Francie 1939. V tiché vesničce jménem Carriveau
se Vianne Mauriacová loučí se svým manželem
Antoinem, který byl povolán do zbraně. Vianne
nevěří, že by skutečně mohlo dojít k válce, jenomže
Němci vpadnou do Francie a země je rázem plná
nepřátel, tanků a bojových letadel. Když se pak
ve Viannině domě usadí německý kapitán, musí
osamělá žena vycházet nepříteli vstříc, jinak přijde
o vše. Bez jídla i naděje čelí nelehkým rozhodnutím,
v nichž jde o život či smrt nejen její a jejích
blízkých.

Kristin Hannahová se narodila v roce 1960 v Kalifornii, od
svých osmi let žila ve státě Washington. Chvíli pracovala
v reklamní agentuře, poté studovala práva. Když jí maminka
předpověděla, že se stane spisovatelkou, nevěřila jí, ale začala
si dělat poznámky ke svému prvnímu vyprávění. Během
těhotenství se k poznámkám vrátila, napsala první knihu
a zanedlouho se stala profesionální spisovatelkou. Její román
Cesta svatojánských mušek (2008, česky 2010) se stal nečekaným
bestsellerem. Její poslední kniha, historický román Slavík,
vyšel v roce 2015 a dočkal se nejen pochvalných recenzí, ale
i obrovského nadšení čtenářské obce.

„Velká obrazová publikace známého českého kulturního antropologa vám přiblíží skrytý a tajemný život indiánů největšího pralesa na světě. Prostřednictvím autorova živého vyprávění zavítáte mezi amazonské kmeny Brazílie, Peru, Ekvádoru a Venezuely, kde Mnislav Zelený Atapana v průběhu uplynulých 45 let působil. Během dlouhodobých výzkumných pobytů nahlédl do soukromí a do intimních vztahů indiánských kmenů, poznal jejich radosti a štěstí, ale i jejich šamanské umění. Pochopil, jak žijí, proč jsou se svým životem v džungli spokojeni, proč chápou za své životní prostředí nejen okolní les, savany a řeky, ale celý kosmos nad sebou. Jejich žiivotní hodnoty jsou velice odlišné od našich, víceméně materiálních hodnot, a jejich cílem je žít v pohodě, klidu a harmonii s celým Univerzem.

Mnislav Zelený Atapana (*1943)
Vystudoval ekonomii na Vysoké škole zemědělské a později etnografii na UK. Postgraduálně pak studoval v Peru na univerzitě San Marcos a na Katolické univerzitě. Celý život působí jako kulturní antropolog na volné noze a díky svým pobytům mezi amazonskými indiány se stal nejen uznávaným odborníkem na život a kulturu domorodých etnik Amazonie, ale především jejich přítelem. V roce 1989 Mnislava Zeleného adoptoval kmen Yawalapitiů a jeho duchovní otec šaman Guňitze mu dal jméno Atapana, což znamená List zelené palmy. V letech 1996 až 2001 působil jako velvyslanec ČR v Kolumbii a v Ekvádoru. Prostřednictvím své nadace Velká Amazonie se snaží zmírnit zkázu indiánské kultury. Vystupuje v české televizi a v různých vysílání českého rozhlasu, napsal osm knih, téměř 400 článků populárně informativních, populárně vědeckých, esejů, politických komentářů do českých, peruánských a amerických časopisů a publikací, odpřednášel několik stovek přednášek a vystoupení, vše z regionu Latinské Ameriky a zejména Amazonie.“

Deset dýmek – deset příběhů. Mrazivý příliv ve Fjordu Mrtvého muže vynáší na břeh dýmky z různých koutů světa. Každá dýmka je opředena vlastní historií, která čtenáře zavádí do carského Ruska, na dalekou Sibiř, ale také do předválečného Berlína nebo na pobřeží jižní Afriky či Ameriky, do prostředí brazilských favel, berberských kmenů, ruských nevěstinců, ale i carské rodiny. V jednotlivých částech se objevují postavy z autorčina předešlého románu Porodní bába, historické osobnosti jako Roald Amundsen nebo Rasputin, záhadné bytosti jako Písečná žena, lidé na okraji společnosti, vyvrhelové, mrzáci. Katja Kettu opět svým podmanivým poetickým jazykem vypráví příběhy plné nespoutané vášně i přátelství na pozadí krutých osudů, v nichž nakonec přesto nechybí jiskra naděje.

Vydání knihy podpořila nadace FILI – Finnish Literature Exchange.

Niccolo Machiavelli (1469–1527) byl autorem nejen
proslulého traktátu Vladař, který obsahuje politické
úvahy odhalující a popisující mechanismy fungování
moci, a na který navázala díla dalších teoretiků
moci. Přestože je vnímán jako duchovní otec tzv.
machiavelismu, tj. cynické politiky prováděné bez
ohledu na použité prostředky v zájmu vyššího cíle, byl
osobností mnohem komplexnější. Z bohaté soukromé
korespondence vystupuje diplomat oddaný fl orentské
republice, jíž celý život sloužil, i veřejnému blahu,
vnímající pozorně bouřlivé události v Itálii i v ostatní
Evropě.

Emeritní profesorka na pařížské Sorbonně
Marina Marietti, autorka četných studií o italské
středověké a renesanční literatuře, podává ve své
práci obraz Machiavelliho na základě studia jeho díla
(dopisů, básní, historických pojednání i komedií).
Vidí ho jako zbožného člověka a vlastence, myslitele
a bouřlivého vizionáře, který dokázal zachytit svoji
dobu s neobvyklou politickou inteligencí a notnou
dávkou předvídavosti.

Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Série kreslených příběhů strašidláka a strašidýlka se stala v severských zemích fenoménem. Posbírala řadu cen ve Skandinávii, ale také např. ve Francii a její překlady vyšly v několika zemích. Prostřednictvím jednoduchých příběhů dvou kamarádů, který je každý docela jiný, se děti seznamují se situacemi, kterým budou muset někdy v životě čelit, a učí se poznávat rozmanitost mezilidských vztahů.

„

Kniha amerického literárního historika a vysokoškolského pedagoga Thomase Orta se zabývá, jak už název napovídá, osobností Karla Čapka v kontextu „čapkovské generace“ spisovatelů a umělců období, které začíná před první světovou válkou a končí Čapkovou smrtí.
Zaměřuje se především na umělecký a filosofický vývoj Čapka a jeho současníků. Důkladně rozebírá soudobý filosofický kontext; významné místo v jeho práci zaujímá analýza kubistického programu a důkladné vysvětlení toho, proč právě v Čechách (a nikoliv například ve Vídni nebo Budapešti) nalezl tento umělecký směr tak silnou živnou půdu (projevující se kupříkladu i v architektuře). Právě tak důkladně a detailně Ort zkoumá vliv politických událostí, zejména rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa na čapkovskou generaci i její vazby na uměleckou generaci předcházející (dekadenti, generace devadesátých let) i generaci mladší – avantgarda, poetisté, surrealisté, skupina Devětsil – včetně střetů a polemik s představiteli těchto generací.

Mimořádně cenný je při tom všem zejména Ortův pohled „zvenčí“; projevuje se zde „cizí“ sensitivita, vzdělání i způsob badatelské práce. Autor díky tomu přináší nové pohledy na známé české autory první poloviny dvacátého století, vztahy mezi nimi a historické a politické souvislosti, v nichž tvořili.
Kombinace autorova historického pohledu na předmět jeho zkoumání a dokonalé znalosti díla Karla Čapka (které studoval v češtině i angličtině) i děl dalších protagonistů jeho spisu spolu s důkladnou obeznámeností s dobovými filosofickými směry činí z této knihy podnětné dílo pro každého, kdo se chce dozvědět něco víc o době a myšlenkových východiscích Karla Čapka a generace jeho současníků.

Thomas Ort je profesor historie na City University of New York; zabývá se především dějinami středoevropské kultury.

Vydání knihy podpořila Queens College.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

„Islandská série kreslených příběhů strašidláka a strašidýlka se stala v severských zemích fenoménem. Posbírala řadu cen ve Skandinávii, ale také např. ve Francii a její překlady vyšly v několika zemích. Prostřednictvím jednoduchých příběhů dvou kamarádů, který je každý docela jiný, se děti seznamují se situacemi, jimž budou muset někdy v životě čelit, a učí se poznávat rozmanitost mezilidských vztahů.
Strašidlák by se rád se strašidýlkem kamarádil, jenže si vedle něj připadá hloupý a nešikovný. Strašidýlko už umí číst a krásně kreslí, všechno ví a zná nejlíp. Není tedy divu, že o všem rozhoduje. A teď se dokonce začalo posmívat strašidlákovu tatínkovi. Chudák strašidlák je už úplně zoufalý.

Seznamte se s Dylanem Mintem. Je celkem fajn, až na toho Touretta. Jeho život, to je neustálá snaha ubránit se tomu, co ho Tourettův syndrom nutí dělat: potlačit nutkání sprostě nadávat, tiky, třas, vrčení, vytí psa, který se chce dostat ven, když je Dylan ve stresu. Není to snadné, zvlášť když je táta ve válce, neustále na mušce ostřelovačů, a máma pořád brečí.

A jako by to nestačilo, během jedné pravidelné kontroly u doktora zaslechne Dylan větu, která nebyla určena pro jeho uši. Podle všeho má namále a vydrží nanejvýš do srpna. Teď je duben. Za ty čtyři měsíce by Dylan chtěl ještě pár věcí stihnout a zažít. Pár super věcí. Například sex. Udělá si seznam, a odhodlaně se pustí do plnění posledních přání…

Nejbližší okolí jej považovalo za neškodného blázna, slaboduchého a méněcenného. Člověk, který po prodělané dětské mozkové obrně trpěl třasem rukou i hlavy, kulhal, byl nahluchlý a v rozrušení koktal, byl tím nejnepravděpodobnějším kandidátem na císařský trůn – a přesto na něj jako poslední dospělý žijící příslušník julsko-klaudijské dynastie usedl.
Celé jeho jméno zní Tiberius Claudius Caesar Augustus Germanicus, většině smrtelníků je však znám pouze jako Claudius, a to i díky nejslavnějšímu románu britského historika a plodného romanopisce Roberta Gravese Já, Claudius.

Hlavním hrdinou i antihrdinou knihy Můj zrádce je Tyrone Meehan, jehož předobrazem byl bojovník za irskou nezávislost Denis Donaldson, zavražděný v roce 2006, necelý rok a půl poté, co se přiznal, že byl britským agentem. Příběh vypráví autorovo alter ego, pařížský houslař Antoine, irskými přáteli zvaný Tony. Antoine se nejprve náhodou, pak už úmyslně stává bezprostředním pozorovatelem i účastníkem krvavého boje Severních Irů za svobodu a možnost vládnout ve své zemi. Na vlastní kůži zažívá bídu irských obyvatel Belfastu, nespravedlnost, jíž dennodenně čelí. Zamiluje si Severní Irsko, zamiluje si uhelnými zplodinami a vlhkostí prosáklý Belfast, v němž byl vřele přijat muži i ženami, lidmi, kteří se rozhodli proti britskému útlaku bojovat tichým vzdorem i zbraněmi. Obzvlášť hluboké přátelství ho spojí s Tyronem, k němuž vzhlíží s narůstajícím obdivem, a nejen on. O to krutější je chvíle, kdy vyjde najevo Tyronova zrada. Ta z pohledu Antoina zpochybní nejen celý irský boj, který Antoine považoval za čistý, ale i jejich dlouholeté přátelství. A najednou odkrývá nový obsah slov, která k němu jeho zrádce pronesl: „Tohle není tvůj osud.“ Emotivní náboj Chalandonova vyprávění je strhujícím zážitkem, ať už Tyronův příběh popisuje Antoine, jenž se se zradou přítele, kterého hluboce ctil a miloval a jemuž bezvýhradně věřil, nesmírně těžko vyrovnává, nebo sám zrádce Tyrone v knize Návrat do Killybegs.

Sorj Chalandon (* 16. 5. 1952) pracoval v letech 1973–2007 v deníku Libération a od roku 2009 působí v satirickém týdeníku Le Canard Enchaîné. Začínal jako karikaturista, později se staral o grafickou úpravu deníku a nakonec se stal novinářem. Zpočátku psal pro společenskou rubriku, postupně se však vypracoval na reportéra, šéfreportéra a nakonec na zástupce šéfredaktora. Jako válečný zpravodaj zažil nejrůznější konflikty: v Libanonu, v Íránu, v Iráku, v Somálsku, v Afghánistánu… V roce 1988 dostal za reportáže o Severním Irsku a o soudním procesu s „lyonským řezníkem“ Klausem Barbiem cenu Alberta Londrese.
V roce 2005 vydal Sorj Chalandon svůj první román Malý Bonzík (Le Petit Bonzi), o rok později Slib (Une promesse), za nějž získal cenu Médicis.
Při psaní třetího románu Můj zrádce (Mon traître, 2008) se poprvé věnoval politickému tématu. Inspiroval se třiceti lety reportáží z Irska a ze Severního Irska a svým přátelstvím s Denisem Donaldsonem, bojovníkem IRA a šéfem její politické odnože, strany Sinn Féin. Denis se v prosinci 2005 přiznal, že republikánskou kauzu zradil. A protože šlo o příběh velice osobní, z novináře se v příběhu stal pařížský houslař a z Denise Donaldosna Tyron Meehan. Můj zrádce se dočkal i úspěšného divadelního zpracování.
V knize Legenda o našich otcích (La Légende de nos peres, 2009) pátrá autor v individuální a kolektivní paměti po příbězích odporu z období druhé světové války. V literárním podzimu roku 2011 způsobil Chalandon velký rozruch románem Návrat do Killybegs (Retour a Killybegs), později ověnčeným Velkou cenou Francouzské akademie. Autor se v něm vrací k příběhu Tyrona Meehana, tentokrát vyprávěnému z jeho pohledu, tedy z pohledu zrádce. V roce 2013 vydal autor román Čtvrtá zeď (Le quatrieme mur, česky vyjde v Argu), za nějž získal Goncourtovu cenu gymnazistů. Jeho zatím poslední román Povolání otce (Profession du pere) vyšel v srpnu 2015.
Uhrančivá síla textů Sorje Chalandona vyvěrá nepochybně z toho, že autor do svých knih promítá bezprostřední zkušenosti z reportážních cest do neklidných koutů zeměkoule.

Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.