Lidé, jakož i celá plejáda dalších inteligentních tvorů, jsou většinou vazaly nejrůznějších korporací, církví či politických vůdců. Svobodu si musí každý nejprve odpracovat. Nade vším pak jako bohové dohlížejí všemocné umělé inteligence nejasného původu. Andrea Cortová je detektivkou Diplomatického sboru lidstva a na habitat Jedna Jedna Jedna ji poslali vyšetřit vraždu dvou tamějších lidských obyvatel. Potíž vězí v tom, že hlavními podezřelými jsou umělé inteligence, které habitat vybudovaly a zabydlily experimentální rasou inteligentních lenochodů. Jak může osamocený člověk vyhlásit válku bohům? Román na pomezí noir detektivky a space opery získal Pamětní cenu Philipa K. Dicka.
Skupina lidí, které denně potkáváme na ulici a jimiž klidně můžeme být i my sami – účetní, student, důchodce a další – se probouzí v tajemných hlubinách labyrintu pražské kanalizace. Netuší, jak se zde ocitli, proč tady jsou a hlavně co se od nich očekává. Tak začíná strastiplná cesta zpět na povrch, plná nebezpečí, smrti, temnoty a bizarních tvorů, postav i míst, na jejímž konci už nikdy nemůže být všechno jako dřív…
Román Labyrint, tvořící prolog k cyklu Městské války, vznikal původně v on-line podobě na internetu, kde se do jeho tvorby aktivně zapojovali i čtenáři. Kniha tak jako bonus obsahuje kromě samotného textu i nejzajímavější příspěvky z diskuse, torzo metalové opery Labyrint, komiksové stripy – a jako překvapení zbrusu novou povídku Král olší, která na román volně navazuje.
Císařský obchodní koráb Chathrand zmizel na otevřeném moři. Panují obavy o osud lodi i všech, kdo se nacházeli na palubě. Chathrand, který naposledy kotvil na Simje, vyplul před dvanácti týdny za mírné letní bouřky ke svému domovskému přístavu v Etherhorde se šesti sty námořníky, oddílem císařské námořní pěchoty čítajícím sto mužů, šedesáti dehtaři a rozličnými cestujícími od nejsprostších po nejurozenější. V dopisech odeslaných ze Simji jsou zmínky o klidu na lodi a velmi pohodlné plavbě. Záhada zůstává nerozluštěna, neboť se dosud nepodařilo nalézt žádný vrak. Šíří se spekulace a veřejnost chce vědět: Co zahubilo krále korábů? Úvodní svazek fantasy trilogie z paluby fascinujícího námořního korábu.
Nové vydání bestselleru Dana Browna (první vydání vyšlo pod názvem „Pavučina lží“).
Ve Spojených státech se blyští zlato ryzí i kočičí, zvláště v nejvyšších politických kruzích těsně před volbou prezidenta. Stejně působivě se prý třpytí krystalky ledu v nejzapadlejších končinách Antarktidy – a právě v tu dobu a na těchto místech začíná Dan Brown vyprávět strhující příběh o vědeckém objevu, který zásadně mění pohled na život na Zemi i ve vesmíru.
V románu, kde jedna dramatická událost rychle střídá druhou, autor hýří pečlivě vybranými informacemi ze světa vědy a nejmodernější techniky, vyslovuje se však i k nečekaně vážným otázkám týkajícím se například soukromého podnikání nebo morálky politiků, vojáků, vědců i novinářů. Kam až lze zajít v zájmu bezpečnosti státu? Skutečně účel světí prostředky?
Druhý díl „křižácké trilogie“ nás zavede do Gazy roku 1177, kdy se stal zázrak, o kterém se ještě dlouho mezi následovníky proroka Mohammeda mělo hovořit. Saladin, muž, který přísahal, že osvobodí Jeruzalém od franckých okupantů, má právě zemřít v rukou lupičů, když přijde záchrana z nečekaného místa: objeví se Arn de Gothia, obávaný a čestný templář. Doma v Západním Götlandu si zatím Arnova láska z mládí Cecília odpykává své dvacetileté pokání za jejich hříšnou tělesnou lásku v gudhemském klášteře. V jeho zdech porodila Arnovo dítě, chlapce, který později vyrůstá u Arnova strýce. Uvnitř klášterních zdí vládne nelidská abatyše a za nimi probíhá krvavý boj o moc mezi rody Sverkerů a Eriků. Cecílii drží při životě pouze přátelství jedné z chovanek, Cecílie Blanky, která se později stane švédskou královnou, a naděje, že se Arn jednou ze Svaté země vrátí a z kláštera ji odvede.
Stanislav Komárek se ve svých esejích zamýšlí nad podobnostmi mezi fungováním lidské společnosti a přírodních společenstev – vykresluje nečekané paralely mezi cykličností dějin a pravidelností přírodních cyklů, mezi výskytem romantickým básníků a evolučních inovací, mezi magií a moderní vědou. Především však osvětluje způsob, jakým nazíráme svět náš vezdejší a jak do něj promítáme ustrojení vlastní duše.
Válka v Iráku, tsunami na Cejlonu, zátopy v New Orleans… těchto a podobných neštěstí umí dobře využít podnikání jistého typu, jež Kleinová nazývá „kalamitním kapitalismem“. Zatímco se postižení vzpamatovávají z otřesu, nadnárodní kapitál už se usídluje na zpustošeném území, a tam, kde byla před katastrofou veřejná zařízení sloužící nejširšímu obyvatelstvu, rostou hotely, kanceláře a další budovy a podniky v soukromých rukou, rozhojňující soukromý kapitál. Stejně jako ve své předchozí knize Bez loga dokládá autorka tyto alarmující skutečnosti množstvím statistických dat, faktů, rozhovorů s účastníky řečených událostí i vlastních výzkumů.
Tim Weiner je reportér listu New York Times. Má za sebou tři knihy a Pullitzerovu cenu za jednu z nich. Už v prvních dvou – Bianko šek (o černých fondech Pentagonu) a Zrada (o případu amerického špiona Aldricha Amese) – se pouštěl na velmi horkou půdu. V zatím poslední své knize, věnované dějinám CIA, vydané v r. 2007, v této tradici pokračuje. Psát dějiny jakékoli tajné služby je krajně nesnadné. Oficiálních údajů se zveřejňuje co možná nejméně, a to ještě co možná nic neříkajících, o to víc však je nepodložených dohadů, fám a různých „zaručených pravd“. Historik je tedy odkázán kromě pramenů zejména na osobní svědectví zúčastněných. Autor této knihy sám uvádí, že byl nucen přečíst přes padesát tisíc dokumentů z archivů CIA, Bílého domu a ministerstva zahraničí, ale navíc musel získat přes dva tisíce vyjádření pracovníků tajné služby, vojáků a diplomatů. Šedesátiletou historii CIA od roku 1945 do roku 2007 autor rozčlenil do padesáti oddílů seskupených do šesti kapitol podle jednotlivých prezidentských období.
Izraelský historik a profesor na univerzitě v Tel-AvivuShlomo Ben-Ami se jako izraelský ministr zahraničí (2000 – 2001) aktivně podílel na mírových jednáních v Camp Davidu v roce 2000. Osobní i odborné zkušenosti umožnily autorovi napsat brilantní analýzu izraelsko-palestinského konfliktu od jeho počátku až donedávné současnosti. Důkladně pojednává především o průběhu mírového procesu od doby, kdy do jednání v 70. letech vstoupily USA. Poslední kapitoly pojednávají o dopadu válek vedených z podnětu amerického prezidenta G. Bushe proti islámskému terorismu na mír mezi Palestinci a Izraelci.
Barney Stinson je jedna z hlavních postav seriálu Jak jsem poznal vaši matku, pro leckoho postavou nejdůležitější. Je renesanční osobností, mužem, borcem, který ví, jak užívat života, a hodlá ostatní borce tomuto umění naučit. K tomu slouží Borcův kodex, na sto padesát stručných a jasných pouček, tabulky, grafy a rovnice, které popisují borcův svět, ve kterém na čelném místě stojí borec, za ním borcovi parťáci a potom – kočičky. Aby ne!
Proč proboha „borcův“?… (apologie překladatele)
Borcův kodex? Proč proboha „borcův“, když český dabing HIMYM ani titulky tohle slovo neznají? Proč ne „bráchův“? Proč ne „parťákův“? A co ty další odchylky? Neměl by snad BARNEYHO KNIHU překládat fanoušek a znalec HIMYM?!
Jasně. Ale všechny odchylky mají čistě principiální důvody: překladatel dělá, co může, aby se co nejvíc přiblížil originálu. Vždycky. Co nejde přeložit, musí se aspoň napodobit. Když Barney prošpikuje knihu opičárnama postavenýma na slově „bro“ („Nabroleon“ a „Broko Ono“, „brocassion“, „brofession“ a „brotection“), se slovem brácha nebo parťák nepořídíte nic. Slovo borec vám dává aspoň nějaké možnosti. A navíc: slovo brácha v češtině funguje dobře jen jako vyjádření vztahu: můj, jeho brácha; samo o sobě neobsahuje hodnocení nebo charakterizaci (takže říct „on je brácha“ je podle mě blbost). No a „parťák“? Toho jsem si schoval pro „wingmana“. (Mimochodem, v té knížce je taky hodně jiných slov než bro, a ty nejsou přeložený úplně nejhůř, řekl bych.)
A další principiální záležitost: překladatel se nesnaží napodobovat cizí překlad, ale vytvořit vlastní. Tím spíš, když si o sobě překladatel Vít Penkala skromně myslí, že je borec. Duh!