Dokážeme se přizpůsobit měnící se povaze práce? Které dovednosti by měly rozvíjet naše děti? Může obava z kybernetické války rozpoutat další závody ve zbrojení? Autor nabízí zasvěcený a informovaný pohled na přicházející změny v oborech, které nejvíce ovlivní naší ekonomickou budoucnost, počínaje robotikou a umělou inteligencí přes kybernetickou bezpečnost a komerční využití genomiky až po dopad digitálních technologií na peněžní trhy.

Známý kritik digitální revoluce tentokrát přichází s užitečnými návody, jak zvrátit znepokojivý vývoj v oblasti informačních technologií a otevřít si cestu k takové digitální budoucnosti, na kterou bychom se opět mohli těšit. Varuje před pokušením aplikovat jeden zaručený všelék a vybízí ke kombinované strategii. Inspiraci podle něj můžeme čerpat jak z historické zkušenosti s první industriální revolucí, tak z úspěšného působení mnoha našich současníků – politiků, inovátorů, regulátorů či pedagogů – po celém světě.

„Kombinace digitální revoluce, celosvětového propojení a ekonomické stagnace vedla k vzestupu populismu a narušení občanského diskurzu. Andrew Keen ve své osvěžující knize nabízí nástroje, které by mohly pomoci s uzdravením našich společností a dovést nás k nadějnější budoucnosti.“ —Walter Isaacson, autor bestsellerů Steve Jobs a Leonardo Da Vinci

„Ve své angažované a provokativní knize autor načrtává pět strategií – regulace, konkurenční inovace, informovaný zákaznický výběr, občanská odpovědnost a vzdělání -, které by společně mohly vést k otevřené decentralizované digitální budoucnosti“ —Kirkus Reviews
„Jak opravit budoucnost je ambiciózní a důležitá kniha, která vyčnívá v nepřeberné řadě publikací, v nichž nejznamenitější technologičtí inovátoři bijí na poplach nad stavem internetu a pokoušejí se položit základy pro to, jak dát věci zase do pořádku.“ —Fortune

Riane Eislerová ve své knize vypráví příběh začínající o tisíce let dříve, než kam sahá naše známá historie. Příběh o tom, jak původně partnerské směřování západní civilizace odbočilo na násilnou cestu nadvlády a dominance, která trvala pět tisíc let. Autorka rozlišuje dva modely lidské společnosti, dominanční a partnerský, přičemž dominanční model je založen na nadvládě jednoho pohlaví nad druhým, kdežto partnerský model předpokládá rovnoprávnou spolupráci. Ke zlomovému přechodu od partnerského modelu k modelu dominančnímu došlo kdysi v pravěku; dnes se začínají prosazovat různá hnutí preferující partnerský model, který by mohl lépe zajistit mírové přežití lidstva.

Průkopnická práce Riane Eislerové oslovuje široký okruh čtenářů. Autorka se neřídí mainstreamovým pohledem na historii a společnost, ale naopak zpochybňuje oficiální pohled historiků, odmítající alternativní přístup k poznávání skutečnosti. Čerpá z děl alternativních autorů a na jejich základě dospívá k přesvědčení, že vývoj není lineárním pohybem od nižších stupňů k vyšším, ale že je přerušován nejrůznějšími regresemi a zlomy. S některými tvrzeními Riane Eislerové bude čtenář nejspíše polemizovat, ale právě to otevírá široký prostor pro dialog.

Hlavní hrdina románu, Max Skinner, má dost londýnského finančního světa, a tak využije možnosti přestěhovat se do jižní Francie, kde zdědil po svém strýci venkovský dům. Těší se na idylický klid a venkovské tempo života, ale záhy zjistí, že nic není tak, jak si představoval. Nejen že se mu do života pletou podvodníci, kteří pančují víno, ale na scéně se nečekaně objeví krásná mladá Američanka Christie, která má na část dědictví údajně také nárok. Jediný, kdo může Maxovi v tuto chvíli pomoci, je londýnský přítel Charlie, velký znalec vína. A aby to bylo všechno ještě zamotanější, je tu také krásná a jiskrná Fanny – anebo že by snad s Fanny bylo všechno naopak mnohem, mnohem snazší? Život je prostě zábava!
Dobrý ročník vešel v širokou známost díky filmu, který natočil slavný režisér Ridley Scott (Mayleův přítel) a v němž si zahrál oscarový herec Russel Crowe. Knižní předloha se od něj liší v několika detailech. Posoudit, kterému z příběhů (a zdali vůbec) dát přednost, je jen na čtenářích.

„Díky Maylovi zní Provence jako ta nejlákavější část ráje, (rezervace, někdo?)“ – People magazine

„Dynamické a zábavné… Lahodně veselý příběh… Provensálský život nikdy nechutnal takhle dobře.“ – Rocky Mountain News

Ústředním tématem Zusakovy knihy je důležitost a křehkost vztahů mezi nejbližšími lidmi: mezi sourozenci, mezi rodiči a dětmi. Clay a jeho čtyři bratři tvoří soudržnou partu, ale Clay si jednoho dne uvědomí, že bude muset z party vystoupit, i kdyby to mělo znamenat, že se do ní nikdy nebude moci vrátit. Přesto to udělá, aby se pokusil napravit staré křivdy a navázat přervaná pouta. Kniha má rafinovanou stavbu, autor nehodlá hned odkrýt karty, vrací se do minulosti a zas přeskakuje zpět, takže se čtenář jen postupně a v náznacích dozvídá, co pětici bratrů tak stmelilo, co je odtrhlo od jejich rodičů a a co musí a chce Clay podniknout: vystavět most, po kterém by k sobě mohli přejít ti, kdo byli z různých důvodů odloučeni.

Ohromující. Úžasná, náročná, hluboce dojemná. Clayův most se jako v kouzelnickém triku odvíjí od konce, autor dovedně odvádí pozornost od toho, co se skutečně děje, a úloha všech těch úkroků se odhalí, teprve když je celá eskamotáž úspěšně ukončena. – Wall Street Journal

Markus Zusak sepsal nezapomenutelnou ságu. – US Weekly

Zusak ve svém komplexním vyprávění přeskakuje v čase, z místa na místo, z jednoho břehu oceánu na druhý, a vykresluje živý portrét bratrů, kteří se snaží znovu nabýt rovnováhu tím, že oživí příběh své rodiny. – Time

Pokud byla Zlodějka románem, který vyklidil jeviště Smrti, pak její rozjasněný následovník je naopak plný života. – Guardian

Vřelá a srdečná kniha… Příběh lásky, umění a vykoupení, neurvalý a radostný, se záblesky vtipu a jasnozřivosti, a neskutečně dojemný. – Times of London

Kolektivní monografie nabízí originální pohled na dobu pozdní komunistické diktatury, demokratické revoluce roku 1989 a počátky budování liberální demokracie a kapitalismu v Československu, resp. v České republice. Věnuje se analýze expertních forem vládnutí a jejich legitimizaci před rokem 1989, resp. přenosu expertního vědění a praktik politicko-sociálního řízení v době obnovování demokratického řádu. Autoři vycházejí z premisy, že to, co se nazývá „neoliberální vládnutí“, bylo umožněno nikoli jen importem západních politických a kulturních vzorců, nýbrž také řadou intelektuálních, mentálních i sociokulturních kontinuit s dobou pozdního socialismu. Tyto předpoklady a hypotetické kontinuity v době trvání „dlouhé systémové změny“ let 1980–1995 jsou v centru pozornosti jednotlivých studií věnovaných právní vědě, sociologii, urbanistice, environmentalistice, psychoterapii a podnikovému managementu a teorii řízení.

Kniha se zaobírá historiografickým směrem duchových dějin, jak se rozvíjely zejména v německém prostředí pod názvem Geistesgeschichte a v české historiografii pak jako duchové dějiny koncipované Zdeňkem Kalistou. Duchové dějiny jsou v knize pojímány v širokém pojmovém kontextu vývoje českého a evropského historického myšlení 19. a 20. století. Autor zkoumá duchové dějiny z nejrůznějších úhlů pohledu. Jejich prostřednictvím se snaží ukázat, v jakém smyslu můžeme duchové dějiny považovat za dějepisecký směr, který je nadále inspirativní pro moderní českou i světovou historiografii.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Mistrný esej jednoho ze zakladatelů francouzské historické školy Annales věnovaný genezi kapitalistického způsobu myšlení a podnikání v evropských dějinách 15.-18. století. Společně se široce pojatou historií vlády španělského krále Filipa II. představuje tento esej nejuznávanější práci F. Braudela – historika „dlouhých a neměnných dějin“.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Gravitace je jednou ze čtyř základních fyzikálních sil; je nejnápadnější – ani naprostý laik nepřehlédne, že věci padají k zemi – a paradoxně zároveň nejslabší (gravitace celé zeměkoule nedokáže strhnout maličký magnet z ledničky). Autor vykládá vztah gravitace a ostatních sil, rekapituluje, jak byla gravitace vnímána a vykládána, a zastavuje se zejména u Newtonova gravitačního zákona, který po tři století postačil k popisu gravitačního působení v okolí zeměkoule. Pak ovšem přišel Albert Einstein a svou obecnou teorií relativity popsal gravitaci obecněji, a vzal v úvahu i jevy, o kterých nemohl mít Newton ani tušení – nepředstavitelné rozměry vesmíru a těles, která v něm existují, působení gravitace na světlo či na tvar prostoročasu. Autor se věnuje i nedávnému zachycení gravitačních vln, které Einstein předpověděl v době, kdy neexistovaly nástroje, jak jeho předpověď potvrdit či vyvrátit.

Vítěz ceny Magnesia Litera 2020 – překlad. Svazek Patrick Melrose I přináší první tři romány z pětidílného, částečně autobiografického cyklu románů o Patricku Melroseovi z let 1992–2011, v němž se vypravěč vyrovnává s tím, že se stal „hračkou v sadomasochistických hrátkách svých rodičů“. Všechny tři knihy – nazvané Na tom nesejde, Špatná zpráva a Trocha naděje – se odehrávají během jednoho dne a autor nám v nich prostřednictvím mistrných črt nabízí pohled nejen do prostředí britské společenské smetánky, ale i do odvykacích center a newyorské drogové scény. Vypravěč je uchvácen svým démonickým otcem – ten na něm v prvním díle ukájí své sadistické choutky, v druhém díle je přítomen již jen jako stín (už dospělý Patrick cestuje do New Yorku vyzvednout jeho ostatky) a v díle třetím vystupuje jako vzpomínka, na niž nejde zapomenout, ale ani se s ní usmířit. „Hamlet na heroinu“, „makabrózní groteska hnaná sebedestruktivní touhou“ – i tak označovala ostrovní kritika St Aubynovo dílo. Jeho románový cyklus ale zdaleka není jen zádumčivý román o traumatu; je to dílo čtivé, neobyčejně vtipné, ve své společenské kritice přesné a sžíravé. Ve své románové pentalogii o Patricku Melroseovi Edward St Aubyn dokazuje, že je skutečným následovníkem Evelyna Waugha a Oscara Wildea.

Mravy vyšších středních vrstev a nižší šlechty nikdo neukázal v tak krutém a šokujícím světle. Málokterý spisovatel dokázal zúčtovat se svými odpudivými rodiči ani svým traumatizovaným dětstvím s tak temným humorem.

„Důvtip Oscara Wildea, lehkost P. G. Wodehouse a kousavost Evelyna Waugha.“
– Zadie Smithová

„Zcela mimořádné… Kyselinový humor ostrý jako jehlové podpatky.“
– Francine Proseová

„Přečetla jsem pět románů o Patricku Melroseovi za pět dní. Když jsem dočetla poslední, dala jsem si všech pět ještě jednou.“
– Ann Patchettová, Guardian

Spisovatel a žurnalista Edward St Aubyn se narodil roku 1960. Kromě pěti románů o Patricku Melroseovi — Na tom nesejde, Špatné zprávy, Trocha naděje, Mateřské mléko a Konečně — napsal ještě další tři prózy, z nichž nakl. ARGO vydalo roku 2015 prózu Marně hledám slov. Spolupracoval též na scénáři k pětidílné televizní minisérii nazvané podle jména hlavního hrdiny. Titulní roli bravurně ztvárnil Benedict Cumberbatch.