Cílem knihy je představit současnou evoluční biologii jako živý, bouřlivě se rozvíjející obor, založený nikoli na planých spekulacích, ale na exaktním, a přesto dobrodružném výzkumu. Kniha propojuje dva odlišné žánry – volně vyprávěný populární text a přehledné boxy, vysvětlující zásadní pojmy a koncepce. Je doplněna mnoha ilustracemi a rozsáhlým souborem literárních odkazů. Ačkoli se kniha nevyhýbá těm nejčastěji pojednávaným evolučním tématům (jako je např. evoluce chování a sociálního uspořádání se zvláštním přihlédnutím k lidské sociobiologii), zaměřuje se především na podstatu evoluční rozmanitosti živých organismů. Pokrok molekulární biologie i fylogenetických metod způsobil, že se dávný Darwinův sen o vytvoření kompletního rodokmenu všech živých organismů doopravdy blíží svému naplnění. Tím důležitější je vědět, jak se takové rodokmeny či stromy života vlastně dělají a jak je lze využít v evolučních úvahách.
Závěrka je milostná novela o prokletí doby, kdy se každý může stát fotografem a udělat alespoň jednu dobrou fotku. Důležitá je motivace. Motivací Matěje Runda je Věra, půvabná mladá žena, která si neuvědomuje svou fotogeničnost – svou krásu „na druhý pohled“. Matěj tento její dar objeví, ale má zásadní problém: neumí fotit. Přesto začne Věru fotografovat. Jeho snímky jsou překvapivě dobré a čím dál lepší, vzbuzují pozornost, obdiv, ale i odsouzení. Jsou nepokrytě erotické, ale i sexistické. Nefotografa i jeho nemodelku dostihne internetové renomé, snad i sláva, ale čím větší je jejich úspěch, tím hůř k sobě nacházejí cestu. Profesionální vztah tak může skončit jen dvojím způsobem: buď láskou, anebo nenávistí. Závěrka je ilustrovaná autorovými fotografiemi. Díky ní se stává fotografem.
Druhá básnická sbírka Sylvie Plathové nazvaná Ariel, vydaná v roce 1965, tedy dva roky po autorčině smrti, patří k nejslavnějším angloamerickým básnickým knihám dvacátého století. K jejímu kultovnímu statusu samozřejmě nemalou měrou přispěl příběh obestírající její vydání: mladá, nadějná, půvabná básnířka, zmítaná od dětství úzkostmi a depresí, si po rozpadu svého manželství vzala život; texty z její pozůstalosti pak vydal její manžel a otec jejích dvou dětí, básník Ted Hughes – a ukázalo se, že Ariel je autorčino opus magnum…
Výsadní postavení Sylvie Plathové v rámci moderní angloamerické literatury ovšem není způsobeno jen oním tragickým příběhem, nýbrž především nespornou silou její poezie: Plathová je básnířka nesmírně sensitivní, básnířka přetavující veškeré podněty zvenčí v zcela svébytný, bolestný výraz, který je přitom v básních reflektován, pozorován jaksi z odstupu, s drsnou a všeprostupující ironií.
K věhlasu autorčiny poezie v českém kontextu pak bezesporu přispěly překlady Jana Zábrany, pro něhož Plathová představovala velké, uhrančivé téma. Překladu sbírky Ariel se věnoval bezmála dvacet let – a nad hotovým dílem si poznamenal: „Žádná ženská mě v životě neutahala tak jako Sylvia Plathová (…) Do těch básní se nelze dostat paklíčem, spíš to chce rozrazit skořápku jako ořech – a pak začít pracovat se střepy (…) Budu rád, jestli tenhle překlad přežiju. Poněvadž je to spíš zápas, spíš rvačka, při které jeden škrtí druhého – spíš tohle než překlad.“
Alex Bradley je chlapec s bujnou dětskou fantazií, který žije nedaleko prastarého lesa, jenž před časem pohltil jeho kamarádku Tallis a nyní začíná působit i na něho. Ovšem veškeré kontakty s lesem jsou čím dál nebezpečnější a chlapcovu psychiku těžce poznamenávají, až jednoho dne Alex zmizí. Když je po čase na kraji lesa nalezeno dětské tělo, všichni včetně zdrcených rodičů v něm poznají Alexe.
Ale možná je vše jinak. Možná les Alexe vstřebal, vtáhl ho do svého zeleného srdce, a teď z jeho snů a děsů čerpá inspiraci pro vytváření mytág, zvláštních bytostí, které les zalidňují, jak to udělal již mnohokrát předtím. Jenže Alexova mytága jsou jiná – postižená, vykolejená tak, jak byl v posledním období svého života on – a začínají ohrožovat nejen svého tvůrce, ale i les jako takový…
V příběhu Richarda Bradleyho, který se skupinou vědců pátrá po ztraceném synovi, Robert Holdstock dokazuje, že jeho les mytág zdaleka nevydal všechna svá tajemství. A „hloubení“, nevyzpytatelné průchody, jimiž je Ryhop protkán, mohou Richardovu cestu zkrátit, avšak mohou ho i navždy uvěznit v hlubinách tajemného hvozdu.
Předmluvu k novému českému vydání románu Hloubení napsal velmistr žánru Michael Moorcock a připojen je i doslov samotného Roberta Holdstocka.
Nové vydání knihy, kterou v r. 1998 debutoval autor pozdějších úspěšných románů a zamotal jejím prostřednictvím hlavu řadě kritiků, akademických badatelů a vyznavačů literatury faktu. Přitom se zdá celá věc úplně jednoduchá. Dva zdatní akademici, milenecko–spiklenecká dvojice Josef Urban a Marie Horáková, se rozhodnou jednou provždy rozklíčovat záhadu pravosti dvou slavných památek českého písemnictví, Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského, a podniknou detektivní pátrání na vlastní pěst. Dozví se nevídané věci jak o Rukopisech, tak o jejich plagiátorech…
Svět za Velkým předělem se propadl do nicoty i se všemi jeho obyvateli. Zůstali jen dva z nich – osmiletá Peggy a její podivínský otec. V rozpadlé chatce uprostřed hlubokých lesů se učí přežít z darů přírody, a hlavně se sebou navzájem. Pak se ale jednoho dne z lesa vynoří tajemný vousáč Reuben a Peggy začne poznávat, že všechno je možná docela jinak, než jak jí otec vtloukal do hlavy. Co když žádný konec světa nenastal? Co když její rodný dům v Londýně ještě stojí a matka v něm stále čeká na její návrat? Nekonečné dny je strhující příběh o temných stránkách člověka, ale i o krásách přírody, naději a přátelství.
Claire Fullerová (1967) vystudovala na Winchesterské univerzitě sochařství a později se řadu let věnovala marketingu. V roce 2013 ukončila na stejné univerzitě studium tvůrčího psaní a v témže roce vydala svou prvotinu Nekonečné dny. Kniha vyšla nejen ve Velké Británii, ale také v USA a Kanadě a byla přeložena do několika jazyků. V roce 2015 za ni autorka získala Cenu Desmonda Elliota za nejlepší debut vydaný ve Velké Británii. Claire Fullerová je vdaná, má syna a dceru
V životě jste nebyli v Indii, představte si to. Teď se ocitnete v indickém Bangalore, uprostřed kraválu, smradu, vřavy dopravy a lidí, a nemáte proti tomu obranu. Jste v bezpečí hotelu a konferenčního centra, a přesto jste vyděšenej jak malej králík.
Odvážíte se ven a dojdete do slumu. V nepřehledném davu žen v sárí uvidíte indickou dívku v obyčejném triku a džínách. Vyfotíte si ji, protože je to jediné, co vás neleká. Ona si toho všimne a řekne vám plynnou angličtinou, ať její fotku okamžitě smažete. Pokrčíte rameny, vyhovíte jí a hodíte celou příhodu za hlavu.
Novela Láska v době globálních klimatických změn vypráví o globální vesnici zvané Země, ilogičnosti rasismu i nevyzpytatelných cestách srdce, a hlavně o tom, jak se všichni bojíme změn, zatímco ta největší z nich se odehrává kolem nás a nad našimi hlavami.
Světově proslulý filozof, kouzelník, matematik a logik Raymond Smullyan je dobře znám i u nás mimo jiné svými logickými šarádami o poctivcích a padouších, díky nimž dokázal přiblížit širokému publiku tak hluboký koncept, jakým jsou slavné Gödelovy věty. Dáma s tygříkem je jednou ze Smullyanových klasických pokladnic logických úloh, které čtenáři poskytují oslnivě nový náhled na matematickou logiku a do nového světla staví i zdánlivě jednoduché pojmy, jako je pravda nebo důkaz. V devatenácti kapitolách se text vyvíjí od jednoduchých hádanek a metahádanek až k složitějším paradoxům týkajících se pravděpodobnosti, času a změny. Na konci knihy sledujeme se zatajeným dechem inspektora Craiga ze Scotland Yardu, který musí vyřešit zapeklitou záhadu, aby odvrátil hrozící katastrofu. Smullyan i v této knize prokazuje, že je nedostižným mistrem překladu hlubokých myšlenek do jednoduchých příběhů a hádanek, k jejichž pochopení čtenář nepotřebuje žádné matematické vzdělání, stačí mu pouze trpělivost a chuť se něco zajímavého dozvědět.
Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli.Tak začíná Kvothův příběh – od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha.Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi.
Beletristický text s nadhledem líčí příběh rodiny
velkokapitalisty. Rodinu popisuje po kapitalistově
odchodu. Podobu jeho ženy Poldi si někteří občané
Kladna ještě uchovávají v paměti. Představte si, že
předání ocelářského holdingu dědicům v letech před
První světovou válkou neproběhlo hladce. Představte
si obchod Kladno-Pittsburgh v roce 1912. Představte
si, že jedno z jejich dětí majetek převzít odmítlo.
Představte si, že tento syn dal přednost dráze učitele.
Představte si, že se stal jedničkou ve svém oboru.
Představte si, že se stal učitelem na Cambridge.
Představte si, že jediná kniha vydaná za jeho života
začíná slovy: Svět je všechno, co je faktem. Představte
si knihu, která se skládá ze samých faktů. Faktem je,
že se syn Poldi a Karla Wittgensteinových jmenoval
Ludwig Wittgenstein. Faktem je, že se stal nejvlivnějším
učitelem filosofie na univerzitě v Cambridge
ve 20. století.
Publikace byla vydána k výročí 100 let od udělení
stipendia rakouským umělcům (Trakl, Rilke, Loos)
z peněz kladenských hutníků. Stipendium roku
1914 anonymně udělil syn Poldi Wittgensteinové,
cambridgeský filosof.
Cena Miloslava Švandrlíka udělovaná Obce spisovatelů ČR za nejlepší humoristickou knihu vydanou v roce 2016.
– Nominace Společností F. X. Šaldy na Cenu F. X. Šaldy za nejlepší českou seriozní knihu roku 2016.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.