Tento ucelený soubor studií vyšel už v roce 1959, v dalších letech byl doplňován, přepracováván a znovu vydáván; zůstává platným vhledem do „psychologie znázorňování“. Autor v něm zkoumá, jaký je vztah skutečnosti a jejího výtvarného zachycení, jak se na utváření tohoto vztahu podílí divák a jeho zkušenosti; jak se vyvíjely metody umělců, kteří chtěli skutečnost zachytit co nejpřesněji, co vlastně znamená „přesné zachycení“, a věnuje se i tomu, jak se stalo, že umělecké prostředky začaly směřovat od realismu k náznaku, stylizaci či karikatuře.
Na podzim roku 1922 se Albert Einstein vydal na skoro šestiměsíční cestu na Blízký, Střední a Dálný východ, během níž přednášel o teorii relativity v Číně, Japonsku či Palestině a nakonec ve Španělsku. Edice jeho cestovních postřehů zahrnuje i faksimile deníkových stránek a dokládá fyzikův zájem nejen o vědu, ale i o filozofii, umění a politické dění, zachycuje Einsteinova setkání s významnými osobnostmi, vědci či státníky i důležité události: audienci u španělského krále, inaugurační přednášku na místě budoucí Hebrejské univerzity v Jeruzalémě nebo zahradní slavnost u japonské císařovny.
Zápisky jsou často velmi detailní, byť psané svérázným telegrafickým stylem. Proslulý fyzik si cestovní deník vedl pouze pro vlastní potřebu, díky tomu z něj však můžeme vyčíst mnohé o dosud neznámých, protikladných stránkách jeho osobnosti: Einstein cítí silný odpor k nacionalismu, ale pevně věří v národní charakter; sympatizuje s utlačovanými a stydí se za svoji účast na jejich vykořisťování, ale hlásí se k orientalismu; pociťuje rozpaky nad osudem některých domorodých národů, ale podporuje „osvícenou“ formu kolonialismu. Cesta na Východ se pro Einsteina však zároveň stala možností k introspekci jeho vlastní identity a jeho cestovní deníky dokazují, že rozpoznat sebe sama v Jiném a svou vlastní Jinakost v sobě nebylo vždy jednoduché ani pro tak mimořádnou osobnost, jakou Albert Einstein nepochybně byl.
Mysteriózní thriller plný hrůzy. Vyhořelý třicátník se po letech vrací do příměstské čtvrti na úpatí hory, která ukrývá mrazivé tajemství – ve výjimečně chladných zimách se tam ztrácejí děti. Společně s bývalou láskou a kamarády musí čelit nejen zlomyslné síle, ale i stínům vlastní minulosti. Všechny pády a zklamání, které do té doby zažil, jsou ničím proti peklu číhajícímu na místech, kde vyrůstal. Autor bestsellerů Jozef Karika v děsivém příběhu s nadpřirozenými prvky přináší i citlivé vyprávění o tom, jak naše životy ovlivňuje dětství a všechno, co jsme jako děti zažili. „Při psaní mi nešlo jen o dynamický příběh – chtěl jsem čtenářům naservírovat i pořádnou dávku strachu. Pokud jsem po dopsání kapitoly sám nespal u rozsvíceného světla, nebyl jsem spokojený. Naopak, když se mi podařilo sebe samého pořádně vyděsit, bral jsem to jako známku úspěchu,“ prozrazuje autor.
Mizérie může na čtenáře na první pohled působit jako tornádo, ale ve skutečnosti je to propracovaná mnohohlasá skladba. Však se o hudbě v textu nejen vypráví, ale on sám zní, a to díky skvělému překladu Marie Voslářové. V rytmickém tempu se vypravěči z podvědomí vynořují hlasy, vzpomínky i zapomenuté jazyky a čtenáře obklopí pestrou mozaikou osudů.
Violoncellista čeká na ulici na kolegy hudebníky. Když ho znenadání osloví mladý bezdomovec, něco se v něm probudí – začne se rozpomínat na nedávnou minulost, kdy se on sám pohyboval na hraně zákona, na hraně přežití. Z podvědomí se mu vynořují hlasy, vzpomínky i zapomenuté jazyky, které se spojí ve strhující vír rytmu a obrazů. Andrzej Tichý, autor s česko-polskými kořeny, píše nemilosrdně a skvěle o bídě a násilí, závislosti i bratrství.
ROMÁN NOMINOVANÝ NA AUGUSTOVU CENU OD ŠVÉDSKÉHO AUTORA S ČESKO-POLSKÝMI KOŘENY.
„Andrzej Tichý je spisovatel, který zas a znovu zvučným jazykem odhaluje důležité věci o současné švédské společnosti. Čtěte ho.“ Stefan Eklund, Boras Tidning
„Post-politické – tak bych nazval Tichého podmanivě naléhavé psaní. (…) Děsivý, důkladný příběh, který nezapomíná čas od času nabídnout cosi dojemného a krásného.“ Jonas Thente, Dagens Nyheter
Vydání knihy podpořila Švédská umělecká rada.
Dobrakovová píše s lehkostí o věcech neobyčejně těžkých a komplikovaných, ať už jsou to milenecké vztahy, nebo zvláštní rodinné vztahy a vazby či základní postoje k životu. V Matkách a kamioňácích popisuje pět rozdílných životních osudů mladých žen, jejich vztahy k mužům, dětem, vlastní sexualitě, k tělu a ke svému okolí, přičemž jejich hlediska a názory na různé životní zkušenosti se liší a jsou z velké části ovlivněny jejich minulostí. Všechny mají určující a někdy problematický vztah s matkou. Tři novely se odehrávájí v Bratislavě, další dvě v italském Turíně, volně na sebe navazují tématem nemoci a traumat. Jedna z novel pojednává o závislosti na internetu a virtuálních vztazích, které někdy mohou působit zhoubně, jelikož člověk může lehce ztratit zábrany a kontakt s realitou. Všechny hrdinky se marně snaží začlenit do normálního života, zatímco se jim
Dobrakovová píše způsobem, který jde daleko za obzor zkušeností běžného čtenáře. Příběhy překračují horizont každodenních starostí, protagonistky vedou rozhovory do prázdna a nicoty, způsobené ignorancí a lhostejností vnějšího světa. Čtenáře čeká opravdu mimořádný autentický zážitek.“
Vydání knihy podpořilo Literárně informační centrum v Bratislavě.
Cena Evropské unie za literaturu (2019)
Tři komiksové příběhy podle skutečných událostí. Tři příběhy žen, které se nikdy nesetkaly, a přece jejich životy spojuje podobná zkušenost – pracovní lágr. Franciska se během nuceného nasazení narodila. Její polská matka a český otec se do sebe zamilovali na tom nejpodivnějším místě — v továrně na munici, kde byli oba nuceně nasazeni. Jarmila se chtěla otrocké práci pro nacistickou říši vyhnout, ale nakonec do Německa odjela, aby se v táboře Sackisch skryla před gestapem. Spolupracovala totiž jako spojka s odbojovou skupinou, kterou nacisté odhalili. A Helena musela na otrocké práce nastoupit poté, co ji s rodiči, sourozenci a babičkou uvěznili v židovském ghettu ve volyňském Ostrožci. Z rodiny přežila jediná.
Kniha je v ruském jazyce
Kniha ale nevypráví jen o ubíjejících dnech, které tyto ženy a jejich rodiny trávily v továrnách, na polích pod dohledem strážných. Vypráví i o tom, co jim válka vzala, s jakými vzpomínkami a s jakou bolestí je vrhla zpět do světa. A spolu s nimi zhruba dalších
400 až 450 tisíc Čechů, českých Židů a Romů, kteří museli odjet do nacistické říše jako levná pracovní síla a jako vězni zajateckých a koncentračních táborů.
Zásadní dílo současného nejoceňovanějšího amerického autora z roku 1985, které se již zařadilo do kánonu klasické americké literatury. Zcela syrovým a drastickým způsobem vypráví o dobývání amerického Západu a je charakterizován jako katalog násilí, krveprolévání, brutality a krutosti.
Inteligentní a vtipný Adam si právě vyslechl svou diagnózu: trpí schizofrenií. Vidí a slyší lidi, kteří neexistují, realitu a vidiny nedokáže rozlišit. Když začne chodit do nové školy, doufá, že se o jeho nemoci noví spolužáci nedozvědí. A zdá se, že nové léky mu toto přání splní. Adamovi jako by narůstala křídla. Zamiluje se do chytré Mayi a ona jeho city opětuje! Najednou jako by opravdu mohl být tím úplně normálním klukem, za kterého ho Maya považuje. Jenže zázračný preparát začne selhávat… Adam se zoufale snaží uchovat před dívkou své tajemství, ovšem situace se mu pomalu, ale jistě vymyká z rukou. Jak se dokáže vyrovnat s tím, že jeho život nikdy nebude normální? Jak přijmout sebe samého jako nemocného člověka? Hrdinovy citlivé i vtipné introspektivní komentáře v podobě deníkových zápisků umožňují
čtenáři nahlédnout do uvažování jedince nuceného žít s vyčerpávající duševní nemocí. Waltonová schizofrenii i život s ní nijak nepřikrášluje a její emotivní, ale nadějeplný příběh pomáhá zbavit tuto nemoc mýtů a děsivosti.
Realistický román pro čtenáře knih Johna Greena.
„Debutantka Julia Waltonová napsala napínavý psychologický příběh s věrohodnými postavami a zbavila obávanou nemoc mýtů, jimiž byla dosud opředena.“ (Publishers Weekly)
„Prvotina Julie Waltonové nepojednává schizofrenii jako nevyhnutelný pád do zkázy, nýbrž ukazuje, že i nemocní lidé můžou uzavírat přátelství a milovat stejně plnohodnotně jako zdraví.“(Kirkus Reviews)
„Prostřednictvím deníkových zápisků, které zaznamenávají detaily z Adamova každodenního života, zahrnující mj. i dávkování léků či hrdinovy chorobné vidiny, odhaluje Waltonová realitu života se schizofrenií.“ (čtenářka a učitelka Karin Greenbergová)
Ocenění:
An ALA-YALSA Best Book for Young Adults
A Bank Street Best Children’s Book of the Year
2018 Kansas National Education Association Reading Circle Catalog Selection
A CBC’s 2018 Teen Choice Book Awards Nominee
2019 Rhode Island Teen Book Award Nominee
Slavný francouzský historik umění Émile Mâle před několika desítkami let prohlásil, že s Ripovou Ikonologií v ruce lze vysvětlit drtivou většinu alegorií, jež zdobí paláce a kostely v Římě. Z Ripova vpravdě encyklopedického díla však v barokní době čerpali umělci po celé Evropě a s tím, jak se barokní tvorba šířila ze své kolébky, Říma, upevňovala se ikonologická tradice, pro niž Ikonologie znamenala zároveň slabikář i interpretační klíč. Inspiraci Ripovými alegoriemi najdeme v díle Matyáše B. Brauna (sochy Ctností a Neřestí v Kuksu či v duchcovském hospitálu) i dalších barokních umělců působících v Čechách a na Moravě (např. sochařské personifikace Dvanácti měsíců v zámecké zahradě v Lysé nad Labem Václava F. Adámka; alegorie Ctností a Vlastností Jakoba Trebelliho v Buchlovicích či Carpofora Tencally v Náměšti nad Oslavou; rytiny věnované životům poustevníků Raffaela Sadelera; sochy Múz v zahradě kroměřížského zámku atd.).
Cesare Ripa, původem z Perugie, žil přibližně v letech 1560–1622 a většinu života strávil v Sieně ve službách kardinála Salviatiho. Své rozsáhlé dílo vydal poprvé a bez ilustrací roku 1593 v Římě. Další vydání z roku 1603 už obsahovalo dřevořezy údajně provedené podle předloh malíře známého pod jménem Cavalier d’Arpino. Tyto ilustrace jsou zařazeny i do českého vydání, jež vychází z italského výboru z roku 1992. Čtenářům z řad odborníků i široké veřejnosti se tak v jednom svazku nabízí poučný i poutavý přehled alegorizovaných ctností a neřestí, vášní a duševních hnutí, stejně jako např. světadílů, řek, měsíců, ročních dob a světových stran. Ripova Ikonologie může mimo jiné skutečně posloužit jako praktická pomůcka při putování za barokním uměním v duchu zmíněného Mâlova výroku.
Výbor z mnohasvazkového encyklopedického díla italského humanisty Cesara Ripy, doprovází přes 300 dřevorytů podle předloh malíře známého pod jménem Cavalier d’Arpino.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Když už se rozhodnete, že chce psát, musíte vědět, o čem. A než se dostaví opravdová inspirace, je zapotřebí zvládnout řemeslo. Právě k tomu slouží naše „cvičební kniha“, která vám nabídne hned 365 krátkých stylistických cvičení. Pokud s námi budete psát celý rok, nezaručujeme Nobelovu cenu za literaturu, ale kvalitní trénink na váš velký román zcela jistě. A taky spoustu legrace. Pište, kde chcete a kdy chcete!
„Mít tuhle knihu, dostal jsem tu Nobelovku daleko dřív!“
– Ernest Hemingway
„Babička mohla být o tolik lepší kniha…“
– Božena Němcová