Tato sbírka zahrnuje básně z období 2002–2004 a je autorovým knižním debutem. Témata sbírky jsou tradiční, nicméně prostřednictvím pestré a bohaté obraznosti se smyslem pro detail je autor uchopuje neotřele. Básně jsou prostoupeny plynutím, nevyhnutelným tokem času, v němž jsou nám zprostředkovávána krátká impresivní zastavení a ohlédnutí v niterných zahradách znaveného, avšak nikoliv umdlelého chodce.

Když svatý František, zakladatel Řádu Menších bratří, opustil tento svět, rozhodlo se několik z jeho někdejších přátel, že nedopustí, aby jeho tělo padlo do rukou sběratelům ostatků, a za pomoci najatých rytířů z Assisi je unesli z pohřebního průvodu a ukryli na neznámém místě. Pouze bratr Lev tušil, kde se mrtvý světec nachází, a těsně před smrtí se rozhodl vyjevit toto tajemství v záhadném, zašifrovaném dopise jedinému člověku, jemuž důvěřoval: poustevníku Konrádovi z Offidy. Aby Konrád poselství dopisu rozluštil, musí opustit svou chýši v horách a vrátit se do nebezpečného světa 13. století, kdy je Itálie rozdrobena na bezpočet navzájem soupeřících městských států, kdy na cestách běžně potkáte malomocné a i kláštery mají své vlastní mučírny, aby se pokusil odhalit pravdu…

Monografie německého historika Götze Alyho je jednou z prvních prací, která důkladně rekonstruuje formování a hlavní rozhodovací procesy předcházející realizaci nacistického holocaustu. Jeho kniha pokrývající časový horizont let 1933–1942 fundovaně dokládá, že základní podmínkou pro uskutečnění holocaustu byla nacistická antisemitská politika prováděná od roku 1933. Samotné rozhodnutí vyvraždit evropské Židy pak nebylo podle autora učiněno v jeden den a neučinil ho ani jeden člověk, ale bylo v prostředí nacistického státu výsledkem dlouhého a komplexního rozhodovacího procesu. Přestože řada otázek spojená s kořeny a realizací nacistického tzv. „konečného řešení židovské otázky“ stále zůstává, podařilo se německému historikovi Götzu Alyovi jako žádnému autorovi před ním důkladně zrekonstruovat formování a hlavní rozhodovací procesy předcházející realizaci samotné genocidy.

Po velkém ohlasu čtenářů, který vyvolal první román Kate Longové Příručka špatné matky, je tu její román Jak překousnout babičku. Vracíme se znovu do městečka Bank Topu a hlavního vyprávění se opět ujímá mladá dívka. Osmnáctiletá Katherine Millarová žije po nešťastné smrti otce jen s poloslepou babičkou Poll. Matka ji opustila brzy po narození. Navíc je Katherine obdařena robustní postavou, což jí život ještě více ztrpčuje. Přestože vyniká nad spolužáky inteligencí a otevře se jí možnost studovat na Oxfordu, je pro svoji jinakost ve škole šikanována. A doma je postavena před nelehkou roli vnučky, která je to jediné, co Poll z rodiny zbylo. Jen těžko ale hledá v babiččině chování projevy lásky. Utíká se do knihovny, kde tráví dlouhá odpoledne mezi knihami a v přítomnosti knihovnice slečny Dragonové, ve které nachází jedinou spřízněnou duši. Zde se také jednoho dne objeví tajemná postava mladíka Calluma, který se vydává za Katina bratrance. K otázkám, kam zmizela Katina matka a jak to opravdu bylo se smrtí otce, přibývá řada dalších.

Syntetická práce předního německého vojenského historika Wolframa Wetteho přesvědčivě dokládá, že německý Wehrmacht vedl v letech 1941–1944 vyhlazovací válku odporující všem mezinárodním konvencím a válečným zvyklostem. Autor se ve své pozoruhodné práci ale nevěnuje pouze tomu, jak doktrína „židobolševického“ nepřítele a adorace války a násilí v nacistické Třetí říši vyústily v zodpovědnost Wehrmachtu na vyhlazovací válce na východní frontě, ale současně mapuje i zrod poválečné legendy o „čistém“ Wehrmachtu vedoucím regulérní válku.

Jste už zkušení rodiče a myslíte si, že víte, co vaše batole potřebuje: jíst, spát, pochovat, vyměnit plenky. Nebo se rozplýváte nad prvním přírůstkem do rodiny a domníváte se, že váš mateřský (otcovský) instinkt vám říká, co si vaše miminko myslí a přeje. Jste na omylu. Batolata nejsou roztomilá a bezbranná. Batolata jsou cílevědomá stvoření, kterým je to vaše žvatlání k smíchu, ale neprozradí se ani náznakem, protože je to pro ně výhodné. Tato kniha vám však otevře oči, ať chcete nebo ne. Teprve díky ní pochopíte, že každé dítě je od narození především prevít, a že je potřeba být stále ve střehu a nepodléhat jeho lstivě roztomilým úsměvům, nemotorným pohybům a sladkému broukání. A nestěžujte si pak, že jsme vás nevarovali.

Syntetická práce německého sociologa Wolfganga Sofského patří k významným pracím moderní zahraniční historiografie věnovaných historii nacistických koncentračních táborů a jejich postavení a úloze v systému státně institucionalizovaného násilí. Sofského kniha je nejen analýzou typologické struktury koncentračních táborů, jejich sociálních struktur, organizace a podob teroru, ale současně i historicko-sociologickou analýzou destrukce osobnosti v koncentračních táborech vycházející z poválečných svědeckých výpovědí táborových vězňů. A právě tento aspekt z ní činí dílo mimořádné kvality a významu.

První díl kultovního románu-pohádky německé fantaskní literatury, který byl přeložen do řady světových jazyků. Ústřední postavou je mladík, jemuž dal otec Velký řvoun jméno Naslouchač, a osud mu opravdu přál: zdědil tajuplný a všemi barvami hrající kámen a magickou stříbrnou flétnu. Ale to ještě není všechno, do třetice obdržel darem od Hledače kamene dřevěnou hůl podivuhodných vlastností. Měly mu především pomoci najít v životě své určení a vlastní cestu.

Sbírka krátkých próz nejznámější současné ukrajinské spisovatelky, básnířky a novinářky, jejíž román Polní výzkum ukrajinského sexu (česky 2001) vyvolal téměř skandál, a to nejen na Ukrajině. Sbírka novel a povídek obsahuje sedm textů, z nichž některé již na Ukrajině vyšly (např. Pohádka o kalinové píšťalce nebo Mimozemšťanka), jiné jsou publikovány poprvé (např. Sestro, sestro nebo Autobiografie). Hlavním tématem všech próz je „žena“; sestra, holčička, kamarádka, dívenka, slečna, mladá paní, mimozemšťanka, a konečně sama autorka, která líčí ženu v různých podobách, dívčí a ženské pocity od nejmladšího věku do zralosti, vztah mezi dvěma ženami, mezi mužem a ženou, mezi rodiči a dcerou.

Zásadní dílo moderní anglicky psané literatury, jímž se autor roku 1955 přiřadil k poetice „mladých rozhněvaných mužů“, rozčarovaných pozitivním budováním nového světa po 2. světové válce. Jedná se o příběh Sebastiana Dangerfielda, mladého Američana irského původu, který ve 40. letech po válce studuje na Trinity College v Dublinu a má plné zuby úplně všeho kromě žen a alkoholu. Se svými podezřelými kumpány prochází jednou pikareskní pitkou či šarvátkou do druhé, kupodivu většinou bez větších následků. Román byl přirovnán k dílům Kingsleyho Amise, Johna Braina či Johna Osborna, charakterizujícím 50. léta v britské literatuře, a paralelu lze dokonce spatřit i mezi Donleavym a Kerouacem.