Cestovatelé již od dávných časů naráželi při svých poutích na podivuhodná stvoření, bytosti stejně fascinující jako děsivé. Hranice mezi imaginárním a skutečným světem je tenká a někdy mizí docela. Zvířata skutečná, byť exotická – velryby, vorvani, sloni –, se potkávají s monstry – baziliškem, drakem, Chimérou –, stvoření na samém pomezí lidskosti – Kafrové, Laponci, Niam Niamové, Patagonci, a tvorové na hranici lidské a zvířecí říše – orangutani a Hotentoti – se prolínají s bájnými bytostmi – sirénami, satyry, alpy. Fantastický bestiář shrnuje představy cestovatelů, jak se proměňovaly od starověku až po 20. století (objevují se zde např. tajemní Kimmerijci ve válečném Sarajevu) a je skutečným kabinetem cestovatelských kuriozit, který nás přenese za hranice skutečnosti i našich běžných představ.

Vydání knihy podpořil Centre National du Livre.

Přestože nejmladší syn druhého českého krále Vladislava a jeho manželky Judity Durynské nepatří mezi nejznámější osobnosti českého středověku, nelze přehlédnout, že stál u zrodu královských Čech a že jsou s jeho vládou na Moravě (1197–1222) spojeny reformy, které daly vzniknout zemsky definovanému markrabství. Vladislav Jindřich přitom vystoupil z ústraní jen několikrát, čemuž odpovídá skromná pramenná základna. Odtud také otázka, jak vyprávět jeho příběh a čemu připsat mimořádně úspěšnou proměnu Moravy. Autor zvolil kombinaci chronologického výkladu činů markraběte Vladislava Jindřicha s analýzou jeho výrazných zásahů do dějin Čech a Moravy na konci 12. a v prvních desetiletích 13. století. Kniha představuje přepracované vydání původní edice, připravené Maticí moravskou v roce 2006.
Před třemi lety se knize dostalo i anglického vydání pod názvem Vladislaus Henry. The Formation of Moravian Identity. East Central and Eastern Europe in the Middle Ages 450–1450.

.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Třináctiletý Martin si pro svého mladšího brášku Charlieho vymyslel veliké překvapení: Tajně spolu vyrazí na dlouhatánskou cestu až na pobřeží Cornwallu. Opět se tam totiž objevil delfín, z kterého byl Charlie vloni v létě tak nadšený. Jenže takové dobrodružství není nic snadného. Zvlášť když máte bratra, jako je Charlie. A když vás na každém nádraží hledá policie, kterou zalarmovali vaši rodiče. A když potkáte holku, která u sebe očividně má vlastnoručně vyrobenou bombu! A ke všemu jste na pomoc téhle holky odkázaní. To je prostě zapeklitá situace. Charlie je nezvladatelný, drzý, přesto naprosto výjimečný kluk, jediný z milionu, a Martin mu chce být tím nejlepším bratrem na světě. Protože čas nemilosrdně běží…

Román byl nominován na CILIP CARNEGIE MEDAL 2019 a vysloužil si jen samou chválu kritiků i čtenářů. Překladová práva byla prodána do 9 zemí.

„Cesta obou hrdinů je praštěná, poetická, zábavná, smutná – a na závěr se ukáže, že všechno je jinak, než jste si mysleli. Tak moc jinak, že to člověku rve srdce.“ (Berliner Zeitung)

„Mark Lowery napsal střelený příběh s mnoha zápletkami a zádrhely – a s pořádnou dávkou humoru. Čtenář by si přál, aby tahle jízda nikdy neskončila. (…) Nádherný závěr. “ (Der Tagesspiegel)

„Skvělý román, zábavný a zároveň smutný … citlivý příběh o bratrské lásce i o velké ztrátě.“ (The Sunday Times)

„Silný a dojemný příběh… Charlie a já vypráví o lásce a rodině. Rozhodně stojí za přečtení.“ (North Somerset Teacher´s Book Award)

„Tenhle román je čtenářským potěšením… humorný, s překvapivým koncem, který vás chytne za srdce.“ (The School Librarian)

„Mark Lowery napsal výjimečný příběh. Jeho čtenáři budou plakat stejnou měrou smíchy i smutkem.“ (Books for Keeps)

Kniha poskytuje nejobsáhlejší v češtině dostupný přehled náboženství katarů. Autor na základě detailní práce s prameny, z nichž ty nejdůležitější zpřístupňuje čtenářům v komentovaném českém překladu, nastiňuje vývoj katarské náboženské kultury, zabývá se jednotlivými katarskými rituály, jež v sobě spojují raně křesťanské prvky s inovacemi vycházejícími z odmítnutí všech katolických obřadů, seznamuje čtenáře s životními zásadami a zvyklostmi katarských řeholníků a jejich pojetím sebe sama, objasňuje praktický chod katarských církví v čele s biskupy a uceleně představuje katarskou nauku, opírající se o pojetí duší jako andělů, kteří byli zlou mocností uvrženi do vězení těla.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Strhující román z blízké budoucnosti od autora oceňované trilogie Jižní Zóna se odehrává v nebezpečných rozvalinách někdejšího města, v nichž obezřetně shání obživu mladá Rachel. Ruiny se jen hemží výsledky biotechnologických experimentů, kterých se před svým pádem zbavila tajuplná Společnost, avšak nejhorší hrozbu představují zuřivé a nepředvídatelné útoky gigantického medvěda jménem Mord.
Do vylidněného obytného komplexu, kde žije spolu se svým partnerem Wickem, si Rachel z jedné ze svých výprav přinese malou zelenou hrudku, o které ani neví, zda je zárodkem rostliny, nebo živočicha. Přesto k ní od první chvíle cítí zvláštní náklonnost. Svého nového chráněnce pojmenuje Borne, postupně si k němu začne vytvářet stále silnější pouto a nechtěně tak uvede do pohybu události, které naruší – nebo spíše rozmetají – jemnou rovnováhu sil v celém nemilosrdném městě. Rachel tuší, kam události směřují, přesto se Borna nehodlá vzdát… a ten se zatím mění a roste.

„Trilogie Jižní Zóna Jeffa Vandermeera je lezavým zobrazením apokalypsy; románem Borne autor pokračuje ve svém zkoumání zlovolné podstaty světa a vede si naprosto úžasně.“ Colson Whitehead

„Jsem bytost, nebo zbraň?“ ptá se Borne v zoufalství Rachel.
„Jsi bytost. Ale protože jsi bytost, můžeš být také zbraň.“

Každý ví, co je to film. Ale jen málokdo si dokáže dopodrobna představit, kolik lidí a jak dlouhou dobu běžný celovečerní film pomáhá natočit a představit divákům. Víte třeba, co jsou to brunclíci, proč se píše tolik verzí scénáře a co přesně dělá paní, které se říká skriptka? Které triky v dnešní době vznikají před kamerou a které v počítači? Proč filmy potřebují své architekty? Komu se říká tajemným slovem cameo? Co má společného lokační skaut s členem skautského oddílu? Anebo, k čemu všemu je filmařům a jejich filmům užitečný filmový festival?
Publikace, která volně navazuje na úspěšnou knihu Jak vznikl film (Argo,2017), bude vedle hlavního textu obsahovat opět také experimentální část plnou návodů připravených propagátorkou animovaných filmů Karolínou Čížkovou, která dětem i dospělým ukáže, jak si v domácích podmínkách natočit a rozšířit opravdový film. Kniha bude doplněna bohatými ilustracemi, jejichž autorem je opět Nikkarin.
Kniha je určena pro zvídavé čtenáře od 8 let, ale i pro mnohem starší nebo pro celou rodinu.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

V románu Gunsteina Bakkeho V očekávání se spojují tři příběhy: Julia Pastrana, mexická „opičí žena“, cestuje v 19. století po Evropě se svým impresáriem a manželem v jedné osobě. Předvádí svůj „zvířecí“ vzhled i kultivované způsoby, dráždí představivost obecenstva. V roce 1860 přijíždí ve vysokém stupni těhotenství do Moskvy a je populárnější než kdy dřív. Všechny totiž zajímá, jestli bude dítě také „zrůda“.
O sto let později najde zkrachovalec Finn na skládce v Oslu Juliino vycpané tělo, odnese si ho do maringotky a žije s ním, aby si měl s kým povídat. A v roce 2013 cestuje norská novinářka Kira, těhotná ze znásilnění, do Mexika, aby napsala reportáž z Juliina oficiálního pohřbu.
Hlavními tématy tří příběhů jsou život, čas, smrt, normalita, mateřství, lidské tělo a především hranice mezi tím vším. Co je podstatou lidství a co je v nás zvířecího? V kterém okamžiku a za jakých okolností přestáváme být lidmi? Kolážová forma střídá fragmenty klasického vyprávění s úvahami, obrazy a střípky vzpomínek.

Nominace na Cenu kritiků a na Cenu posluchačů P2 je právě za V očekávání, a ještě to má nominaci na Sorlandet Literature Prize

„Bakkeho próza je nezvykle bohatá a přesná, dokonale vyladěná a bezprostřední … V očekávání je ten typ knihy, díky kterému pochopíme, jak mocný a krásný může být jazyk. Jaký význam může mít literatura.“ Adresseavisen

„Jedna z nejlepších knih, co letos vyšly. Skvělý román.“ Adresseavisen

„Bakkeho styl je neobvykle bohatý, přesný a jemně laděný…V očekávání je typ knihy, u které si čtenář uvědomí, kolik síly a krásy se skrývá v jazyce.“ norský deník Adresseavisen

* Vítěz Ceny Evropské unie za literaturu v 2012

Vydání knihy podpořila Nadace norské literatury v zahraničí NORLA.

Toby je dítě štěstěny, okouzlující, výmluvný optimista, který se právě vyvlíkl z průšvihu v práci a svůj úspěch slaví s přáteli, když události noci naberou nečekaný směr a převrátí mu život zcela naruby – překvapí doma dva lupiče, kteří ho téměř umlátí k smrti a následně ho ponechají napospas osudu. Zatímco se Toby snaží ze svých zranění zotavit, začíná mu pomalu docházet, že už na tom možná nikdy nebude jako dřív, a místo aby se vrátil ke svému dosavadnímu životu, uchýlí se do starého rodinného sídla, aby se postaral o umírajícího strýce Huga. Pak je však na zahradě v kmeni statného jilmu nalezena lebka – a s tím, jak kolem rodiny začínají kroužit detektivové, je Toby nucen čelit možnosti, že jeho minulost je možná zcela jiná, než jak si ji vždycky pamatoval. Strhující román od jedné z nejlepších autorek napínavých psychologických thrillerů dneška pokládá otázku, co se z nás stane a čeho jsme schopní, když přestáváme tušit, kým vlastně jsme.

Tato kniha je historií nuly. Zrodila se ve starověku a posléze se jí podařilo vybojovat si místo na slunci na Východě, s prosazením na Západě to však měla mnohem obtížnější. Možná proto se naší civilizaci dodnes mstí a neustále působí nové a nové potíže – od havárií řídících systémů až po fundamentální problémy v moderní fyzice.
Stejně je však naše kniha i historií lidí, kteří po staletí s nulou bojovali a nakonec jí v nerovném boji podlehli učenců a mystiků, vědců a kněží, všech těch, kdo se nule snažili porozumět a ovládnout ji. Je to příběh marných, někdy i násilných pokusů západního světa ochránit se před vlivem východních myšlenek. A je to také historie paradoxů, které s sebou přináší nevinně vypadající číslo, paradoxů, které mátly i nejchytřejší mozky minulého století a hrozily narušit vlastní základy vědeckého myšlení.
Nula nakonec vždy zvítězila nad těmi, kdo se jí stavěli na odpor. Lidé ji nikdy nedokázali přinutit, aby se přizpůsobila jejich filozofiím, to ona utvářela naše názory na vesmír i na samotného Boha.

Podle představ mnohých reformátorů měla policie fungovat automaticky. Není proto náhodou, že ke stroji byl v 18. století připodobňován i stát. Ve druhé polovině 18. století již policie neznamenala obecně řádnou správu země či obce jako v dřívějších stoletích, ale ani to ještě nebyl orgán dohlížející na pořádek a bezpečnost, jak ho známe dnes. Prostřednictvím policie stát spravoval své vnitřní záležitosti, a tím jim a také sobě také dával jasnější obrysy. Zatímco dosavadní literatura se věnovala především kontrole a represi, jejímž prostřednictvím habsburská monarchie reagovala na společenský vývoj po Francouzské revoluci, předmětem zájmu této knihy je policie ve smyslu rodící se veřejné správy, která vědění o obyvatelstvu státu vytvářela, zároveň však na jeho základě život obyvatel regulovala a také stimulovala. Ve Vídni, Praze i v menších českých městech sleduje práce kromě institucionálního vývoje policie především genezi úřední komunikační sítě, identifikační praktiky, ale také to, jak se prostřednictvím dohledu (re)definoval „veřejný pořádek“ či „veřejná mravnost“.