Ona: 62 let, osamocená bývalá modelka, na jejíž tělo už není zdaleka tak pěkný pohled jako kdysi a jejímiž nejlepšími přáteli jsou dnes kulaté sýry v její prodejně.
On: 59 let, vdovec a celoživotní stěhovák, který byl donucen odejít do předčasného důchodu a teď vysedává před televizí a neví, co dál.
Oba tuší, že jejich osamělé a posmutnělé osudy jsou zpečetěny. Jenže lidské city a tužby se nenechávají porazit tak snadno a tak smířlivě jako lidská těla. Vrásky, ochablé svaly, povislá ňadra, zvětšené břicho, prošedivělé vlasy… na to všechno si nakonec dokážeme zvyknout. Ale vyrovnat se se samotou a přestat toužit po romantice, štěstí a smyslu života, tomu se naše duše vzpírá daleko více.
A tak když se jednoho dne jejich cesty náhodou setkají, probudí se v našich hrdinech nová energie a na stará kolena začnou psát ještě jeden velký příběh nejen o sobě, ale o nás všech. Tenhle komiks není pro mladý.

Předlohou pro tento grafický román byla kniha reportážních pojednání Sex a lži – Intimní život v Maroku. Přinesla řadu portrétů především žen, které se autorce svěřily se svými intimními příběhy – vzniklo tak dílo vcelku věrně odrážející každodenní marockou realitu, což především evropským čtenářům umožňuje nahlédnout do problémů lidí, žijících v jiném kulturním prostředí, ale majících stejné přirozené potřeby. Protagonistky předkládaných příběhů pocházejí z různých sociálních vrstev, vesměs všechny se ale ocitly v soukolí tradice, víry a zároveň emancipace, všechny musejí více či méně podvádět, aby unikly permanentní hrozbě trestu rodinného, náboženského nebo policejního. Totéž platí ovšem i pro muže a ještě více pro homosexuály. Výchova i oficiální zákony jsou ve stálém rozporu s praktickým životem, všeobecná přetvářka připravuje půdu pro korupci, brutální zásahy do intimity a frustraci.

Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze.

Uršulu Kovalyk můžeme považovat za feministickou autorku, ovšem Krasojezdkyně je její nejméně feministické dílo. V této postmoderní novele můžeme nalézt řadu různých linií: sociální, národnostní, politickou, erotickou, fantastickou a další; rozbíjení stereotypů žensko-mužského světa je téměř až na posledním místě. Hlavní hrdinka Karolína vyrůstá v roce 1984 v malém městě kdesi na východě Československé socialistické republiky. Karolína je programová outsiderka, což se projevuje i v jejím vzhledu. S její podobou a nuzotou rodinného zázemí kontrastuje krasojízda a kůň jako symboly něčeho vznešeného v kombinaci s nuzotou rodinného zázemí a vzhledem hrdinky působí dráždivě a netradičně.

„Kdybych chtěla jen šokovat, přeběhla bych nahá po Hlavní ulici v Košicích a nemusela bych tolik sedět za počítačem. Moje texty podle mě lezou pod kůži. A to je rozdíl.“

– Uršula Kovalyk

„Krasojezdkyně v mnoha ohledech připomíná Tygrovu ženu Téy Obreht.“

– Storgy.com

„Novela Uršuly Kovalyk je duhou obrazů a vhledů, které mladou dívku provádějí po světě po pádu komunismu. Duha je poškozená; zlomilo mi to srdce. Překlad Julie a Petera Sherwoodových je skvostný, zachovává tempo a plynulost a ve chvílích ohromující drzosti se zabodává do čtenáře.“

– Gabriel Gbadamosi, porotce EBRD Literature Prize

Vydání knihy podpořilo Literárně informační centrum v Bratislavě.

První železo získával člověk z meteoritů, a proto mu přisuzoval týž posvátný charakter jako nebesům, odkud pocházelo. Stejně pohlížel i na ty, kdo se železem a s kovy vůbec pracovali – na horníky, hutníky a kováře. Kniha Kováři a alchymisté není historií alchymie. Autor v ní pouze sleduje vývoj některých prastarých mýtů, rituálů a symbolů, které začaly být spojovány se zmíněnými řemesly a později i s alchymisty. Shrnuje zde poznatky publikované v jeho starších, rumunsky psaných pracích, ale rozšiřuje je o poznatky novější a přibližuje je myšlení poválečné Evropy. Na pozadí dávných mýtů a symbolů vyvstává příběh prastarého snu o tom, že člověk ovládne přírodu (nebo také Přírodu, chápanou jako hierofanii), v jejím díle bude pokračovat lépe a rychleji a sám zaujme místo Času. Jak podotýká Eliade, tento sen se uskutečnil teprve nedávno – za cenu toho, že příroda i práce ztratily svůj posvátný charakter a člověk se ocitl v „odcizeném světě“. Odvěký sen se tak stal pastí, z níž bude těžké najít východisko.

Dnes již klasické dílo známého popularizátora starověkých dějin a plodného spisovatele a jednoho ze zakladatelů žánru literatury faktu v tehdejším socialistickém Československu Vojtěcha Zamarovského (1919–2006) vyšlo před více než 50. lety (1960, slovensky, 1963, česky). Od té doby vycházelo znovu a znovu a vždy si našlo nové a nadšené čtenáře. Toto revidované, aktualizované a doplněné vydání s kvalitní obrazovou přílohou zahrnuje mapy, fotografie, klasické i nejnovější rekonstrukce těchto dávno zaniklých starověkých staveb a uměleckých děl. Před námi tak znovu vyvstanou egyptské pyramidy, visuté zahrady Semiramidiny, Artemidim chrám v Efesu, Feidiův Zeus v Olympii, mauzoleum v Halikarnassu, Rhodský kolos a maják na ostrově Faru i se svými pohnutými osudy. Nové vydání zachovává to, co bylo pro knihy Zamarovského tak typické: vyprávění, které přináší kromě zajímavé části dějin a poutavého příběhu i množství historických faktů podaných s velkou zručností, takže i nudná fakta se stávají zajímavou historií. Díky doprovodným textům českého klasického archeologa Ladislava Stanča (* 1977) a dalších badatelů se však daří zasadit historii sedmi divů starověkého světa i do kontextu současného historického bádání.

Revidované a doplněné vydání dnes již klasické knihy o sedmi divech starověkého světa (egyptské pyramidy, visuté zahrady Semiramidiny, Artemidin chrám v Efesu, Feidiův Zeus v Olympii, mauzoleum v Halikarnassu, Rhodský kolos a maják na ostrově Faru.

Román úspěšného a oceňovaného německého prozaika Daniela Kehlmanna (čeští čtenáři znají už jeho Vyměřování světa) je německou kritikou pokládán za umělecký vrchol jeho dosavadního díla. Ožívá zde legendární postava středověkého kejklíře a jízlivého šprýmaře Tylla Ulenspiegela, přenesená ovšem do období třicetileté války. Magická postava Tylla, nadaného téměř nadlidskými schopnostmi, se stává symbolem kruté a proměnlivé doby. Ocitá se u klíčových dobových událostí a my se spolu s ním stáváme svědky řádění inkvizice a čarodějnických procesů ve Flandrech, putujeme po válečných bojištích morem sužované Evropy, sledujeme osudy zimního krále Fridricha Falckého a zblízka nahlížíme do intrik a bojů o politickou nadvládu v Evropě. Tyll se dokonce zúčastní obléhání Brna. Události se spojují v barvitou fresku, působivou výpověď o lidské omezenosti a pověrčivosti, o fanatismu i pokrytectví, o schopnosti manipulace s lidmi, ale i o síle umění.

„Kehlmann je jazykový kouzelník. Jeho čtenáři třicetiletou válku přímo cítí na těle, v ústech i v nose. Jeho román je špinavý, vlhký a studený, páchne morem, smrtí a zkázou – a přesto přitakává životu a je nesmírně vtipný. Zkrátka, Tyll je zatraceně dobrý.“
– ZDF heute-journal

„Tyll je nejlepší román, jaký Daniel Kehlmann dosud napsal. (…) Tyll je Kehlmannovo vítězství nad dějinami, jeho historický triumf.“
– Der Spiegel

„Mistrovské dílo (…). Navíc nejvýjimečnější evropský román po mnoha letech (…). V neposlední řadě je to velkolepé divadlo, kino a krásná literatura v jednom. (…) Daniel Kehlmann se dostal na umělecký vrchol.
Neue Züricher Zeitung

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Na první pohled se může zdát, že nic není hodnocení uměleckých děl vzdálenějšího než logika. Nehodnotíme snad umělecká díla podle toho, jak na nás působí, jaké v nás vyvolávají emoce? Nezůstává v takovém případě veškerá logika stranou? Kniha Tomáše Kulky Umění a jeho hodnoty: logika umělecké kritiky ukazuje, že takováto pojetí jsou značně zjednodušená. Autor zde navazuje na jeden z hlubokých problémů moderní filozofie, jehož rozpoznání nalezneme již v díle Davida Huma či Immanuela Kanta. Na jedné straně říkáme, že každému se líbí něco jiného a nemá smysl diskutovat o tom, kdo má pravdu, na straně druhé jsme schopni se navzájem přesvědčovat, že to či ono umělecké dílo je lepší než jiné.

Má tedy toto naše konání přece jen nějakou „logiku“, nebo nemá? Jsou estetické soudy vůbec možné? Jinými slovy, jedná se o soudy, které se řídí nějakými pravidly? Tomáš Kulka přichází s původním řešením těchto tradičních problémů, čímž zároveň na obecnější rovině završuje svá předchozí zkoumání věnovaná vztahu umění a kýče a problematice uměleckého falza. Na pozadí jedné z hlavních současných diskusí v rámci angloamerické estetiky předkládá nejen odpovědi na výše uvedené otázky, nýbrž i přesvědčivá vysvětlení některých kontroverzí týkajících se hodnoty moderního i postmoderního umění či vztahu mezi uměním a vědou.

Šestnáctiletý Frank žije na skotském ostrově jen s otcem, vzpomíná na bratra Erika, který skončil v blázinci, a většinu času tráví podivnými rituály a stavbou hrubých zbraní, kterými zabíjí drobná zvířata. Jeho největším vynálezem je ale Vosí továrna, záhadný přístroj podobný bludišti, do něhož Frank vpouští vosy a z jejich pohybu věští věci budoucí.
Nyní se duševně nevyrovnaný Erik vrací na ostrov a Frank se snaží proniknout do věčně zamknuté otcovy pracovny. Jak dopadne vzájemné střetnutí a jaká rodinná tajemství vyplavou na povrch? Vosí továrna je prvním románem, který Iain Banks napsal. Knize se dostalo velmi kontroverzního přijetí – kritici ji dílem vynesli do nebes, dílem strhali pro její násilnost a nemorálnost. Dodnes se však objevuje v žebříčcích nejlepších anglických románů a stala se moderní klasikou.

„Morbidní, bizarní a naprosto neodolatelné.“

Financial Times

„Přečtěte si Vosí továrnu, jestli máte odvahu.“

Express

„Jeden ze stovky nejlepších románů 20. století.“

Independent

Sedm království se zmítá v agónii intrik a zrady. Také proto se pozornost vypravěče upírá jiným směrem – na východ. Za mořem povstává z popela a prachu mocná vládkyně – Daenerys z rodu Targaryenů, matka draků, kteří stále rostou a sílí. Daenerys se stává majákem, ke kterému míří i Tyrion Lannister. Ke slovu se dostává také pouštní království Dorne, na šachovnici se objevují nové figury, aby zaplnily místo těch dávno padlých. Na Zdi, kde se situace zhoršuje doslova každým okamžikem, se stává velitelem John Sníh. Na vrata buší Zdivočelí, kterým jsou v patách Jiní, ani všichni bratři ve zbrani nejsou z volby nadšeni. Zima je prakticky tady a velké finále před branami.

Na celém světě má miliony nadšených fanoušků, kteří netrpělivě čekají na každé pokračování. Píseň ledu a ohně vychází v novém překladu a úpravě.

Nové vydání již legendárního a několikrát filmově zpracovaného souboru deseti povídek z prostředí pracovních táborů 50. let minulého století o skutečných osudech politických vězňů, kteří v nich byli internováni. Poprvé kniha vyšla v roce 1969, ale ještě před distribucí šel celý náklad do stoupy. Dalšího vydání se kniha dočkala až v roce 1990.

Vypráví příběhy mužů, které vítězná komunistická moc odsoudila k likvidaci, k dlouholetým vězeňským trestům, ke ztrátě občanských práv a majetku, domova a rodiny, zbavila je štěstí každodenního obyčejného života jen za to, že se narodili ve „špatných rodinách“, že si možná mysleli něco jiného, než žádala doba, anebo jen proto, aby byl splněn a překročen plán odsouzených nepřátel lidu. Nenechali se však připravit o mužskou důstojnost, kamarádství, soucit, lásku, věrnost, odvahu a naději.

Kniha Štěstí je věnována hrdinným obětem komunistického režimu – a také těm, kdo měli to obrovské štěstí, že tu dobu nezažili, protože i ona je součástí naší historie