Po třech úspěšných knihách, z nichž dvě
(Josef/JO537 a Knihafoss) byly nominovány
na Magnesii Literu a jedna (Knihafoss)
získala Zlatou stuhu v kategorii beletrie
pro děti a mládež, napsala Marka Míková
tři moderní pohádkové příběhy inspirované
autorčiným pobytem v USA.
Typické americké
mrakodrapy jsou v jejím podání fascinujícím
světem, kouzelnou zemí, v níž se nikdy
nenudíte, kde vše je možné, kde najdete
peklo i nebe, krásu i ošklivost, zlo i dobro.
Jak je pro autorku charakteristické, také
v těchto nových textech srší nápady, fantazií
a humorem, její jazyk je hravý, neučesaný,
rytmický a dynamický. Míková přitom nezapře
textařku a hudebnici, když s lehkostí vytváří
rýmy a slovní hříčky. Hrdinkami příběhů Tak
jdem! a Ema jsou malé holčičky zažívající
báječná, podivuhodná dobrodružství, jedna
v newyorských ulicích, druhá v jednotlivých
patrech mrakodrapu. Protagonisty třetí
pohádky Mrakodrapy jsou samotné
personifi kované mrakodrapy.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Krásná, svůdná, něžná, inteligentní… taková je Nathalie, a do smrti svého manžela je i šťastná, pak se její život zlomí… Dokud si ze záhadných důvodů nevšimne nezajímavého, trochu nešikovného kolegy. Pomalu, ale jistě je okouzlována jeho jemnocitem, delikátností, nenápadným smyslem pro humor. Obyčejný příběh okouzlil svou křehkostí a jemným vtipem přes 800 000 čtenářů ve Francii, byl přeložen do 24 dalších jazyků a autor z něj vyšel při psaní scénáře k filmu, který režíroval jeho bratr, Stéphane Foenkinos, a v němž v roli Nathalie ztvárnila Audrey Tautou (známá mj. jako Amélie z Montmartru).

Všichni nesnáší dokonalé rodinky. Takže Battleovy si prostě zamilujete! Ideální čtení pro každého, kdo měl v životě pocit, že s ním doma žije podivná skupinka cizinců, kterým se říká příbuzní. Nejprodávanější humoristická kniha roku 2011 v Británii. Prodáno více než 660 000 výtisků!

Kniha humorným způsobem vypráví o obyčejné anglické rodině a především o sedmnáctileté Doře, která se považuje za ošklivku a teprve se učí hledat si zdravé sebevědomí. Dělá při tom ty základní chyby – například se přes Facebook seznámí s člověkem, který se vydává za někoho jiného než je, a má v úmyslu dívce ublížit.
Její matka Mo, těsně před padesátkou, zjišťuje samé nepříjemné věci, hlavně to, že přestože je dětská psycholožka, nerozumí ani jednomu ze svých dvou dospívajících dětí. Taky v poslední době zešedivěla, a to jak zevnitř, tak vně. Její tvář působí na děti jako maska tlustého mandarína. Ještě že má muže. Ano, je to muž, takže tady se žádná velká pomoc očekávat nedá. Ale má taky psa a spoustu dalších problémů, které je třeba řešit.

Knižní událost německé literatury. Knižní „road movie“ pro všechny generace.
Čtrnáctiletého Maika, kterému pro jeho podivínství nikdo ve třídě neřekne jinak než Cvoky, nečekají zrovna zábavné prázdniny – matka odjela na „farmu krásy“, ve skutečnosti do protialkoholní léčebny, otec na „služební cestu“ se svou sexy sekretářkou. Maik se znuděně potlouká po vile svých rodičů, bezcílně bloumá periferií Berlína a sní o krásné spolužačce Tatjaně. Dokud nepotká excentrického Čika, syna ruských Němců – navrátilců z Ruska, podnikavého spolužáka, který rozhodně není vzorným příkladem integrace do německé společnosti. Čik si s ničím neláme hlavu, má pořádnou dávku odvahy i drzosti a v každé situaci si ví rady. Navíc disponuje ukradenou Ladou – kraksnou, co se sotva drží na kolech. A tak se tihle dva ztracenci vydávají na cestu napříč východním Německem, směr „Tramtárie“. Potkávají lidi stejně podivné a úžasné jako země, jíž projíždějí. A na konci svého putování mají kufr zážitků a zkušeností nacpaný k prasknutí a na svět se už dívají jinýma, třebaže stále okouzlenýma očima.

Poetický i výstřední, hořce ironický a humorný román lze číst jako snově romantickou a dobrodružnou pouť dvou mladičkých outsiderů do vlastního nitra. Kniha ve vzácné shodě okouzlila německé čtenáře i kritiky a vysloužila si jednu ze dvou nejvýznamnějších tamějších cen, Německou cenu za literaturu pro mládež. Už několik týdnů se drží v první desítce nejprodávanějších knih na německém trhu. Překladová práva byla prodána do 13 zemí.

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Částečně autobiografické dílo popisuje v postavě Štěpána Dedala dospívání a intelektuální, náboženské, politické a umělecké zrání studenta dublinského jezuitského gymnázia. Dedalus se po dlouhém vývoji vzbouří proti katolicismu a irské konvenčnosti, v závěru odjíždí do Paříže, aby se stal umělcem.

Z knihoven nadačních světů kdosi systematicky odstranil
všechny záznamy o Zemi. Kolébku lidstva se tedy vydávají
napříč galaxií hledat politik Golan Trevize a akademik
Janov Pelorat. Na světech mimo sféru vlivu Nadace
obestírají jejich cíl pověry a tabu.
Jméno Země je sprosté
slovo. Kosmičtí cestovatelé si naštěstí najdou spojence,
Pelorat dokonce milenku jménem Bliss, mezi telepaty
z planety Gaia. Na dosah cíle zachytí Bliss myšlenkové
vlny inteligentních tvorů. Nedokáže ale poznat, zda jsou
ti tvorové lidé…

Toto fenomenální dílo lze chápat jako úvod do budhistického nazírání duchovní skutečnosti. Seznamuje čtenáře s meditačními technikami, osvětluje fenomény karmy a znovuzrození, radí, jakým způsobem se připravit na cestu ke smrti. Především se ale text detailně zabývá přechodným stavem vědomí a nevědomí po smrti, tzv. „bardem“, a rozkrývá tak řadu otázek, jež si lidstvo klade od nepaměti. Tibetská kniha o životě a smrti představuje unikátní syntézu budhistické tradice a západního myšlení. Sogjal Rinpočhe se sice narodil v Tibetu a byl žákem duchovního mistra Džamjang Khjence Čhökji Lodöa, po čínské invazi Tibetu však podobně jako Dalajláma odešel do exilu a od 70. let začal na Západě předávat tibetské učení.

Sbírka 46 legend více než 30 indiánských kmenů nabízí
bohatý a živý průřez narativním dědictvím původních obyvatel
Severní Ameriky. Mýty a legendy o stvoření a konci
světa, o lásce, hrdinech a válkách, o zvířatech a šibalech,
vážné, zábavné i lechtivé, pocházejí z nejrozličnějších končin
amerického kontinentu.
Autoři Alfonso Ortiz, přední
antropolog, a Richard Erdoes, ilustrátor a vypravěč,
obohatili zdroje z přelomu 19. a 20. století vyprávěním
současných indiánů a komentáři, které čtenáři prostředí
severoamerických indiánů přiblíží.

V románu Satori se znovu setkáváme s Nikolajem Helem, hrdinou slavného Trevanianova románu Šibumi (Argo, 2006), pokládaného za nekorunovaného krále všech thrillerů a oplývajícího nečekanými literárními přesahy. Nikolaje tu potkáváme už v roce 1951, když zuří válka v Koreji. Je mu teprve šestadvacet let, ale tajné služby už o něm vědí, že je mistrem bojových umění a dokáže se dostat téměř kamkoli. A tak ho kontaktuje CIA a zadá mu úkol, který je zaručenou vstupenkou na onen svět: zabít nejvyššího sovětského komisaře v Číně.

Jednu z klasických antologií Isaaka Asimova lze po více než čtvrt století od prvního vydání označit za „paleofuturistickou“, protože co se v našem světě mění rychleji než počítače a vše kolem nich?
Povídky v tomto souboru napsali Robert Silverberg, Joe Gores, Edward Wellen, Edward Hoch, Gordon R. Dickson, Stan Dryer, J. T. Mcintosh, Poul Anderson a sám Isaac Asimov.
Jelikož jsou to příběhy především humoristické, nijak nezestárly, a navíc se dá říct, že tyhle historky o neutuchajících lidských snahách využít a zneužít počítače k vlastním záměrům získaly časem roztomilou patinu.