Sába byl osmiletý kluk, když se starším bratrem a otcem z rodného Tbilisi uprchl před občanskou válkou do dalekého Londýna. Za sebou museli nechat matku, s níž se už nikdy neshledali. Otec Irakli sužovaný vinou a vzpomínkami na ztracenou manželku bojuje sám se sebou, než se po téměř dvaceti letech odhodlá vrátit domů. A když se pak po zvláštním vzkazu přestane synům ozývat, vyrazí za ním do Gruzie starší z nich, Sandro. Netrvá dlouho, a ztratí se tam i on. Sába ví, co musí udělat, i když to znamená čelit démonům z minulosti, které se tak dlouho snažil umlčet.
Přijíždí do města, kde se po ulicích prohánějí zvířata, jež unikla ze zatopené zoo; do města, které voní jeho dětstvím; do města, v němž přetrvává postsovětský systém kontroly a korupce, ale kde s pomocí taxikáře Nodara zachytí stopu svého otce. Ta jej jako drobečky v pohádkách zavede až do hlubokých lesů, kde číhá zlo horší než pohádková čarodějnice. A pak ještě dál…

Leo Vardiashvili napsal nesmírně čtivý román, v němž se skutečné dějiny setkávají s mýtem a osud jedné rodiny zrcadlí osudy zástupů, jimž do života nezvratně zasáhla válka; neuhýbá před žádnou lidskou slabostí, ale zároveň se v něm i v nejtemnějších chvílích mihotá naděje a víra ve smysl sounáležitosti, odvahy a obětavosti.

„Tbilisi je zamořené vzpomínkami, které na mě číhají jako nášlapné miny. Uplynulo tolik času, aby mi tu všechno připadalo dost cizí. Hlasy, které jsem dávno a za značnou cenu umlčel, se teď bez mého svolení vrátily. Pak je tu ta biblická potopa, zoo na útěku, chaos ve městě, zabavené pasy a pohřešovaní otcové a bratři. Situace si žádá někoho, kdo má plán. A já si nepřivezl ani pastu na zuby.“

Tenhle román mě dostal do kolen. Během četby jsem střídavě lapal po dechu, smál se a plakal. Příběh o dobrodružné cestě mladého gruzínského uprchlíka, který se po letech vrací do vlasti, aby zachránil svou rodinu, je prosycen ironií a přitom překypuje lidskostí – a i když mi potlučené srdce usedalo, toužilo číst dál a dál. – Khaled Hosseini

Tenhle román proniká přímo do nitra minulosti… Je to něžná, syrová a vtipná kniha o ztrátě domova a výsostné roli vyprávění, která se zatraceně dobře čte. – Colum McCann

V současnosti jsme svědky přelomového období, v němž plíživě končí svět globalizované ekonomiky, tak jak jsme ho dosud znali – to tvrdí ve své knize Koncem světa to teprve začne americký spisovatel a geopolitický stratég Peter Zeihan. Globalizací propojený svět hojnosti, který vznikl po druhé světové válce a vzkvétal zejména od devadesátých let, symbolicky skončil covidem a válkou na Ukrajině. Tento poválečný globalizovaný řád vytvořily a zaštiťovaly Spojené státy, nyní však o jeho udržení ztrácejí zájem. Nový, deglobalizovaný svět bude charakterizován geopolitickou nejistotou, rozpadem světového obchodu, demografickým propadem, stárnoucí populací a snahami o návrat k ochranářství a soběstačnosti. To vše povede k celospolečenskému úpadku a dnes zatím nepředstavitelné globální chudobě. Peter Zeihan ve své knize ukazuje, které regiony by si mohly udržet stabilitu a co pro to musí udělat.

Předpovědi brzkého kolapsu neodmyslitelně patří k životu každé civilizace, možnost pracovat s velkými daty dodala těmto předpovědím vědečtější základ. Peter Turchin se s pomocí ohromného souboru dat o prosperitě a zániku společností v časovém rozpětí 10 000 let („od Horního Egypta po Dolní
Manhattan“) pokouší objevit statistické vzorce, které ukazují,
kde mají lidské civilizace v éře měst a států zabudovány mechanismy vlastní destrukce. Dva z nich jsou klíčové a komplementárně se doplňují. Pokud se totiž k rostoucí nerovnosti bohatství přidá i nadprodukce potenciálních elit, celospolečenské
snahy stát se bohatou elitou jsou stále zběsilejší. Frustrovaní
aspiranti na elitu poté využívají lidovou nelibost k tomu, aby se
obrátili proti zavedenému řádu.
Autor současně stále doufá, že
komplexní matematika může budoucí nestabilitu společností
nejen odhalit, ale také jí zabránit.

Nepříliš úspěšného nezávislého experta Hermana jednoho rána probudí nepříjemný telefonát: jeho bratr, majitel benzínky kdesi ve východoukrajinské stepi, záhadně zmizel. Herman se musí vypravit do svého rodného města, aby tam převzal rodinný podnik. Během dramatického zápasu s oligarchickou konkurencí znovu objevuje ztracený vztah k domovu, sílu přátelství i lásku. Hledání to však není snadné, neboť realita je zde, na okraji Evropy, věcí proměnlivou a nejistou. Průmyslový Donbas se v podání Serhije Žadana stává fantaskní krajinou plnou pašeráků a kočovníků, kde se odehrává archetypální příběh o návratu domů. V silné, poetické a expresivní próze se magický realismus proplétá s prvky road movie.

Jazz na Donbase je jedno z nejvýznamnějších beletristických děl napsaných v ukrajinštině od získání nezávislosti země.

Vydání knihy podpořil překladatelský program Translate Ukraine.

Jestlipak se odvážíte vstoupit do světa obývaného příšerami,
netvory, obludami, strašidly a přízraky všech velikostí, barev
a tvarů? Pokud nemáte rádi duchy, obry, upíry, zombie, mimozemšťany, vlkodlaky ani mumie, NEČTĚTE tuhle knihu! Za žádnou cenu! Nikdy! Ani stránku, ani řádku! Vy ostatní si ale užijte
další báječnou sbírku deseti děsuplných, ukrutánsky zábavných povídek o hrozitánských netvorech, s ilustracemi Adama
Stowera vyvedenými v jedovatě zářivých barvách.
Kniha se připojuje k oblíbené řadě Walliamsových knih započaté třemi díly Nejhorších dětí na světě, pokračující Nejhoršími
učiteli na světě, Nejhoršími rodiči na světě a nakonec i Nejhoršími domácími mazlíčky na světě.

Americký historik Chris Miller nám ve knize Čipové války připomíná, že lidstvo v posledních sedmdesáti letech zažilo nejbouřlivější technologickou revoluci ve své historii – rozvoj čipů po desetiletí stoupá závratným tempem, které nemá u žádné jiné technologie obdoby. Miller tvrdí, že právě využití exponenciálně rostoucího výpočetního výkonu stálo za vítězstvím Spojených států ve studené válce a zajistilo jim současnou vojenskou a ekonomickou dominanci. Mikročipy jsou zásadním prostředkem k dosažení geopolitických ambicí, a proto jejich vývoji a výrobě věnuje stále větší pozornost i Čína. Nejpokročilejší logické čipy na světě dlouhou dobu dokázala vyrobit pouze jediná firma na Tchaj-wanu, na který si Peking stále asertivněji klade nárok. Nadcházejícím geopolitickým třenicím, jež se budou odrážet v celé světové ekonomice, proto podle Millera nemůžeme porozumět, pokud nevezmeme v potaz souboj o kontrolu nad výrobou těchto mikroskopických součástek, jež pohánějí dnešní svět.

Soubor Tolkienových pohádek-povídek Tulák Rover, Sedlák Jiljí z Oujezda, Kovář z Velké Lesné,
List od Nimrala a Příhody Toma Bombadila, doplněný studií O pohádkách, která vlastně dala celé
knize jméno: hned v jejím úvodu Tolkien píše, že Faerie, říše pohádek, je „nebezpečná zem“ – snad
proto, že se v ní může stát cokoli… „Člověk se snad může považovat za šťastného, že do té říše zabloudil, avšak samo její bohatství a podivuhodnost poutají jazyk poutníka, jenž by o nich chtěl vyprávět. A dokud tam přebývá, není radno, aby se příliš vyptával, jinak se brány uzavřou a klíče od nich budou ztraceny,“ píše Tolkien.
Soubor poprvé vychází s ilustracemi Alana Leea.

Soubor povídek o počátku pandemie v New Yorku vymyšlený Margaret Atwoodovou.
Koncept spočívá ve hře pro celou skupinu autorů. Výchozí situace: Kdo stihl před karanténou odjet z města na venkov, udělal to. Statisíce lidí však v New Yorku zůstalo, třeba jako obyvatelé jednoho činžáku. Skoro nikam se nesmí, ale střecha je pěkně plochá a dá se tam posedět. Někdo přinese křeslo, někdo basu piv a lidé se tam začínají scházet, bez mobilů, zato každý se svým příběhem. Soused pozná soused a hned se pandemie překonává o něco lépe. Mezi další autory povídkového souboru patří Neil Gaiman, David Byrne, John Grisham, Dave Eggers atd.

Stromy, zvláště ty prastaré, jsou svědky spousty událostí a příběhů z dávné i nedávné historie lidstva. Ale věděli jste, že je také umějí vyprávět a posílat si depeše napříč zeměkoulí? Nevěříte? Kluk Adam je s tátou v Kalifornii, domovu sekvojí, které se dožívají tisíce let, a najednou slyší, co si stromy přes světadíly povídají. Vyslechne vyprávění palmy v Bagdádu, lípy v Čechách i fíkovníku v Itálii, ocitne se u indiánů i Vikingů, dozví se o stvoření světa, Adamovi a Evě. Když se pak vrací domů do Čech, odnáší si rozhodnutí, že své dřevěné kamarády bude po celý život chránit. A podobné rozhodnutí si možná odnesete i vy. Určitě vás zaujme i neobvyklá struktura vyprávění připomínající rozvětvený strom (trošku ve stylu gamebooků): na jedné „větvi“ se příběh rozvine a na jiné pokračuje.

Nominace na Zlatou stuhu 2025 (Literární část – beletrie pro mládež).

Marka Míková je laureátka Magnesie Litery za dětskou knihu Kabát a kabelka a dvojnásobná držitelka Zlaté stuhy za Rýmovačky opičí a Knihu JO537.

Ilustrátorka Aneta Františka Holasová je držitelkou ocenění Zlatá stuha za knihu Robina Krále, Tonča a krasojezdec.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Městské prostředí bylo od středověku prostorem inovací. Od 13. století byla města v české a moravské sociokulturní krajině součástí mohutného transformačního procesu, který zásadním způsobem proměnil celou společnost. Dopady této komplexní proměny pociťujeme dodnes, i když v mnoha ohledech byly překryty procesy moderní industrializace a pozdější deindustrializace, politické liberalizace, zestátnění v socialistické éře i polistopadové radikálně tržní transformace. Tyto změny se sice povětšinou dotýkaly celé společnosti, avšak právě v městském prostředí, jež se mezitím stalo bydlištěm většiny obyvatelstva, byly v dějinném období od středověku po současnost nejmarkantnější.

Každá transformace ale pro městskou společnost vždy představovala jisté ohrožení, které mohlo vyústit v úspěšnou racionální reakci, nebo také úpadek či zánik. Moderní města čelí v dnešní době nejrůznějším výzvám: politickým, hospodářským, sociálním a ekologickým. Cílem knihy Město jako laboratoř změny je ukázat, že spojením pohledů nejrůznějších odborných disciplín (archeologie, historie, sociologie, politologie či klimatologie) můžeme nahlédnout historické kořeny současných problémů, odpovědně přistupovat k budoucnosti. Na odolnost města autoři této knihy pohlížejí v historické perspektivě, neboť jsou přesvědčeni, že se moderní město může z minulosti poučit. Odpovědi na výzvy hospodářské, sociální, politické či ekologické musí být nejen neotřelé, ale i mnohotvárné. Nelze sázet na jednu kartu, jak se dnes mnohdy činí. Město i nadále zůstává laboratoří změny, v níž se mohou nejrůznější obory setkávat a obohacovat, přinejmenším tak, jak se o to pokouší naše kniha.