Using an innovative approach, these 13 comic strips narrate the destinies of people who in the battle against totalitarian power either morally triumph or succumb to their weaknesses. The tales deal with the conflict of specific individuals with totalitarian power, and are as diverse as life itself – they present both victory and defeat, great acts of heroism as well as human frailties and the struggle to come to terms with them.

Po úspěšné kajakářské expedici z Prahy do Severního moře v létě 2014 se autor na svém mořském kajaku vypravil na druhou nejdelší evropskou řeku. Více než 2800 kilometrů od pramene Dunaje v bavorském městě Donaueschingen v Černém lese až po jeho ústí v Černém moři odpádloval ve dvou etapách v letech 2015 a 2016. Prošel vyschlým říčním korytem, překonal desítky peřejí, zdymadel, přehrad a plavebních komor, často v nesnesitelné výhni, nebo naopak v dešti, silném protivětru a vysokých vlnách od projíždějících parníků,remorkérů a nákladních kontejnerů. Projel deseti evropskými zeměmi a čtyřmi hlavními městy – Vídní, Bratislavou, Budapeští a Bělehradem. Své putování zakončil přeplutím Černého moře z Ukrajiny do Rumunska.

V pomalu se rozpadajícím podzemním městě kdesi pod povrchem umírající planety putující kolem vyhasínajícího slunce se mladý Annelyn těší blažené naivitě života privilegovaných. Ponížený Masonošem, zručným lovcem opovrhovaných, v trvalé tmě nižších pater žijících dolňáků, spřádá spolu se svými přáteli pomstu. Jenže mladíkovy intriky se ošklivě zvrtnou a posléze ho zavedou do bludiště nekonečných temných chodeb rozlézajících se pod městskými ruinami. Při své zoufalé cestě za záchranou odkrývá krutou pravdu skrývající se za úctou předků k legendárnímu Bílému červu.

Žil byl v jednom velkém polském městě malý kluk. Bylo mu šest let a psal se rok 1939. Vystrašení rodiče poslali své dítě na venkov, aby tam válku v nějaké náhradní rodině v bezpečí přečkalo. Snědý kluk s černými vlasy a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je Žid nebo Rom, není však nikde vítán. Je symbolem nepřítele německé říše a pověrčiví venkované v něm vidí vyslance zla, který k sobě přitahuje smůlu a neštěstí. Chlapec nikde dlouho nevydrží, je nucen putovat z vesnice do vesnice a chránit si holý život. Popisuje a vypráví, jednoduše a přímočaře, všechno, co vidí. Kromě toho, že je sám drasticky bit a týrán, se navíc stává svědkem mnoha krutostí, kterých jsou lidé s obludnou vynalézavostí schopni se na sobě navzájem dopouštět. Ponižování lidské důstojnosti, fyzické násilí a mučení nezná hranic. Malý poutník, jako hrdina nějaké strašlivé pohádky, pošramocený na těle i na duši nakonec válku přežije, dočká se osvobození, pohřbí Boha i ďábla, přilne k vojákům Rudé armády, a shledá se dokonce i s rodiči. O šťastném konci však nemůže být ani řeč.

Dojemný a strhující příběh rozdělených sourozenců vychází z autorčiných vlastních zkušeností. Na působivosti mu dodává to, že je vyprávěn z pohledu devítiletého Leona, který se málem jako otec láskyplně staral o malého Jakea, a od kterého se musí odloučit. Sám musí zůstat u Maureen, „profesionální pěstounky“, která má sice s výchovou dětí bohaté zkušenosti, je však otázkou, jestli Leonovi může dát pocit, že jí na něm doopravdy záleží. Román Jmenuju se Leon si navzdory bolestivému tématu dokáže čtenáře podmanit – důkazem je i to, že o prvotinu neznámé britské autorky okamžitě projevili zájem nakladatelé mj. z USA, Německa, Francie a Holandska.

Isaiah Quintabe je mladý černoch s ošklivou minulostí a dobrodušnou současností. Kdo potřebuje v L. A. nějak pomoct nebo poradit, něco vypátrat nebo někoho najít, zajede za Isaiahem a ten mu vyhoví. Lidé ze sousedství mu přezdívají I. Q. Za své služby bere honorář, ale kde není co brát, tam pracuje zadarmo. S tímhle přístupem je brzy na dně, a tak vezme práci pro nechvalně proslulého, věčně zdrogovaného rappera, kterého se někdo pokusil zabít, a to ne zrovna šetrným způsobem: poslal na něj bojového psa velkého jako menší kůň a ten rappera málem roztrhal. I. Q. brzy přijde na to, kdo to mohl být, ale nemá důkaz a musí se s tím člověkem setkat tváří v tvář. I s jeho psem. Se všemi jeho bojovými psy.

Pouze jediné vydání knihy Andy Warhol: Gigant je mimořádným nakladatelským počinem, který by neměl uniknout žádnému milovníku moderního výtvarného umění a životního stylu, který Andy Warhol ztělesňoval. Obří svazek měří 43 x 33 cm a váží 7,5 kg a detailně představuje amerického výtvarníka, filmaře a spisovatele Andyho Warhola, jednoho z nejvlivnějších umělců 20. století – přináší dva tisíce reprodukcí Warholových malířských a grafických prací, unikátních fotografií i vzácných a dosud nepublikovaných dokumentů. Na své si v knize přijdou jak warholovští nováčci, kteří se s umělcovým dílem teprve seznamují, tak zkušení fandové Warholova jedinečného díla. Textový doprovod pochází z pera předních znalců Warholova díla a rozhodně stojí za přečtení, neboť nabízí podmanivý vhled do světa Warholova umění, newyorské umělecké scény, celebrit, sexu a slávy. Obří publikace však potěší především oko: jak se vyjádřil deník The Times, požitek z listování knihou Andy Warhol: Gigant se skoro vyrovná požitku, který zažívá člověk, jemuž na zdi visí nějaký ten Warholův originál.

Dějiny opery zasvěceně rozebírají mnohá díla
největších skladatelů, od Monteverdiho a Händela přes
Mozarta a Verdiho až po Wagnera, Strausse, Pucciniho,
Berga či Brittena. Autoři čtivě líčí i společenské,
politické a literární pozadí opery, ekonomické
souvislosti a bezmála neustávající polemiky, které
vývoj opery po staletí doprovázejí. Ústředním tématem
knihy je zkoumání napětí – mezi hudbou a slovy,
mezi postavami a pěvci –, které operu oživuje a sytí.
V polemické závěrečné kapitole autoři zkoumají
problém, kterému opera čelí v posledním půlstoletí,
kdy bezmála nevznikají nová operní díla, a pokud ano,
obvykle nenaleznou trvalé místo na repertoáru.
Přesto je poselství této knihy oslavné. Většina dnes
živých a oblíbených operních děl sice vznikla v Evropě
hluboké minulosti, opera jako umělecká forma je však
i nadále neobyčejně životaschopná a podnětná. I nadále
lidi fyzicky, psychicky, emocionálně i intelektuálně
proměňuje a vyjadřuje lidskou zkušenost způsobem,
kterého žádná jiná forma umění nemůže dosáhnout.

Ve své knize se Stanislav Grof věnuje mnohdy tabuizovanému tématu: umírání a smrti. Sleduje podobnosti změněných stavů vědomí a „zážitků blízké smrti“ a popisuje jejich terapeutické uplatnění. Opírá se přitom o vlastní zkušenosti s pacienty, o experimenty s navozováním změněných stavů vědomí za pomoci drog i za pomoci rituálů popsaných znalci starověkých kultur: podrobně se zastavuje u šamanismu i u „knih mrtvých“, jež známe z různých geografických a jazykových oblastí.

Monografie Vratislav II. První král Čechů vychází z autorovy doktorské práce obhájené na Masarykově univerzitě v Brně. Nejedná se o klasickou biografii, kterou není možné na základě dochovaných pramenů v případě prvního českého krále napsat tak, aby splňovala požadavky moderního životopisu. Reitinger naopak zvolil metodu analytických sond do Vratislavovy domácí a zahraniční politiky, s důrazem na jeho panovnickou moc. V mnoha ohledech je jeho kniha velmi objevná, protože novou optikou nahlíží dobu druhé poloviny 11. století s důrazem na dobové rituály moci, královskou reprezentaci, rodovou a dědickou politiku, včetně kapitol o územní a mocenské expanzi. Knihu doplňuje velmi bohatý obrazový doprovod.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.