Hlavní hrdinka Maria má rebelskou povahu, která se v patriarchálním prostředí italského jihu moc nenosí. Postavy zde žijí jako ve vězení, nedokážou se vymanit z tradic konvenčního prostředí, kde jejich identitu určuje rodinné a sociální prostředí. Dívka vyrůstá v osmdesátých letech v chudinské čtvrti apulijského Bari. Spolu s ní sledujeme materiální i morální chudobu zapadlého městečka. Její dospívání však neurčují ani tak „olověná léta“ jako po generace trvající nevraživost mezi některými sousedy a otcova zuřivost, jež v cholerických a neutuchajících vlnách doléhá na celou rodinu. Největším vlnolamem je ale v tomto případě jeden z Mariiných bratrů, a byť otec nešetří nikoho, Maria jako jediná může být otci nablízku, aniž by jí to dříve nebo později způsobilo jinou újmu než psychickou. Tedy do té doby, než se jejím nejlepším přítelem stane Michele, syn místního mafiánského bosse. Roky plynou a Maria se musí vzdát jediného kamaráda, aby upokojila otcův hněv a touhu po pomstě za rodinnou tragédii. Co ale přinese Mariina dospělost? Poslušnost otci, nebo vzpouru a cestu za snem?

„Překladová práva se prodala do více než 17 zemí světa ještě před italským vydáním knihy a chystá se filmová adaptace.“

„Rosa Ventrella je Ferrante z Bari.“

La Gazzetta del Mezzogiorno

Autorka se na stránkách připravované knihy ohlíží za posledními pěti šesti roky své práce, v rámci níž systematicky sledovala novinky a události ve francouzské společnosti, zvláště pak v kultuře a literatuře. Výsledkem je řada setkání s umělci, vědci, podnikateli i politiky, a tedy desítky rozhovorů, které v tomto období Irena Jirků publikovala v Hospodářských novinách, případně na ihned. cz a aktualne.cz. Právě z těchto textů vybrala rozhovory s francouzskými spisovatelkami a spisovateli, s jejichž díly se mohli čeští čtenáři seznámit v českých překladech; většina rozhovorů vznikla během návštěv daných autorů v České republice. Pro souborné vydání je však doplnila texty, jež dosud nebyly publikovány, rozšířila o pasáže, jež se do novin nevešly, a „okořenila“ dalšími zajímavými informacemi. Jak jinak – informacemi o současných Francouzích, jež si troufá považovat za své přátele, a o Francii, v níž se cítí být tak trochu taky doma.

Opravář osudů George Novak žije šťastným životem – má svou přítelkyni Luci Milenu i kamarády v hostinci U Devíti draků a jedné ovce, takže si na nudu rozhodně nemůže stěžovat. Na čistém nebi se ale začnou objevovat mráčky – Luci Milena má jiné představy o životě než George a tráví s ním čím dál méně času. Vtom se však objeví staří známí a rozehrají s Georgem hru, jakou by nečekal. To vše za zvuků kopyt kavalérie, dunění kanonů a drnkání ukulele. Vítejte U Devíti draků a jedné ovce!

Počítače jsou všude a nejsou to jen nám důvěrně známé notebooky, tablety nebo chytré telefony. Většina ostatních počítačů je pro nás neviditelná – ovládají například domácí spotřebiče, automobily, lékařské přístroje, dopravní systémy, energetické sítě nebo třeba zbraňové systémy. Miliony počítačů denně tiše shromažďují, sdílejí a někdy nechávají unikat obrovská množství dat týkajících se našich osob. Vlády a firmy prostřednictvím počítačů monitorují stále více z toho, co děláme. Sociální sítě a zadavatelé reklam o nás vědí mnohem více, než by nám bylo milé, a využívají přitom informací, které jim sami předáváme. Až příliš snadno se k našim datům dostávají i zločinci. Chápeme skutečně moc počítačů v našem světě? Kanadský programátor a informatik Brian Kernighan nám touto knihou předkládá základní poznatky o tom, jak funguje počítačový hardware, software a sítě, a seznamuje nás s riziky, které počítače představují pro naše soukromí a bezpečnost.

Prvočísla jsou záhadná stvoření. Jejich definice je velmi jednoduchá (nejsou součinem žádného jiného přirozeného čísla kromě jedničky), ale na jejich vlastnostech je vystavěna celá matematika a jejich nevyzpytatelné chování vyvádí z míry již desítky generací nejlepších odborníků. Kromě toho má teorie prvočísel ze všech oborů čisté matematiky na moderní svět zdaleka největší praktické dopady: prostřednictvím kryptografie na ní závisejí osudy nejmocnějších států a biliony dolarů. V roce 1859 vyslovil slavný matematik Bernhard Riemann tvrzení, které s prvočísly zdánlivě vůbec nesouvisí, během let se však ukázalo, že by mohlo být pro jejich pochopení klíčové. O významu jeho hypotézy může svědčit i fakt, že je jedním ze sedmi problémů „za milion dolarů“ Clayova institutu – prozatím nevyřešeným. Kniha Hudba prvočísel se věnuje historii Riemannovy hypotézy a pokusů o její řešení; přitom jakoby mimochodem probere historii moderní teorie čísel a její dopady, stranou nezůstanou ani filozofické otázky mezí poznání.

George R. R. Martin je nejpopulárnějším autorem fantasy žánru současnosti a jedním z nejnadanějších vypravěčů v celé jeho historii. V objemné průřezové sbírce Snové písně nabízí čtenářům souhrn svých kratších prací, díky nimž poznáte i jeho nebývalý talent pro hororovou a vědecko-fantastickou tvorbu. Sbírka ve dvou svazcích odkrývá autorovu vzrušující cestu od nezkušeného spisovatele až po cenami zahrnovaného mistra.
Ve druhém svazku se můžete těšit z vrcholných prací slovutného spisovatele včetně některých česky dosud nepublikovaných. Najdete zde mimo jiné skvělou hororovou novelu Proměna kůže, oblíbenou povídku Portréty dětí a dokonce i několik autorových televizních scénářů. Chybět samozřejmě nemohou ani výlety do populárních světů Divokých karet a Písně ledu a ohně. Podmanivý sborník navíc zahrnuje autorovy neocenitelné biografické komentáře, které z knihy činí neopomenutelnou volbu pro všechny Martinovy oddané čtenáře a stejně tak i pro novou generaci jeho příznivců.

Kniha Bezcitnost je věnována mámě, sestře, dcerám, našim babičkám, tetičkám a přítelkyním. Směle si ji však mohou přečíst i muži. Máme-li v případě prozaického debutu Martyny Bundy hovořit o ženské literatuře, jde o literaturu syrovou, nesnivou, nemagickou, neupravenou, drsnou, pravdivou a namnoze lidskou. Jde o lakonicky úsečný text, v němž není ani slovo navíc. Autorčin debut lze přirovnat k tematice knih Olgy Tokarczukové, chybí mu však jakýkoli mysticismus. Charakterizuje ho především střet starých vesnických pořádků s městským světem, stejně jako druhé světové války s poválečnou dobou v podobě nového lidového Polska. Kniha pojednává o životě stárnoucí Rozely a jejích tří dcer – Gerty, Trudy a Ildy; každá z nich trpí jistým druhem „bezcitnosti“ a každá z nich má také určitou vnitřní stopku, která hranice oné bezcitnosti reguluje. Bezcitnost není jen dobře napsaná sága o ženách z oblasti Kašub. Je to příběh o těžkých poválečných časech, o venkovských tradicích a rituálech, o nalezení svého místa ve světě, o budování vlastní identity a konečně o štěstí.

Dechberoucí ženská sága z poválečného Polska.

Vydání knihy podpořil Polský knižní institut.

Čtrnáctiletý Ahmed prchá s otcem před válkou, která zuří v jeho vlasti. Po riskantní plavbě v gumovém člunu se ocitá v Bruselu, sám, bez peněz, bez dokladů, bez mobilu. Po tristní zkušenosti s pašeráky lidí nikomu nedůvěřuje, ukrývá se ve sklepě velké vily a pomalu ztrácí naději. A pak se seznámí s Maxem, třináctiletým Američanem, jehož rodiče v Bruselu pracují pro NATO. Max se také cítí osamělý a vykořeněný: francouzsky se teprve učí, a tak si těžko hledá kamarády, ve škole se mu nedaří, a navíc se stal terčem šikany. Když pomůže Ahmedovi, aby v Bruselu mohl zůstat, začíná se Maxův pocit, že je k ničemu, pomalu rozplývat… Na pozadí uprchlické krize vypráví Katherine Marshová poutavý, dojemný příběh o houževnatosti, přátelství, naději i odvaze… o velkých činech obyčejných hrdinů.

„Kniha končí jediným slovem, které vystihuje poselství příběhu, a tím je naděje.“ New York Times (Book Review)

„Nadějeplný příběh o životaschopnosti, empatii a odvaze mladých lidí.“ Booklist

„Přemýšlivý příběh o tom, jakou odvahu člověk musí prokázat, aby v atmosféře strachu, nedůvěry a zásadních etických dilemat důvěřoval druhému.“ Publisher Weekly

Archeolog Filip strávil několik let v turecké Kappadokii, kde se podílel na odkrývání sídliště z doby počátků křesťanství. Nečekaně se však vrací do Prahy a žádá o pomoc svého strýce, renomovaného psychologa. Starověké společenství, jehož pozůstatky bere Filip do rukou při vykopávkách, totiž ožívá v jeho snech – a ti lidé žijí ve strachu z nevysvětlitelné hrozby, která jednoho po druhém mrzačí a zabíjí. Filip netuší, že v pražském útočišti ho noční můra nejen neopustí, ale naopak se začne děsivě naplňovat.
Příběh plný tajemna a napětí se odvíjí ve dvou liniích: dny tráví vypravěč ve společnosti ostatních svérázných obyvatel strýcova domu, v noci se stává členem starověké komunity a čelí spolu s ní záhadnému zlu. Ale co je vlastně sen a co je realita? Komu má hrdina důvěřovat, a může vůbec věřit sám sobě? Autorka umně proplétá jednotlivé nitky, plynule zapojuje do děje prvky antické mytologie a raného křesťanství i skutečné písemné památky z tohoto období. Na své si tu přijdou jak milovníci mrazení v zádech, tak náročnější čtenáři se zájmem o antickou civilizaci a její odkaz naší současnosti.

McCarthy v románu Cesta stroze a lapidárně líčí svět po globální katastrofě – přesně domýšlí jeho podobu i jednání přeživších ve světě, kde z někdejší civlilizace nezůstalo téměř nic. Děj Cesty tvoří putování otce a syna pustou, bezútěšnou krajinou, trvale zakrytou příkrovem mraků. Poutníci směřují k moři, vedeni neurčitou nadějí, jejíž chatrnost si dobře uvědomují. Většinu času hladoví, přespávají v lesích a pod mosty, vyhýbají se lidem, protože od těch, co přežili, se nedá čekat nic dobrého. Otec vynakládá veškeré úsilí na to, aby syna před světem uchránil a dovedl k cíli, protože tento úkol je to jediné, co má ještě smysl. A možná nejen pro něj samotného.

Anotace 2: Svět po globální katastrofě. Bezútěšnou krajinou, šedou a studenou prochází otec s malým synem. Většinou hladoví, nocují v lesích, ostatním přeživším lidem se vyhýbají, protože od nich nemůžou čekat nic dobrého. Jejich nadějí je dojít k moři, otec však ví, že se jeho čas se krátí. Cesta je román temný, ale ne bezútěšný: apokalypsu líčí v mistrovské zkratce, ale čtenáři neodpírá naději.

Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.