Pojem zlatý řez zavedl v 19. století německý filosof Adolf Zeising. Je to číslo, jež označujeme písmenem φ (fí) na počest řeckého sochaře Feidiáse. Zlatý řez znají lidé od starověku (Cheopsova pyramida, Šalamounův chrám, románské kostely), do módy přišel opět v době renesance, jak dosvědčuje Pacioliho dílo De divina proportione s ilustracemi Leonarda da Vinci. V 19. století zkoumal Adolf Zeising tuto božskou úměru také z hlediska estetiky a architektury. To on dodal zlatému řezu mystický a mytický nádech. Rumunský diplomat Matila Ghyka se snaží prokázat, že existuje estetika založená na vědeckém základě. Své tvrzení, že zlatý řez je matematickým klíčem krásy, zakládá na pětiúhelníku, jehož úhlopříčky se ve zlatém řezu protínají. Zdůrazňuje privilegované postavení zlatého řezu natolik, že mýtus o něm nastoluje s konečnou platností.
Je to příběh z jiného světa, ale žádný strach, dostanete k němu mapu. Podle slov autora jde o legendu o Hrdinovi, viděnou ze zákulisí, o zkoumání a odhalování světa, o hledání pravdy, skryté v pohádkách a bájích… V první knize začíná Kvothe vyprávět, či spíš diktovat Kronikáři, o svém dětství ve společnosti kočovných umělců, o děsivé smrti svých rodičů rukou bájných Čandrínů, o všem, co zažil jako sirotek v drsném přístavním městě Tarbeanu, prolezlém zločinem, a o těžkých začátcích na Univerzitě, vyučující magická umění, kde se chce dovědět co nejvíc o tajemných vrazích, kteří pro většinu rozumných, vzdělaných lidí vůbec neexistují… Děj knihy se rozvíjí pomalu, ale postupně strhne jako velká řeka, která slibuje moře s pořádným vlnobitím, a čtenář by chtěl hned, teď, číst dál a vědět, jak to dopadlo. Autor románu, Patrick Rothfuss, žije ve Wisconsinu a učí tam na univerzitě. Toto je jeho první román – aspoň to o sobě prohlašuje, ale zní to dost neuvěřitelně.
Je to příběh z jiného světa, ale žádný strach, dostanete k němu mapu. Podle slov autora jde o legendu o Hrdinovi, viděnou ze zákulisí, o zkoumání a odhalování světa, o hledání pravdy, skryté v pohádkách a bájích… V první knize začíná Kvothe vyprávět, či spíš diktovat Kronikáři, o svém dětství ve společnosti kočovných umělců, o děsivé smrti svých rodičů rukou bájných Čandrínů, o všem, co zažil jako sirotek v drsném přístavním městě Tarbeanu, prolezlém zločinem, a o těžkých začátcích na Univerzitě, vyučující magická umění, kde se chce dovědět co nejvíc o tajemných vrazích, kteří pro většinu rozumných, vzdělaných lidí vůbec neexistují… Děj knihy se rozvíjí pomalu, ale postupně strhne jako velká řeka, která slibuje moře s pořádným vlnobitím, a čtenář by chtěl hned, teď, číst dál a vědět, jak to dopadlo.
Obsáhlé, encyklopedicky pojaté dílo z pera dvou odborníků na danou problematiku zachycuje poslední stav vědomostí o významném typu sochařských děl, které se výrazně uplatňují v městských a vesnických prostorech i ve volné krajině. Je zde představeno celkem 165 sloupů a pilířů, existujících i zaniklých, známých i umělecky průměrných. Knihu doplňuje několik set černobílých fotografií a barevná obrazová příloha.
Francis, proklatě chytrý kocour se sametovými tlapkami, je v revíru nový. Když při jedné ze svých průzkumných vycházek narazí na příšerně zřízenou mrtvolu jednoho příslušníka svého druhu, je mu jasné, že zde bude zapotřebí jeho IQ. A tak se kočičí rychlostí rozvíjí před čtenářem napínavý příběh, jenž bere dech – příběh o sériových vraždách a náboženských sektách, o počítačích a kočkách v říji, o scestných myšlenkách a snech o všemohoucnosti. Originální zvířecí bajka odhaluje v strhujícím závěru propastné hlubiny lidské morálky.
Nakladatelství Argo pokračuje ve vydávání Donžonu jeho dalšími sériemi. Pořadí publikovaných svazků odpovídá chronologii, jak ji zavedl francouzský nakladatel.Donžon je především experimentální projekt, který založili Joann Sfar a Lewis Trondheim před deseti lety. Do Donžonu se už pustilo osmnáct kreslířů, vydalo se 32 sešitů a tvůrčí proces stále pokračuje.Postavy Donžonu jsou antihrdinové. Jsou zbabělí, nešikovní, lakomí nebo omezení, až úplně pitomí, ale jsou strašně poutaví.
Prvotina čtyřiadvacetileté, neobyčejně nadané americké autorky, vzbudila v roce svého vydání, 2006, nebývalý ohlas: nejdříve z důvodů atraktivní podoby jako krásná autorka (mnozí tvrdili, že se jí dostalo takové pozornosti jen kvůli tomu, jak vypadá), a hned vzápětí chválou kritiků za výjimečný talent. Detektivní příběh je napsaný s takovou bravurou pro detail i celkovou koncepci, matení i napětí, a s takovým vtipem, že jej někteří recenzenti označili za příliš „velkolepý ohňostroj nápadů a bonmotů“.
Román je koncipovaný do kapitol nazvaných podle povinné četby z kánonu americké a světové literatury. Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je studentka na vysoké škole Blue van Meerová, která pouze se svým otcem (matka zahynula), vysokoškolským hostujícím profesorem jezdí semestr od semestru od školy ke škole, až na jeden celý rok zakotví na prestižní škole St. Gallway (smyšlené) v Severní Karolíně. Zde se Blue stane záhy členkou tajného eltiního spolku studentů vedených profesorkou filmové vědy charizmatickou Hannou Schneiderovou, jejíž život (i smrt) jsou opředeny samými tajemstvími.
Napínavý román osloví příznivce knih Dana Browna. Píše se rok 2006 a blíží se naplnění dávného proroctví. V Barceloně za podivných okolností umírá bývalý žák A. Gaudího a jeho vnučka Maria se svým přítelem Miquelem se pokoušejí odhalit jeho zapomenuté tajemství. S pomocí japonské historičky umění Taimatsu a publicisty Àlvara zahajují pátrání; vodítkem jsou jim záhadná říkadla a důmyslně sestrojená hračka. Postupně se dozvídají o existenci prastarého rytířského řádu spjatého s horou Moria, na níž stával Šalomounův chrám, a setkávají se i s jejich protivníky, kteří se snaží naplnění proroctví zabránit. A odhalují neuvěřitelné tajemství, k němuž jsou klíčem Gaudího stavby v Barceloně…
Kniha obsahuje mýty domorodců z druhého největšího ostrova světa, na němž se podle záznamů etnografů hovoří více než devíti sty jazyky. Je svědectvím o různorodosti a exotičnosti kultur přírodních národů nezávislého státu Papua-Nová Guinea a indonéské části ostrova, zvané Západní Papua. Čtenář zde najde vyprávění, založená na výjimečně exotických a drsných reáliích země, kde mnoho kmenů dodnes žije v době kamenné. Součástí souboru jsou vedle tradičních mýtů také současné pohádky. Pro české čtenáře je převyprávěl indonesista Jaroslav Olša, který na Nové Guineji několikrát přebýval.
Román se odehrává v 19. století a sleduje osudy lehkomyslného, zhýralého a zchudlého hraběte Arca, jemuž příchod moderní doby sebral jeho nejmilejší hračky – ženy, a nabídl zábavu novou: heroin.
Praha před koncem 19. století. Asanační násilí páchané na městě se odráží ve vyvražďování prostitutek v židovském ghettu. Souvislost mezi úmrtími je však třeba teprve hledat, po stopě zločinců jde jednak policie, jednak Karel Adam, hrabě Arco, jejž se smrt dívek dotýká osobně a který je sám stravován těžkou nemocí dýchacích cest. Do neklidného období protivládních demonstrací a konfidentských provokací přijíždí z jedné strany, z Tyrol, Adamův bratránek Mani, a ze strany druhé, z Moravy, neznámý stařec doprovázející neskutečně krásnou dívku, o níž se v Praze začíná šeptat jako o židovské princezně, ale kterou Adam při prvním setkání nepozná. Navíc se ve městě objeví Felix Hofman, lékař a chemik z Bayerových závodů, který s sebou přivezl zázračný lék proti černému kašli a souchotinám, prášek plný heroické síly a smrtelného nebezpečí. Hrabě Arco se k němu snaží dostat, zároveň se pokouší zachránit alespoň jeden barokní dům na rozhraní Starého Města a Josefova, k tomu soupeří s policií v tom, kdo dříve odhalí vraha prostitutek a jeho motivy. Mezi tím se pod nátlakem moderních bouracích strojů poroučí jeden dům za druhým a v ruinách Židovského Města se po nocích zjevuje legendární fantom z dětských báchorek, Masíčko, před jehož dlouhým nožem je lépe co nejdál uprchnout.