Ewald Murrer publikuje střídmě, jeho básním je vlastní tlumená atmosféra a uměřenost ve výrazu. Jeho texty bez vazby na konkrétní čas a prostor jsou obrazy, v nichž se prolínají spatřené detaily a výjevy s vytříbenými představami stvořenými imaginací. Převládající náladou je melancholie a smutek, které se pojí s obrazy stínů a temnot; ale jako protiklad tohoto ladění se vrací sugestivní obraz slunce planoucího na noční obloze… Obraz básníka, který v samotě jen „hledí z okna a píše báseň“, však narušuje ironický odstup, s nímž si autor vypůjčuje motivy a postupy dekadentní poezie. Působivé obrazy, přesná pojmenování, neobvyklé detaily si dokážou čtenáře podmanit, odvést od všedních událostí a přimět ho sledovat s autorem proměny krajiny, nebe i vlastní mysli.

EWALD MURRER (* 1964 v Praze) je autorem básnických sbírek Mlha za zdí (Mladá fronta, 1992), Vyznamenání za prohranou válku (Vokno, 1992), Zápisník pana Pinkeho (Inverze, 1993), Situace (Krásné nakladatelství, 1995), Sny na konci noci (Petrov, 1996) a Nouzové zastavení času (Host, 2007). Publikovat začal v osmdesátých letech v prostředí undergroundu, podílel se mj. na legendárním sborníku Už na to seru, protože to mám za pár, jeho texty jsou zastoupeny i v antologii poezie druhé generace undergroundu U nás ve sklepě (Revolver Revue, 2013). Jeho báseň Nad řekou plyne stříbřitý opar z přítomné sbírky zařadili editoři Sylva Fischerová a Jan Šulc do antologie Nejlepší české básně 2017.

Mladá Američanka Hannah přijíždí do Florencie s bolestným tajemstvím – zotavuje se z vážné poruchy příjmu potravy, kterou po léta trpěla – a pokouší se v Itálii začít nový život. Postupně se sžívá s novým prostředím, získává přátele, pomalu se začíná orientovat v místní složité sociální dynamice, flirtování, závratné posedlosti fotbalem a kulinářském umění; neukojitelná chuť do života místních obyvatel ji fascinuje i odpuzuje.
Nejvíc jí ovšem učaruje minulost města. Ta je pro ni přínosná i nebezpečná zároveň – Hannah totiž ve Florencii objevuje nejrůznější zpodobnění krásy a brzy ji zaujme to, co lze nalézt jen mimo běžné turistické trasy: příběhy světic a mystiček, žen, které hladověly a trpěly kvůli Bohu. Jejich extatické stavy jí v mnohém připomínají její vlastní; čím víc se s nimi ovšem identifikuje, tím naléhavěji se jí vrací přízraky z minulosti…

Román Jessie Chaffee se vyznačuje nádherným stylem, ať už se v něm popisuje fyzická námaha při sportu či prazvláštní extáze světic… Autorka nám nabízí působivý příběh, dílem love story, dílem bildungsroman, a zároveň výtečný portrét prastarého města ve vší jeho kráse i dekadentnosti…
–Alice McDermottová, The Atlantic

Pražské romancero je soubor 81 osmerkových kramářských listů z 16. století, tištěných převážně v kastilskému Burgosu, jež do Prahy přivezli v 17. století irští mniši. Do tohoto vydání bylo vybráno sto z původních romancí, jejichž témata jsou různorodá: boje proti Maurům (smrt posledního vizigótského krále Rodericha), nesváry mezi feudály a králem, příběhy z okruhu artušovského (příběh Amadíse a Oriany) i karolinského, nářky nešťastně zamilovaných rytířů, události z řeckých a římských dějin (epizody z trojské a 2. punské války) i příběhy biblické (návštěva královny ze Sáby u krále Šalomouna).
Mezi romancemi ze španělských národních dějin zde vyniká básnické líčení porážky od Maurů a smrti posledního vizigótského krále Rodericha (r. 711) nebo konflikt kastilského krále Alfonse VIII. s jeho feudálními vazaly; v romancích z karolinského cyklu se setkáváme s císařem Karlem Velikým i jeho pairy, například s hrabětem Rolandem; artušovský cyklus zastupují příběhy Amadíse a Oriany; antická témata se vyskytují v líčení epizod z trojské války nebo z druhé války punské (o Hannibalovi); biblické příběhy vyprávějí například o návštěvě královny ze Sáby u krále Šalamouna nebo o králi Davidovi; milostná témata se týkají obvykle dvorských zápletek, jejichž rozuzlení může být tragické. Konečně pak nechybí ani milostný nářek zamilovaných a odmítaných rytířů.

Výbor z romancí vytištěných v 16. století v Burgosu. Jejich témata jsou rozmanitá: boje proti Maurům, nesváry mezi feudály a králem, příběhy z artušovského a karolinského okruhu, události z řeckých a římských dějin i příběhy biblické.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury Španelska.

Autor, mj. vysokoškolský učitel fyziky, podává svůj předmět novátorským přístupem: fyzikální principy, systematicky uspořádané od základních zákonů mechaniky po kvantovou fyziku, osvětluje na příkladu četných supehrdinů, kteří zalidňují svět komiksu. Nechává stranou zázračné schopnosti, kterými vládnou, protože by bylo příliš snadné ukázat, že „to přece nejde“, ale ptá se, které z těch působivých činů a výkonů jsou s fyzikálními zákony v souladu. Tahle nová perspektiva je jednak zábavná a ozvláštňující, ale taky plně funkční: čtenář spolu se zábavným čtením, které je mj. přehledem superhrdinského žánru, dostane nenápadně i svébytnou učebnici fyziky.

Autor se rozhodl využit svého celoživotního zájmu o superhrdinský komiks a s jeho pomocí zprostředkovat laickému čtenáři základní fyzikální poznatky. Postupuje od nejjednodušších mechanických principů a postupně se propracuje až ke kvantové mechanice – každé probírané téma vykládá v souvislosti s příhodou některého z četných superhrdinů s nadlidskými schopnostmi. Jeho východisko je přitom poměrně neočekávané – bylo by sice snadné probírat se komiksy a ukazovat, proč jsou z fyzikálního hlediska nesmyslné, ale Kakalios postupuje opačně: každému superhrdinovi „dovolí“ užívat jeho superschopnosti (takovou shovívavost v sobě přece musí najít každý čtenář komiksu), a zaměřuje se na výjevy a epizody, kde k porušování přírodních zákonů nedochází – kde autoři využívají fyzikálních principů správně. Coby dlouholetý vysokoškolský učitel, který ví, jak získat a udržet pozornost, dokáže navíc svůj výklad podat srozumitelně, svěže a zábavně; a výklad o fyzikálních jevech navíc organicky propojí s exkurzy do dějin klasického komiksu.

Kakalios na postavách jako Superman, Spider-Man i méně známí hrdinové jako Ant-Man vysvětluje fyzikální principy od gravitace a pohybových zákonů po kvantovou mechaniku.

– Star-Tribune (Minneapolis)

Fyzika je zde popisována s pochopením a humorem, a to i v těch případech, kdy ji v dotyčném komiksu uchopili špatně.

– Nature

Humorný, nicméně poučný pohled na to, co nás Superman a Spider-Man mohou naučit o fyzice… Zábavné… Vysvětlení autora jsou jasná a snadno pochopitelná.

– Science

Kakalios i o těch nejnepochopitelnějších teoriích vypráví se zápalem, vlídně a se zálibou v mizerných (opravdu mizerných) vtipech.

– Kirkus Review

Fascinující seminář o tom, jak by superschopnosti mnoha hrdinů z vědeckého hlediska fungovaly a nefungovaly.

– Starlog

V úvodu jsou přiblíženy dějiny Plastic People v letech 1968–1976 v rámci importu psychedelického rocku do Československa a formování prvních konceptů kulturních opozic. Analyzován je rovněž kontext politicky orientovaného disentu, především Charty 77. Následně jsou mapována léta 1976–1986: sociální role disentu, hudební tvorba Plastic People, občanská angažovanost jednotlivých členů kapely. Podzemní symfonie Plastic People rovněž detailně sleduje dlouhodobé vazby rockové skupiny na Václava Havla. Nechybí část věnovaná perestrojce, která byla zlomovým narušením mocenského řádu KSČ, včetně štěpení, jež nový vývoj vyvolával v prostředí druhé kultury.

V závěru knihy je podrobně popsán rozpad skupiny: neúspěšná snaha o legalizaci Plastic People v roce 1987, formování různých postojových táborů v rámci kapely, vznik Půlnoci a Domácí kapely, cesty Mejly Hlavsy do USA a jejich pozadí.
Pramenně je kniha postavena zejména na primárních pramenech, leckdy zatím nepublikovaných: např. na kronikách PP, rozsáhlých pamětnických rozhovorech vedených se členy PP (Brabenec, Kabeš, Janíček, Brabec, Michl, Wilson aj.), dobových písemnostech jednotlivých aktérů (v samizdatech, soukromé korespondenci, denících apod.). Stejně tak byly „vytěženy“ archivní prameny nejen z provenience Státní bezpečnosti (Archiv bezpečnostních složek, Národní archiv aj.). Výsledkem je zasvěcené pojednání o legendární undergroundové skupině a její době; pojednání, které přináší mnoho nového a leckteré dobře známé skutečnosti nasvěcuje z dosud neznámých úhlů.

Vydání knihy podpořil Ústav pro studium totalitních režimů.

Francouzský muzikolog Henry-Louis de La Grange (1924–2017) dosáhl velkého úspěchu již 70. letech minulého století, kdy publikoval první díl monografie o rakouském dirigentovi a skladateli původem z moravských Kališť Gustavu Mahlerovi, která vyšla nejdříve anglicky, posléze revidovaná i francouzsky. Další díly ve Francii vyšly na počátku 80. let a potvrdily mimořádný význam publikace pro mahlerovská studia, poslední, čtvrtý díl, pak autor vydal anglicky v roce 2008. Mahlerem a jeho dílem se de La Grange se zabýval systematicky po celý život a významnou měrou tak přispěl k rozšíření obecného povědomí o tomto skladateli v západní Evropě. Organizoval a vedl několik mahlerovských festivalů, výstav či sympozií a díky přátelství se skladatelovým žákem, dirigentem Brunem Walterem, vdovou po Mahlerovi Almou Mahlerovou a jeho dcerou Annou a také neúnavnému studiu shromáždil o nesmírné množství poznatků a dosud neznámých materiálů. Na své monografii de La Grande pracoval prakticky do konce života a nová vydání vždy revidoval a aktualizoval. Získal za ni celou řadu cen, např. Grand Prix de Litterature musicale v roce 1984 či Prize of the Royal Philharmonic Society v Londýně v roce 1995. Právě vydávaná publikace je autorovým aktuálním počinem z roku 2007, v němž se s úspěchem pokusil o novou, byť stručnější syntézu dosavadních poznatků, prostou však jakéhokoli schematismu. Vzhledem k autorově důvěrné znalosti skladatelova života i díla jde opět o mimořádný portrét skladatele s českými kořeny, které se nepopiratelně odrazily i v jeho tvorbě.

Biografie rakouského skladatele Gustava Mahlera z pera jeho nejvýznamnějšího životopisce, francouzského muzikologa Henry-Louise De La Grange.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Pozdní šedesátá léta a strohá církevní škola. To je prostředí, ve kterém dospívá Esmera Santeneová a v němž se musí vypořádat se svými prvními fyzickými touhami. Nejen pocity, ale i první zkušenosti s muži sdílí s kamarádkou Rachel. První zážitky jsou v očích dívek většinou neuspokojivé, ale když konečně ve strohém prostředí Esmera dosáhne „svého“, zjistí o svém těle jednu fascinující věc – síla orgasmu jí doslova a do písmene dokáže měnit život! Esmera se díky svým výjimečným schopnostem stane privilegovaným svědkem evoluce sexuality a fyzického potěšení celé naší společnosti. Kreslíř Zep je talentovaným umělcem s dynamickou linkou, který ztvárňuje fyzično s nadsázkou, jež přitom dodává celému příběhu neobyčejnou smyslnost.

Světově proslulý německý spisovatel Otfried Preußler vybral a nově převyprávěl třikrát třináct nejkrásnější a nejzajímavější lidových pověstí o pokladech a jejich strážcích, o kouzelnících a čarodějnicích, o strašidlech a duších, které se tradují v německém prostředí. Jak sám uvádí v předmluvě, je vypravěč příběhů, nikoli vědecký sběratel pověstí. Proto si osobuje právo „vzájemně spojit rozličné verze jednotlivých pověstí tak, aby se co nejvíce přiblížil ideálnímu typu dané báje. V praxi to znamená, že k přesvědčivému začátku pověsti pocházející ze Saska připojí uspokojivější závěr, jaký se tradičně vypráví v Durynském lese; do toho přidá několik doplňujících detailů z Lužice a několik barevných tónů z Eichsfeldu.“

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Soubor čtyřiadvaceti kratších próz, v nichž se autor zaměřuje na zlomové situace jedince i společnosti, často v jejich paralelním prolínání a zrcadlení, na milostná procitnutí a selhání, na popisy mechaniky lidských vztahů v kulisách příchodů a odchodů různých společenských uspořádání. Jsou zde přítomné i typické doprovodné jevy doby, v nichž se jednotlivé povídky odehrávají: různé podoby vyhnání či „odsunů“, proměny nálad, zrody a zániky idolů a fetišů, mediální manipulace a masáže, role bulvárních médií, rašení „obyčejného“ násilí v lůně měšťácké spořádanosti. Autor své příběhy píše s jemným odstupem, s použitím ironie, travestie, nadsázky, černého humoru; hyperrealisticky traktované příběhy náhle přeskakují do surrealistické nepravděpodobnosti a klaunské eskapády; čtenářům jsou překládané hororové a detektivní pastiše s překvapivými pointami.

V knize též dochází k nadgeneračnímu spojení autora textů a výtvarníka Jana Macúcha, který povídky doprovodil ilustracemi.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Kniha nominovaná na cenu Magnesia Litera 2019 – Litera za prózu

Kniha „Domů do říše“ zkoumá vývoj na územích, která byla na podzim 1938 odtržena od Československa a posléze se z nich stala Říšská župa Sudety. Popisuje průběh začleňování území souhrnně nazývaného Sudety do tzv. Velkoněmecké říše, zavádění německých právních norem, nacifikaci politického a veškerého společenského života, germanizaci české menšiny a vztah župních orgánů k protektorátu a protektorátním úřadům. Autor v ní ukazuje, že připojení tzv. Sudet k Německu nebylo hladkým procesem, ale že od počátku se v něm nadšení z „osvobození“ a naděje s ním spojované mísily se zklamáním. Sudetští Němci a jejich političtí reprezentanti v ní spatřovali symbol jejich vítězství v dlouhotrvajícím národnostním boji s Čechy. Doufali, že bude především sloužit jejich mocensko-politickým, ekonomickým, sociálním a kulturním zájmům, a přirozeně si pro sebe nárokovali obsazení rozhodujících politických funkcí. Vedoucí nacisté a byrokraté z ústředních orgánů ji naproti tomu chtěli budovat jako „vzorovou župu“, jako jeden z mnoha článků centralizovaného státu, vysílali tam úředníky z říše a rozhodně neměli v úmyslu příliš zohledňovat místní specifika. Různé důsledky a projevy tohoto konfliktu provázely dějiny sudetské župy po celé popisované období, tedy až do jejího konce na jaře 1945.

Vydání knihy podpořil Česko-německý fond budoucnosti.