V Oděských povídkách Babel líčí život židovského „drobného lidu“ na počátku 20. století, především zlodějů, lupičů, ale také řemeslníků a drobných obchodníků. Víc než kde jinde vystupuje v těchto povídkách do popředí Babelův smysl pro černý humor. Texty souboru Historie mého holubníku patří mezi nejkrásnější povídky o dětství v celé světové literatuře, i když na rozdíl od tradičního pojetí tohoto období jako ztraceného ráje v nich nalézáme překvapující trpkost a trýznivé rozpomínání na mladá léta, sešněrovaná přísnou tradiční výchovou v excentrické rodině, která si neumí poradit sama se sebou; drtivý je však i okolní svět stále hrozící násilím – „svět, v němž se nenaplňuje, ale rozplývá svět dítěte, které šlo pro holuby a prošlo pogromem“.
Sidonie Nádherná žije v povědomí české i evropské kulturní veřejnosti jako přítelkyně básníka Rainera M. Rilka a „nevěsta před Bohem“ Karla Krause, pro kterého se její zámek ve Vrchotových Janovicích stal druhým domovem a oázou klidu v rozbouřeném světě. Alena Wagnerová ji ve své knize představuje jako neobyčejně zajímavou osobnost,jejíž život hluboce poznamenaly všechny proměny a pohromy, které ve dvacátém století postihly střední Evropu – od rozpadu Rakousko-Uherska přes nacistickou okupaci, kdy se Vrchotovy Janovice staly součástí cvičiště jednotek SS, až po odchod do exilu po komunistickém převratu v roce 1948 do Anglie, kde Sidonie Nádherná v roce 1950 umírá.
Svobodné zednářství hrálo ve druhé polovině 18. století významnou roli v celé Evropě od Portugalska po Rusko. Členové zednářských lóží měli významný podíl na společenských reformách prováděných osvícenými panovníky. Tato blízkost zednářů panovnických dvorům svědčí o tom, že zednářství bylo legální strukturou. Široká veřejnost o existenci lóží věděla, ale protože se jednalo o strukturu uzavřenou, vznikalo mnoho často fantastických dohadů o povaze tohoto řádu. Skutečnost, že setkávání členů lóže má charakter poměrně složitého a náročného rituálu, ostatně znemožňuje plné pochopení toho fenoménu dodnes. Pražští zednáři založili a vedli čtvrtý největší ústav pro hluchoněmé v Evropě, stáli u zrodu dnešní Akademie věd i Národního muzea. Současně ale shromažďovali knihy o alchymii a magii, ba možná i v těchto oborech praktikovali. Početnou část členstva lóží tvořili příslušníci aristokracie, a proto se většina památek na zednářskou činnost nachází na českých, moravských a slezských zámcích a v jejich knihovnách.
První rozsáhlá vědecká biografie jednoho z nejvýznamnějších reprezentantů českého univerzitního národa prvních dvou desetiletí 15. století, filozofa, jenž za své názory a postoje skončil na kostnické hranici a jenž se stal společně s Janem Husem symbolem české reformace a husitské revoluce.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Tchaj-wan, ostrov ležící jen necelých dvě stě kilometrů od pevninské Číny, je místem prolínání celé řady kulturních vlivů. Jednou z výrazných skupin jsou tchajwanští domorodci, kmeny patřící do austronéského kulturního systému, pro něž se snad právě Tchaj-wan stal branou pro osídlování rozsáhlých oblastí Tichomoří.
Přestože nemají vlastní systém písma, je literární tradice tchajwanských domorodců velmi bohatá. Kniha Pomsta hadů přináší příběhy ilustrující ústní tradici těchto kmenů, jsou mezi nimi základní mýty o původu lidí, o povodni, o získání ohně, příběhy o obludách, dojímavé milostné příběhy, ale i poměrně nedávná vyprávění o setkáních s jinými národy. Jejich prostřednictvím se čtenář může seznámit s kulturou, která po staletí existovala v těsném sousedství čínské, ale která si až do dnešních dnů uchovala svůj specifický charakter.
Soubor třiceti šesti válečných reportážních povídek, napsaných na základě autorovy přímé účasti v 1. jízdní armádě, se stal záhy po svém vydání v r. 1924 nejkritizovanější a zároveň nejproslulejší knihou I. Babela. Buďonnyj ji označil za pomlouvačné „babské žvásty“ a Gorkij, který mladého autora od samých počátků podporoval, ho musel vzít pod ochranu před zuřícím maršálem. Ale už od této chvíle se kolem Babela utvářela atmosféra, která později skončila jeho násilnou smrtí.
K základnímu cyklu Rudé jízdy jsou připojeny povídky s ním bezprostředně spjaté.
Osu první samostatné monografie Jindřicha Štyrského tvoří autorův výtvarný odkaz (obrazy, kresby, grafické listy, knižní obálky, obrazové básně, koláže, scénografické návrhy). Pozornost je však věnována i jeho fotografickým souborům (Muž s klapkami na očích, Žabí muž, Pařížské odpoledne), publicistice, poezii a redakční činnosti v dobových časopisech, revuích a nejrůznějších edicích. Kniha se člení do dvou základních částí, sledujících Štyrského tvůrčí vývoj. První z nich, pojmenovaná Nový svět (1919–1933), objasňuje autorovy umělecké snahy od rané recepce kubismu, primitivismu a expresionismu přes obrazové básně po vrcholný artificielismus. Následný Druhý život (1934–1942) se pak soustřeďuje na Štyrského pojetí surrealismu, koláže, fotografie a snu. Součástí publikace je také životopisný přehled, doplněný o množství dosud neznámých osobních fotografií, soupis výstav a bibliografie. Čtenáři se tak dostává do rukou protějšek k předcházející knize o Toyen (Argo 2000). Současně s monografií vyšly i Texty Jindřicha Štyrského (Argo 2007), shrnující všechny jeho vydané a dostupné rukopisy.
Působivé fotografie Zdeňka Thomy vás zavedou do fascinujícího světa zenových zahrad určených k nekonečným meditacím, jež „hledajícím“ pomohou prožít satori, těžko postižitelný pocit duševního klidu a rovnováhy spojený s nenadálým prohlédnutím smyslu bytí, které od základů změní dosavadní nazírání na svět. Fotografie doprovází text, přibližující jednotlivé zahrady, ale i zenbuddhistické učení plné náznaků a hádanek, jimiž si horliví vyznavači zenu tříbili mysl a brousili schopnost odhalovat netušené stránky jevů.
Spolu s autory navštívíte nížinné i vysokohorské čajové plantáže v rozličných denních dobách. Ráno, kdy z plantáží odplouvají mlžné opary a strmá úbočí porostlá svěže zelenými keříky ožívají štíhlými postavami sběraček křehkých čajových lístků, či večer, kdy slunce podmanivou hrou světel a stínů vykouzlí z nespočtu čajových keřů efektní abstraktní obrazce a dodá krajině ještě fantastičtější podobu…
V nenápadné knížce Emanuela Frynty, která poprvé vyšla až dlouho po autorově smrti, se skrývají notoricky známé nonsensové verše prvotně určené dětem, avšak milované mnoha dospělými. K nesmírné oblibě Fryntových básniček výrazně přispěla jejich zhudebněná podoba v písních Petra Skoumala (Ančičky, Krtek, Tygr, Sandály, Vrabčáci, Pět myšů, Pod aj.).