Překotný vývoj v oblasti umělé inteligence přinese dramatické změny dříve, než mnozí odborníci předpokládali. Motorem vývoje už nejsou ani tak samotné inovace, jako spíše velikost trhu generující obrovské objemy dat, s nimiž technologické firmy pracují. Směr proto začínají udávat dvě velmoci – Čína se svými strategiemi pobídek a vládních programů a Spojené státy, které stále ještě platí za lídra v oblasti technologií. Autor ve své knize na obě velmoci apeluje, aby s rostoucí technologickou mocí převzaly i odpovědnost za změny, kterými lidstvo v nejbližší budoucnosti bude procházet. Předvídá, že největší výzvou budoucnosti nebude převzetí lidské práce umělou inteligencí, ale otázka, co znamená být člověkem.
Město Grimm – ponurá, oblaky mastné černoty zahalená metropole je místem, kde je spravedlnost stejně vzácná, jako bezmračná obloha. Vystavěná na těle obra, živená jeho smolnatou krví a úlomky uhelného srdce dlouho žila v dávno ustanoveném řádu. Až doteď. Na zločineckou scénu právě nekompromisně vstupuje Nový hráč, a policejní důstojník Wolf je brutálně zavražděn ve vlastním bytě. Mají tato fakta spojitost? A červený plášť s kapucí, viděný u hlavní podezřelé z vraždy, činí z případu zločin s náboženským pozadím?
Ćwiek vytvořil vlastní svět, vycházející z pohádek bratří Grimmů. Město Grimm je postaveno na mrtvém těle obra shozeného z oblak „nějakými bratry Grimmovými“ a je poháněno jeho krví, která se těží jako u nás ropa. Město je ponuré, špinavé, připomíná americká města 30. let, prosáklé zločinem. Bibli zde nahradily Pohádky, bohem je Vypravěč (Andersen je považován za apokryfního autora) a Obchodník je Ďáblem. Život každého člověka je příběh, který má smysl, jen pokud je uzavřen a vyprávěn.
Jakub Ćwiek nám nabízí hořkou, brutální noirovou detektivku v nezvyklém světě inspirovaném americkým zločineckým podsvětím dvacátých a třicátých let. Ve městě, kterému vládne strach a… příběh.
Čtvrtá kniha ze série o Hannibalu Lecterovi začíná na Litvě v roce 1941, kdy je budoucí lékař, vrah a kanibal ještě osmiletým chlapcem, který se spolu s rodiči a sestrou ukrývá před postupující válečnou frontou. Rodiče jsou zabiti a děti jakž takž přežívají, dokud jejich skrýš neobjeví pětice vyhladovělých dezertérů. Rozhodnou se, že dívku snědí, a malý Hannibal ji ubránit nedokáže. Od této chvíle si životem ponese trauma a zvrácenou zálibu v lidském mase, což se projeví, když po letech, to už studuje ve Francii medicínu, urazí místní řezník jeho tetu, mladý Hannibal ho za to vykuchá a pochutná si na jeho tučných tvářích. Poté se rozhodne vyhledat pět kanibalů, kteří mají na svědomí jeho sestru…
První vydání v USA činilo 1 500 000 výtisků.
V roce 2007 natočil Peter Webber podle knihy film. Hlavní roli si zahrál francouzský herec a model Gaspard Ulliel. Natáčelo se i v Praze v barrandovských studiích.
Eli Maor se ve své knize věnuje vztahům mezi matematikou a hudbou. Nejednou čtenáři osvětlí řadu překvapivých detailů, když zkoumá, jak lze uplatnit matematický aparát v hudbě i naopak. Věnuje se například matematickému popisu vztahů mezi jednotlivými tóny, systémům ladění a jejich historickému vývoji. Píše o snaze matematiků a fyziků přesně popsat pohyb struny, prostor věnuje i zkoumání vzniku a povahy zvuku a jeho přenosu. Jinou oblastí, kde se projevují matematické zákonitosti, jsou rytmické poměry v hudbě, ale ani u nich paralely mezi matematikou a hudbou nekonči. Autor jakožto znalec matematiky a milovník klasické hudby zná obě oblasti detailně a čtenáře dokáže svým zájmem nakazit; a dělá to s podmanivou lehkostí.
Anotace 2: Pythagoras v experimentech s monochordem stanovil zákonitosti mezi délkou struny a hudebními intervaly. Tzv. přirozené ladění bylo postupem času nahrazeno laděním temperovaným. Rozdíl mezi nimi vysvětluje přítomná kniha, a současně ozřejmuje, že tónové poměry jsou dány jednoduchými matematickými zákonitostmi, které se neomezují jen na huddební oblast.
Hyperion a Pád Hyperionu společně tvoří jeden z nejslavnějších a nejpopulárnějších příběhů v dějinách žánru science fiction. Není tedy divu, že se k němu Dan Simmons po takřka deseti letech vrátil ve vytouženém pokračování…
Dvě stě sedmdesát let po zhroucení Světové sítě putuje Raoul Endymion v roli osobního strážce spolu s novodobou spasitelkou Aeneou a za pomoci androida jménem A. Bettik po řece Thetys. V patách jim je vlivný vojenský kněz Otec kapitán Frederik de Soya se svými jednotkami. Ve hře je opět osud celého lidstvem obydleného vesmíru a tam, kde je budoucnost na vážkách, nesmí chybět ani tajemný Štír, vražedný stroj se zcela neznámými záměry.
Román Endymion v novém překladu Petra Kotrleho je úvodem dalšího velkolepého příběhu, jenž si svou propracovaností nezadá s autorovým nejslavnějším dílem.
Ivo Vodseďálek (1931–2017) patřil k významným autorům neoficiální literární scény po roce 1948. Během komunistického režimu existovalo jeho dílo výhradně v samizdatu; vycházet tiskem začalo teprve po roce 1989; v té době se Ivo Vodseďálek rovněž stal známým jako výtvarník a v roce 2000 svou knihou Felixír života získal uznání též jako pozoruhodný esejista. Svazek Díla nyní přináší Vodseďálkovu básnickou tvorbu z let 1949–1998 poprvé v úplnosti.
Dílo Ivo Vodseďálka lze bez nadsázky označit za jeden z neobjevených pokladů moderní české literatury, tedy v tom smyslu, že širším čtenářským vrstvám je autor téměř neznámý – v literární obci se ovšem Vodseďálkovo dílo těšilo a těší až kultovnímu postavení. Mezi jeho přátele a obdivovatele patřili takoví velikáni české kultury jako Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník nebo Egon Bondy, jeho odkazem se dlouhodobě zabývá literární časopis Revolver Revue i řada literárních historiků a kritiků. Souborné
vydání Vodseďálkova básnického díla, jehož editorem je přední znalec a kronikář českého undergroundu Martin Machovec, je tak jakousi pomyslnou splátkou dlouholetého a citelného literárního dluhu.„
Jak konstatuje kritik Marek Vajchr, „Ivo Vodseďálek dokázal (…) rafinovaně ,naivistickou‘ stylizací evokovat nejeden unikavě znepokojivý stav duše, pro který nejenom čeština, ale možná žádný z jazyků na světě nemá ve slovnících dostatečně přiléhavé jméno.“
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Události, k nimž došlo v Německu v letech 1919–1945, byly dramatické a děsivé. Nicméně našlo by se také spousta okamžiků nejistoty, pochyb i naděje. Kniha Cestovatelé ve třetí říši se snaží odpovědět na otázku, zda současníci mohli pochopit podstatu nacionálního socialismu, čelit vlivu nacistické propagandy a tušit či předvídat holokaust. Autorka vychází ze zpráv a svědectví očitých svědků, cizinců, kteří zemi především ve 30. letech navštívili a které Hitlerovo Německo z mnoha důvodů fascinovalo. Ze zkušenosti těchto cestovatelů, studentů, politiků, diplomatů, vědců, novinářů, umělců i prostých turistů, mezi nimiž najdeme např. Knuta Hamsuna, Charlese Lindbergha nebo Samuela Becketta, vytvořila Boydová komplexní, velmi barvitý a živý obraz tzv. třetí říše včetně všech jejích paradoxů od nenápadných, ale varovných počátků, přes vrchol moci až po konečný zánik.
Knihu zahrnul Daily Telegraph mezi nejlepší knihy roku 2017.
Nejlepší kniha roku 2017 podle čtenářů deníku Guardian.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Rok poté, co jeho otec pronásledovaný svým podivným šílenstvím definitivně mizí v Ryhopském lese, se Chris Huxley sám vydává do tajemného lesa mytág, aby nalezl odpovědi na několik palčivých otázek, aby odhalil rozdíl mezi pravdou a lží, které střeží Brána ze slonoviny, brána z rohu. Do Ryhopu vstupuje poprvé, a tak máme i my možnost znovu objevovat tuto tajemnou končinu jeho smysly a spolu s ním pocítit „zmatek na okraji dění, smyslovou kakofonii zvuků a obrazů, záblesky vizí a ozvěn lesa, které se takřka nedají postihnout, děsivých i svůdných“.
Jak je u Roberta Holdstocka zvykem, také tento román je plný časových zvratů, prolínání různých příběhů a legend, plný domněnek i věčných pravd, které zde mají stejnou hodnotu – takový je totiž jedinečný svět Lesa mytág, do něhož jsme opět zváni…
Brendan Doyle, odborník na dílo básníka raného devatenáctého století Williama Ashblesse, neochotně přijme pozvání od výstředního milionáře, aby skupině cestovatelů v čase posloužil jako odborný průvodce. Ovšem poté, co se v roce 1810 zúčastní vytoužené přednášky Samuela Taylora Coleridge, je unesen do špinavých uliček Londýna, kde temné a nebezpečné síly dobře znají tajemství bran v čase. Ztracený v čase, zapletený do vražedných intrik mezi znepřátelenými bandami žebráků a pronásledovaný egyptskými čaroději Doyle kupodivu přese všechna nebezpečenství přežívá. A dozvídá se o tajemném básníkovi Ashblessovi mnohem víc, než by kdy považoval za možné…
Jeden z nejvěhlasnějších románů na pomezí science fiction a fantasy mísí literární historii, lykantropii, templářské rytíře, egyptskou magii a prazvláštní přehlídku skutečných i fiktivních postav v patrně nejoriginálnějším příběhu o cestování v čase, jaký byl kdy napsán. Román v roce 1983 získal Pamětní cenu Philipa K. Dicka. Nové upravené a ilustrované vydání je opatřeno krátkou autorskou předmluvou a množstvím vynechaných scén s Powersovým komentářem. Znalci jistě ocení rovněž novelu odehrávající se ve stejném prostředí jako slavný román, jenž se stal základním kamenem literárního subžánru zvaného steampunk.
Britský historik Niall Ferguson, autor řady vysoce oceňovaných publikací (naposledy např. Civilizace), ve své nové práci analyzuje podoby mocenského vlivu. Jednu – vertilkální, hierarchickou – charakterizuje metafora věže; druhou – horizontální, založenou na síti vztahů – zase obraz náměstí. Autor zkoumá jejich historický vývoj i koexistenci. V historických knihách je patrnější ona vertikální struktura, na jejímž vrcholu stáli králové a papežové, ale to neznamená, že by horizontální sítě společenských vztahů byly záležitostí moderní doby, ve které jako by komunikace po Facebooku hrála větší roli než politické uspořádání. Ferguson ukazuje podobu společenských sítí v minulých dobách a v jejich rozvoji a úpadku nachází varovné signály pro sítě novodobé, protože sítě byly vždy náchylné k uzavírání, přenášení negativních signálů či výpadkům.