Kniha mladého německého historika Jőrga Osterloha detailním způsobem zpracovává doposud neznámou problematiku pronásledování židovského obyvatelstva české i německé národnosti v bývalých pohraničních oblastech Československa v období, kdy byla tato území násilně přičleněna k třetí říši. Osterloh analyzuje jak uplatňování konečného řešení v župě Sudety, tak každodenní chování německého obyvatelstva vůči Židům, včetně postojů a chování Židů samotných.

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Vydání knihy podpořil Česko-německý fond budoucnosti.

Lou Ford je šerifem na americkém maloměstě a vedle stálé přítelkyně udržuje sadomasochistický vztah s prostitutkou Joyce Lakelandovou. Když ji prakticky utluče k smrti a zabije jednoho z jejích zákazníků, syna místního magnáta, probouzí se v něm spící a roky umlčovaná bestie. Dlouho se mu daří unikat a svalovat vinu za vraždy na nevinné občany městečka, až na něj místní magnát nakonec vytáhne nečekaný trumf. Klasika žánru noir z roku 1952.

Román se dočkal filmové adaptace od Michaela Winterbottoma s Caseym Affleckem v hlavní roli.

Co je to umění a odkud se vlastně vzalo? Proč vlastně tvoříme, co nás pudí ke ztvárňování „reality“? Nad podobnými otázkami se zamýšlí malíř a spisovatel Julian Bell, autor nejnovějších dějin umění Zrcadlo světa. Ve svých odpovědích odhaluje nečekané souvislosti mezi uměleckými díly pocházejícími z různých kultur, čtenáře překvapuje, poučuje i přivádí k zamyšlení. Kniha je skvělým úvodem do obecných dějin umění i nahlédnutím do umělecké mysli a bezesporu se stane prubířským kamenem pro nové generace čtenářů.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

V Oděských povídkách Babel líčí život židovského „drobného lidu“ na počátku 20. století, především zlodějů, lupičů, ale také řemeslníků a drobných obchodníků. Víc než kde jinde vystupuje v těchto povídkách do popředí Babelův smysl pro černý humor. Texty souboru Historie mého holubníku patří mezi nejkrásnější povídky o dětství v celé světové literatuře, i když na rozdíl od tradičního pojetí tohoto období jako ztraceného ráje v nich nalézáme překvapující trpkost a trýznivé rozpomínání na mladá léta, sešněrovaná přísnou tradiční výchovou v excentrické rodině, která si neumí poradit sama se sebou; drtivý je však i okolní svět stále hrozící násilím – „svět, v němž se nenaplňuje, ale rozplývá svět dítěte, které šlo pro holuby a prošlo pogromem“.

Kromě známějších „raných povídek“, jako jsou Večer u carevny, Hapa Hužvová, Dantova ulice, Můj první honorář a jeho varianta Osobní list, obsahuje výbor i Babelovu vůbec nejstarší známou krátkou prózu Starý Šlojme, napsanou v roce 1913, kdy bylo jejímu autorovi pouhých 19 let. Svazek uzavírají u Babela ojedinělé povídky „na cizí námět“: Na poli cti, Dezertér, Rodina otce Marescota, Kvaker a Doudou, a spisovatelovy vzpomínky a fejetony – mezi nimi Oděsa o městě „lidí žijících ze vzduchu“, městě, kde „jsou především čistě materiální podmínky k tomu, aby se tu dal vychovat – například – maupassantovský talent“…

Sidonie Nádherná žije v povědomí české i evropské kulturní veřejnosti jako přítelkyně básníka Rainera M. Rilka a „nevěsta před Bohem“ Karla Krause, pro kterého se její zámek ve Vrchotových Janovicích stal druhým domovem a oázou klidu v rozbouřeném světě. Alena Wagnerová ji ve své knize představuje jako neobyčejně zajímavou osobnost,jejíž život hluboce poznamenaly všechny proměny a pohromy, které ve dvacátém století postihly střední Evropu – od rozpadu Rakousko-Uherska přes nacistickou okupaci, kdy se Vrchotovy Janovice staly součástí cvičiště jednotek SS, až po odchod do exilu po komunistickém převratu v roce 1948 do Anglie, kde Sidonie Nádherná v roce 1950 umírá.

První rozsáhlá vědecká biografie jednoho z nejvýznamnějších reprezentantů českého univerzitního národa prvních dvou desetiletí 15. století, filozofa, jenž za své názory a postoje skončil na kostnické hranici a jenž se stal společně s Janem Husem symbolem české reformace a husitské revoluce.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Svobodné zednářství hrálo ve druhé polovině 18. století významnou roli v celé Evropě od Portugalska po Rusko. Členové zednářských lóží měli významný podíl na společenských reformách prováděných osvícenými panovníky. Tato blízkost zednářů panovnických dvorům svědčí o tom, že zednářství bylo legální strukturou. Široká veřejnost o existenci lóží věděla, ale protože se jednalo o strukturu uzavřenou, vznikalo mnoho často fantastických dohadů o povaze tohoto řádu. Skutečnost, že setkávání členů lóže má charakter poměrně složitého a náročného rituálu, ostatně znemožňuje plné pochopení toho fenoménu dodnes. Pražští zednáři založili a vedli čtvrtý největší ústav pro hluchoněmé v Evropě, stáli u zrodu dnešní Akademie věd i Národního muzea. Současně ale shromažďovali knihy o alchymii a magii, ba možná i v těchto oborech praktikovali. Početnou část členstva lóží tvořili příslušníci aristokracie, a proto se většina památek na zednářskou činnost nachází na českých, moravských a slezských zámcích a v jejich knihovnách.

Tchaj-wan, ostrov ležící jen necelých dvě stě kilometrů od pevninské Číny, je místem prolínání celé řady kulturních vlivů. Jednou z výrazných skupin jsou tchajwanští domorodci, kmeny patřící do austronéského kulturního systému, pro něž se snad právě Tchaj-wan stal branou pro osídlování rozsáhlých oblastí Tichomoří.
Přestože nemají vlastní systém písma, je literární tradice tchajwanských domorodců velmi bohatá. Kniha Pomsta hadů přináší příběhy ilustrující ústní tradici těchto kmenů, jsou mezi nimi základní mýty o původu lidí, o povodni, o získání ohně, příběhy o obludách, dojímavé milostné příběhy, ale i poměrně nedávná vyprávění o setkáních s jinými národy. Jejich prostřednictvím se čtenář může seznámit s kulturou, která po staletí existovala v těsném sousedství čínské, ale která si až do dnešních dnů uchovala svůj specifický charakter.

Soubor třiceti šesti válečných reportážních povídek, napsaných na základě autorovy přímé účasti v 1. jízdní armádě, se stal záhy po svém vydání v r. 1924 nejkritizovanější a zároveň nejproslulejší knihou I. Babela. Buďonnyj ji označil za pomlouvačné „babské žvásty“ a Gorkij, který mladého autora od samých počátků podporoval, ho musel vzít pod ochranu před zuřícím maršálem. Ale už od této chvíle se kolem Babela utvářela atmosféra, která později skončila jeho násilnou smrtí.
K základnímu cyklu Rudé jízdy jsou připojeny povídky s ním bezprostředně spjaté.