Základní práce v českém prostředí velmi známého francouzského historika, G. Duby zde na základě bohatého souboru středověkých pramenů zkoumá vznik učení o trojím lidu, jeho intelektuální zázemí, pronikání do obecných představ o božském uspořádání tehdejšího světa. Podle Dubyho zkonstruovali někdy na přelomu 10. a 11. století model trojjediného božského uspořádání společnosti francouzští vzdělanci a teologové ve snaze posílit význam církve a duchovních ve středověké společnosti, s cílem sakralizovat tehdy velmi oslabenou panovnickou moc. V modelu třech řádů, těch, co se modlí, těch, co vládnou-bojují, a těch, co pracují, se ale uplatňovaly i některé starší představy raně středověkých myslitelů. Velkou část knihy autor věnoval také transformacím tohoto systému, které si vyžádaly sociální změny, způsobené mimo jiné rozvojem měst a rostoucí dynamikou sociálních vztahů a vznikem a prosazováním nových filozofických názorů.
Třetí román americké spisovatelky z r. 1950 opět vychází přímo z jejího života. Tentokrát líčí svízelná léta ekonomické krize 30. let, dobu, kdy se po rozvodu se svým prvním mužem s oběma dcerami nastěhovala zpět ke své rodině do Seattlu. Opět s neúnavným a tolik povzbuzujícím humorem popisuje řadu všeklijakých zaměstnání, kterými musela projít, aby se protloukla, což vystihuje název knihy. Vzpomíná na to, že nejlepší na celé krizi bylo to, že se jejich rodina zase dala dohromady. Humorně líčený přístup autorky k neradostným překážkám v životě našel v poválečném světě velkou odezvu, mluvil z duše mnoha jiným.
Kerouac si po dlouhou dobu zaznamenával po probuzení své sny, vždy co nejrychleji, ve snaze vyloučit rozumovou korekturu snové látky. Soubor záznamů snů přináší tento pozoruhodný titul. Autorovy životní zážitky se tu předvádí z nového úhlu a postavy, které známe z Kerouacových románů, se nám přibližují skrze snovou optiku.
Druhá próza autora úspěšného debutu „Slabost pro každou jinou pláž“, který získal cenu Magnesia Litera 2007.
Láska se rodí v křečích, nekonečně dlouho, pomalu. Rodí se od té doby, kdy se narodíme my. Někdy se nestihne narodit, do smrti. Málokdo se okamžitě naučí něco, co nikdy neviděl.
Šternův pokus milovat je časem, místem i osobou vypravěče sevřená novela odehrávající se během několika dní na filmovém festivalu v Lázních – Karlových Varech. Je vyprávěna vnitřním hlasem hlavního hrdiny, třicetiletého Bertranda Šterna, jemuž nechybí nic, pouze znalost toho, co se mezi lidmi traduje jako „mezilidský vztah“.
„Šternův pokus milovat čtu jako obraz vyprazdňování současného světa. Erotika na pomyslné hranici porna a vulgarity umožňuje daleko ostřejší pohled na sociální rozpad globalizovaného světa – v tomhle smyslu považuji Zábranského za jediného opravdu výrazného českého autora, který se v této chvíli může srovnávat s podobně píšícími vrstevníky na východě i západě Evropy.“ (Zdenko Pavelka)
Hlavní hrdina románu je obyčejný devětatřicetiletý Pražák. Jediné, co jej odlišuje od masy okolních bezejmenných, je, že hned v úvodu nedopatřením zabije jiného bezvýznamného občana. Pochybnosti, výčitky a drobné psychické výmyky se u něj začínají dostavovat až postupně, na pozadí dalšího děje. V něm nescházejí ne vždy chytré a krásné ženy, poněkud komická a nenaplněná láska, a filmy, jakkoliv spíš staré a špatné, než nové a dobré. Nic z toho hrdinu nepřipoutá k přítomnosti natolik, aby se nakonec nepokusil z toho všeho uprchnout. Město v jiné evropské zemi, kde se pokouší zakotvit, naučit se podle stručného turistického slovníku dosud neznámý jazyk a začít nový život, jej zprvu okouzlí. Avšak po roce, naplněném pochybnou obživou a nečekaně vřelými vztahy s jistou vdanou maďarskou emigrantkou a její nepravou budapešťskou tetou, která se živí jako druhořadá věštkyně, se vrací zpátky do srdce Evropy. Když nastupuje do letadla, má dojem, že má za sebou nejnáročnější dobrodružství svého života. V tu chvíli netuší, že to nebylo nic proti tomu, co ho čeká po přistání.
Spisovatel, zpěvák, písničkář – to všechno je Leonard Cohen. Kniha toužení je však sbírkou básní a dodejme tedy k seznamu Cohenových profesí, že je básník, a to básník v Čechách nikoliv neznámý (sbírky Smrt muže, který patřil jedné ženě, Výbor z poezie, Květiny pro Hitlera…). Sbírka vznikala od 90. let do současnosti, z velké části v zenbuddhistickém klášteře na hoře Mt. Baldy v Kalifornii. Tuto horu, jak praví encyklopedický slovník, „navštěvují obvykle zkušení lyžaři, které láká technická nesnadnost zdejších sjezdovek“. Zkušený mistr slova Cohen zde v tiché kontemplaci pět let působil jako kuchař a tajemník svého duchovního učitele Sasaki Roshiho. „Rozhovory se zde netrpí,“ řekl později. Ke komunikaci obyvatel kláštera sloužila převážně gesta a zvuky zvonků, řehtaček a klapaček. O to větší soustředění nalezl na psaní písňových textů a básní na svá obvyklá témata: láska, B-h, židovství, stáří, smrt.
Za tento román (první díl tzv. Hraniční trilogie) získal autor v roce 1993 Národní knižní cenu i Národní cenu literární kritiky a rázem se zařadil mezi špičku nejlepších amerických prozaiků.
Kniha představuje ten druh prózy, který má v americké literatuře dlouhou a pevnou tradici – román zasvěcení. Je protipólem akčních velkoměstských zalidněných a upovídaných příběhů. Román je zasazen do roku 1949 – zdánlivě neaktuální doby. Šestnáctiletý John Grady Cole a jeho kamarád Lacy Rawlins utečou na koních ze svého domova v Texasu a vydají se do Mexika. Po cestě se k nim přidá ještě jeden o něco mladší kluk a všichni tři jedou přes poušť, vstříc svému dospělému věku, každý po svém. Hlavní morální i romantický hrdina John Grady Cole si na cestě k dospělosti vyzkouší hned několik rolí najednou: kamaráda, „otce“ i milence.
Alison Bechdelová (dosud známá svým kresleným seriálem Dykes to Watch Out For) shromáždila obrázky, které si malovala od sedmé třídy, deníky, které si psala od deseti let, mapy jednoho malého městečka v Pennsylvánii, staré papírky se seznamy nákupů, fotky, dopisy, vstupenky, a od matky dostala krabici dopisů po otci. Za nejméně přesný materiál považuje svoje vzpomínky. Několik let pracovala jako při terapii na svém knižním debutu: rodinné tragikomedii o svém úzkém, ale složitém vztahu s otcem. Kdybych si ten příběh měla vymyslet jako spisovatelka, nestál by za nic, tvrdí Bechdelová. Přesto vzniklo vzácně komplexní literární dílko, které zaujme jak svými ilustracemi, tak doprovodným textem.
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili – v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý.
Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeoebecné nálady panující těsně po válce. Autorka i její rodina si zažila období slávy, pozornosti médií a zančně si polepšila finančně. Stojí také na počátku tzv. ženské literatury.
Gari Kasparov se stal světovým šmapionem ve dvaadvaceti letech, v roce 1985. Během své dlouholeté kariéry se setkal s řadou významných šachistů, hrál s nimi a porážel je. Jeho hra se setkáním s nimi tříbila, měnila a zlepšovala. Ve své knize Kasparov ukazuje, jak se dá přístup k šachové hře aplikovat i v běžném životě – v situacích, které vyžadují náročné rozhodování s dalekosáhlými důsledky. V takových situacích se člověk setkává při obchodních jednáních, ale i jindy. Jsou to situace, kdy je třeba naučit se myslet jako protivník, analyzovat jeho úmysly, plánovat svůj postup, zachovat si chladnou hlavu, ale nebát se ani využívat instinktu a zapojit fantazii. Kasparovova kniha je čtivá a názorná, i díky tomu, že autor může kdykoli sáhnout do bohaté zásobárny svých barvitých zkušeností se hrou dalších světově proslulých šachistů.