Kronika Franků tourského biskupa Řehoře představuje jedinečný pramen o historii francké říše 5. a 6. století. Díky svému rodovému zázemí (Řehoř pocházel z pokřesťanštěné, galorománské senátorské rodiny, která po generace zastávala vysoké světské i duchovní funkce) mohl nejslavnější francký spisovatel pronikat již od mládí do změti politických střetů, které ovládaly život ve francké Galii. Jako tourský biskup pak udržoval velmi intenzivní styky s místním duchovenstvem, vlivnými aristokraty i příslušníky městského patriciátu. Především pro tyto vrstvy se někdy v poslední čtvrtině 6. století rozhodl sepsat dějiny franckého království od jeho počátků až po jeho současnost.
Kniha analyzuje anglické revoluce 17. století z hlediska současníků, z pohledu tvůrců dobové politické filozofie a politického myšlení a také z historického odstupu – totiž z hlediska pozdějších anglických pozorovatelů francouzské revoluce.
Kniha mladého historika Miloše Řezníka, který přednáší moderní dějiny na univerzitě v Saské Kamenici, je monumentální sondou po polských dějin 18. a 19. století. Autor v ní barvitým způsobem líčí proces formování se moderního polského národa „revoluční cestou“, tolik odlišnou od české národní emancipace. Velmi dinamický vývoj mezi léty 1794–1864 dal autorovi možnost srovnávacím způsobem analyzovat tři polská povstvání: Kościuszkovo 1794, listopadové 1830–1831 a lednové 1863–1864). Velký důraz ve své analýze položil na proměnu myšlení polských a litevských elit, na proměnů politických argumentací a programů, včetně ohlasů dobového liberalismu. Velkou pozornost rovněž věnoval rozboru stavovského systému, teritoriálního a kulturního vědomí, jež formovalo představy politické, a veden komparativní metodou sledoval i ohlas polských povstání v českém prostředí.
Pokračování románu Panství dovádí historii rozvětveného Jakobiho rodu až do posledních let 19. století, kdy se přerod židovské komunity, vymaňující se z feudálních tradic, završí všeobecným společenským kvasem a rozčarováním moderní doby. I zde autor na pozadí osudů velké polské židovské rodiny sleduje nejen vzestup a emancipaci místní židovské komunity, ale stejně tak celého Polska.
V povídkové tvorbě je irský spisovatel William Trevor (1928) právoplatným nástupcem svého krajana Jamese Joyce a jeho slavných Dubliňanů. Vychází z irské lidové vypravěčské tradice a přetváří ji po svém: jeho naturalistické, slohově hutné a na významy bohaté texty vyprávějí o nehrdinských hrdinech všedního dne, jejichž napohled obyčejný život bývá v skrytu často až bizarní a plný všech možných lidských vášní i agonií. Trevor má pronikavé oko pozorovatele vnějších i vnitřních dějů, což mu spolu s vytříbeným jazykovým citem dovoluje spisovatelsky obstát i stranou módních trendů, a zůstat tak naprosto svůj. Českému čtenáři se už představil povídkovým výborem Andělé v Ritzu a novelou Děti z Dynmouthu.
Samostatné vydání světově proslulého románu z roku 1927. Hesse v něm bilancuje krize uplynulého desetiletí a pokouší se formulovat východiska z nich. Poučen psychoanalýzou odhaluje ponor ke kořenům vlastní osobnosti i snahu o překonání sváru ducha a pudů. Román vyniká neobvyklou strukturou, poetickou hrou fantazie i působivým prolínáním snu a skutečnosti.
Tato kniha je prvním věrohodným životopisem Johna F. Kennedyho, který byl za téměř čtyři desetiletí napsán. Uznávaný a vysoce oceňovaný historik Robert Dallek čerpal ze zdrojů disponujících informacemi „z první ruky“, z nedávno odhalených dokumentů i z dosud nikdy neodtajněných archivů, a prostřednictvím svého díla nám tak o JFK odhaluje více, než nám bylo kdy známo. Mění způsob našeho nazírání na Kennedyho život, na jeho působení v prezidentském úřadě i na jeho odkaz. Autor brilantně popisuje Kennedyho přednosti, ale nevyhýbá se ani líčení jeho slabých stránek. Výsledkem je komplexní portrét smělého, statečného, lidského a hrdinského muže Johna Fitzgeralda Kennedyho.
Simon Reeve velice podrobně, přitom ale nesmírně čtivě líčí nejen průběh dne 5. září 1972, kdy palestinští teroristé na dvacátých olympijských hrách v Mnichově zajali část izraelské sportovní výpravy. Popisuje zoufalé snažení nepřipravených německých policistů, reakce vládních činitelů, všeobecný chaos, všudypřítomné zvědavce a média informující o neštěstí v přímém přenosu. Když vylíčí tragický konec nepovedené záchranné policejní operace, věnuje se tajným akcím izraelské vlády stíhající a vraždící palestinské pachatele. V závěru pojedná o snahách německé vlády celou záležitost vymazat z paměti, aby nevyšlo najevo její pochybení, a opačné úsilí pozůstalých vytrvale žádajících spravedlnost a připomínajících památku mrtvých. Při psaní autor vycházel hlavně z materiálů shromážděných pro natáčení dokumentárního filmu, oceněného Oscarem. Vyprávění dodává Reeve dramatičnost a emotivnost nejen přímými výpověďmi jednotlivých osob, ale i domýšlenými dialogy tak, že kniha působí téměř jako napínavý špionážní román. Dává hlas všem, ale vzhledem k mlčenlivosti oficiálních činitelů zaznívají přece jen nejvíce hlasy pozůstalých, a přes veškerou snahu o nezaujatost je jasné, na čí straně jsou autorovy sympatie. Kniha není jen strhujícím popisem jedné konkrétní teroristické akce, ale přerůstá v obecnou a velmi aktuální připomínku toho, jak nesnadné je vypořádat se s terorismem a jak mu média mimoděk nahrávají.
Rukověť bojovníka světla vyzývá každého, aby dokázal žít své sny. Aby každý vyšel vstříc nejistotě života a naplnil svůj jedinečný osud. Svým nenapodobitelným způsobem nám Paulo Coelho ukazuje, že v každém z nás žije bojovník světla, máme ho v sobě všichni. Inspirující krátké texty z let 1993-1996 ponoukají čtenáře, aby nastoupil cestu bojovníka: toho, který je schopen vidět, že být naživu je zázrak, toho, kdo dokáže i prohrát, toho, kterého hledání dovede k nalezení identity, po níž touží. V knize autor vychází z tradic různých zemí, klade důraz na základní lidské hodnoty a vnitřní růst člověka, jenž nepodlehne malomyslnosti a únavě, ale věří v zázraky a lásku.
Kniha Litomyšl – městem krok za krokem, která je autorovým vyznáním městu, jakýsi „litomyšlský chodec“, oslovuje rodáky, obyvatele, návštěvníky města, všechny, kteří mají rádi toto město v nejvýchodnějších Čechách. Formou několika procházek, které mohou být skutečné, mohou být však také „jen jako“, je seznamuje s jednotlivými lokalitami, významnými i zcela nenápadnými budovami či jinými pozoruhodnými místy ve městě. Kromě nezbytných geografických a historických údajů se kniha zabývá především lidmi. Zajímavými, známými i zapomenutými, kteří se ve městě narodili, působili tam, jsou ve městě pochováni, případně mají k městu jiný vztah, každopádně však v Litomyšli zanechali své stopy.
Text je doplněn vzpomínkami, pověstmi a dalším vážným i nevážným vyprávěním: to proto, aby obraz města byl co možná nejživější, nejpestřejší a nejpřitažlivější. Kniha je doplněna jmenným a místním rejstříkem.