Kniha přinášející pohled na tuláky, žebráky, bezdomovce a jiné okrajové skupiny je v podstatě pohledem státních institucí tak, jak byl utvářen právě od raného novověku – represí a spolu s tím i péčí měl chránit spořádané poddané, resp. občany, jejichž životní způsob představoval cíl, k němuž měli být „nepřizpůsobiví“ lidé dovedeni. Při prosazení jednotného represivně-pečovatelského přístupu hraje klíčovou roli právě období 16.–18. století, doba formování centrálně-byrokratických státních mechanismů. Kriminalizace sice ztěžovala tuláckou existenci, ta však přesto ještě dlouho nepřestávala být jistou alternativou k přesně narýsovaným a mnohdy neradostným životním perspektivám usedlého obyvatelstva. Písemnosti vrchnostenských a státních institucí umožňují nahlédnout do tohoto prostoru volby mezi usedlostí a neusedlostí a zachytit osobní motivace stejně jako společenské, do individuálních rozhodnutí se promítající podmínky a okolnosti, které jednotlivce vedly k tomu, že se „vydal na cestu“, nebo na ní dlouhá léta žil. A právě všem těmto problémům, jež se v mnohém dotýkají i dneška, je věnována tato jedinečná kniha.
Brožované vydání prvního dílu rozsáhlé románové fantasy trilogie.
V paralelním světě podobném tomu našemu žije dvanáctiletá Lyra. Každý člověk tam má svého daemona, který ho provází po celý život a je jakýmsi vnějším zpodobněním jeho povahy, a žijí tu i jiné podivuhodné bytosti, například mluvící medvědí kyrysníci nebo půvabné divoženky létající na borových větvích. Lyra s jejich pomocí putuje daleko na sever, aby zachránila svého kamaráda Rogera a další děti, které unesli obávaní Vrahouni. Na cestě ji provází alethiometr, přístroj podobný zlatému kompasu, který tomu, kdo s ním umí zacházet, odpoví na každou otázku.
Francouzský historik moderních dějin Robert Muchembled se ve své vědecké práci zabývá společenskými dějinami, antropologií moci, kriminality a materiálního života v období let 1400–1789, zejména v pařížské oblasti. Na úspěšné studie dějin čarodějnictví Muchembled navázal analýzou obrazu ďábla a podobami Zla v západní civilizaci 2. tisíciletí. Kniha Dějiny ďábla je originální rovněž ve zkoumání vztahů mezi kulturou, pojímáním těla, společenskými vazbami a zobrazováním Zla. Prizmatem obrazu ďábla autor pozoruje a probírá všechny kulturní a intelektuální projevy západní společnosti (literaturu, film, komiksy, výtvarné umění apod.).
Po úspěšné autobiografii Víc štěstí než rozumu (Argo 2003) vychází další kniha známé izraelské publicistky a překladatelky českého původu Ruth Bondyové. Drobné útěchy jsou souborem vážných i vtipných postřehů, úvah a zamyšlení. Autorka v něm svým poutavým a nezaměnitelným stylem hovoří mimo jiné o manželství, stárnutí či feminismu, o strastech i slastech tvorby nebo o tom, jak si zachovat duševní zdraví v zemi, kde jsou součástí každodenní reality teroristické útoky.
Po úspěšném „morálním thrilleru” Tahle země není pro starý přichází tento americký spisovatel se „sci-fi”, přičemž uvozovky jsou i tentokrát velmi na místě. Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano?
Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.
Povídky od americké autorky, která je novým hlasem americké nezávislé literární scény v oblasti fantasy a sci-fi.
Představte si, jaké povídky by asi psal Jorge Luis Borges, kdyby vyrostl v americkém maloměstě na béčkových hororových filmech. Představte si pohádky bratří Grimmů přepsané Dostojevským. Asi takhle nezařaditelné jsou povídky americké spisovatelky Kelly Linkové: vtipné a podmanivé, magický realismus od kuchyňského dřezu.
Linková píše o zombiích, večerkách, ve kterých straší, o králících, superhrdinech, kočkách, manželství, kanónech, pávech i o vesnici, která se vejde do jedné kabelky. Elegantně při tom překonává žánrová omezení fantasy a science fiction; taková originalita se nenarodí často. Aneb jak řekl Michael Chabon: „Od dob Donalda Barthelmyho se v americké próze nevyskytl hravější hlas s temnými podtóny.“
Do výboru Poznámky na krabičkách od sirek (La bustina di Minerva) zařadil Umberto Eco ty nejzajímavější ze sloupků, které v posledních deseti letech vycházely pod stejným názvem v magazínu Espresso. Ve vtipných a čtivých článcích se Eco zamýšlí nad problémy současného světa, italské a západní společnosti, tisku nebo budoucnosti knih v době internetu, nechybí však ani několik opatrných předpovědí pro třetí tisíciletí a Ecovy typické „hříčky“.
Tato publikace se soustřeďuje na aspekt islámského umění, který je poněkud méně známý a do jisté míry opomíjený, přesto však základní. Pravdou je, že využití geometrických schémat jako základu kompozice není jen jeho výlučnou metodou; ve větším či menším rozsahu je obsaženo v každém tradičním umění na Západě i Východě. Tento princip se objevuje jak v gotických katedrálách, tak i v mandalách, jež jsou základem indické posvátné architektury. Nicméně právě v islámském umění byla tato posvátná geometrie rozvinuta v obrovském rozsahu a s hlubokou vnitřní logikou.Kniha tedy není jen materiálem pro badatele v oblasti islámského světa a historiky umění, může se stát vzácnou inspirací umělcům, architektům, designérům a jistě ji uvítají všichni ti, pro které se společné kulturní dědictví lidstva ještě nestalo prázdným pojmem.
Eliasova kniha představuje zásadní text pro moderní myšlení o moderní i předmoderní společnosti. Ačkoli byla napsána již na konci 30. let 20. století, kdy bez většího zájmu zcela zapadla, patří dnes k fundamentálním knihám sociokulturního dějepisu. Elias v ní stopuje nesnadný proces civilizace, proces, jehož genezi zachycuje na základě proměn stolování, hygienických návyků, sexuálních praktik, galantního chování či způsobů sociálně odlišného oblékání. Své teze, dnes v mnohém sice zpochybněné, avšak jako celek nadále velmi inspirující, postavil především na literárních textech. Jejich prostřednictvím dospěl k závěru, že civilizační chování získávalo svou podobu prvotně v prostředí aristokratických elit. Odtud pak, často ve zjednodušené formě, pronikalo do nižších pater společnosti, především mezi měšťany, kteří je recipovali, aniž by je však originálním způsobem rozvíjeli.
Aksel Sandemose (1899-1965) se narodil na malém městě v dánském Jutsku norské matce a dánskému otci. Mládí prožil na moři a obě tyto skutečnosti výrazně ovlivnily jeho tvorbu. Jeho osud jediná kniha přeložená do češtiny čerpá z námořnické zkušenosti (Vzpoura na plachetnici Zuidersee, Odeon 1966) a kritikové ji přirovnávají k románům Josepha Conrada. Motiv dávné viny a kořenů, z nichž viník vyrostl, rozvádí autor ve svém zřetelně autobiografickém a nejzávažnějším románu Uprchlík kříží svou stopu. Hlavní hrdina Espen Arnakke se v mládí dopustil vraždy a neustále se k ní vrací. Autor pln pochopení Espenovo dávné provinění analyzuje a hlavní vinu spatřuje v úzkoprsosti maloměstského prostředí.