Když se Flora z Londýna vracela na rodný skotský ostrůvek Mure, nikdy by nevěřila, že její milovaný šéf Joel přijede za ní. Nečekala by, že si najde cestu zpět ke své rodině, obnoví stará přátelství a že otevře útulnou a úspěšnou kavárnu. A co víc, že si začne milostný románek s mužem svých snů.
Joel však musí odjet za prací do New Yorku a Flora představuje novou etapu svého života. Lásku, manželství? A na jakém záhadném projektu Joel vlastně pracuje? A opravdu pověra o velrybách u pobřeží věstí pomíjivost štěstí?
Ve volném pokračování románu Kavárnička na pobřeží autorka opět s humorem a citem barvitě popisuje život na ostrůvku Mure, že by se tam člověk nejraději rozjel.
A v závěru knihy opět potěší čtenářky několik receptů.

Životní příběh Davida Cartera, který celé poválečné dětství a dospívání sbíral a skladoval různé předměty a snil o tom, že jednou bude mít své muzeum. Až jako dospělý, ve dvaadvaceti letech, od dozví, že jeho rodiče nejsou jeho rodiče, ale že byl adoptován. Od té doby se jeho život začne odvíjet jinak. Ožení se, má dceru, vychovává ji, ale manželka s bipolární poruchou mu situaci neusnadňuje. On navíc musí pořád myslet na svou biologickou matku; zatímco až obsesivně archivuje a katalogizuje svůj život, ona pro něho zůstává velkou neznámou. Až s příchodem internetu mu nakonec svitne naděje, že ji opravdu najde.

„McGregor je brilantní stylista prózy, a tady vyniká v tom, že … obyčejné se zdá být mimořádné.“ – Sunday Times UK

„McGregorův okouzlující debut zkoumá v láskyplných detailech životy obyvatel jednoho bloku.“ -Publishers Weekly

Prastará poučka, podle níž každý spisovatel píše celý život jedinou knihu, platí dvojnásob u Jacka Kerouaca. Snad nejlépe tuto „jednu Kerouacovu knihu“ představují Vize Codyho; tvoří přitom pandán autorova nejslavnějšího románu Na cestě, jelikož zčásti pokrývají totéž časové období. Oním Codym je týž Neal Cassady, který Kerouacovi posloužil jako předobraz Deana Moriartyho v románu Na cestě, Kerouacův obdivovaný přítel, múza, „tajný hrdina“ Ginsbergova Kvílení, neřízená střela řítící se životem „v myriádě ukradených nočních auťáků“ za stále dalšími rozkošemi. Ve Vizích Codyho ovšem autor vypráví mnohé, na co si ve svém nejslavnějším románu netroufl; odhazuje v nich veškeré jazykové, stylistické i obsahové zábrany a nabízí čtenářům text, který lze postavit na roveň odvážným experimentům Jamese Joyce.

Vize Codyho jsou zcela ojedinělou směsicí divokých historek ze života beat generation, autorova proudu vědomí, precizních i procítěných popisů, úvah, meandrujících asociací, přepisů magnetofonových nahrávek rozhovorů titulního hrdiny s autorem, dopisů, básní – a to vše na úctyhodných šesti stech stranách. Kniha vychází v kongeniálním českém překladu Josefa Rauvolfa, který v roce 2011 získal prestižní Cenu Josefa Jungmanna.

Válečný román odehrávající se v roce 1944 mimo bojiště. V jedné anglické vesnici mají velice aktivní domobranu, bedlivě sledující německého zajatce Hanse, který sem je přidělen na nucené práce. S Hansem se skamarádí malý Daniel, chlapec milující pohádkové příběhy a žijící ve svém vlastním kouzelném světě. Sblíží se s ním však i jeho matka Annabel, jejíž muž bojuje na frontě. Přátelský a snad i milostný vztah mezi Angličankou a Němcem je místním lidem trnem v oku a nabírá překvapivé, hrozivé a nakonec i zničující obrátky.

„Chlapec ze sněhu mě nutil listovat stránkami, jen abych se dozvěděla osud Daniela a jeho matky. Strašidelné a vzrušující čtení, naprosto jsem si knihu zamilovala.“ Kate Hamer, autorka The girl in the red coat

Některé příběhy jsou jako hodinový strojek. Natáhneš je a ony jdou, ubíhají a nic je nezastaví. Hodinářský učedník, mechanický rytíř v brnění, malý princ se strojkem místo srdce a tajemný doktor Kalmenius, o kterém se povídá, že je to sám ďábel… Vezmeš tyto postavy, usadíš je ve vyhřátém hostinci uprostřed zasněžené zimní krajiny, otočíš klíčkem a tím v nich probudíš život. Pojednou se začne odvíjet vzrušující romantický i strašidelný příběh, nezadržitelně, tik tak, jako neúnavný hodinový strojek. Brilantní vypravěčské umění světoznámého britského spisovatele ocení malí i dospělí čtenáři.

Mrazivý příběh z pera jednoho z nejslavnějších současných světových spisovatelů se dostal do užší nominace na Whitbread Award a na Carnegie Medal. Dočkal se také několika divadelních i dvou operních adaptací.

Sedm království se zmítá v agónii intrik a zrady. Také proto se pozornost vypravěče upírá jiným směrem – na východ. Za mořem povstává z popela a prachu mocná vládkyně – Daenerys z rodu Targaryenů, matka draků, kteří stále rostou a sílí. Daenerys se stává majákem, ke kterému míří i Tyrion Lannister. Ke slovu se dostává také pouštní království Dorne, na šachovnici se objevují nové figury, aby zaplnily místo těch dávno padlých. Na Zdi, kde se situace zhoršuje doslova každým okamžikem, se stává velitelem John Sníh. Na vrata buší Zdivočelí, kterým jsou v patách Jiní, ani všichni bratři ve zbrani nejsou z volby nadšeni. Zima je prakticky tady a velké finále před branami.

Na celém světě má miliony nadšených fanoušků, kteří netrpělivě čekají na každé pokračování. Píseň ledu a ohně vychází v novém překladu a úpravě.

Předlohou pro tento grafický román byla kniha reportážních pojednání Sex a lži – Intimní život v Maroku. Přinesla řadu portrétů především žen, které se autorce svěřily se svými intimními příběhy – vzniklo tak dílo vcelku věrně odrážející každodenní marockou realitu, což především evropským čtenářům umožňuje nahlédnout do problémů lidí, žijících v jiném kulturním prostředí, ale majících stejné přirozené potřeby. Protagonistky předkládaných příběhů pocházejí z různých sociálních vrstev, vesměs všechny se ale ocitly v soukolí tradice, víry a zároveň emancipace, všechny musejí více či méně podvádět, aby unikly permanentní hrozbě trestu rodinného, náboženského nebo policejního. Totéž platí ovšem i pro muže a ještě více pro homosexuály. Výchova i oficiální zákony jsou ve stálém rozporu s praktickým životem, všeobecná přetvářka připravuje půdu pro korupci, brutální zásahy do intimity a frustraci.

Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.

Ona: 62 let, osamocená bývalá modelka, na jejíž tělo už není zdaleka tak pěkný pohled jako kdysi a jejímiž nejlepšími přáteli jsou dnes kulaté sýry v její prodejně.
On: 59 let, vdovec a celoživotní stěhovák, který byl donucen odejít do předčasného důchodu a teď vysedává před televizí a neví, co dál.
Oba tuší, že jejich osamělé a posmutnělé osudy jsou zpečetěny. Jenže lidské city a tužby se nenechávají porazit tak snadno a tak smířlivě jako lidská těla. Vrásky, ochablé svaly, povislá ňadra, zvětšené břicho, prošedivělé vlasy… na to všechno si nakonec dokážeme zvyknout. Ale vyrovnat se se samotou a přestat toužit po romantice, štěstí a smyslu života, tomu se naše duše vzpírá daleko více.
A tak když se jednoho dne jejich cesty náhodou setkají, probudí se v našich hrdinech nová energie a na stará kolena začnou psát ještě jeden velký příběh nejen o sobě, ale o nás všech. Tenhle komiks není pro mladý.

První železo získával člověk z meteoritů, a proto mu přisuzoval týž posvátný charakter jako nebesům, odkud pocházelo. Stejně pohlížel i na ty, kdo se železem a s kovy vůbec pracovali – na horníky, hutníky a kováře. Kniha Kováři a alchymisté není historií alchymie. Autor v ní pouze sleduje vývoj některých prastarých mýtů, rituálů a symbolů, které začaly být spojovány se zmíněnými řemesly a později i s alchymisty. Shrnuje zde poznatky publikované v jeho starších, rumunsky psaných pracích, ale rozšiřuje je o poznatky novější a přibližuje je myšlení poválečné Evropy. Na pozadí dávných mýtů a symbolů vyvstává příběh prastarého snu o tom, že člověk ovládne přírodu (nebo také Přírodu, chápanou jako hierofanii), v jejím díle bude pokračovat lépe a rychleji a sám zaujme místo Času. Jak podotýká Eliade, tento sen se uskutečnil teprve nedávno – za cenu toho, že příroda i práce ztratily svůj posvátný charakter a člověk se ocitl v „odcizeném světě“. Odvěký sen se tak stal pastí, z níž bude těžké najít východisko.

Uršulu Kovalyk můžeme považovat za feministickou autorku, ovšem Krasojezdkyně je její nejméně feministické dílo. V této postmoderní novele můžeme nalézt řadu různých linií: sociální, národnostní, politickou, erotickou, fantastickou a další; rozbíjení stereotypů žensko-mužského světa je téměř až na posledním místě. Hlavní hrdinka Karolína vyrůstá v roce 1984 v malém městě kdesi na východě Československé socialistické republiky. Karolína je programová outsiderka, což se projevuje i v jejím vzhledu. S její podobou a nuzotou rodinného zázemí kontrastuje krasojízda a kůň jako symboly něčeho vznešeného v kombinaci s nuzotou rodinného zázemí a vzhledem hrdinky působí dráždivě a netradičně.

„Kdybych chtěla jen šokovat, přeběhla bych nahá po Hlavní ulici v Košicích a nemusela bych tolik sedět za počítačem. Moje texty podle mě lezou pod kůži. A to je rozdíl.“

– Uršula Kovalyk

„Krasojezdkyně v mnoha ohledech připomíná Tygrovu ženu Téy Obreht.“

– Storgy.com

„Novela Uršuly Kovalyk je duhou obrazů a vhledů, které mladou dívku provádějí po světě po pádu komunismu. Duha je poškozená; zlomilo mi to srdce. Překlad Julie a Petera Sherwoodových je skvostný, zachovává tempo a plynulost a ve chvílích ohromující drzosti se zabodává do čtenáře.“

– Gabriel Gbadamosi, porotce EBRD Literature Prize

Vydání knihy podpořilo Literárně informační centrum v Bratislavě.