Autobiografický příběh: Kdyby nebylo Druhé světové války, Eminka a její bratr Adam, by byli stále obklopeni milující rodinou a bezpečím, které jim poskytovala. Jejich život by se odvíjel v zátiší rodinného domu až do chvíle, kdy by se sami rozhodli jej opustit. Do této předpokládané skutečnosti však zasáhla německá bota, která rozdrtila životy, osudy a majetky milionů. Jak postupuje vyhlazování dle Norimberských zákonů, příbuzní mizí, rodina se zmenšuje, děti se stěhují z místa na místo.
Vzpomínky české scenáristky na dětství za německé okupace.

Na lince Metropolitan se začínají dít divné věci. Vyděšení cestující volají na tísňovou linku, že byli v tlačenici napadeni zvláštně oděnými lidmi, kteří se jim pokoušeli předat naléhavý vzkaz… Oběti útoků však při dalším dotazování nejsou schopny policii vysvětlit, o co přesně šlo, a během chvíle se jim střet vykouří z hlavy. Seržant Jaget Kumar, příslušník dopravní policie známý ze Šepotu v podzemí, se promptně obrací na Petera Granta, protože případy vykazují neklamné znaky působení nadpřirozených sil. Zjistit, co jsou oni duchové zač a proč zasévají takový zmatek mezi nevinné Londýňany, se Peterovi pokusí jeho mladičká a magicky nadaná sestřenice Abigail, věrný pes Toby a samozřejmě inspektor Nightingale coby klidná síla v pozadí. Vyšetřování se z metra záhy přenese na zdánlivě idylická londýnská předměstí, která se opět ukážou být semeništěm podivností, nad nimiž zůstává rozum stát a při nichž tuhne krev v žilách.

Během svého působení nejen v Latinské Americe Mnislav Zelený Atapana publikoval řadu článků v různých novinách, časopisech či na internetových stránkách. Tato kniha přináší výběr těch nejzajímavějších, které vyšly v letech 1970–2016. V jediném svazku tak máme možnost zachytit autorův vřelý vztah k Latinské Americe, amazonským indiánům, zpětně nahlédnout na politický vývoj v této oblasti prostřednictvím zpráv o revolucích, guerillách, narkomafii, superkorupci, Che Guevarovi, Chávezovi, Correyovi, Gabovi Marquézovi či Šakalovi. Autorovi není lhostejný ani politicko-ekonomický vývoj v Evropě a vyjadřuje se k problému globalizace, bere si na mušku úředního molocha EU i politickou korektnost, terorismus, migraci, naši politickou reprezentaci, lidskou neomalenost a nepokoru. I další témata jako xenofobie, kontinuita lidské existence na Zemi, drogy a smrt neodbytně pokládají otázku další existence a zániku naší civilizace.

Hrdiny románu jsou čtyři vězni, namačkaní v úzké podzemní kobce ústřední istanbulské mučírny. V přestávkách mezi mučením si vyprávějí příběhy o Istanbulu, deset příběhů během deseti dní. Podobně jako hrdinové Dekameronu utíkají před epidemií moru, utíkají vězňové svými příběhy a sny před svým hrůzným osudem a vyplňují. Anekdotické příběhy často podle orientálních vzorů, vyúsťující v hádanky, se prolínají s neutěšenou skutečností podzemní mučírny. Zmučení vězňové se vžívají do reálných situací ve vnějším světě, což jim na okamžik umožňuje zapomenout na vlastní neblahý úděl.

Bolestné vyznání lásky k Istanbulu v příbězích čtyř vězňů, vyprávěných v přestávkách mezi mučením v podzemních celách pod městem. Óda na bolest, v níž se setkává Dostojevskij s Dekameronem.

John Ralston Saul, bývalý prezident PEN International (Kanada)

Istanbul, Istanbul je jedním z nejlepších příkladů městské filosofie. Burhan Sönmez je městský vypravěč. Má v zásobě sny, příběhy a pohádky. „Zeptali se Popelky, proč se zamilovala do prince,“ píše. „Pohádka mi neurčila jiný osud, říká Popelka.“ Ale my víme, že jiný osud je možný. A jiný Istanbul také.

Serap Çakir, Literární magazín Varlik (Turecko)

Sönmezova slova si podmaňují svět.

ADNK Kronos (Itálie)

Burhan Sönmez působí jako nesmělý filosof s odhodláním, které tříští kámen.

Igiaba Scego, Corriere Delle Migrazioni (Itálie)

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury a turistiky Turecké republiky.

Hlavní hrdina novely Otec u porodu, „tatínek“, očekává narození prvního dítěte a tak začne tomuto neznámému tvorovi, rybičce rostoucí v „maminčině“ břiše, psát jakési deníkové vzkazy.
Popisuje zážitky z práce, vypočítává položky nákupních seznamů, vypráví, co viděl a slyšel v autobuse. Do této známé rutiny však prosakují nové zážitky spojené s očekáváním potomka, sledování jeho vývoje na internetových stránkách a v lékařských ordinacích a s tím spojené nesmělé představy budoucnosti, ale i nejistota z neznáma. Tatínek se totiž sice upřímně snaží, ale rozhodně nepatří mezi dnes tak populární sebevědomé otce, kteří nastupují na rodičovské dovolené, dítě umí uvázat do šátku na pět způsobů, a kdyby mohli, rozhodně by sami kojili. Tatínkovi připadá, že jsou na něj ze všech stran kladena příliš vysoká očekávání, a on si není ani trochu jistý, že je dokáže naplnit.
Miroslav Pech v Otci u porodu opět dosvědčuje svůj výjimečný talent na přesné odposlechnutí a reprodukci jazyka ve všech možných stylových rejstřících, ať už jde o úsporné dialogy, nebo fráze z médií. Záleží tak na každém čtenáři, jestli chce hluboko v textu hledat genderová a sociální témata, nebo se prostě jenom královsky bavit.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Druhý román Kazua Ishigura Malíř pomíjivého světa nás přivádí do Japonska po konci druhé světové války, kdy mnozí z těch, kteří zemi přivedli do zkázy, čelí historické změně a svému svědomí. Jedním z nich je i vypravěč, malíř Ono, věhlasný umělec, který své umění odevzdal do služeb válečného režimu. Ono nespáchá sebevraždu, jak to učinili mnozí jiní; namísto toho se pokouší ve své paměti zrekonstruovat svou životní cestu. Poté, co mu ve válce zemřela manželka a syn, mu totiž zbývá poslední úkol – provdat dceru, což se v poválečném Japonsku stále ještě neobejde bez důkladného prověřování rodinné historie. Jeho pohled do minulosti se ovšem vyznačuje zvláštní strategií, v níž se slučuje upřímné hledání pravdy a prozření se záměrnou manipulací, vytěsňováním, přetrvávajícím sebeklamem a melancholií. Ishiguro nám skrze svého nespolehlivého vypravěče pronikavě předvádí, jakými cestami se ubírá naše paměť a jak se ji snažíme prezentovat svému okolí, abychom si o sobě vytvořili „dobrý příběh“. Malíř pomíjivého světa se tak stává komplexním obrazem plným skrytého napětí mezi realitou a vlastní fikcí – obrazem, který je v dnešní době více než aktuální.

V knize Květiny se jako puzzle skládá nevšední příběh přátelství dvou mužů: pan Ulme přišel ztrátou paměti po aneuryzmatu o vzpomínky z minulosti a kvůli degenerativní chorobě nemá ani budoucnost. Přesto životní moudrostí a citlivostí vyburcuje z letargie svého sebestředného souseda novináře (vypravěče), jenž díky rozhodnutí vrátit Ulmovi jeho minulost najde sám sebe. Při pátrání narazí na řadu poutavých životních příběhů jako je osud Ulmovy první lásky Margaridy Floresové s její zkušeností umělkyně v období diktatury i porevolučním. Květiny jsou knihou závažných témat i svěžího humoru.

Vydání knihy podpořilo Portugalské Ministerstvo kultury.

21. března 1915 někde na řece Sommě narazí Bretonec Oan kdesi mezi mezi francouzskými a německými zákopy na opuštěnou malou holčičku. Protože sám Oan se ztratil, je rád, že našel aspoň někoho. Společně se vypraví zpátky k francouzským liniím.
Komorní příběh francouzských autorů vydáváme k výročí konce první světové války, jejímž obětem ji tvůrci věnovali.

Mefisto, román jedné kariéry, jenž přežil dobu svého vzniku, nepřestává fascinovat dokonalou psychologickou studií bezcharakterního hrdiny, který se – hnán svou ctižádostí a ješitností – nezdráhá kvůli kariéře herce zaprodat nacistickému režimu a prospěchářské společnosti. Román zobrazuje sarkastickým způsobem nástup a zrod německého nacismu, podobnost s tehdejšími politickými a kulturními prominenty nijak neskrývá. V Mannově rodné zemi byl poprvé vydán až dávno po válce (v roce 1956). Neméně slavné je i filmové zpracování románu z roku 1981, ve kterém ztvárnil hlavní postavu rakouský herec Klaus Maria Brandauer, pro něhož brilantní výkon v roli Mefista znamenal mezník ve filmové kariéře.

Jediný román kultovní americké básnířky Sylvie Plathové Pod skleněným zvonem vznikl v roce 1962 – údajně hektickým tempem – a vyšel pod pseudonymem Victoria Lucas v lednu 1963, pouhý měsíc před dobrovolnou smrtí autorky. Kniha se dnes počítá k americké klasice a bývá stavěna především do sousedství Salingerovy přelomové prózy „Kdo chytá v žitě“. Dospívající vypravěčka Esther vstupuje do „velkého světa“, který jí ale zůstává cizí a přiměje ji až k rozhodnutí odejít ze života, realizovaném v sérii nezdařilých pokusů. Jedinečnost románu tkví v tom, jak proti sobě – či spíše vedle sebe – staví život a smrt, konformitu a sebedestruktivitu, „zdravý rozum“ a údajnou choromyslnost. Knihu vydáváme ve vynikajícím překladu Tomáše Hrácha, pro nějž byla Sylvia Plathová doslova osudovou autorkou.