Eleanor Akvitánská (1122–1204), dědička akvitánského vévodství a dvojnásobná královna, byla nejprve manželkou francouzského krále Ludvíka VII. Když dosáhla rozvodu s ním, stala se ženou normanského vévody a anglického krále Jindřicha II. Tato matka tří králů (Jindřicha Mladíka, Richarda Lvího srdce a Jana Bezzemka), vládla téměř sedmdesát let, strávila však také patnáct let ve vězení, kam ji uvrhl její druhý manžel. Byla zatracována pro svůj tzv. „nemravný“ život, stala se však i inspirací trubadúrů. Hodnocení a soudy Eleonořiny osobnosti se i mezi historiky dodnes značně rozcházejí. Jean Flori, krerý patří k významným znalců evropského středověku a rytířské a dvorské kultury vytváří objektivní a především na důkladné analýze pramenů založený životopis této mimořádné pozoruhodné ženy, přičemž nepřestává být velmi poutavým vypravěčem.

Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.
Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. První svazek přinese legendární texty z let 1947–1963.

Egon Bondy (1930–2007) je jedním z nejvýznamnějších českých básníků, prozaiků a myslitelů 20. století. Patří k „otcům zakladatelům“ českého undergroundu, jeho dílo má ovšem dodnes zásadní vliv na českou kulturu jako celek.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Druhý svazek čtyřdílného projektu sebraných esejí George Orwella, Ohlédnutí za španělskou válkou:Eseje II. (1942–1944), přináší žánrově rozmanité útvary od slavných sloupků „Jak to vidím já“ přes literární recenze až po imaginární rozhovor s Jonathanem Swiftem či krutě sebezpytné obsáhlé eseje Ohlédnutí za španělskou válkou nebo Anglický národ.
Na jednu stranu Orwell uplatňuje nesmiřitelný postoj levicového politického komentátora, který analyzuje soudobou anglickou společnost, nemilosrdně tepe sociální nerovnost a odhaluje ideologické pokrytectví. V jiné poloze však uplatňuje smysl pro detaily, jichž si všímá v životě lidí vnímaných jako individuality, nikoli jen bezejmenná masa tvořící dohromady množinu anglického národa či španělských republikánů.
Popisuje-li „obyčejné“, anonymní aktéry dějinných událostí, vnímá je, i pokud stojí na opačné straně barikády, především jako lidské jedince, již mají v jeho očích všichni stejný nárok na štěstí, natož na samotný život. Jak říká v titulní eseji „Ohlédnutí za španělskou válkou“: „…Přišel jsem zastřelit „fašistu“, ale člověk, který si přidržuje kalhoty, není „fašista“, je to očividně blízký tvor, stejný jako vy, a vám se nechce ho zastřelit.“

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Shalom Auslander si pro svůj příběh zvolil skutečně
zvláštní a poměrně kontroverzní zápletku – představte
si Annu Frankovou, živou, zdravou a co do chování
nechutnou babiznu, která se zabydlí na půdě domu
patřícímu současné americké židovské rodině. Jakkoliv
je její existence bizarní, slouží Anne Franková v příběhu
jako katalyzátor nezvratitelných událostí a veškerý děj se
soustředí kolem hlavního hrdiny – otce rodiny, Solomona
Kugela.

Rodina Solomona Kugela se přestěhuje do městečka
Stockton, které je nejzajímavější tím, že nemá žádnou
historii. A právě historii se Kugelovi snaží uniknout – jak
své rodinné, tak židovské, nesoucí s sebou břímě viny
a osudovosti. Celá kniha je tak skvělou, mrazivě vtipnou,
černěhumornou polemikou o nemožnosti zbavit se své
minulosti a o dvojsečné povaze naděje, jež může být
i zhoubná.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Jan ze Joinvillu, francouzský aristokrat,
senešal v Champagni a blízký přítel
Ludvíka IX., ve svém vzpomínkovém díle
Kniha posvátných slov a dobrých skutků
našeho krále Ludvíka Svatého vykreslil
panovníka jako ideálního rytíře i vladaře
a světce na trůně, přičemž krále, k němuž
choval hluboký a vřelý cit, zachytil především
prostřednictvím jejich vzájemného vztahu.
Zároveň do diktovaných pamětí otiskl velice
barvitý a detailní obraz dvora, zmiňuje
královy reformy, rodinné poměry a také
události neúspěšné křížové výpravy do
Egypta: královo zajetí a shánění výkupného
i krátký pobyt v Akkonu (1248–1250).
Nový český překlad, který poprvé obsahuje
kompletní text Joinvillových pamětí, doplňuje
také první vydání Joinvillova Vyznání víry,
které napsal během pobytu ve Svaté zemi,
a krátký dopis Ludvíkovi X.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Ve své knize autor zkoumá, jak se z korporací, původně abstraktní právní entity, stala skutečnost, která dominuje současnému životu. Korporativismus a jeho ideologie prostoupily všechny aspekty občanského života, obchodu i kultury. Život s. r. o. ukazuje, jak se stalo, že se na své domovy díváme spíš jako na investice než na místa k žití, jak se nám měřítkem životního úspěchu stala výše penze, jak se z internetu stal jen další prostor k obchodování. Jak jsme byli odtrženi od světa, v němž žijeme, od sebe navzájem, jak jsme přišli o bezprostřední vztah k hodnotám, které vytváříme. Co je však nejdůležitější, Rushkoff ukazuje, že nemusí jít o trvalý stav, že tyto vztahy je možné obnovit a vybudovat skutečnou, doopravdy lidskou společnost.

Douglas Rushkoff (1961) je americký novinář a spisovatel. Absolvoval Princeton University a California Institute of the Arts. Napsal deset knih věnovaným tematice médií, kultury a technologií, píše i non fiction a komiks, točí televizní dokumenty.

Dvě těla krále patří k nejvýznamnějším knihám o dějinách středověkých politických a teologických představ a idejí. Původem německý historik a profesor Ernst Kantorowicz, jenž musel i přes své vyhraněně pravicové názory utéci před nacismem do Spojených států, v této knize odhaluje podstatu sakrality královské moci a královské vlády ve středověku. Prostřednictvím pronikavých analýz a netušených interpretací, v nichž konfrontuje názory středověkých teologů s myšlenkovými koncepty anglických právníků 16. století, dospívá ke zjištění, že právě ve 12. a 13. století se z ryze politických důvodů a jednoznačným politickým účelem zrodila představa o rozdvojení králova těla, tedy fyzického, konkrétního těla panovníka, které umírá, a mystického těla vládce, který žije a vládne věčně.

Kniha vychází s finanční podporou hlavního města Prahy.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Mám právo se zničit je dle autorových slov jedním z „podivných románů“, které začal psát v rebelském údobí svého života jako určitou formu politické sebevraždy. Trochu paradoxně mu však zajistil vstup mezi známé a uznávané korejské spisovatele a stále si nachází okruh čtenářů, o čemž svědčí přes dvacet dotisků ve třech vydáních. Přestože patří mezi první autorovy knihy, jde o vynikající vyobrazení estetiky smrti, které ohlásilo nástup nového spisovatele schopného šokovat a rozvířit korejské literární vody. Bujná a ničím neomezovaná představivost se otevřeným a syrovým způsobem dotýká ožehavých a společensky tabuizovaných témat a vyjadřuje pocity současných Korejců, osamělých a izolovaných uprostřed uspěchaného, soupeřícího davu, kteří trpí odcizením spojeným se sebevražedným nutkáním. Románové já, které svým způsobem naplňuje právo lidí na sebedestrukci tím, že jim za úplatu pomáhá odejít z tohoto světa, jako by předjímalo vznik sebevražedných stránek v korejském kyberprostoru, kde se sdružují váhající jedinci, hlavně mládež, vzájemně v sobě podporují sentimentální touhu po smrti a sbírají odvahu ke společnému činu.

Jihokorejský prozaik Kim Jongha (*1968) se narodil v odlehlé provincii Kangwondo v rodině vojáka. Kvůli otcově službě prožil dětství na různých místech Koreje a teprve na začátku osmdesátých let dvacátého století se rodina nastálo usadila v hlavním městě Soulu. Vystudoval management na prestižní univerzitě Yonsei. Pozornost čtenářů i kritiky přitáhl už jeho první román Mám právo se zničit, který získal ocenění nakladatelského domu Munhakdongne. Těžiště jeho tvorby spočívá především v románech, mezi které patří i Říše světla (česky Argo, 2013). Během své dosavadní kariéry získal prakticky všechna významná korejská literární ocenění a jeho díla byla adaptována pro film, televizi, divadlo i muzikál. V současnosti žije se svou manželkou v jihokorejském Pusanu.

Vydání knihy podpořil Ústav pro překlad korejské literatury LTI Korea.

Bývalý žoldnéř Hadrian Blackwater se vydává na dobrodružnou pouť po širém moři, aby našel ztraceného Novronova Dědice. Jediná naděje spočívá v tom, že se postaví bezohlednému a vychytralému Merrrickovi Mariusovi. V obavě, že se přítel nedokáže tohoto úkolu zhostit, se ke starému společníkovi přidává i Royce Melborn, jenž se rozhodne doprovodit ho ještě na této poslední výpravě. Zrada a proradnost, s nimiž se cestou setkají, přimějí Hadriana, aby čelil minulosti, se kterou nechtěl mít už nikdy nic společného.
Smaragdová bouře je čtvrtou knihou podmanivých Dobrodružství Riyria. Místo navzájem těsně navazujících knih jde o šestidílnou fantasy sérii pojatou jako dobrodružný příběh rozdělený do samostatných epizod. Každá z nich byla navíc napsána předtím, než vyšla první z nich, prvky celého příběhu jsou tak propleteny, ačkoli všechny mají vlastní příběh a závěr.

Michel de Nostradame (1503-1566), zvaný Nostradamus, proslul především jako autor nejednoznačných a varovných proroctví. Monografie francouzského historika Denise Crouzeta se nepokouší dát těmto vizím konkrétní smysl, spíše vykresluje Nostradama jako hluboce zbožného filozofa, který byl inspirován Marisiliem z Padovy, Erasmem Rotterdamským či Corneliem Agrippou. Podobně jako jeho současník Francois Rebelais, který chtěl léčit duše soužené dlouholetými náboženskými válkymi pomocí frašky, se i Nostradamus pokládal za nejen za lékaře těla, nýbrž i duší, jimž chtěl pomoci dosáhnout niterného míru tím, že se samy naleznou v osobní a hluboké víře v Krista a slovo Boží.

Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.