Skotsko po česku 2 navazuje na knihu podobného jména, která vyšla v roce 2015. Autor, který strávil většinu svého života ve Skotsku, a poslednich dvacet let ve funkci českého honorárního konzula, stále hledá nepravděpodobné spojitosti mezi zemí v srdci Evropy a zemí na jejim nejvzdálenějším, do Atlantiku vystrčeném okraji. Knihou opět procházejí místa a lidé, dějiny i současnost, kultura, umění a humor i sport, včetně historek z první ruky, podaných autorovým osobitým, uvolněným jazykem. Knihu opět doprovazí originální, ‘’na míru šité’’ ilustrace Stuarta Campbella.
Kniha italského historika Alessandra Vanoliho snad na první pohled vypadá jako sentimentální cesta po Středomoří, ve skutečnosti se však jedná o věcné a zasvěcené vyprávění. Ve čtyřech kapitolách – plavbách čtenář s autorem vypluje z Egejského moře za dob Odyssea a dorazí k římským břehům Ostie, poplaví se z Konstantinopole do Andalusie, z Dubrovníku na Kypr a nakonec z egyptské Alexandrie dopluje do Ravenny. Od jednoho přístavu k druhému, bod po bodu, se ocitne v odlišných časech: v Athénách v době klasického starověku, v 5. století před naším letopočtem, v Kartágu v předvečer třetí punské války, ve Valencii za dob Cida Campeadora, ve středověkých italských městech, Janově, Benátkách či Anconě, poté v Konstantinopoli v době posledního obležení Turky, a konečně v Neapoli na počátku 20. století. Každý přístav ve Středomoří má svůj vlastní příběh, někdy vyvolá vzpomínku na velkou dějinnou událost, jindy připomene osud již dávno zapomenutých postav, ale dotýká se i příběhu nás všech a onoho moře, které nepřestává vzbuzovat naději.
Vydání knihy podpořil Evropský sekretariát pro vědecké publikace SEPS.
Rok 1968 patří v českých dějinách ke zlomovým okamžikům. Na jedné straně představuje pokus o revizi politické a ekonomické situace Československa, na straně druhé vykročení směrem k pluralitní demokracii. Česká historiografie se tomuto tématu začala intenzivně věnovat záhy po listopadu 89. Dodnes však nedospěla k ucelené, synteticky pojaté interpretaci. V jubilejním roce s ní naopak přichází německý bohemista a rusista Martin Schulze Wessel. Ten ve své monografii, lakonicky nazvané Pražské jaro, nazírá celospolečenské změny roku 1968 prizmatem postupného tání totalitního režimu, který erodoval jednak kvůli československým reakcím na odhalení Stalinova kultu osobnosti (revize politických procesů), jednak v důsledku ekonomické krize, do níž se plánovaná ekonomika na přelomu 50. a 60. let dostala.
Společenské změny roku 1968, resp. konce 60. let, Schulze Wessel vnímá v rovině politické, ekonomické, ale i kulturní, přičemž právě v liberalizaci kulturního prostředí (noviny, časopisy, divadlo, film) vidí jednu z příčin skutečné revize socialismu v Československu, jež se v tomto ohledu výrazně liší od pokusů o revizi ve středovýchodní Evropě roku 1956. Velkou předností jeho esejisticky pojaté práce je skutečnost, že český rok 1968 nazírá v širokém kontextu evropského roku 1968. Důraz přitom klade jak na českou jedinečnost, tak i na provázanost a vzájemné inspirace se západním hnutím. Díky tomu překládá velmi vyvážený a přitom podnětný pohled na české dějiny 60. let 20. století a na jejich vyústění v prvních devíti měsících roku 1968. Své líčení končí sovětskou invazí do Československa v srpnu 68, která celý obrodný proces zastavila a společenské dění v ekonomické, politické i kulturní rovině zbavila veškerých demokratizačních tendencí.
Vydání knihy podpořil Česko-německý fond budoucnosti.
Jeden z nejvýznamnějších kanadských spisovatelů Dany Laferriere napsal útlou knihu vzpomínek na jednu etapu svého raného dětství, jež bylo navzdory tehdejší kruté haitské diktatuře a všeobecně panujícímu strachu idylické. Malý chlapec žije u babičky, které se říká Da, pod bdělým, ale vroucím dohledem tetiček. Stačí malá horečka a hoch se musí na nějakou dobu vzdát her s kamarády. A tak tráví čas na dřevěné terase spolu s Da, která se pohupuje v křesle a pro sousedy a kolemjdoucí má kdykoliv připravený šálek kávy. Její vnuk zatím pozoruje mravence mezi prkny podlahy, sleduje kapky deště dopadající na zem, dívá se a poslouchá, o čem mluví dospělí, poslouchá, a přitom vdechuje vůni života a kávy. Vůně kávy je uhrančivá kronika dětství, přiběh cesty do časů, kdy je všechno křehké a okouzlující.
Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.
Lidský řetěz (2010) je poslední básnická sbírka Seamuse Heaneyho, irského laureáta Nobelovy ceny za literaturu. Mísí se v ní vzpomínky na rodiče, elegie na přátele, variace na Vergiliovu Aeneidu či na středověkou irskou a moderní francouzskou poezii – básníkův hlas ustavičně rozmlouvá s jinými hlasy a básně dávají prostor životům druhých. Věcnými popisy přitom stále znovu prokmitávají závratnější světla a hlubší stíny. Významové roviny se prolínají, severoirská řeka se proměňuje ve Vergiliovu Léthé a ze stárnoucího básníka se na okamžik stává nedočkavý plavčík vyplouvající za prvním dobrodružstvím. Úžas z obzorů a péče o konkrétno – ve střídání těchto dvou momentů spočívá Heaneyho vidění .
Dům z karet patří k nejlepším politickým thrillerům historie. Vydán byl v roce 1989 a okamžitě se dočkal obrovského úspěchu u čtenářů i u kritiků. Pojednává o machiavelistickém a bezskrupulózním politikovi Francisu Urquhartovi, jemuž přestane jeho úloha v britském parlamentu stačit a rozhodne se zamířit výš: až úplně nahoru, tedy do křesla premiéra. Přestože je to vážený a alespoň navenek slušný člověk, za svým cílem jde přes mrtvoly. Kniha se dočkala dvou pokračování a do širšího povědomí se dostala i díky dvěma seriálům. První adaptaci provedlo BBC (1990) s Ianem Richardsonem v hlavní roli. Ještě slavnější je však zpracování americké od společnosti Netflix, v němž byla hlavní role svěřena Kevinu Spaceymu. První sezóna proběhla v roce 2013 a následovalo mnoho pokračování.
Thriller, který pánům ani dámám ve Westminsteru dlouho nedal spát.
Adele je mladá, krásná, úspěšná. Má zajímavou práci novinářky, milujícího manžela a roztomilého synka. Přesto je vyčerpaná, zničená, nešťastná. Tajemná antihrdinka prvotiny Leily Slimani, neuroticky podvádějící manžela, kdykoli se jí naskytne příležitost, je žena s nejasnou diagnózou. Možná nymfomanka, možná jen zoufale prázdná bytost, již sžírá neutišitelná vůle po naplnění. Zmítaná mezi neustálým strachem a chorobnou touhou po uznání, mezi vůlí vzepřít se nástrahám a slastí jim podlehnout, bloudí mezi pohodlím měšťáckého života, který potřebuje, ačkoli jím pohrdá, a obsesivní nezřízeností, která ji zraňuje.
Všimli byste si, kdyby ze světa zmizel jeden populární živočišný druh? A vadilo by vám to? Arthur Dent se vrací po dlouhém stopu na Zemi, která kupodivu je stále na svém místě – ale na ní není všechno na svém místě… Všimli si toho všichni, ale ne každému to vadí; a pokud jde o Arthura, ten má důležitější starosti. Ty souvisí s létáním a láskou. Příběh, ve kterém má své místo sex i náznak teologie, vrcholí dojemným rozpadem mechanického tvora a smířlivým sdělením, jež Nejvyšší adresoval svému Stvoření.
Ilustrátorem nového vydání je jeden z nejlepších současných komiksových kreslířů Dan Černý.
Z neznámého světa a další příběhy holandského kreslíře Erika Krieka je komiks s jedním z nejdokonalejších vizuálních provedení, jakých se zatím král hororu H. P. dočkal. Původní chuť, ba nebojme se v tomto případě říci i pachuť, zůstává dokonale zachována, i když se autorovi daří vyhýbat se přílišné doslovnosti. V jeho černobílé kresbě zůstává čirá esence strachu nezměněna a stejně intenzivní. Adaptaci Erika Krieka docení všichni milovníci žánru hororu, ale i milovníci komiksů. Pro české vydání autor osobně připravuje novou variantu obálky.
Kniha Cesty komunistickou diktaturou představuje výbor z autorových studií a esejí, které byly publikovány v posledních pětadvaceti letech v českých vědeckých i kulturně-politických časopisech a ve kterých se autor zabýval společností a komunistickým režimem v rovině sociální, ideologické a intelektuální. První část knihy přináší statě týkající se únorového převratu roku 1948, poúnorového vývoje a dobového myšlení z hlediska působení ve vědě, kultuře a politice, s důrazem na střet komunistického, socialistického a antikomunistického myšlení v domácím prostředí i v emigraci. Ve druhé části se autor věnuje názorovým proměnám jednotlivých intelektuálů od stalinského období do reformy pražského jara a tzv. normalizace. Důraz přitom klade jak na prostředí marxistické historiografie, tak na svět českých filozofů a spisovatelů. V centru jeho zájmu proto stojí osobnosti jako medievista František Graus, filozofové Robert Kalivoda či Karel Kosík, politolog Zdeněk Mlynář či spisovatelé Milan Kundera, Pavel Kohout či Ludvík Vaculík. Třetí část souboru shrnuje autorovy polemické texty věnované otázkám hodnocení komunistické diktatury v posledních deseti letech, resp. problematice proměn pohledu české společnosti na komunistickou minulost. Kriticky se přitom vymezuje vůči soudobé české revizionistické historiografii, která podle jeho soudu až příliš relativizuje především dobu tzv. normalizace a místo analytického přístupu ulpívá na interpretačním i myšlenkovém schematismu.
Kniha jako celek tak představuje originální příspěvek ke zkoumání čtyřiceti let komunistické diktatury v Československu a promýšlení jejího původu, povahy, proměn a dědictví.