Chlapec jménem Milo, který se nerad učí a často se nudí, najde nečekaně ve svém pokoji mýtní budku, a když kolem ní projede ve svéme elektrickém autíčku, ocitne se v podivné zemi, kde je všechno náramně logické, ale nic nedává smysl. Ve společnosti mnohomluvného brouka a tikajícího časopsa pak musí podstoupit nebezpečenství a vykonat hrdinský čin, aby zase bylo všechno, jak má být. Půdorys klasické pohádky je ozvláštněn nápaditou a překvapivou hrou s jazykem, jenž se stává hybatelem děje, a která okamžitě upomene na Alenku v říši divů – díky tomu je také podobně náročným překladatelským oříškem. Čtenář se může přesvědčit, že Dominika Křesťanová si s nástrahami textu poradila bravurně.

Kniha amerického spisovatele a architekta Nortona Justera vyšla poprvé v roce 1961 s ilustracemi Julese Feiffera a zařadila se mezi celosvětově nejznámější knížky pro děti, opakovaně se vydává, v roce 1970 byla s úspěchem zfilmována. Konečně se teď dostává i k českému čtenáři.

„…činů, kvůli nimž jsem trpěl, ani zdaleka nelituji. Všechny bych je vykonal znovu, pokud by to bylo zapotřebí, i za cenu desateronásobného hanobení, nepřízně a ztráty funkce,“ prohlásil John Quincy Adams a s jeho slovy by se pravděpodobně ztotožnilo i dalších sedm amerických senátorů, jejichž příběhy líčí John Fitzgerald Kennedy ve svazku Portréty odvahy. Ať už si vydobyli věhlas, jako například Daniel Webster, nebo byli a jsou víceméně neznámými postavami, jako například Edmund G. Ross, projevili všichni tito politici v kritické chvíli odvahu jít proti proudu a nehledět na stranické zájmy a přání voličů. K jejich činům je přimělo vlastní přesvědčení, svědomí, věrnost ústavě a v neposlední řadě také nutkání zachovat se spravedlivě a prospět vlasti. Nejenže si za své jednání vysloužili tvrdou kritiku, ale v mnoha případech si jím navždy zničili kariéru a někdy i osobní život.
Kennedy sestavil příběhy svých odvážných předchůdců na základě důkladného studia historických pramenů, avšak jeho styl má daleko do suché faktografie. Vše naopak líčí velice poutavě, se smyslem pro napětí a dramatičnost. Kniha Portréty odvahy, která výrazně přispěla k utváření moderního politického myšlení, tak zůstává podnětnou a přitažlivou četbou i více než padesát let po svém prvním vydání.

Neuvěřitelné příhody lišek, zajíců, kohoutů, tygrů, psů, koček i jednoho cvičeného žraloka, ale také příběhy kluků a holek plné kouzel, legrácek, překvapivých zvratů, náhlých zmizení a vůbec všemožných rošťačin, šibalství a zázraků najdete ve výboru poezie, pohádek a navrch jedné divadelní hry známého ruského autora Daniila Charmse. Texty, z nichž většina vychází v českém překladu vůbec poprvé, byly původně určeny dětem, Charms v nich však nezapře příklon k absurdnímu, grotesknímu, fantazijnímu a snovému vidění světa a nebrání se ani černému humoru, takže se u nich pobaví i rodiče.
Kniha je vesele a pestře zkrášlena obrázky Michaely Kukovičové.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

František Šmahel patří k nejvýznamnějším evropským medievistům. Téměř padesát let se originálním způsobem věnuje dějinám české a evropského pozdního středověku, s důrazem na genezi české reformace, dějiny vzdělání a univerzit či raného humanismu. V posledních desetiletích svůj záměr rozšířil i na dějiny mentalit a pozdně středověké kultury. Jeho hledání nových badatelských přístupů se nejvýrazněji projevilo ve skvostné a nápadité knize Cesta Karla IV. do Francie 1377-1378 (2006) a v monografii Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku (2012). Na první pohled by se mohlo zdát, že Šmahelův návrat k Janu Husovi (a ke kořenům revoluce) je paradoxem. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Svižným způsobem napsaný životopis českého reformátora (můžeme ho číst i jako pendant ke Šmahelovu životopisu Jeronýma Pražského), jenž, ač ponořen ve středověku, v mnohém předstihl svoji dobu, je knihou o společenské imaginaci v čase krize víry a nahromaděného společenského přetlaku. Šmahelův Hus je mužem pochybností, mužem hledáním pravých cest. Mužem vzorů a ideálů, zosobněných biblickým životem a ostře uvažujícím Wyclifem. Zároveň je však reformátorem, který nahlíží vše, co čte, kritickým duchem univerzitního mistra. Na rozdíl od mnoha soudobých kritiků církve jeho doby však umí riskovat a ve jménu pravdy jít hlavou proti zdi, s tušením, že není návratu. Soudcem mu však není pouze Bůh, nýbrž i jeho vlastní svědomí, stejně jako pocit zodpovědnosti vůči těm, k nimž mluví a kdo mu naslouchají. Šmahelův Hus tedy není intelektuál, jenž by svévolně manipuloval davem. Je to člověk víry, stejně jako člověk činu, jenž velmi dobře ví, že je někdy třeba zapřít sám sebe, až na hranu sebeobětování.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Příběh tří žen, které si i přes těžké životní osudy a přes nečekané životní zvraty dokázaly najít svébytné místo v raně novověké společnosti. Její tři hrdinky, židovská obchodnice Glikl bas Juda Leib, misionářka Marie od Vtělení a malířka Marie Sibylla Merianová, spojuje podobný osud. Všechny se musely vyrovnávat s extrémními situacemi, jež nebyly ženskému světu v 17. století vlastní. Všechny v nich vykračovaly na druhý břeh, směrem ke světu mužů, s nímž musely soutěžit, aniž by se mu chtěly přizpůsobit. Všechny tři, ačkoli nebyly žádnými feministkami a ačkoli Davisová rozhodně ženské osudy 17. století nenahlíží očima radikální feministické historiografie, mluví, konají a myslí jako sebevědomé a velmi cílevědomé ženy, lhostejno, zda se pokoušely pokřesťanštit indiány, zda cestovaly po asijských ostrovech či zda obchodovaly po boku svých židovských manželů.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Virginia Woolfová patří k literárním ikonám dvacátého století: málokdo měl na vývoj moderní prózy větší vliv než ona. Proč tomu tak je, ukazuje výmluvně přední britská kulturní historička Alexandra Harrisová. Její nové biografii Virginie Woolfové se v anglofonních zemích dostalo nadšeného kritického přijetí i mimořádného čtenářského ohlasu, zejména díky autorčině schopnosti barvitě a srozumitelně vykreslit Woolfové život i dobu a skrze živý detail přiblížit její geniální literární dílo. Těm, kdož Woolfovou neznají, nabízí Alexandra Harrisová čtivý úvod do spisovatelčina díla, znalcům modernistické spisovatelky pak neotřelé a novátorské interpretace jejích velkých děl, založené na důkladné znalosti předmětu.

Alexandra Harrisová (1981) vystudovala anglistiku na Oxfordu; v současnosti přednáší na University of Liverpool. Kritická biografie Virginie Woolfové je její druhou knihou; její literárněhistorický debut Romantic Moderns získal řadu ocenění, mj. prestižní cenu The Guardian First Book Award za rok 2010.

Populárně naučná kniha Konráda Lorenze, přírodovědce a zakladatele etologie, čtenáře zároveň pobaví, poučí i vybídne k zamyšlení. Autor, v jehož osobě se snoubí vědec – nositel Nobelovy ceny, spisovatel – autor populárních i vědeckých publikací, i výtvarník – knihu doprovází vlastními ilustracemi, nabízí pohled do světa kavek, akvarijních rybek, divokých hus, vlků a dalších zvířat jako král Šalomoun, který hovořil se zvěř, ptáky a rybami.
Přeložili Božena a Josef Kosekovi. Vychází s autorovými ilustracemi.

V očích veřejnosti je za hrdinu: vrah, jehož oběťmi jsou usvědčení pedofilové. Dva muži jsou již mrtví – umučil je k smrti. Ani pro samotnou policii nejsou tyto případy prioritní. Většina vyšetřovatelů považuje pár mrtvých pedofilů za krok správným směrem. Podle kriminalistky Maeve Kerriganové by ale nikdo neměl mít dovoleno brát zákon do vlastních rukou. Mladá a nezkušená Kerriganová pevně věří, že vražda zůstává vraždou, ať už se oběť provinila jakýmkoliv hříchem. Se stupňujícím se vrahovým násilím je ale nucena přehodnotit, jak daleko je až ochotna zajít, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost…

Barney Stinson samozřejmě žádné děti nemá (alespoň ne takové, které by se mu daly dokázat). Přesto o rodičovství hodně ví a nenechává si to pro sebe. Jeho nejnovější dílo provede nastávající i skutečné rodiče od okamžiku početí až k odeslání potomka na vysokou školu, zasype je informacemi a tipy, mnohdy užitečnými, ale bez výjimky legendárními, a zaručí, aby borec v politováníhodné pozici rodiče nepřestal být borcem, a co víc, aby stinsonovské životní hodnoty předal i další generaci.

Havlíčkovská studie Bohumila Doležala, předního politologa a komentátora veřejného života, není monografií, nýbrž sevřenou, aktualizující a čtivou esejí; Doležal se nesnaží přiblížit Havlíčkovo dílo jako celek, ale zaměřuje se na pět tematických okruhů: 1) Havlíčkova kritika kýčovitého vlastenectví; Havlíčkovo pojetí obce; Havlíček a Rusko; Havlíček a český politický radikalismus; Havlíčkův Slovan. Jako charakteristické rysy Havlíčkova díla přitom Bohumil Doležal chápe demokratismus, politický realismus a kriticismus.

Ani v knize věnované zdánlivě nesporné osobnosti českých dějin přitom Bohumil Doležal nezapře svou bytostnou kritičnost: Karla Havlíčka sice vidí jako zakladatele moderního českého politického myšlení a příklad novinářské poctivosti a občanské statečnosti, zároveň jej však nijak neglorifikuje a zaobírá se i (ostatně nečetnými) stinnými stránkami jeho díla. Přesto Doležal Havlíčkův odkaz hodnotí veskrze pozitivně a ukazuje, jak aktuální je Havlíčkovo myšlení i dnes, či spíše právě dnes. V tom ostatně spočívá další přínos Doležalovy knihy: autor se v ní – jakkoli spíše implicitně, skrze srovnání s érou Havlíčkovou – rovněž výmluvně vyjadřuje k současné české společnosti a její politické reprezentaci.