Mistrovský román jedinečným způsobem kombinuje příběhy a vyprávěcí postupy blízkovýchodních literatur s postmoderním stylem psaní. Hlavní hrdina, advokát Galip, pátrá po své záhadně zmizelé ženě Rüye a nevlastním bratru Celâlovi, známém novináři, jehož sloupky o Istanbulu a jeho historii tvoří důležitou část bohaté románové koláže. Galip se při svém pátrání vydává do spletitých ulic Istanbulu, dostává se do podsvětí, bloumá po chudinských předměstích a setkává se s mystiky, blázny i politickými aktivisty, pročítá Celâlovy novinové sloupky a populární detektivní romány a nakonec odhalí šokující pravdu o své ženě i o sobě samém…
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury a turistiky Turecké republiky.
Úspěšný historický román, jehož děj je zasazen do Španělska 18. století, líčí, jak tři vítězné šachové partie mají definitivně naplnit dohodu o kapitulaci Sevilly, znovu dobyté
na muslimech.
Když se podnikavá Julia de Haro, dědička největší místní tiskárny, provdá za Leóna de Montenegro, netuší, že v jejím domě je ukryt dodatek k dohodě a její manžel, nalezenec vychovaný maltézskými rytíři a nějaký čas zajatý muslimy, je právě oním šachovým mistrem, jehož hra rozhodne dávnou sázku mezi Alfonsem Moudrým a tehdejším muslimským vládcem Sevilly.
Představte si, že dokola objíždíte přeplněné parkoviště a ve chvíli, kdy spatříte volné místo, jiný řidič zrychlí a vjede vám tam. Jednoduše se rozzuříte. A teď si představte, že místo řidiče vám tam vpochoduje kráva a uvelebí se. Vztek přejde v údiv. Co se změnilo? Vy – váš
pohled na věc.
Autoři předkládají interaktivní knihu, ve které používají základní buddhistické principy tak, aby je pochopili i „nebuddhisté“ a dokázali je převést do praxe.
Krok za krokem nás učí změnit úhel pohledu, přetavit vztek v našem životě v pozitivní emoce, učí nás rozpoznat jeho spouštěcí momenty a změnit to, co po nich následuje, učí nás smát se sami sobě a uvědomit si, že nezáleží na tom, kdo nám zabral naše místo na parkování – nakonec jsme to my sami, kdo může za to, že se rozzlobíme.
Darren Brown je českému čtenáři znám nejen ze své televizní show, ale také díky jeho bestselleru Magie a manipulace mysli.
Kostru Brownovy knihy tvoří jednotlivé fáze kouzelnického triku, který jeho mladší já provádí v zaplněné restauraci, a tuto kostru Brown obalil vyprávěním na nejrůznější témata – o dějinách magie, o psychologii, o tom, jak správně vařit ztracená vejce, o tom, jaká melodie mu zní v hlavě při čištění zubů, nebo o společenské etiketě týkající se parmezánu. Vyznání iluzionisty jsou neobyčejně čtivou a neobvykle vystavěnou autobiografií, která čtenáře vtáhne a okouzlí.
V Borcově kodexu poskytl Barney Stinson nepřeberné množství rad a pokynů všem, kdo chtějí být stejně boží jako on sám. V Borci v akci rozvíjí některé poučky a uzpůsobuje je konkrétním situacím – borec se dozví, jak se chovat v baru, ve fitku i v kosmickém prostoru (mimo jiné).
Pomocný dělník, stěhovák, omonovec, pracovník bezpečnostní agentury, čečenský veterán – tohle vše má za sebou jinak vysokoškolsky vzdělaný Zachar Prilepin (1975), který publikuje od roku 2003. Kniha Botky plné horké vodky přináší jedenáct až brutálních příběhů o přátelství, zradě, lásce i věrnosti. Odehrávají se tu historky kruté a tragické, ale někdy zároveň velmi komické. Což je ostatně pro mimořádně svébytnou Prilepinovu poetiku příznačné. Pro nás, Středoevropany, je to navíc velmi syrové svědectví o bezútěšném bytí postsovětského Ruska.
„Nechci sníh, když tu nebude Šňupálek.“
Zima letos přichází do muminího údolí brzy a muminkův kamarád Šňupálek vyráží jako každý rok na jih. Muminek má slzy na krajíčku, jak se mu už teď po kamarádovi stýská. Jestlipak se bude stýskat i Šňupálkovi?
„Juchúú! Mám narozeniny!“ Muminek se probouzí celý natěšený. Tohle určitě bude báječný den! Ale pak se ukáže, že jeho kamarádi na narozeniny nejspíš zapomněli, a najednou není báječné vůbec nic.
Chudák muminek. Jak to asi dopadne?
„Juchúú! To je den jako stvořený pro dobrodružství!“
V muminím údolí už celé dny pršelo. Konečně se mraky protrhaly a muminek se raduje: „Vydáme se na dobrodružnou plavbu za pokladem.“
Ale než se všichni nachystají, padne tma. Dá se poklad najít i ve svitu měsíce?
V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet.
Román Pražský hřbitov vynesl v srpnu 2011 také italskému spisovateli prestižní Paveseho cenu.
Vizuální videochutnávka .
Dopis Umberta Eca čtenářům:
Devatenácté století překypovalo mnoha tajemnými a strašnými událostmi: nevyřešená a záhadná smrt Ippolita Nieva, Protokoly sionských mudrců, notoricky známý podvrh, který později inspiroval Hitlera k rozpoutání holocaustu, Dreyfusova aféra a četné intriky za účasti tajných služeb rozličných národů, zednářů, jezuitských spiknutí, stejně jako ostatní události, jejichž pravdivost nebyla nikdy prokázána, ale které poskytly bohatý materiál pro 150 let staré fejetony.
Kniha Pražský hřbitov je příběh, ve kterém všechny postavy – s výjimkou té hlavní – skutečně existovaly, včetně hrdinova pradědečka, autora záhadného dopisu Abbému Barruelovi, jenž odstartoval vlnu moderního antisemitismu.
Jediná fiktivní postava novely (která nicméně připomíná mnoho skutečných lidí, dokonce těch dnešních) se stává autorem rozličných výmyslů a spiknutí, a to vše na pozadí vyjímečného coups de théatre, podzemních stok plných mrtvol, lodí, které explodují v oblasti soptícího vulkánu, opatů ubodaných k smrti, notářů s falešnými vousy, hysterických satanistek, černých mší a podobně.
Stejně jako starobylé fejetony i Pražský hřbitov je ilustrovaný. Ilustrace jsou navíc dobové, takže v některých čtenářích mohou vzbuzovat pocity nostalgie a náhlé touhy po starých knihách svého mládí.
Očekávám nicméně i další dva druhy čtenářů.
Ti první nemají ani zdání, že všechny tyhle věci se ve skutečnosti staly, nevědí nic o literatuře devatenáctého století, a jsou proto těmi, kteří berou vážně dokonce Dana Browna. Ti, se sadistickým potěšením, ocení děj knihy jako snůšku perverzních výmyslů, včetně hlavní postavy, kterou jsem se snažil vytvořit coby nejcyničtějšího a nejnepříjemnějšího hrdinu v historii literatury.
Poslední skupina čtenářů ví, nebo přinejmenším cítí, že věci, které líčím, se skutečně staly. Tento čtenář možná ucítí, jak se mu zlehka potí čelo, bude se úzkostlivě ohlížet za sebe, zhasne všechna světla v bytě a pojme podezření, že všechny ty věci se mohou stát znovu, nebo že se dokonce dějí právě teď. A bude si myslet to, co bych rád, aby si myslel: „Jsou mezi námi…“
Umberto Eco