Výbor z kronik doby Karla IV. obsahuje třetí knihu Kroniky (Cronica praegensis) probošta pražského kostela a kaplana pražského biskupa Jana IV. z Dražic Františka Pražského, dále Kroniku kostela pražského (Chronica ecclesiae Pragensis) pražského kanovníka Beneše Krabice z Veitmile, která z ní vychází, a konečně vlastní životopis Karla IV. (Vita Caroli Quarti). Díla, která jsou mimořádně cenným dobovým pramenem k vládě nejvýznamnějšího Lucemburka na českém a říšském trůně, doprovází zasvěcená úvodní studie historika Martina Nodla a doslov a poznámky překladatelky a historičky Marie Bláhové. Součástí edice je rovněž reprodukce dvaatřiceti iluminací, které pocházejí ze staročeských překladů Vita Caroli a staročeského textu Korunovačního řádu z let 1472 a 1400–1499, dnes uložených v Rakouské národní knihovně ve Vídni (ms. 2618 a 581).
Mladá Slovinka Veronika se z omrzelosti nad stále stejným životem i z pocitu vlastní zbytečnosti rozhodne spáchat sebevraždu. Ve svém dosavadním životě se vždy snažila dělat to, co od ní očekávali druzí, neměla odvahu naplnit svou vnitřní touhu a riskovat neúspěch. Teprve když se v sanatoriu pro duševně choré dozví po nezdařené sebevraždě, že má poškozené srdce a že pomalu umírá, probudí se v ní instinktivní vůle k přežití a Veronika začne o svůj život bojovat v prostředí lidí, kteří jsou úředně potvrzenými „blázny”. Při vyprávění Veroničina příběhu se světoznámý brazilský autor opírá o vlastní zážitky z dospívání z riodejaneirské psychiatrické léčebny.
Kniha v limitované edici.
Proslulý brazilský spisovatel Paulo Coelho vyznává jedno krédo: mluvit o tom, co ho znepokojuje, nikoliv o tom, co chtějí lidé slyšet. Autor se ve svém románu inspiroval příběhem mladé Brazilky. Venkovská dívka podepíše v Rio de Janeiru s evropským podnikatelem smlouvu, která jí má zajistit kariéru tanečnice, když však pozná skutečné podmínky práce v ženevském podniku, dá přednost svobodnějšímu životu prostitutky. Tak předčasně vyzrává a vzdaluje se ideálům mládí, místo snů má cíl: našetřit peníze na koupi statku v Brazílii. Je zklamána citovými i sexuálními „vzory“ a představa harmonického tělesného i duševního splynutí dvou lidí jí připadá zcela utopická. Jakmile však symbolicky vkročí na starobylou poutnickou Svatojakubskou cestu, která Ženevou prochází, rázem se její tělo i duše začínají působením lásky opět shledávat.
Coelhův román Jedenáct minut není konvenčním vyprávěním o lásce a sexu, ale odvážným a velmi potřebným varováním před tím, co autor nazývá falešnými modely sexu.
Kniha v limitované edici.
Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost.
Největší brazilský bestseller v limitované edici.
Strhující příběh lásky Maxe Costy a Mechy Inzunzové se postupně odehrává na třech různých místech: v důsledku podivné sázky dvou hudebníků se ocitají v Buenos Aires r. 1928, během španělské občanské války v Nice, kde se rozehrává špionážní hra, a v šedesátých letech je nacházíme v Sorrentu u partie šachů. Příběh vášnivého vztahu, intrik a zrady trvá po čtyři desetiletí bouřlivého dvacátého století, které je koncem jedné epochy. Po tomto románu s chutí sáhnou jak milovníci špionážního žánru, tak inteligentně a s citem napsaných milostných příběhů.
Každý si zaslouží zažít něco dobrého. Alespoň jednou v životě. Tři roky a osm měsíců žije devítiletý Felix v odlehlém katolickém sirotčinci v horách, ačkoli není katolického vyznání. Jeho rodiče nejsou mrtví. Přivedli ho k matce Mince, představené jeptišek, aby se měl dobře. A určitě si pro něj brzy přijdou, jak Felix věří, jen co vyřeší potíže, které mají se svým knihkupectvím. Protože židovští knihkupci to mají v Polsku roku 1942 těžké. Jak moc, to Felix pochopí, až když se v sirotčinci objeví muži s podivnými páskami na rukávech a začnou vyhazovat a pálit knihy z místní knihovny. Felix uteče, aby našel rodiče a před těmi muži je varoval. Cestou zachrání z hořícího domu malou Zeldu, jejíž rodina byla zavražděna, a pomalu mu dochází, co mají tihle spalovači knih za lubem. A co to znamená pro něj, Zeldu a všechny ostatní Židy. Morris Gleitzman líčí v prvním dílu z pětidílné řady život v okupovaném Polsku z dětsky naivní perspektivy malého hrdiny, jeho výpověď je však o to silnější.
Gleitzmana k napsání příběhu inspiroval osud Janusze Korczaka, polského židovského lékaře a autora knih pro děti, který zasvětil svůj život péči o mladé lidi. Po mnoho let pomáhal ve Varšavě vést sirotčinec pro dvě stovky židovských dětí. Když německé úřady počátkem srpna 1942 nařídily transport dětí do vyhlazovacího tábora Treblinka, Korczak se rozhodl, že půjde s nimi, přestože nemusel. V Treblince byli všichni zavražděni v plynových komorách.
Napínavá kniha o nezměrné odvaze a naději, inspirovaná skutečným příběhem.
V tradici bestsellerů Chlapec v pruhovaném pyžamu a Zlodějka knih.
Morris Gleitzman (1959) se narodil v britském Sleafordu, od roku 1969 žije v Austrálii. Zpočátku psal filmové a televizní scénáře, než se začal plně věnovat dráze spisovatele. Jeho početné knihy pro děti a mládež byly přeloženy do mnoha jazyků a vyznamenány bezpočtem cen.
Un Huikjong se narodila roku 1959 ve městě Kočchang v provincii Severní Čolla. Vystudovala korejskou literaturu, magisterský titul získala z prestižní Yonsei University v Soulu. Svůj spisovatelský debut si odbyla roku 1995 a hned v následujícím roce na sebe upoutala pozornost románem Ptákův dar (Seui sonmul), který popisuje svět dospělých skeptickým pohledem dvanáctiletého vypravěče. Un Huikjong ve své tvorbě spojuje humorný, místy až sžíravě cynický styl s pronikavým porozuměním a citem pro vnitřní svět jejích postav. Spolu se Sin Kjongsuk (Někde zvoní telefon, Argo 2015) patří mezi nejvýznamnější korejské spisovatelky současnosti. Za své dosavadní literární dílo, které čítá přes deset svazků románů a sbírek povídek, získala řadu domácích ocenění. Sbírka povídek Krása mnou pohrdá (Arumdaumi narul mjolsihanda) vyšla roku 2007.
V každé ze šesti povídek se setkáváme s jednou postavou, pokaždé jinak sužovanou společenskými neduhy moderního světa. Protagonisté čelí absurditě jejich matoucích, osamělých životů, aniž nalézají správné odpovědi na otázky po smyslu a cíli jejich konání. V povídce Krása mnou pohrdá, která dala název celé sbírce, se obézní mladík, adorující Boticelliho podobiznu Venuše, rozhodne v den svých čtyřiatřicátých narozenin zahájit odtučňovací kůru a smířit se tak se svým otcem, který mu vždy tloušťku vyčítal a vinil ji ze všech synových nezdarů. Spisovatelka svým ironickým, a přesto laskavým tónem umně vystihuje jádro každodenních lidských trápení a jednotlivé epizody skládá do mozaiky zobrazující moderní korejskou společnost.
Vydání knihy podpořil Ústav pro překlad korejské literatury LTI Korea.
Donna Tarttová ve svém druhém románu Malý kamarád (po němž následoval světoznámý román Stehlík, za který v roce 2014 získala Pulitzerovu cenu) brilantně zachycuje dusivou atmosféru upadajícího jižanského městečka, kde stále doutnají rasové a společenské konflikty, ze slávy bývalé honorace zbyly už jen trosky a pod zdánlivě ospalým povrchem číhají skryté hrozby.
V městečku Alexandrie ve státě Mississippi dojde k tragédii – na Svátek matek je devítiletý Robin Cleve nalezen oběšený na stromě na zahradě před domem svých rodičů. Jeho vražda není nikdy objasněna a rodina se ze ztráty jediného syna nikdy nevzpamatuje. O jedenáct let později se do pátrání na vlastní pěst pouští chlapcova mladší sestra Harrieta, které v době neštěstí nebyl ještě ani rok. Uzavřené, ne právě milé a až nezdravě inteligentní děvčátko, k jehož vzorům patří kapitán Scott, Harry Houdini a Sherlock Holmes, se o prázdninách rozhodne, že s pomocí svého jediného kamaráda Hellyho bratrova vraha nejen najde, ale také náležitě potrestá. Co na tom, že většina pamětníků odmítá o celé záležitosti mluvit, že těch pár svědectví, která děti přece jenom získají, nepůsobí zrovna spolehlivě a že chybějí jakékoli důkazy? Pátrání, které zpočátku vypadá jako celkem nevinná dětská hra, se záhy zvrtne v nebezpečné dobrodružství, při němž se dá snadno přijít k úhoně. Zvlášť když malí mstitelé zkříží cestu vyšinutému místnímu výrobci drog a několika dalším členům jeho poněkud zvláštní rodiny.
Donna Tarttová (*1963) patří k nejuznávanějším americkým autorům současnosti, přestože napsala zatím jen tři romány, Tajná historie (The Secret History, 1992), Malý kamarád (The Little Friend, 2002) a Stehlík (The Goldfinch, 2013). Její psaní charakterizuje vypravěčská poctivost, myšlenková hloubka a neuspěchaná prokomponovanost – ne náhodou vznikal každý z jejích románů dlouhá léta. Za své dílo obdržela Donna Tarttová řadu ocenění, včetně nejprestižnější americké literární ceny, Pulitzer Prize. Její knihy byly přeloženy do jednatřiceti světových jazyků.
Mimozemská nákaza udeřila krátce po skončení druhé světové války. Devadesát procent nakažených zemřelo. U některých přeživších se však vyvinuly mimořádné schopnosti, jiní skončili těžce postižení. Někteří z nakažených se rozhodli využít nové schopnosti k prospěchu lidstva, ostatní zvolili jinou cestu. Trumfová esa se odehrávají v osmdesátých letech, ale jde o dobu zároveň podobnou i nepodobnou naší realitě. Mimozemská bytost zvaná Roj se po staletích vesmírného putování blíží k Zemi. Některá z es, která virus obdařil nadpřirozenými schopnostmi, mezitím potají intrikují ve snaze ovládnout lidstvo. Střet soupeřících frakcí je na spadnutí… a jeho důsledky by mohly být katastrofální.
Berlín, malý plácek uprostřed města, na který nemá vláda kvůli byrokratické kličce žádný vliv. Na nevyužívaném pozemku si kdysi dávno čtyři vlámské děti postavily kruhovou Zeď: žádný začátek, žádný konec a uprostřed velká prázdnota. Půl století z onoho místa bují krásné a vtíravé skalisko nových příběhů, zvyků a hnutí do vnitrozemí a pak dál přes hranice států a kontinentů. Ti lidé, řezači kamene, se stali legendami.
O padesát let později čtveřice stavitelů pomalu stárne; jsou sice ještě bojovní, ale přece jen – především smířliví. Nadchází doba střídání stráží: přicházejí čtyři podobné vlámské děti – jejich odraz v zrcadle. O Starších a jejich Zdi slyšely, četly a snily. A připravují se.
Zdá se jim, že bytí původní čtveřice ztratilo svůj smysl. Pro ponurost však není v oblasti za Zdí místo. Je to pískoviště. Hřiště pro nové myšlenky. To, co se tam odehrává, je nevinná zábava, ale je zde také útočiště pro lidi, kteří přišli zdaleka, aby zasadili semínko, které snad časem vyklíčí, aby s dětskou nevinností kladli otázky, a z další otázky pak udělali svou práci. Je tu prostor k hraní a zejména k vyprávění příběhů.
Pieter De Buysser je už po desetiletí autorem významných divadelních her. Ale až teď si troufnul na opravdový román. A jak se dalo čekat, nejde o žádné průměrné dílo. De Buysser nechal své hrdiny, aby se pokusili se o nepředstavitelné – aby vymysleli úplně nový svět.
Pieter De Buysser (*1972) žije a pracuje v Bruselu. Píše prózu i literaturu faktu, básně pro divadlo, kritiku dotčeného rozumu, pracovní plochy pro konstrukci anti-tragédie, dramaticko-poeticko–politologické říkanky, návod, jak oholit oko v 9 kapitolách, eseje, akčně-komické mapy pro případ nouze, drama, post-drama, prosluněné katastrofy a některé další žánry. Jeho tvorba pro performance, divadlo a film ho vedly k iniciaci a režii divadelních a filmových projektů. Jeho první román Řezači kamene (De Keisnijders), vyšel v roce 2012. Pieter De Buysser zdomácněl na scéně pražského divadla Archa, kde si již získal své publikum, nejčastěji zde uvedl svou sólovou prvotinu Pálení knih (Book Burning).
Vydání knihy podpořil Fond vlámské literatury.