Mexické zpěvy přinášejí český překlad písní a básní v rozličných žánrech, které se uchovaly v unikátním rukopisném svazku z druhé půle 16. století, který dnes patří k největším pokladům Mexické národní knihovny. Obsahuje nestarší dochované ukázky tvořivosti, myšlení a cítění původních národů na území dnešního Mexika. Umělecká tvorba prehispánských Nahuů, jež se rozvíjela v podobě zpěvů a tanců, byla zahalena do množství symbolů, jež jsou dnes z velké části převedeny do srozumitelné podoby.

Ukázka :
Svého srdce ptám se,
kde krásné voňavé květiny najdu?
Koho se zeptám?
Snad zeptám se krásného kolibříka,
kolibříka barvy nefritu?
Či motýla barvy zacuana zeptat se mám?
Neboť oni znají,
oni vědí, kde raší krásné
voňavé květiny

Poutavá generační sága začínající v roce 1850 vás provede
dvěma stoletími a dvěma světadíly. Ve stejné době, kdy železnice spojila Vídeň s Hamburgem a parníky vytlačily plachetnice na cestě do Ameriky, se v divokých kysuckých horách narodí Zoltán. Chudou drátenickou rodinu živí hlavně matka Maria,
ale hospodářství sama nezvládá, a proto se na radu světaznalého kmotra vydává za lepším. Míří do Ústí nad Labem, donedávna ospalého města, které se díky trati, řece a nekonečným
zásobám uhlí stalo přes noc neuvěřitelně kypícím centrem
nové éry, s desítkami továren a s největším přístavem celé monarchie, kde se mísily osudy tisíců lidí mnoha národností. Tak
začíná napínavá odysea, která čtenáře zavede z Horních Uher
až do Ameriky, příběh o přátelství u táborových ohňů a o nelehké snaze obstát ve světě uhelného kouře.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

Doklady z tisícileté historie lidstva i ze současnosti ukazují, že pokrok závisí na rozhodnutích ohledně způsobu využívání nových technologií. Autoři popisují, že tato rozhodnutí příliš často přinesla
pohádkové zisky elitám, ale pro řadové členy společnosti znamenala spíš více práce, a pokud vůbec došlo ke zlepšení jejich materiálních podmínek, bylo zcela nedostatečné a neúměrné.
Tento proces lze doložit na proměně zemědělství ve středověku, na evropské průmyslové revoluci
či zavádění digitálních technologií v současnosti, které ruší pracovní místa a skrze masové shromažďování dat a sledování podkopávají demokracii.
Acemoglu s Johnsonem nabízejí nový pohled na svět a jeho dějiny, ale i vizi, jak dát inovacím nový
směr, tak aby z nich měla prospěch většina.

Kronikář Kosmas byl jednou z nejvýznamnějších osobností
českých dějin raného středověku. Jeho Kronika Čechů zprostředkovávala vzdělaným středověkým čtenářům představy
o předkřesťanském, mytickém dávnověku, o počátcích křesťanství i o neklidné době přelomu 11. a 12. století. Kronice stejně jako jejímu autorovi se odborná historická literatura věnuje
jíž více než dvě staletí. Kniha Martina Wihody na rozdíl od dílčích studií reprezentuje vskutku komplexní dílo, jehož cílem je
všestranně ozřejmit důvody vzniku kroniky, Kosmův autorský
záměr i jeho literární ambice. Zároveň však Wihoda promyšleně zasazuje Kosmův text do doby, kdy vznikal. Detailně přitom
odhaluje, jak se dobové souvislosti promítaly do obsahu kroniky stejně jako hodnotových soudů, jež kronikář hlásal a vědomě prosazoval.

Labe je Elbe. Elbe je cesta. Víc než tisíc kilometrů dlouhá cesta. Cesta snů z Čech k moři, k oceánu. Elbe je řeka Čechů a Němců, Němců a Slovanů, Západu a Východu. Tepna, která spojuje českou kotlinu, Čechy, Böhmen, s okolním světem, kam se prodrala Českou branou v hradbách našich hor.
Elbe je příběh, příběh nás lidí kolem řeky. Tisíc a více let příběhů, které jsme žili. Které žijeme dodnes, spojeni s touto řekou. Příběhů velkých, malých, krvavých, vznešených, tragických, svatých, krásných, nadějných, beznadějných i snových. Elbe je řeka příběhů. A tato kniha je vypráví.

Seosamh Mac Grianna ve své autofikci z žánru absurdní tragikomedie reaguje na poangličtěné, urbanizované a porevoluční
Irsko a vypráví o svém pitoreskním putování Walesem na cestě do Skotska. Až vám to místy může připomínat Tři muže ve
člunu nebo Na dně v Paříži a Londýně. Hlavní hrdina podléhá
náhlým popudům a dostává se do různých absurdních situací:
na Irském moři ho v ukradeném člunu zastihne bouře; cítí vinu
a hrůzu z nemístné jistoty, že při útěku před placením nájemného zabil pěstí sympatického syna své bytné; spí pod širým
nebem v dešti a odmítá na své cestě veškerou pomoc. Za jeho
mizantropií se skrývá úcta ke kráse a umění a znechucení nad
tím, že svět nesdílí jeho názor a upírá se k chamtivosti a malichernostem.

„Zapomenutá klasika… chvalozpěv na ztracený svět. To, co se navenek jeví
jako prostý ,road-trip‘, je ve skutečnosti cestou jednoho člověka do vlastního
nitra k jádru jeho velkorysého lidství.“
Colum MaCann, autor románu Apeirogon

Vydání knihy podpořil fond Literature Ireland.

Ve svém třetím a zatím posledním románu Časokryt, přeloženém do několika světových jazyků, v Bulharsku oceněném jako nejlepší román roku, a ověnčeném také prestižní Mezinárodní Bookerovou cenou (2023), využívá Georgi Gospodinov fiktivní postavu Gaustina k tomu, aby popsal život s deficitem budoucnosti. Život, ve kterém čas neplyne lineárně, ale stává se součástí nás samých. Gaustin, který dokáže přeskakovat čas jako lesní potůček, se snaží o zdánlivě nemožné – léčit lidi pomocí minulosti. Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Tato nemoc, jakási dlouhotrvající časová amnézie, se během vyprávění proměňuje v nemoc, kterou trpí celá společnost. Ta se stává obětí jakési kolektivní „Alzheimerovy choroby“, což vede různé země v Evropě k rozhodnutí dát občanům možnost volby, aby v referendu rozhodli, v jaké historické epoše chtějí žít.

Časokryt je kniha osobní i politická. Její autobiografické prvky vyprávějí životní příběh svého autora. Trefnými komentáři minulého, současného a vlastně i budoucího dění je ale také hluboce společenská. Od svého vydání opakovaně generuje paralely se současným politickým a společenským děním.

Vítězný román Mezinárodní Bookerovy ceny 2023

„Georgi Gospodinov je opravdu jedinečný spisovatel. Sleduji jeho dílo od samotného počátku a jsem si jistá, že málokdo umí tak skvěle skloubit poutavý námět, bohatou fantazii a bezchybnou techniku psaní.“
? Olga Tokarczuková, nositelka Nobelovy ceny za literaturu

„Gospodinova vize zítřka je noční můra, z níž se musí Evropa vzbudit.“
? The Times

„Navýsost aktuální… Zábavné, absurdní, ale i děsivé.“
? The Guardian

„Originální fantazie o evropské politice… ‚Historie je pořád živá‘, píše Gospodinov, a s důvtipem poukazuje na násilí, které minulost páchá na přítomnosti.“
? The New Yorker

‚Gospodinov je jedním z nejpopulárnějších současných bulharských spisovatelů, je to umělec nostalgie. Podobně jako Orhan Pamuk a Andrei Makine se ve svých knihách zabývá pamětí, jejími dvojznačnými radostmi a melancholickým půvabem… Složitý, ale obohacující román vrcholí obrazem Evropy na pokraji obnoveného konfliktu – abstrakcí, které nedávné události propůjčily hrozivou sílu skutečnosti.“
– The Wall Street Journal

Vydání knihy podpořil Národní kulturní fond Bulharska.

Psí superhrdina v boji se superpadouchy

Zlotřilov je jedním z nejnebezpečnějších míst planety. Město ovládá banda všeho schopných padouchů. Každý se před nimi třese strachy a jen opravdový superhrdina by je dokázal zneškodnit. Jenže kde ho vzít?
Přichází Robopes, nejlepší policejní pes všech dob! Nováček psí policejní akademie má úžasné schopnosti a prahne po dobrodružství. Ale nebude na nejobávanější zločince krátký? Podaří se mu překazit jejich plány na zničení Zlotřilova?

Novinka od autora knižního hitu Babička drsňačka.

Po šestileté přestávce od posledního případu komisaře Adamsberga se s tímto charismatickým kriminalistou setkáváme znovu, tentokrát v jedné bretaňské vesnici zvané Louviec, kde ho čeká další složité vyšetřování. V Louviecu je postupně zavražděno několik lidí dosti podivným způsobem a zdánlivě bez motivu. Zdejší obyvatelé věří, že vraždy ohlašuje přízrak, přicházející sem z nedalekého hradu Combourg, kde koncem 18. století prožíval strastiplné dětství pod knutou despotického otce budoucí velikán francouzského písemnictví François-René de Chateaubriand. V Louviecu dnešních dní žije jeho dokonalá kopie – vzdálený potomek stejného příjmení, na něhož padne podezření z vražd. Důkazy hovoří proti němu, a jelikož je ve hře slavné jméno, je vyšetřování sledováno přímo ministrem. Jen Adamsberg v Chateaubriandovu vinu nevěří a jako obvykle řeší spletitý případ po svém, „na balvanu“, tedy na horním kameni dolmenu, na němž lehává a trpělivě vyčkává, až se mu z hlubin bahnitého dna mysli vynoří zasuté myšlenky, které ho navedou správným směrem. Ani tentokrát jeho metoda nezklame.

Jedenáct současných arabských spisovatelů a spisovatelek uvedených v této antologii spojuje nejen literární talent a arabština, v níž píší, ale také prestižní ceny, které získali za své romány doma i v zahraničí. Ukázky z jejich tvorby byly pečlivě vybrány tak, aby ukázaly tematickou i regionální rozmanitost arabsky psané literatury posledních patnácti let, během nichž blízkovýchodní země prošly velmi bouřlivým vývojem. Zahrnují příběhy humorné i tragické, z dávné i nedávné minulosti i z velmi blízké budoucnosti. Žánrově se texty pohybují od historického románu, přes nonfikční román až po současnou společenskou satiru nebo politickou dystopii. Přenesou české čtenáře do pulzujících měst severní Afriky, do válkou zničených oblastí Úrodného půlměsíce, na libyjský venkov nebo do ománské pouště a pootevřou dveře k poznání poetiky složité oblasti, jejíž literatura je v českém prostředí téměř neznámá.

Výjimečná sbírka překladů ze současné arabské románové tvorby vychází u příležitosti životního jubilea významného arabisty, překladatele a pedagoga doc. PhDr. Františka Ondráše, Ph.D.

Z arabských originálů přeložili Magdaléna Vitásková, Petr Felčer, Jakub Rumpl, Adéla Provazníková, Jitka Jeníková, Jakub Koláček, Viktor Bielický, Adam Pospíšil, Věra Vojtíšková, Lukáš Koutský, Pamela Klasová.