V Borcově kodexu poskytl Barney Stinson nepřeberné množství rad a pokynů všem, kdo chtějí být stejně boží jako on sám. V Borci v akci rozvíjí některé poučky a uzpůsobuje je konkrétním situacím – borec se dozví, jak se chovat v baru, ve fitku i v kosmickém prostoru (mimo jiné).

Pomocný dělník, stěhovák, omonovec, pracovník bezpečnostní agentury, čečenský veterán – tohle vše má za sebou jinak vysokoškolsky vzdělaný Zachar Prilepin (1975), který publikuje od roku 2003. Kniha Botky plné horké vodky přináší jedenáct až brutálních příběhů o přátelství, zradě, lásce i věrnosti. Odehrávají se tu historky kruté a tragické, ale někdy zároveň velmi komické. Což je ostatně pro mimořádně svébytnou Prilepinovu poetiku příznačné. Pro nás, Středoevropany, je to navíc velmi syrové svědectví o bezútěšném bytí postsovětského Ruska.

„Juchúú! Mám narozeniny!“ Muminek se probouzí celý natěšený. Tohle určitě bude báječný den! Ale pak se ukáže, že jeho kamarádi na narozeniny nejspíš zapomněli, a najednou není báječné vůbec nic.

Chudák muminek. Jak to asi dopadne?

„Juchúú! To je den jako stvořený pro dobrodružství!“

V muminím údolí už celé dny pršelo. Konečně se mraky protrhaly a muminek se raduje: „Vydáme se na dobrodružnou plavbu za pokladem.“

Ale než se všichni nachystají, padne tma. Dá se poklad najít i ve svitu měsíce?

„Nechci sníh, když tu nebude Šňupálek.“

Zima letos přichází do muminího údolí brzy a muminkův kamarád Šňupálek vyráží jako každý rok na jih. Muminek má slzy na krajíčku, jak se mu už teď po kamarádovi stýská. Jestlipak se bude stýskat i Šňupálkovi?

V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet.

Román Pražský hřbitov vynesl v srpnu 2011 také italskému spisovateli prestižní Paveseho cenu.

Vizuální videochutnávka .

Dopis Umberta Eca čtenářům:

Devatenácté století překypovalo mnoha tajemnými a strašnými událostmi: nevyřešená a záhadná smrt Ippolita Nieva, Protokoly sionských mudrců, notoricky známý podvrh, který později inspiroval Hitlera k rozpoutání holocaustu, Dreyfusova aféra a četné intriky za účasti tajných služeb rozličných národů, zednářů, jezuitských spiknutí, stejně jako ostatní události, jejichž pravdivost nebyla nikdy prokázána, ale které poskytly bohatý materiál pro 150 let staré fejetony.
Kniha Pražský hřbitov je příběh, ve kterém všechny postavy – s výjimkou té hlavní – skutečně existovaly, včetně hrdinova pradědečka, autora záhadného dopisu Abbému Barruelovi, jenž odstartoval vlnu moderního antisemitismu.
Jediná fiktivní postava novely (která nicméně připomíná mnoho skutečných lidí, dokonce těch dnešních) se stává autorem rozličných výmyslů a spiknutí, a to vše na pozadí vyjímečného coups de théatre, podzemních stok plných mrtvol, lodí, které explodují v oblasti soptícího vulkánu, opatů ubodaných k smrti, notářů s falešnými vousy, hysterických satanistek, černých mší a podobně.
Stejně jako starobylé fejetony i Pražský hřbitov je ilustrovaný. Ilustrace jsou navíc dobové, takže v některých čtenářích mohou vzbuzovat pocity nostalgie a náhlé touhy po starých knihách svého mládí.
Očekávám nicméně i další dva druhy čtenářů.
Ti první nemají ani zdání, že všechny tyhle věci se ve skutečnosti staly, nevědí nic o literatuře devatenáctého století, a jsou proto těmi, kteří berou vážně dokonce Dana Browna. Ti, se sadistickým potěšením, ocení děj knihy jako snůšku perverzních výmyslů, včetně hlavní postavy, kterou jsem se snažil vytvořit coby nejcyničtějšího a nejnepříjemnějšího hrdinu v historii literatury.
Poslední skupina čtenářů ví, nebo přinejmenším cítí, že věci, které líčím, se skutečně staly. Tento čtenář možná ucítí, jak se mu zlehka potí čelo, bude se úzkostlivě ohlížet za sebe, zhasne všechna světla v bytě a pojme podezření, že všechny ty věci se mohou stát znovu, nebo že se dokonce dějí právě teď. A bude si myslet to, co bych rád, aby si myslel: „Jsou mezi námi…“
Umberto Eco

Ve svém románu se autor vrací k motivu pouti: tentokrát se vydává na cestu po Transsibiřské magistrále. Putování hrdinů knihy se odvíjí ve znamení symbolu Alef, který pro autora v duchu magické tradice představuje bod, v němž se vše sbíhá a v němž můžeme v jediném okamžiku spatřit vše.
Vizuální videochutnávka

„Ve velké knize přírody může číst jen ten, kdo zná jazyk, v němž je napsána,“ řekl kdysi Galileo, „a tímto jazykem je matematika.“ V této často a neprávem obávané vědní disciplíně nejde jen o pouhé studium čísel: matematika nám umožňuje pronikat ke skrytým kořenům světa kolem nás. Devlinova kniha podává přehledný obraz současné matematiky a historického vývoje jejích nejzajímavějších oblastí, zároveň vyzdvihuje její základní rysy, jimiž je jednoduchost, čistota, přesnost a elegance, zdařile však předkládá i její mnohdy opomíjenou stránku – estetickou působivost intelektuální, vizuální i akustickou.

Otec se synem odjíždějí na opuštěný ostrov u aljašského pobřeží, aby na čas unikli civilizaci i složité rodinné situaci. V poklidné zátoce je čeká dřevěný srub, v lesích pobíhá spousta lovné zvěře, moře se hemží rybami. Vyrovnat se s vnějším nepohodlím a přežít nástrahy počasí
nebude až takový problém, mnohem větší nebezpečí se skrývá v hlavách obou osadníků. Samota na oba doléhá nesnesitelnou tíhou a pobyt na ostrově se brzy mění v bitvu o duševní zdraví a posléze i o holý život.

Rakouský spisovatel a novinář Dietmar Grieser se vydal na pouť Čechami a Moravou, aby zde pátral po kořenech význačných osobností rakouských dějin a hledal stopy někdejšího soužití obou národů v rámci habsburské monarchie.
Korunovace císaře Františka Josefa I. se uskutečnila v Olomouci, Franz Grillparzer čerpal náměty pro některá svá dramata v českých bájích a pověstech, rodiče Franze Schuberta pocházeli ze severní Moravy, matka Egona Schieleho z Českého Krumlova, Sigmund Freud přišel na svět v moravském Příboru, malíř Alfred Kubin v Litoměřicích atd. Grieserovy eseje jsou čtivým průvodcem spletitými dějinami česko-rakouských vztahů a vazeb.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury Rakouska.