Autorovo dobrodružství, které mu převrátilo život na ruby, začalo na internetu. Dostal jako pracovní úkol dát dohromady knižní brožurku „balicích“ strategií, které obíhají na internetu a těší se oblibě. Strauss, kterého vždy zajímal víc James Joyce než sex na jednu noc, se nicméně velmi profesionálně vrhl do „hry“, přestal se načas stýkat se svými kamarády, na rady svých nových učitelů si oholil hlavu, přestal nosit brýle, nechal si vybělit zuby a drasticky změnil šatník. Prošel několik seminářů a „škol“, vystřídal několik mistrů onoho umění a pod přezdívkou Style (protože se spisovateli prý nikdo nechce spát) začal mít nebývalé úspěchy s takovými ženami, o kterých by se mu před pár lety ani nezdálo. Hra vypráví o skutečných událostech, a přestože působí velmi humorně, domyslit ji do důsledků není pro lidský druh zrovna lichotivé.

Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, „bibli“ beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš „horkým zbožím“, aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh.
V čem tedy tkví jedinečnost a velikost Vizí Codyho? Především, Jack Kerouac se rozhodl odhodit veškerou autocenzuru, čteme zde tedy velice otevřené pasáže, jaké například v textu v podstatě cudného vyprávění Na cestě nenajdeme, Kerouac zároveň dává zcela průchod svému básnickému nadání. Součástí románu, který je věnován Kerouakově velkému příteli a inspiraci, Nealu Cassadymu (známe jej i z jiných románů, jako Deana Moriartyho v Na cestě, i Codyho Pomeraye), ve všech směrech zcela nespoutanému živlu, je přepis magnetofonových nahrávek jejich rozhovorů – a vedle literární hodnoty mají i historický význam, osvětlují totiž jejich minulost i zážitky dalších slavných beatniků, například Williama Burroughse, a opět jsou zcela otevřené. Jak píše v předmluvě Allen Ginsberg, jde o „naprostou výměnu informací a myšlenek plných lásky mezi dvěma muži, z nichž každý nabízí tomu druhému příběh své mysli – nevšední situace, jíž máme to privilegium být svědky.“

Kniha vychází v českém překladu vůbec poprvé a všem milovníkům nejen beat generation, ale dobré a poctivé literatury jako takové nabízí zcela nevšední zážitek. Protože, jak píše Ginsberg, „obejdeme-li Kerouaka, necháme stranou nesmrtelné srdce, knihu, jež je obrovitou mantrou porozumění a vroucí lásky k americkému muži, k jedné zápasící heroické duši.“
Za překlad této knihy obdržel Josef Rauvolf Cenu Josefa Jungmanna 2012.

Ve své nové knize úžasný Barney Stinson ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku velkoryse poskytuje svoje know-how na balení kočiček. Jeho Příručka udělá i z nepříliš přitažlivého a nesebevědomého ubožáka idol žen a génia svádění. Příručka obsahuje na 75 názorně vyložených strategií a postupů, rozdělených podle obtížnosti. Díky nim je úspěch u žen (v podstatě) zaručen.

Další román autorky úspěšné a zfilmované knihy Zakletý v čase.

Dvojčata Julie a Valentýna se po smrti tety Elspeth nastěhují do jejího bytu poblíž londýnského hřbitova Highgate. Jakmile se seznámí s Elspethiným přítelem Robertem, který po milované družce stále truchlí, a asociálním tvůrcem křížovek Martinem, který s obává překročit práh svého bytu, vše jako by směřovalo k dvojitému milostnému románku. Události však naberou nečekaný spád, když neviditelná ruka napíše do prachu na klavíru znepokojivou větu: Jsem tady, Elspeth.

Knihu Fulghumových úvah a vyprávění stačila krátce před svou smrtí sestavit autorova dvorní redaktorka Eva Slámová. Zadání pro výbor z autorových krátkých textů znělo takto: má to být knížka speciálně pro českého čtenáře a jeho českou mentalitu (v této podobě v angličtině nevyjde). Hned první text tedy pojednává o tom, jak slavný spisovatel čůrá komusi na plot. Fulghum se věnuje svým obvyklým tematickým okruhům, zejména pozorování svých bližních (zvlášť ho zajímají děti a jejich rodiče) i sebe sama, a filosofickým důsledkům běžných, každodenních činností (třeba praní prádla a čištění zubů). Fulghumův živočichopis v krystalické podobě.

Bilingvní vydání tří povídek, které ukazují tři různé polohy autorova psaní a tři životní situace. Železniční země je jedním z prvních Kerouacových textů, které byly vůbec do češtin převedeny, autor v nich líčí, jak prožíval své zaměstnání brzdaře; ve Scénách z New Yorku zaznamenává radost z přátelského putování odvázaným velkoměstem; naproti tomu povídka Sám na vrcholu hory načrtává téma, které rozvinul v románu Andělé zoufalství – osamělý pobyt a usebrání na postu požární hlídky v divokých horách na hranicích USA a Kanady.

Dílo Věry Novákové (narozena 1928 v Praze) patří k nejosobitějším projevům realismu v českém umění druhé poloviny dvacátého století. Představuje spolu s manželem a tvůrčím souputníkem Pavlem Brázdou solitérní postavu, kterou nelze jednoduše zařadit k žádným společným tendencím české výtvarné scény posledních desetiletí. Její tvůrčí výpověď má pro českou kulturu silnou hodnotu nejen ve své stylistické originalitě, ale hlavně ve svém humanistickém a duchovním přesvědčení. Monografie obsahuje celou autorčinu dosavadní tvůrčí dráhu, od konce čtyřicátých let, kdy byla z politických důvodů vyloučena z Akademie výtvarných umění, až po současnost. Na základě chronologického sledu barevných reprodukcí a materiálů z osobního archivu Věry Novákové je zdokumentována celá vývojová komplexita jejího díla, která rozhodně není uzavřenou historickou kapitolou – stále se vyvíjí a nachází značný ohlas u dnešní mladé generace.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

V závěrečném svazku Fionavarské tapiserie se spolu s koncem magicky prodloužené zimy dostaví jarní tání přinášející všudypřítomnou smrt a zkázu. Armáda velekrále a jeho spojenců se vydává vstříc závěrečnému boji se silami Rakotha Maugrima. A ve stejnou chvíli stojí Darien, syn, jenž vzešel z Rakothova znásilnění Jennifer, před osudovou volbou. Cítí se vykořeněn a odmítnut silami dobra, vydává se tedy na temnou cestu za svým otcem. Budoucnost Fionavary je nejistá a nikdo neví, jestli se i tentokrát podaří Párače porazit, nebo zda celou zemi navěky zahalí temnota.

Z případu vraždy se často stává skutečná šachová partie, ale tohle bylo něco jiného. Mým skutečným protivníkem nebyl vrah, ale oběť – dokonale na mě připravená po všech stránkách, zcela nevypočitatelná…

Tana Frenchová po velmi zdařilém prvním románu V lesích, za nějž získala v roce 2008 cenu Edgar Allana Poea, vydává další strhující román, který kritika i čtenáři nadšeně chválí.

„Úchvatné… Frenchová chytře boří konvenční pojetí záhady zamčeného pokoje napětím, jež postupně narůstá mezi jejími vícerozměrnými postavami. Čtenáři, kteří hledají v oblasti psychologického detektivního žánru nové jméno, nemusejí hledat dál, stačí, když se nechají oslovit tímto mocným irským hlasem.“ Publishers Weekly

Detektiv Cassie Maddoxová, jedna z hlavních postav předchozí knihy, která se dosud úplně nevzpamatovala z potyčky s psychopatem, opouští oddělení vražd a nastupuje na oddělení domácího násilí a začíná chodit s bývalým kolegou, detektivem Samem O’Neillem. Když ji zavolá na místo činu svého nového případu, s hrůzou zjišťuje, že zavražděná dívka je její dvojnice. Ba co více, v průkazu totožnosti je uvedené jméno Lexie Madisonová, tedy identita, kterou Cassie před lety používala jako agent oddělení tajných operací.

V případu, v němž chybí jakékoli stopy, podezřelí i jediný náznak Lexiiny skutečné totožnosti, nachází Cassiin bývalý šéf životní příležitost – poslat Cassii namísto oběti a vylákat vraha, aby se pokusil dokončit svoje dílo.

Tana Frenchová (*1973) vyrůstala v Irsku, Itálii, USA a Malawi a od roku 1990 žije v Dublinu. Vyučovala herectví na dublinské Trinity College a pracuje v divadle, filmu a dabingu. Za román V lesích (Argo, 2010) získala v roce 2008 cenu Edgara Allana Poea (An Edgar Award) za nejlepší první román. V roce 2008 vyšla úspěšná a vysoce hodnocená Podoba a v roce 2010 vyšel její třetí román Faithful Place, jehož vydání chystá nakladatelství Argo v roce 2012.

Vydání knihy podpořil fond Literature Ireland.

Stanislav Komárek se ve svých esejích zamýšlí nad podobnostmi mezi fungováním lidské společnosti a přírodních společenstev – vykresluje nečekané paralely mezi cykličností dějin a pravidelností přírodních cyklů, mezi výskytem romantickým básníků a evolučních inovací, mezi magií a moderní vědou. Především však osvětluje způsob, jakým nazíráme svět náš vezdejší a jak do něj promítáme ustrojení vlastní duše.