Kniha emeritního profesora na pařížské Université I, kde založil a řídil Ústav studií soudobých dějin střední Evropy, je výsledkem jeho dlouholetého zájmu o českou kulturu v letech 1890 – 1928. Autor píše o Praze jako o jednom z center intelektuálního a uměleckého života Rakousko-Uherska. Připomíná specifickou pražskou atmosféru, v níž se mísí český, německý a židovský živel. Na základě historické analýzy člověka a jeho díla předkládá Bernard Michel také novou interpretaci díla Franze Kafky. Na jeho příkladu stejně jako na příkladu dalších předních tvůrců (R. M. Rilke, M. Brod, G. Meyrink, J. Hašek, K. Čapek, J. Kotěra, F. Bílek, A. Mucha,E. Filla a B. Kubišta) dokládá, že v pražské společnosti byla zastoupena intelektuální elita všech tehdejších evropských uměleckých avantgardních stylů.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.

Mladý venkovský šlechtic Hyacint Kavalír, budoucí Strážce Donžonu, žije v Antipoli dvojím životem: přes den jako student, v noci jako neohrožený hrdina jménem Košile noci. Mladíka finančně zajišťuje bohatý strýc. Hyacint mu je proto zavázán a nezbývá mu než vyhovět jeho požadavkům. Na strýcův nátlak se snaží přesvědčit profesora Fontaina, aby povolil stavbu metra v podzemí města. Vše ale končí vraždou profesora, ze které je Hyacint nespravedlivě obviněn. V masce Košile noci se pokouší očistit své jméno, bojovat za spravedlnost a v neposlední řadě získat srdce krásné, ale nedostupné Alexandry.

Policejní vyšetřovatel v Dublinu Rob Ryan se svou kolegyní Cassií Maddoxovou dostanou na starost případ dvanáctileté holčičky brutálně zavražděné v lese blízko místa, kde si před dvaceti lety hrály o prázdninách tři děti a dvě z nich se už nikdy nevrátily. To třetí, které se vrátilo a které si ale vůbec nic nepamatovalo, je Rob Ryan, jenž si kvůli svému traumatickému zážitku dokonce i změnil jméno. Nový případ, který je čím dál jasněji provázaný s onou starou tragédií, otvírá Robovu hluboce skrytou minulost a každá stopa pátrání vede vždycky do lesa. Tana Frenchová je mladá irská autorka, vystudovala herectví a v současné době žije v Dublinu. Její debut z r. 2007 se stal v žánru kriminálních thrillerů senzací roku a záskal cenu E. A. Poea.

Vražedné tajemství zakódované do nejznámějšího Leonardova obrazu sahá až do dnešních dnů… Ve hře není nic menšího než svatý grál!
Robert Langdon, uznávaný harvardský profesor náboženské symbolologie, pobývá služebně v Paříži, když v jeho hotelovém pokoji zazvoní telefon. Správce uměleckých sbírek v Louvru byl zavražděn. Co s tím má společného profesor historie? Důvod leží hned vedle mrtvého těla: nevysvětlitelná šifra, kterou tam policie objevila. Langdon se pouští do pátrání a k svému ohromení náhle vidí, že kamsi do temnot vede stopa zřetelných nápovědí, viditelných pro všechny, kdo vidět chtějí, obsažených přímo v díle geniálního Leonarda da Vinci. Do hry se zapojí také talentovaná odbornice na šifry a kódy, Sophie Neveuová, a na světlo vycházejí další záhadné souvislosti, naznačující spojení zavražděného s elitní společností, tajným řádem zvaným Převorství sionské, jehož členem byl kdysi i sám Leonardo. Nastává bezdechá honba Paříží i Londýnem, zatímco nepřátelé beze jména a bez tváře se snaží všechno překazit. Pradávné tajemství, jehož zveřejnění by znamenalo přepsání lidských dějin, má zůstat navěky skryto…

Uznávaný americký psychiatr v knize Dále nevyšlapanou cestou navazuje na témata diskutovaná ve své první knize: otázky víry, svobodné vůle, duchovního růstu, sexuálních vztahů a budování smysluplné komunity.

Encyklopedie představuje nejrozsáhlejší soupis informací o všech šlechtických rodech a osobách se šlechtickým predikátem na území Zemí Koruny české od roku 1620.Obsahuje přes 10 000 hesel a zmiňuje více než 23 800šlechtických predikátů. Zahrnuje rody žijící v hranicích dnešní České republiky a Slezského Těšínska (Bílsko) dokonce rakousko-uherské monarchie a také rody žijící na území celého Slezska do poloviny 18. století. Snadné orientaci napomáhá rozsáhlý rejstřík.Petr Mašek (1959) působí v oddělení zámeckých knihoven Národního muzea v Praze. Dlouhodobě se věnuje rodokmenům českých šlechtických rodů. Vedle řady odborných prací z oblasti starých knižních sbírek je autorem úspěšné knihy Modrá krev.

Autor sám sebe ve svém díle uvádí pod latinizovaným jménem Gaufridus Monemutensis , zároveň se však charakterizuje jako „pudibundus Brito“, a dává tak jasně najevo své sympatie k části obyvatel britského impéria, kteří žili ve 12. století pospolu ve velké říši legendárního krále Artuše. Autor tohoto slavného díla, magister na univerzitě v Oxfordu a biskup ve Flintshirea ve Westminsteru sleduje panování všech britských králů od Bruta, přeživšího pád Tróje, až po velšské krále vládnoucí v 11. století. Plná jedna třetina jeho Historie je však věnována králi Artušovi a kouzelníku Merliinovi , postavám, které v následujících staletích ožijí v celé řadě historických i románových děl a stanou se hrdiny nesčetných filmových a divadelních adaptací.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Čechy jsou součástí tisícileté říše a německé Fleischer zní v dané situaci lépe než obyčejné Řezníček. Spěšný vlak CH.24.12 je mrazivým příběhem poněmčené rodiny významného úředníka komisariátu, pro něhož rozkaz nadřízených stojí nade vším. Důsledně koná svou děsivou práci a pro přesvědčení je ochoten obětovat i své blízké. Sledujeme příběh jeho mladšího syna Waltra, jenž je svým otcem a okolnostmi přinucen stát se hrdinou. Volí nejmenší ze všech nabízených zel, ale pouze tím oddálí své osobní „konečné řešení“. Trochu jiná realita?

Píše se rok 1953, od vítězství uplynuly dva roky a Češi si začínají uvědomovat, že výhodné spojenectví nepřineslo to, co od něj na počátku očekávali. Válka skončila, ale smrtící stroj v setrvačnosti zabíjí dál. Včerejší hrdinové jsou dnes zločinci a obyčejný člověk netuší, jaký bude zítřek. Jen Walter Řezníček je se svou budoucností smířený. Těžko si ale představit, že by mu ji někdo záviděl.

Haličsko-volyňský letopis sleduje pod zorným úhlem aktivit místních knížat z rjurikovského rodu dění v širokém prostoru střední a východní Evropy 13. století. Haličsko–volyňské knížectví se rozvíjelo na velmi exponovaném pomezí střední a východní Evropy a bylo nuceno žít v neustálém kontaktu se světem pravoslaví a katolicismu, světem baltského pohanství a stepních etnik. Jak dokazuje i místní letopis, kultura Haliče a Volyně překonala konfesní bariéry a díky stýkání se odlišných kulturně-geografických celků umožnila Haličsko-volyňskému knížectví stát se na jistou dobu originální kontaktní zónou, prvkem spojujícím střední a východní Evropu. Haličsko-volyňský letopis dosud nebyl přeložen do češtiny, a to ani formou ukázek v antologiích středověkého písemnictví.

Světově uznávaní ruští spisovatelé v žánru sci-fi – bratři Arkadij a Boris Strugačtí – byli vždy vnímáni jako nedělitelná autorská srostlice. Že tomu tak nebylo vždy a od samého počátku, ukazuje tato malá knížečka. Najdete v ní pět malých próz, jež jsou tematicky svázány motivem „jiné paměti“. Mohli bychom je označit za Arkadijovy a Borisovy juvenilie, a také první pokusy o společnou tvorbu – s komentáři Borise Strugackého k tomu, jak se rodil mechanismus této mnohaleté tvůrčí spolupráce. Česko-ruské bilingvní vydání.