Zklamán nezájmem francouzského dvora a otřesen smrtí milované Émilie du Châtelet podlehne Voltaire několikaletému naléhání pruského panovníka Friedricha a přijme jeho nabídku dělat mu společníka. Emílie, na svou dobu velmi vzdělaná žena s obrovským rozhledem, ho ještě za života od tohoto kroku odrazovala, leč Voltaire věří naivní představě, že pruský král je „filozofem na trůně“. Friedrich si od pobytu slavného francouzského filozofa na svém dvoře slibuje nejen vylepšení svého obrazu, „své image“, a zmnožení své slávy, nýbrž také doufá, že Voltaire mu bude partnerem pro duchaplné rozhovory a korektorem jeho poetických a filozofických spisků. Jak se ale záhy ukáže, spisky za mnoho nestojí, a ti dva se temperamentem, životními postoji a zvyklostmi natolik odlišují, že dojde k rozkolu. Voltaire se ocitá v nebezpečí a musí prchnout. Na útěku je však na králův příkaz zadržen, je mu uloženo domácí vězení a zabavena zavazadla. Roztrpčený, zklamaný Voltaire musí snášet ponížení a zvůli svých věznitelů. Ti dva, král a filozof, se pak už nikdy nesetkají.
Autor H. J. Schädlich úsporně, leč historicky precizně ukázal neslučitelnost svobodného ducha s absolutistickou mocí. Zároveň čtenáři předkládá obraz Voltairovy milenky Emílie a jejich vzájemné, na svou dobu velmi osvícené lásky. Obraz Friedricha jako filozofa na trůně se ukázal být pouhou iluzí, přesně jak to Emílie předvídala.

Hans Joachim Schädlich (1935) pracoval do roku 1976 v Akademii věd ve východním Berlíně. Z instituce však byl vyhozen, když podepsal protest proti zvůli východoněmeckých úřadů, které zbavily občanství písničkáře a básníka Wolfa Biermanna. Šikana ze strany režimu ještě zesílila, když Schädlichovi v západoněmeckém nakladatelství Rowohlt vyšla sbírka kritických povídek „Versuchte Nähe“. V roce 1977 mu bylo umožněno vycestovat. Žil v Hamburku a od roku 1979 v Západním Berlíně. Má na svém kontě celou řadu prozaických děl a bezpočet ocenění.

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Prvotina autora románu Zlato. Dan Rhodes čtenáři předkládá „101 povídek o lásce“, které na první pohled mohou působit matoucím dojmem – několikařádkové texty, které lze snadno přelétnout očima, jako povídky právě nepůsobí. Čtenář, který přistoupí na autorovu hru a začte se do jeho mikropříběhů, momentek, zdánlivě absurdních situací, shledá, že Rhodesovy texty jsou jako ledovec, z větší části skrytý povrchnímu pohledu. Za absurdními, zdánlivě nepochopitelnými i dosti černými vtipy se skrývají dramata, která mohl prožít každý z nás, a pozorný pohled odhalí, že Rhodes ve skutečnosti píše o strachu ze samoty, smutku z opouštění a nenaplněných setkání, i o zaslepenosti láskou a štěstím.

Dan Rhodes (1972) je britský prozaik. Debutoval v roce 2000 sbírkou „101 povídek o lásce“ s názvem Antropologie. Hýčká si pozici na okraji literárního dění, a na svém blogu s oblibou zveřejňuje negativní recenze na svoje knihy. Přesto se dočkal čtenářského úspěchu, kritického ocenění a překladů do mnoha jazyků. Rhodesovým tématem jsou milostné vztahy, líčené s poťouchlým humorem, plné bizarních zvratů a podbarvené nostalgií a smutkem.

Originální autobiografi ký komiks kanadského
autora. Chester je unaven ze vztahů s ženami, a po
dalším rozchodu se rozhodne nezkoušet znovu
najít pevný vztah s jinou dívkou. Sex mu ovšem
schází, a získává ho tou nejsnadnější cestou: platí
za něj.
Ve své knize otevřeně líčí svoje zkušenosti
s prostitutkami, nejen tělesné, ale i emocionální.
Nejde nikterak o pornografii – Brownův komiks
zprostředkuje čtenáři svět profesionálních milenek,
ne každému známý a opředený předsudky, a je
především polemikou s tradičním chápáním vztahu
mezi mužem a ženou. Věcnému vyprávění odpovídá
i přesné a úsporné výtvarné pojetí.

Madeleine Albrightové nebylo ještě ani dvanáct, a už na vlastní oči viděla několik dějinných dramat — nacistickou okupaci rodného Československa, bombardování Londýna, kam se její rodina uchýlila do exilu, vítězství Spojenců ve druhé světové válce, vzestup komunismu a počátek studené války.

V Pražské zimě nyní Madeleine Albrightová líčí právě těch bouřlivých dvanáct let. Vychází přitom z někdejších dětských zážitků i ze své politické a akademické erudice, mísí rodinné vzpomínky a písemné dokumenty se záznamy aktérů tehdejšího dění a předkládá čtenářům působivou dějinnou fresku i niterné svědectví. Tyto dva póly jejího vyprávění se neustále doplňují i svářejí: autorka zkoumá minulost z hlediska nadčasových dilemat a zároveň vypráví velice osobní příběh s univerzálním dopadem.

Kniha zavede čtenáře z Pražského hradu do londýnských protileteckých krytů, z bezútěšného terezínského ghetta na zasedání předních světových státníků; Madeleine Albrightová se tu zamýšlí nad svým židovským původem, o němž se dozvěděla až ve zralém věku, rozebírá komplikovanou českou historii i nelehká mravní rozhodnutí, s nimiž se musela vyrovnávat generace jejích rodičů. Na základě svědectví současníků ukazuje, jak byly miliony obyčejných lidí vytrženy z rodinného prostředí a ocitly se v rolích exilových vůdců, odbojářů i kolaborantů, obětí i vrahů. Tyto nesmírně složité dějinné události jsou přitom utvářeny pojmy, jejichž smysl si člověk osvojí už v dětství: strachem, důvěrou, přizpůsobivostí, hledáním vlastní identity či vnímáním rozdílu mezi dobrem a zlem. „Nikomu, kdo byl na světě mezi lety 1937 a 1948,“ píše Madeleine Albrightová, „nebyl cizí hluboký smutek. Zahynuly miliony nevinných a na jejich smrt se nikdy nesmí zapomenout. Ztracené životy už dnes nenahradíme, máme však povinnost zjistit co nejvíce o tom, proč a jak se to všechno událo.

Knihu vzpomínek Madeleine Albrightové nejlépe přiblížil nedlouho před svým úmrtím autorčin blízký přítel Václav Havel: „Madeleine Albrightová napsala strhující příběh plný dobrodružství a vášně, tragédie a odvahy na pozadí okupovaného Československa během druhé světové války a následujících tří let, vedoucích k Únoru 1948. Ve své knize nabízí svěží, neotřelý pohled na události, jež formovaly její život a pozdější kariéru, a dovádí nás k hlubokému zamyšlení o mravních dilematech, které se projevovaly i v našich životech.“

Miloš Urban (1967) s třetí beletristickou knihou, myšlenkově a fabulačně zatím nejodvážnější. I Hastrman je velkoryse vyprávěný příběh psaný na dvojí téma – tentokrát se zde konfrontuje problém ekologie s fenoménem oběti. Rozkročen mezi dvě staletí, několik pohádek a desítky mýtů, vede si autor za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna. Z románu stříká mrva, krev a špatné svědomí, ale tomu se u Miloše Urbana nikdo nediví. Pozoruhodné je, že próza, jež by se bez nadsázky dala označit za černou knihu ekoterorismu, je především knihou zelenou.
Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2001 v kategorii próza.

Po více než dvaceti letech znovu vychází soubor nejznámějších starověkých bájí a pověstí, které na základě děl nejslavnějších antických básníků skvostně převyprávěl Rudolf Mertlík, jeden z nejvýznamnějších českých překladatelů z klasických jazyků. Díky němu se mohou čtenáři všech generací čtivou a přístupnou formou seznámit se stěžejním tématem antické literatury, se světem starověkých mýtů, bohů a hrdinů. Kniha představuje jeden ze základních a hlavních zdrojů poznání antické kultury. Jistě zaujme starší dětské čtenáře a studenty a uspokojí každého, kdo se zajímá o základy evropské kultury. Kniha je doplněna rejstříkem i přehledem bohů a božstev. Vychází v nové ilustrované grafické úpravě.

Rudolf Mertlík (1913–1985) byl významný český klasický filolog, překladatel z latiny a řečtiny a přední znalec klasické kultury, který stál u zrodu proslulé edice Antická knihovna. V letošním roce by oslavil sto let. Nové vydání jeho dodnes nejpopulárnější knihy je poctou jeho celoživotnímu odkazu.

I tento Bukowského román vypráví autorovo alter ego Henry
Chinaski, tentokrát se však s ním a jeho ženou Sarah dostáváme
do poněkud nezvyklého prostředí: do hollywoodských filmových
studií. Chinaski totiž pro Hollywood píše autobiografický
scénář – a v průběhu psaní se setkává s všemožnou filmovou
i společenskou smetánkou, od pohledných a povolných hereček
přes slavné režiséry po velké spisovatele. Ti všichni jsou přitom
pro autora terčem sžíravé ironie.
Netřeba dodávat, že i u tohoto
románu si přijdou na své příznivci svérázného Bukowského
stylu – i zde hlavní hrdina ze všech sil děvkaří, sází na dostizích,
excesivně konzumuje alkohol a vůbec všeobecně zanedbává
životosprávu a dobré mravy: Chinaski se zkrátka nezmění ani
v Hollywoodu.

V Americe nesmírně populární Neil Strauss se svou knihou Pravidla hry navazuje na úspěšnou Hru, přičemž tentokrát svou osvětu v otázkách navazování známostí se ženami pojímá metodičtěji a předkládá mužům doslova krok po kroku návod, jak na to. Pokud čtenář přistoupí na Straussova „pravidla hry“ a změna z nesmělého samotáře ve společenského suveréna se mu stane výzvou, čeká ho třicet dnů dobrodružství, které v něm odkryjí netušený, dosud dřímající potenciál. Své metody, rady a pravidla Strauss opepřil zasvěcenými komentáři svých souputníků, kteří se rozhodli nenechat žádnou sukni bez povšimnutí, i odbornými citacemi guru v otázkách lidských vztahů, psychologie a antropologie. Z vlastního soudku přidává autor jedenáctero pravidel pod souhrnným názvem Stylův deníček, kde líčí své strasti i slasti života novodobého donchuána, a z nichž vyplývá nejedna poučka, čeho se při intimních eskapádách vyvarovat, co očekávat, na co si dát pozor a zda se do některých vůbec pouštět. Pravidla hry, která jsou de facto souhrnem několika kratších publikací, nabízí svěží počtení a v mnoha případech i zajímavé informace o nás samých z nového úhlu pohledu.

Neil Strauss je americký spisovatel a novinář píšící pod vlastním jménem i pseudonymy a přispívající mimo jiné i do listu The New York Times nebo časopisu Rolling Stone. Mimo jiné pomohl s životopisem pornohvězdě Jenně Marii Massoliové, známé pod jménem Jenna Jameson. Ze Straussovy knihy Hra (česky Argo, 2007) se stal světový bestseller. Autor v něm radí nesmělým mužům, jak dosáhnout úspěchu u žen.

Když vražda staré bezmocné ženy naruší zimní
spánek vesnice Shipcott, vypadá to, že místní
policista Jonas Holly bude mít najednou plné ruce
práce. Vyšetřování jeho první vraždy mu však brzy
překazí obhroublý detektiv Marvel, který Jonase
okamžitě odsune na druhou kolej.<
Ze zimní oblohy
se valí sníh a s přibývajícím sněhem se začínají
vršit další oběti. Jonas, který se stará o svou těžce
nemocnou ženu, se navíc se stává terčem záhadných
výhrůžek obviňujících ho z nicnedělání. Rozhodne se
tedy po nocích pátrat po vrahovi na vlastní pěst…
V další knize oceňované autorky thrilleru
Vřesoviště se čtenář vrací do již známého prostředí
exmoorského kraje, který, jak se zdá, temné události
přitahuje.

Jak to vypadá, když se jeden australský miliardář
rozhodne natočit film o Mojžíšovi? Přemluví
producenta, sežene nadějnou mladou režisérku
a scenáristku v jedné osobě a všichni se můžou
pustit do práce. Tedy až najdou někoho, kdo by se
hodil na nelehkou hlavní roli.
Sedmadevadesátiletý
Herman Wouk, legendární postava americké
literatury, po půlstoletí zřejmě konečně našel
způsob, jak napsat příběh o hebrejském
Zákonodárci. Do svého epistolárního románu sám
vstupuje jako stárnoucí spisovatel, který se stále
snaží napsat svůj velký, ale „beznadějný“ román
a i přes odpor své ženy se uvolí podílet se na
vznikajícím filmu jako poradce.
Prostřednictvím
dopisů, e-mailů nebo třeba přepisů skypových
konferencí čtenář sleduje, jak se mladá režisérka
Margo Soloveiová vyrovnává se židovským
dědictvím, jehož se před lety vzdala, a jak při práci
na scénáři znovu hledá cestu k tradicím a k lidem,
kteří z jejího života na nějaký čas zmizeli. Vše
s humorem, nadhledem, lehkou ironií a životní
moudrostí komentují autorovy deníkové záznamy.