Robert Fulghum tak, jak ho známe a máme rádi. Je čím dál starší, moudřejší, ale smysl pro humor ani v nejmenším neztrácí. Utvrdí vás v tom, že je každý den plný zázraků, které člověk vidí jen, když chodí po světě s otevřenýma očima i srdcem. Navrch se dozvíte spoustu nových věcí o strakách, historii Santa Fe, keramice i tělesných pochodech. A už jste někdy tančili s orangutankou?

Životopisci uvádějí, že nasbíral pestré životní zkušenosti a k psaní se dostal v podstatě náhodou. Nikoli však nelogicky: jako praktický umělec slova působil třeba coby folkový zpěvák nebo unitářský pastor. Ale vedle toho byl i kovbojem, barmanem nebo obchodním agentem. Řada jeho textů vznikla právě pro potřeby jeho evidentně netuctové pastorační činnosti.

Drsňák Hank Chinaski líčí své dospívání v Los Angeles, poznamenané despotickým otcem, šikanou ve škole, bídou za hospodářské krize a narůstajícím pocitem odcizení, jemuž čelil vzdorem, násilím a únikem do světa literatury. Tento nejlepší Bukowského román je vyprávěn s typickým gustem a ironickým humorem, navíc dokonale vykresluje atmosféru doby.
Anglický název Ham on Rye odkazuje nejen na tehdejší typickou svačinu do školy (žitný sendvič se šunkou) a obrazně i vypravěčův pocit stísněnosti, ale také na Salingerův román Kdo chytá v žitě. V neposlední řadě tím ovšem Bukowski naráží na svůj styl psaní (a ham writer on rye whiskey, tj. „přehánějící neumětel na žitné“) – a tuto sebeironii se snaží zachytit nový překlad Boba Hýska.

Do širšího povědomí čtenářů se dostal v 60. letech,
s nástupem tzv. malých časopisů, které dávaly prostor
nezávislé, proti establishmentu zaměřené tvorbě.
Svým bohémským životním stylem a nevybíravým
politickým slovníkem si vysloužil pozornost agentů FBI
a několikrát pobyl ve vězení, především za výtržnictví.
Zemřel roku 1994 jako kultovní a světově uznávaný
autor a počet jeho čtenářů po celém světě stále roste.

Román Thomase Hardyho Tess z D’Urbervillů patří k nejslavnějším viktoriánským románům a na čtenářské oblibě neztratil dodnes. Ve své době vzbudil obrovský rozruch a náležitě bouřlivou odezvu, zvláště díky autorově vášnivé obžalobě puritánské viktoriánské morálky.
Podobně jako většina Hardyho ostatních románů se i Tess z D’Urbervillů odehrává ve fiktivním jihoanglickém hrabství Wessex; jeho hlavní hrdinkou je venkovská dívka Tess, jejíž upřímnost, citlivost a mravní nesmlouvavost naráží na pokrytecké konvence okolí a postupně vede k hrdinčině tragédii. Baladický příběh navíc působivě dokresluje časový rámec knihy: do poklidných venkovských končin začínají doléhat ozvěny společenských změn vyvolaných industrializací; lidé začínají ztrácet staré jistoty a mají před sebou náhle budoucnost zbavenou opor – ale zároveň i nové možnosti. Tato situace dává autorovi podnět k filosofickému zamyšlení nad osudovými silami, ovlivňujícími úděl člověka.

Thomas Hardy (1840–1928) je jedním z největších anglických spisovatelů všech dob. Jeho díla, jako například Daleko od hlučícího davu (1874), Rodákův návrat (1878), Starosta casterbridgeský (1886) či Neblahý Juda (1895), zobrazují vesměs svár mezi tradičními hodnotami a silným jedincem, vzdorujícím tlaku okolí; odráží se v nich autorovo moderní vidění světa i jeho rostoucí příklon k sociálnímu darwinismu a schopenhauerovskému pesimismu. Ač je Hardyho dílo v mnoha ohledech typickým produktem viktoriánské doby, razilo zároveň cestu modernistické próze – a vůdčí osobnosti anglického literárního modernismu se také k Hardyho odkazu hrdě hlásily.

V roce 2005 a posléze v roce 2010 oslovila britská televize BBC ve spolupráci s představiteli benediktýnského opatství Worth v jižní Anglii skupinu britských občanů s různými životními zkušenostmi, ideovými názory a postoji, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli život v klášterním prostředí a současně se i blíže seznámili s hodnotami, které mohou v tomto prostředí načerpat. Oba zmíněné seriály vyvolaly mezi televizními diváky neobyčejný ohlas. Na základě zkušeností získaných během natáčení obou zmíněných programů, ale také z rozhovorů se zúčastněnými i z reakcí laické veřejnosti, se Christopher Jamison, bývalý opat kláštera Worth, rozhodl své poznatky sepsat do ucelené formy, a tím se o ně s veřejností podělit. Ve své knížce Hledání svatyně s podtitulem Klášterní moudrost jako návod pro všední život se snaží nalézt odpověď na otázku, proč je náš život tak hektický a plný stresu, a současně, jak se s nástrahami dnešního tak uspěchaného světa vyrovnat. Nejen s odkazem na knihu knih, ale také na Řeholi svatého Benedikta, příběhy pouštních otců ale i inspirativní příběhy lidí dnešní doby, nám autor čtivým způsobem předkládá sedm základních kroků k vybudování vlastní niterné svatyně a tedy k objevení pravých životních hodnot, které dávají našemu každodennímu bytí hluboký smysl, naději a radost.

Christopher Jamison je benediktýnský mnich, bývalý opat kláštera Worth, nacházející se v jihoanglickém hrabství Západní Sussex, a také bývalý ředitel zdejší církevní školy. Narodil se v australském Melbourne, odkud se ještě v dětství, společně se svou rodinou, trvale přestěhoval do Anglie. Je absolventem katolického lycea Downside School a později i Oxfordské univerzity, kde získal bakalářský titul v oboru francouzský a španělský jazyk. Do povědomí širší veřejnosti se dostal díky dokumentárním pořadům televize BBC The Monastery a The Big Silence, v nichž hrál ústřední roli hostitele i průvodce jednotlivých hlavních protagonistů. Rovněž působí jako prezident Mezinárodní konference benediktýnského vzdělávání (ICBE) zprostředkovávající celosvětový dialog mezi benediktýnskými středními školami. V současnosti je ředitelem instituce National Office for Vocation, zabývající se komunikací s lidmi, kteří chtějí svůj život prožít v církevním prostředí.

Je Tom Larch skutečně nesmrtelný? Žádný člověk by
nemohl přežít nehody, z nichž Tom vyvázl. Zná snad
nějaké tajemství, které ho před ranami osudu chrání?
Nebo nad ním bdí anděl strážný? Dostane se pokaždé
ze všeho náhodou, nebo díky pudu sebezáchovy?
V osmi letech musel opustit Nové Dillí a vydat se do
Londýna; Tom je odjakživa rozkročen mezi dvěma
kulturami – kulturou indické matky a kulturou otce,
anglického inženýra. Když mu je osmnáct roků,
nastoupí ke Královskému námořnictvu a proti jeho
vůli se z něj stane hrdina. Po návratu do civilu ho
jeden z nejbohatších mužů světa požádá, aby se vydal
do Indie pátrat po jeho ztraceném synovi – jedině Tom
jej totiž dokáže najít.

Jean-Michel Guenassia se narodil roku 1950 v Alžíru.
Vystudoval práva v Paříži a pracoval jako advokát u tamějšího
Odvolacího soudu. V roce 1980 se začal živit scenáristikou.
Napsal řadu scénářů k celovečerním fi lmům a několik
divadelních her. V roce 1986 vydal detektivní román Za sto
milionů, který byl následně převeden do fi lmové podoby.
V roce 2002 se rozhodl, že napíše „román svého života“,
vzdal se veškerých vedlejších činností a následujících šest
a půl roku pracoval pouze na knize Klub nenapravitelných
optimistů. Když román v roce 2009 konečně vyšel, okamžitě
si získal přízeň kritiků i běžných čtenářů a získal tzv. menší
Goncourtovu cenu, Prix Goncourt des Lycéens, cenu čtenářů
měsíčníku Notre Temps a několik dalších literárních cen. Kniha byla přeložena do 11 jazyků
a stala se bestselerem i v České republice. Dlouho očekávaný druhý román Vysněný život
Ernesta G. ve Francii vyšel na podzim roku 2012. Kniha získala v tisku výjimečně příznivé
recenze a ihned se ocitla v širším výběru na ocenění Jeana Giona Prix Jean Giono.

Mark Miodownik působil jako ředitel Katedry materiálového výzkumu na King’s College v Londýně, dnes přednáší o materiálové vědě na University College London a svým oborem doslova žije, píše o něm knihy, články a vystupuje v médiích. O materiály se zajímá už od školních let, když jej v metru přepadl a pořezal lupič. Mark však tehdy řeznou ránu sotva vnímal, neboť jej plně zaměstnávaly úvahy nad tím, jak úžasným nástrojem je žiletka a jak fascinující je kov, z něhož je vyrobena. V knize Neobyčejné materiály vtáhne čtenáře se stejným zaujetím a vášní do neuvěřitelného světa materiálů, které nás obklopují dnes a denně, a kterých si přesto sotvakdy všimneme. Povídání o docela všedních materiálech jako sklo, beton či ocel se v jeho podání mění v neodolatelnou cestu k samotným stavebním základům naší reality. Zajímavým doplněním jsou pak kapitoly o svůdné čokoládě či supermoderních implantátech, které skýtají příslib věčného mládí.

Dětská detektivka Tajemství Hrobaříků je zasazená do tajuplného prostředí rozlehlých Olšanských hřbitovů v Praze. Právě tady se seznámí pětice kluků a holek ze sousední čtvrti. Členové party Hrobaříků: Vojta, Klára, Evžen, Šimon a Alžběta netuší, že je spojuje jedno prastaré tajemství, které se hřbitovy souvisí. Během školního roku na Olšanech pronásledují padouchy, řeší záhady a dozvídají se leccos o slavných lidech, kteří jsou zde pochovaní. Hrobaříci postupně zjišťují, jak moc tu spolu souvisejí minulost a přítomnost, a když přijdou na stopu zločinu, smysl pro spravedlnost jim nedovolí zůstat stát se založenýma rukama.
Tajemství Hrobaříků je prvním dílem detektivní trilogie. Ve druhém dílu, nazvaném Hrobaříci v podzámčí, členové společenství Hrobaříků už coby středoškoláci pátrají po vzácné relikvii, která se ztratila z jednoho východočeského zámku za druhé světové války. Třetí díl, Hrobaříci a Hrobaři, členy party zastihuje opět v blízkosti Olšanských hřbitovů a vrací děj zpátky k tajemné mapce z prvního dílu, jež je klíčem ke zdejšímu okolí a zároveň hrdiny přivede k některým spletitým otázkám lidských dějin.“

Francie 1939. V tiché vesničce jménem Carriveau
se Vianne Mauriacová loučí se svým manželem
Antoinem, který byl povolán do zbraně. Vianne
nevěří, že by skutečně mohlo dojít k válce, jenomže
Němci vpadnou do Francie a země je rázem plná
nepřátel, tanků a bojových letadel. Když se pak
ve Viannině domě usadí německý kapitán, musí
osamělá žena vycházet nepříteli vstříc, jinak přijde
o vše. Bez jídla i naděje čelí nelehkým rozhodnutím,
v nichž jde o život či smrt nejen její a jejích
blízkých.

Kristin Hannahová se narodila v roce 1960 v Kalifornii, od
svých osmi let žila ve státě Washington. Chvíli pracovala
v reklamní agentuře, poté studovala práva. Když jí maminka
předpověděla, že se stane spisovatelkou, nevěřila jí, ale začala
si dělat poznámky ke svému prvnímu vyprávění. Během
těhotenství se k poznámkám vrátila, napsala první knihu
a zanedlouho se stala profesionální spisovatelkou. Její román
Cesta svatojánských mušek (2008, česky 2010) se stal nečekaným
bestsellerem. Její poslední kniha, historický román Slavík,
vyšel v roce 2015 a dočkal se nejen pochvalných recenzí, ale
i obrovského nadšení čtenářské obce.

Deset dýmek – deset příběhů. Mrazivý příliv ve Fjordu Mrtvého muže vynáší na břeh dýmky z různých koutů světa. Každá dýmka je opředena vlastní historií, která čtenáře zavádí do carského Ruska, na dalekou Sibiř, ale také do předválečného Berlína nebo na pobřeží jižní Afriky či Ameriky, do prostředí brazilských favel, berberských kmenů, ruských nevěstinců, ale i carské rodiny. V jednotlivých částech se objevují postavy z autorčina předešlého románu Porodní bába, historické osobnosti jako Roald Amundsen nebo Rasputin, záhadné bytosti jako Písečná žena, lidé na okraji společnosti, vyvrhelové, mrzáci. Katja Kettu opět svým podmanivým poetickým jazykem vypráví příběhy plné nespoutané vášně i přátelství na pozadí krutých osudů, v nichž nakonec přesto nechybí jiskra naděje.

Vydání knihy podpořila nadace FILI – Finnish Literature Exchange.

„Velká obrazová publikace známého českého kulturního antropologa vám přiblíží skrytý a tajemný život indiánů největšího pralesa na světě. Prostřednictvím autorova živého vyprávění zavítáte mezi amazonské kmeny Brazílie, Peru, Ekvádoru a Venezuely, kde Mnislav Zelený Atapana v průběhu uplynulých 45 let působil. Během dlouhodobých výzkumných pobytů nahlédl do soukromí a do intimních vztahů indiánských kmenů, poznal jejich radosti a štěstí, ale i jejich šamanské umění. Pochopil, jak žijí, proč jsou se svým životem v džungli spokojeni, proč chápou za své životní prostředí nejen okolní les, savany a řeky, ale celý kosmos nad sebou. Jejich žiivotní hodnoty jsou velice odlišné od našich, víceméně materiálních hodnot, a jejich cílem je žít v pohodě, klidu a harmonii s celým Univerzem.

Mnislav Zelený Atapana (*1943)
Vystudoval ekonomii na Vysoké škole zemědělské a později etnografii na UK. Postgraduálně pak studoval v Peru na univerzitě San Marcos a na Katolické univerzitě. Celý život působí jako kulturní antropolog na volné noze a díky svým pobytům mezi amazonskými indiány se stal nejen uznávaným odborníkem na život a kulturu domorodých etnik Amazonie, ale především jejich přítelem. V roce 1989 Mnislava Zeleného adoptoval kmen Yawalapitiů a jeho duchovní otec šaman Guňitze mu dal jméno Atapana, což znamená List zelené palmy. V letech 1996 až 2001 působil jako velvyslanec ČR v Kolumbii a v Ekvádoru. Prostřednictvím své nadace Velká Amazonie se snaží zmírnit zkázu indiánské kultury. Vystupuje v české televizi a v různých vysílání českého rozhlasu, napsal osm knih, téměř 400 článků populárně informativních, populárně vědeckých, esejů, politických komentářů do českých, peruánských a amerických časopisů a publikací, odpřednášel několik stovek přednášek a vystoupení, vše z regionu Latinské Ameriky a zejména Amazonie.“