Velký dům je souborem čtyř příběhů a čtyř hlasů, které se všechny vztahují k jednomu psacímu stolu a těm, kdo u něho po delší či kratší čas v různých domech a bytech pracovali. Všichni zde vyprávějí o svém životě, svých úspěších a prohrách, o nenaplněných snech a touhách, jakož i o těch několika málo splněných.

Středověké umění a kultura jsou nám vzdálené, přesto ale patří k dědictví naší vlastní minulosti. Kniha se odlišuje od dosavadní české produkce zejména v tom, že nevykládá dějinný vývoj umění, ale na konkrétních příkladech osvětluje širší ideové a intelektuální souvislosti vizuální tvorby a funkce obrazu v širokém smyslu. Přistupuje přitom k tématu středověkého umění důsledně z pozice moderní a aktuální umělecké tvorby a používá jazyk současné teorie umění a obrazu. Cílem je zprostředkovat dnešnímu divákovi středověký obraz tak, aby jej mohl vnímat nejen jako historickou památku, ale také jako vlastní umělecký prožitek. Situace středověkého člověka a jeho obrazů v mnohém nečekaně připomíná otázky a problémy dneška – především vztah mezi úlohou tištěného textu na jedné straně a obrazu (vizuálního znaku) na druhé straně v kulturní a společenské komunikaci. Kniha se zabývá pamětí, vztahem mezi obrazem a realitou a médii komunikace. Vedlejším cílem knihy je také uvést do českého prostředí

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Jeden z nejslavnějších, nejvlivnějších a nejpodnětnějších románů západních literárních dějin vychází v Argu už potřetí (česky celkem počtvrté), a opět v klasickém překladu Aloyse Skoumala. Skoumalův překlad však poprvé doznal revize; ujal se jí joyceovský expert, filozof, kritik a překladatel Martin Pokorný, který knihu opatřil i brilantním, čtivým doslovem.
Joyceova Odyssea se však vyplatí znovu číst nejen kvůli nově revidovanému překladu a novému doslovu – román totiž ani po devadesáti letech od prvního vydání neztratil nic ze své síly. Ve všedním příběhu jednoho dne jako by ožívaly všechny příběhy světa, včetně mýtu o Odysseovi; z ušmudlaného Dublinu dvacátých let se tu stává theatrum mundi, jeviště světa, na němž zní díky mísení libozvučných i kakofonických hlasů jednotlivých postav strhující symfonie života – pokud tedy umíme dobře naslouchat.

Na úspěšné vydání románů německého spisovatele, jehož podstatná část života i díla je těsně spjata s Prahou na přelomu 19. a 20. století, navazujeme souborem satirických a fantastických povídek, vydaných v němčině již v roce 1913. Meyrink, považovaný ve své době za enfantterrible německé literatury, se intenzivně zabýval spiritismem, okultismem, přírodními vědami, jógou, východní a křesťanskou mystikou.
Tyto zájmy se projevily i v jeho tvorbě, ve které spojoval skutečnost s irealitou, grotesknost se satirou. Zároveň hluboce opovrhoval šosáctvím, byrokracií, malostí i pokrytectvím měšťáctva a ve svých povídkách je nemilosrdně zesměšňoval. Nyní vychází nejzásadnější soubor těchto povídek poprvé v téměř kompletní podobě, a to po 99 letech od vydání originálu.

Další kniha drobných příběhů, úvah, zamyšlení a filozofických postřehů známého a oblíbeného autora.

Hunter S. Fulghum kráčí ve stopách svého otce, slavného spisovatele Roberta Fulghuma. Ve svých humoristických, reflexivních a inspiračních knihách však nahlíží život z lehce odlišné perspektivy: perspektivy čistě rodinné. V knize úvah, nazvané Jaký otec, takový syn, se zamýšlí nad otázkou, co je to rodina, jak se naučit žít s vlastní ženou a dětmi a jak si užít každodenní, všední život.
Barvitě vzpomíná na vlastní dětství a dospívání, poutavě vypráví o narození svých dvou dětí, popisuje boj svého syna Maxe s vrozenou srdeční vadou a provází čtenáře všemi světlými i temnými chvilkami své rodiny. Pohled Huntera S. Fulghuma na život je prodchnutý láskou, porozuměním i pokornou skromností.

S pokorou sobě vlastní autor ukazuje literární svět, jejž si nosí uvnitř, a předává ho tímto dál.

Další vydání knihy drobných příběhů, úvah, zamyšlení a filozofických postřehů známého a oblíbeného autora.

Dosud nevydaný text z pozůstalosti Jacka Kerouaca, jeho první rozsáhlejší dílo. Kerouac ho napsal na základě svých zkušeností ze služby u obchodního námořnictva. Vydavatelé jeho text doplnili řadou dalších materiálů – tematicky a časově souvisejícími prozaickými fragmenty a také dobovou korespondencí s přítelem Sebastianem Sampasem, básníkem, která obsahuje Kerouacovy komentáře k vlastnímu psaní a řadu dalších prozaických i básnických pokusů.

Tři povídky – „Odbarvená píča“, „Bílý plnovous“ a „Vražda Ramóna Vásqueze“ – od kultovního amerického autora, bohéma profesí a především krále nezávislé tvorby.