Vítejte ve světě Davida Sedarise, nejpopulárnější amerického humoristy současnosti! Jeho knihy se drží v čele žebříčků bestsellerů, prodalo se jich už bezmála deset milionů a byly přeloženy do pětadvaceti jazyků. Sedaris bývá přirovnáván k Marku Twainovi, Jamesi Thurberovi či Robertu Fulghumovi – a jeho kniha Naháč (Naked, 1997) názorně ukazuje proč: autorův břitký vtip se nezastaví před ničím, bere si na paškál stejně vlastní rodinu i sebe sama, zesměšňuje sexuální, politická i etnická tabu a s náramným gustem se naváží do přebujelé politické korektnosti. Sedaris nahlíží pod povrch běžného života a vidí, jak to tam bublá absurditou, a nezastaví se ani před rouhačskými představami, na jaké se tzv. spořádaní občané neodváží byť jen pomyslet. Při tom všem však autor vůči svým postavám neztrácí sympatie a dokáže pro jejich slabost i pošetilost nalézt pochopení – jeho psaní tak lze s použitím zprofanovaného klišé označit za „moudrý humor“, ačkoli on sám by se takovému označení jistě vysmál jako první.

Chlapec jménem Milo, který se nerad učí a často se nudí, najde nečekaně ve svém pokoji mýtní budku, a když kolem ní projede ve svéme elektrickém autíčku, ocitne se v podivné zemi, kde je všechno náramně logické, ale nic nedává smysl. Ve společnosti mnohomluvného brouka a tikajícího časopsa pak musí podstoupit nebezpečenství a vykonat hrdinský čin, aby zase bylo všechno, jak má být. Půdorys klasické pohádky je ozvláštněn nápaditou a překvapivou hrou s jazykem, jenž se stává hybatelem děje, a která okamžitě upomene na Alenku v říši divů – díky tomu je také podobně náročným překladatelským oříškem. Čtenář se může přesvědčit, že Dominika Křesťanová si s nástrahami textu poradila bravurně.

Kniha amerického spisovatele a architekta Nortona Justera vyšla poprvé v roce 1961 s ilustracemi Julese Feiffera a zařadila se mezi celosvětově nejznámější knížky pro děti, opakovaně se vydává, v roce 1970 byla s úspěchem zfilmována. Konečně se teď dostává i k českému čtenáři.

Ve smyšleném městečku ve francouzské Normandii se usazuje rodina Američanů. Otec Fred se představí svým sousedům jako spisovatel, ponořený do práce na knize o vylodění v Normandii, matka Maggie se oddá dobrovolnické práci pro chudé, Bella, překrásná dospívající dcera, okouzluje každého, kdo se dostane do její blízkosti, a její mladší bratr Warren se brzy stane nepostradatelným a uznávaným vůdcem smečky adolescentů.
Prostě rodina jako každá jiná… až na to, že Fred není ani spisovatel, ani Fred – jeho nový domov je pod neustálým dohledem agentů FBI a na jeho pravou identitu poukazuje jméno, které dal z nostalgie svému psovi: Malavita, jinými slovy Cosa nostra anebo prostě mafie… A tak tedy, pokud se podobná rodinka objeví i ve vaší čtvrti, urychleně změňte bydliště!
Knihu úspěšného francouzského spisovatele a scénáristy italského původu, Tonina Benacquisty, převádí na filmové plátno Luc Besson, v roli skrývajícího se mafiána se představuje Robert De Niro, jeho ženu hraje Michelle Pfeifferová, a agenta FBI, který s neskrývanou nechutí střeží bezpečí celé povedené rodinky, Tommy Lee Jones.

Autor předkládá historii vývoje a výroby automatických
zbraní od Gatlingova kulometu přes neblaze proslulé AK-47
a M-16 až po moderní typy. Postupuje historicky, všímá si
použití samopalů Kalašnikov (který v oblasti automatických
zbraní stále dominuje) ve Vietnamu i v Afghánistánu,
v Irsku i v Iráku, a objasňuje jejich roli v dnešním terorismu.
Popisuje jak masové rozšíření automatických zbraní
a industrializaci zabíjení, tak účinky, jaké mají projektily
na lidské tělo.
Hovoří také o podnikatelském aspektu,
o rozpadu sovětského bloku a následném uvolnění obrovského
množství automatických zbraní do oběhu. Kniha
není oslavou Kalašnikovova vynálezu, pouze střízlivě popisuje
jeho rozšíření a politický a vojenský dopad jakožto
„zbožnělého“ zástupce tohoto druhu zbraní.

Autor je bývalý příslušník námořní pěchoty, v současnosti
redaktor New York Times. Zpravodajsky referoval
o 11. září 2001, o událostech v ruském Beslanu či o teroristických
útocích v Iráku. Za mezinárodní zpravodajství
z Afghánistánu a Pákistánu obdržel v roce 2009
Pulitzerovu cenu.

„…činů, kvůli nimž jsem trpěl, ani zdaleka nelituji. Všechny bych je vykonal znovu, pokud by to bylo zapotřebí, i za cenu desateronásobného hanobení, nepřízně a ztráty funkce,“ prohlásil John Quincy Adams a s jeho slovy by se pravděpodobně ztotožnilo i dalších sedm amerických senátorů, jejichž příběhy líčí John Fitzgerald Kennedy ve svazku Portréty odvahy. Ať už si vydobyli věhlas, jako například Daniel Webster, nebo byli a jsou víceméně neznámými postavami, jako například Edmund G. Ross, projevili všichni tito politici v kritické chvíli odvahu jít proti proudu a nehledět na stranické zájmy a přání voličů. K jejich činům je přimělo vlastní přesvědčení, svědomí, věrnost ústavě a v neposlední řadě také nutkání zachovat se spravedlivě a prospět vlasti. Nejenže si za své jednání vysloužili tvrdou kritiku, ale v mnoha případech si jím navždy zničili kariéru a někdy i osobní život.
Kennedy sestavil příběhy svých odvážných předchůdců na základě důkladného studia historických pramenů, avšak jeho styl má daleko do suché faktografie. Vše naopak líčí velice poutavě, se smyslem pro napětí a dramatičnost. Kniha Portréty odvahy, která výrazně přispěla k utváření moderního politického myšlení, tak zůstává podnětnou a přitažlivou četbou i více než padesát let po svém prvním vydání.

Neuvěřitelné příhody lišek, zajíců, kohoutů, tygrů, psů, koček i jednoho cvičeného žraloka, ale také příběhy kluků a holek plné kouzel, legrácek, překvapivých zvratů, náhlých zmizení a vůbec všemožných rošťačin, šibalství a zázraků najdete ve výboru poezie, pohádek a navrch jedné divadelní hry známého ruského autora Daniila Charmse. Texty, z nichž většina vychází v českém překladu vůbec poprvé, byly původně určeny dětem, Charms v nich však nezapře příklon k absurdnímu, grotesknímu, fantazijnímu a snovému vidění světa a nebrání se ani černému humoru, takže se u nich pobaví i rodiče.
Kniha je vesele a pestře zkrášlena obrázky Michaely Kukovičové.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

František Šmahel patří k nejvýznamnějším evropským medievistům. Téměř padesát let se originálním způsobem věnuje dějinám české a evropského pozdního středověku, s důrazem na genezi české reformace, dějiny vzdělání a univerzit či raného humanismu. V posledních desetiletích svůj záměr rozšířil i na dějiny mentalit a pozdně středověké kultury. Jeho hledání nových badatelských přístupů se nejvýrazněji projevilo ve skvostné a nápadité knize Cesta Karla IV. do Francie 1377-1378 (2006) a v monografii Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku (2012). Na první pohled by se mohlo zdát, že Šmahelův návrat k Janu Husovi (a ke kořenům revoluce) je paradoxem. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Svižným způsobem napsaný životopis českého reformátora (můžeme ho číst i jako pendant ke Šmahelovu životopisu Jeronýma Pražského), jenž, ač ponořen ve středověku, v mnohém předstihl svoji dobu, je knihou o společenské imaginaci v čase krize víry a nahromaděného společenského přetlaku. Šmahelův Hus je mužem pochybností, mužem hledáním pravých cest. Mužem vzorů a ideálů, zosobněných biblickým životem a ostře uvažujícím Wyclifem. Zároveň je však reformátorem, který nahlíží vše, co čte, kritickým duchem univerzitního mistra. Na rozdíl od mnoha soudobých kritiků církve jeho doby však umí riskovat a ve jménu pravdy jít hlavou proti zdi, s tušením, že není návratu. Soudcem mu však není pouze Bůh, nýbrž i jeho vlastní svědomí, stejně jako pocit zodpovědnosti vůči těm, k nimž mluví a kdo mu naslouchají. Šmahelův Hus tedy není intelektuál, jenž by svévolně manipuloval davem. Je to člověk víry, stejně jako člověk činu, jenž velmi dobře ví, že je někdy třeba zapřít sám sebe, až na hranu sebeobětování.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Populárně naučná kniha Konráda Lorenze, přírodovědce a zakladatele etologie, čtenáře zároveň pobaví, poučí i vybídne k zamyšlení. Autor, v jehož osobě se snoubí vědec – nositel Nobelovy ceny, spisovatel – autor populárních i vědeckých publikací, i výtvarník – knihu doprovází vlastními ilustracemi, nabízí pohled do světa kavek, akvarijních rybek, divokých hus, vlků a dalších zvířat jako král Šalomoun, který hovořil se zvěř, ptáky a rybami.
Přeložili Božena a Josef Kosekovi. Vychází s autorovými ilustracemi.

Příběh tří žen, které si i přes těžké životní osudy a přes nečekané životní zvraty dokázaly najít svébytné místo v raně novověké společnosti. Její tři hrdinky, židovská obchodnice Glikl bas Juda Leib, misionářka Marie od Vtělení a malířka Marie Sibylla Merianová, spojuje podobný osud. Všechny se musely vyrovnávat s extrémními situacemi, jež nebyly ženskému světu v 17. století vlastní. Všechny v nich vykračovaly na druhý břeh, směrem ke světu mužů, s nímž musely soutěžit, aniž by se mu chtěly přizpůsobit. Všechny tři, ačkoli nebyly žádnými feministkami a ačkoli Davisová rozhodně ženské osudy 17. století nenahlíží očima radikální feministické historiografie, mluví, konají a myslí jako sebevědomé a velmi cílevědomé ženy, lhostejno, zda se pokoušely pokřesťanštit indiány, zda cestovaly po asijských ostrovech či zda obchodovaly po boku svých židovských manželů.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Virginia Woolfová patří k literárním ikonám dvacátého století: málokdo měl na vývoj moderní prózy větší vliv než ona. Proč tomu tak je, ukazuje výmluvně přední britská kulturní historička Alexandra Harrisová. Její nové biografii Virginie Woolfové se v anglofonních zemích dostalo nadšeného kritického přijetí i mimořádného čtenářského ohlasu, zejména díky autorčině schopnosti barvitě a srozumitelně vykreslit Woolfové život i dobu a skrze živý detail přiblížit její geniální literární dílo. Těm, kdož Woolfovou neznají, nabízí Alexandra Harrisová čtivý úvod do spisovatelčina díla, znalcům modernistické spisovatelky pak neotřelé a novátorské interpretace jejích velkých děl, založené na důkladné znalosti předmětu.

Alexandra Harrisová (1981) vystudovala anglistiku na Oxfordu; v současnosti přednáší na University of Liverpool. Kritická biografie Virginie Woolfové je její druhou knihou; její literárněhistorický debut Romantic Moderns získal řadu ocenění, mj. prestižní cenu The Guardian First Book Award za rok 2010.