit. Mladíci jsou zatčeni a Danielův synovec Chris souhlasí se zastupováním rodiny u soudu. Na svého strýce si téměř nepamatuje, podivínský a staromilský muž žil osamoceně a s rodinou, vlastně skoro s nikým se téměř nestýkal. Chris je ale přesvědčený, že je třeba vrátit mu důstojnost, o kterou svou násilnou smrtí přišel, protože z vyjadřování jeho vrahů čiší pohrdání starým mužem.
Vydává se nejen k soudu, ale v prostoru i čase po Danielových stopách. Ve snaze porozumět tomu, kde se v mladých lidech vzala tak neslýchaná krutost, se vydává i do jejich životů, do příběhů obyvatel chudé oblasti postižené nezaměstnaností, drogami a bezprizorností. Kniha Daniel, názvem odkazující k biblickému mučedníkovi, byla nominována na literární cenu Boekenbon. Její francouzský překlad se dostal do užšího výběru Ceny Médicis, získal Cenu za nejlepší cizojazyčnou knihu a na festivalu krimi literatury Quais du Polar Cenu lyonského soudního dvora.
Mistr svého oboru Chris de Stoop napsal příběh věrný tradici žánru knihy Chladnokrevně od Trumana Capoteho.

Vydání knihy podpořil Fond vlámské literatury.

„Svého Boha nepokoušej / vírou v budoucí život / natožpak ten věčný, / v lehké a jasné dny, neurčité naděje.“ Po básnickém debutu Mýtinami, jenž se dočkal nadšeného přijetí ze strany literární
kritiky i čtenářstva, vydává Klára Krásenská básnickou skladbu Veni, veni. Zvolání převzaté z latinského hymnu Veni, veni Emmanuel se neodehrává v neproblematické poloze touhy. Předchází mu
rozchod s Bohem smrti, s nímž nelze žít, rozchod, který se musí odehrát, aby se báseň mohla stát
očekáváním Jiného, odpoutáním vzpurného Prométhea. „Když se odchází do noci / už to tak bývá,
že se jeden nevrátí.“

Od autorky bestselleru „Dobrodruh“.

Christopher je u vytržení, když se kolem něj na návštěvě u dědečka ve Skotsku prožene stádo zvířat, jaká dosud znal jen z bájí. Ale když vzápětí zachrání před utonutím v jezeře mládě gryfa, navždy se mu změní život. Dozví se totiž o existenci Souostroví, shluku ostrovů, které nenajdete na žádné mapě a kde odedávna žijí bájní tvorové. Jenže teď je jejich domov i oni sami v nebezpečí. Spolu s Mal, dívkou ze Souostroví, se chlapec vydává na dobrodružnou pouť a snaží se zjistit, proč mizí magie a bájní tvorové vymírají. Mimo jiné se utkají s krakenem, navštíví sfingy a jednají s draky. Čím víc se děti o tajuplném Souostroví dozvídají, tím jasněji chápou, že jen ony můžou bájný svět zachránit.

Román Bájní tvorové se stal knihou roku 2023 podle knihkupectví Waterstones, zároveň v rámci Britských knižních cen 2024 získal výroční cenu za nejlepší prozaickou dětskou knihu a Rundellová byla vyhlášena autorkou roku.

„Nejdřív byl Tolkien, pak Pullman a teď přichází Katherine Rundellová.“

„Katherine Rundellová je úkaz.“ (Neil Gaiman)