Tato kniha je historií nuly. Zrodila se ve starověku a posléze se jí podařilo vybojovat si místo na slunci na Východě, s prosazením na Západě to však měla mnohem obtížnější. Možná proto se naší civilizaci dodnes mstí a neustále působí nové a nové potíže – od havárií řídících systémů až po fundamentální problémy v moderní fyzice.
Stejně je však naše kniha i historií lidí, kteří po staletí s nulou bojovali a nakonec jí v nerovném boji podlehli učenců a mystiků, vědců a kněží, všech těch, kdo se nule snažili porozumět a ovládnout ji. Je to příběh marných, někdy i násilných pokusů západního světa ochránit se před vlivem východních myšlenek. A je to také historie paradoxů, které s sebou přináší nevinně vypadající číslo, paradoxů, které mátly i nejchytřejší mozky minulého století a hrozily narušit vlastní základy vědeckého myšlení.
Nula nakonec vždy zvítězila nad těmi, kdo se jí stavěli na odpor. Lidé ji nikdy nedokázali přinutit, aby se přizpůsobila jejich filozofiím, to ona utvářela naše názory na vesmír i na samotného Boha.
Podle představ mnohých reformátorů měla policie fungovat automaticky. Není proto náhodou, že ke stroji byl v 18. století připodobňován i stát. Ve druhé polovině 18. století již policie neznamenala obecně řádnou správu země či obce jako v dřívějších stoletích, ale ani to ještě nebyl orgán dohlížející na pořádek a bezpečnost, jak ho známe dnes. Prostřednictvím policie stát spravoval své vnitřní záležitosti, a tím jim a také sobě také dával jasnější obrysy. Zatímco dosavadní literatura se věnovala především kontrole a represi, jejímž prostřednictvím habsburská monarchie reagovala na společenský vývoj po Francouzské revoluci, předmětem zájmu této knihy je policie ve smyslu rodící se veřejné správy, která vědění o obyvatelstvu státu vytvářela, zároveň však na jeho základě život obyvatel regulovala a také stimulovala. Ve Vídni, Praze i v menších českých městech sleduje práce kromě institucionálního vývoje policie především genezi úřední komunikační sítě, identifikační praktiky, ale také to, jak se prostřednictvím dohledu (re)definoval „veřejný pořádek“ či „veřejná mravnost“.
Norman Eisen se v roli amerického velvyslance vrátil do země, z níž jeho matka uprchla před holokaustem. Když se nastěhoval do pražské velvyslanecké rezidence, ke svému překvapení objevil na stěnách pod nábytkem schované svastiky. Symboly nacistického Německa zde zbyly jako stopa po polozapomenuté historii Eisenova nového domova a jako připomínka, že minulost není tak vzdálená, jak by se mohlo zdát.
Od tohoto objevu se před ním začaly odvíjet fascinující životní zákruty čtyř osobností, které palác v různých obdobích obývaly: židovského finančního magnáta Otto Petschka, který palác po 1. světové válce nechal postavit jako symbol hluboké víry v demokracii; německého generála Rudolfa Toussainta, který za 2. světové války riskoval život, aby budovu i celou Prahu zachránil před úplným zničením; poválečného amerického velvyslance Laurence Steinhardta, který marně toužil udržet palác i Československo mimo dosah komunistů; a konečně Shirley Temple Black, očité svědkyně zániku pražského jara pod drtivými pásy sovětských tanků, která se rozhodla do Prahy vrátit jako americká velvyslankyně v roce 1989. S velkými dějinami se tu proplétá osud Eisenovy vlastní matky, na kterém vidíme historii z perspektivy lidí bez skutečné moci a privilegií.
„Norman Eisen ve své pozoruhodné knize kombinuje osobní příběhy s historií: skrze životy lidí, kteří bojovali za záchranu svobody, i těch, kdo ji toužili zničit, nás provádí po dějišti mnoha bitev o demokracii. Poslední palác je nejen vynikající historická sonda, ale i výzva k aktivitě ve chvíli, kdy je jí zoufale třeba.“ —Madeleine Albright
„Poslední palác je emotivní, elegantně napsaná kniha, fundovaná, ale zároveň velmi poutavá. Eisenovo vyprávění odvážně nahlíží do nejtemnějších koutů dvacátého století a jakoby mimochodem čtenáře vždy znovu zdrtí.“ —Michael Chabon
„Norman Eisen sepsal fascinující dějiny jednoho paláce a přízraků, které jej obývají. Prostřednictvím příběhu pražské vily, kde sám jako americký velvyslanec pobýval, nám Eisen nabízí břitkou reflexi dramatických zvratů minulého století i zákrutů své vlastní rodinné historie.“ —Walter Isaacson
Norman Eisen (* 1960) vystudoval práva na Harvardu; v letech 2011–2014 byl velvyslancem USA v ČR; předtím pracoval pro prezidenta Obamu jako ředitel jeho etické komise. Dnes působí jako komentátor CNN, publicista (přispívá například do New York Times, Washington Post či Atlantic) a předseda neziskové organizace Citizens for Responsibility and Ethics in Washington.
Toby je dítě štěstěny, okouzlující, výmluvný optimista, který se právě vyvlíkl z průšvihu v práci a svůj úspěch slaví s přáteli, když události noci naberou nečekaný směr a převrátí mu život zcela naruby – překvapí doma dva lupiče, kteří ho téměř umlátí k smrti a následně ho ponechají napospas osudu. Zatímco se Toby snaží ze svých zranění zotavit, začíná mu pomalu docházet, že už na tom možná nikdy nebude jako dřív, a místo aby se vrátil ke svému dosavadnímu životu, uchýlí se do starého rodinného sídla, aby se postaral o umírajícího strýce Huga. Pak je však na zahradě v kmeni statného jilmu nalezena lebka – a s tím, jak kolem rodiny začínají kroužit detektivové, je Toby nucen čelit možnosti, že jeho minulost je možná zcela jiná, než jak si ji vždycky pamatoval. Strhující román od jedné z nejlepších autorek napínavých psychologických thrillerů dneška pokládá otázku, co se z nás stane a čeho jsme schopní, když přestáváme tušit, kým vlastně jsme.
Humoristické veledílo Johna Kennedyho Toola Spolčení hlupců si svůj název i štiplavý humor vypůjčuje u Jonathana Swifta a obohacuje jej o surrealistický rozměr americké grotesky a výraznou neworleanskou příchuť. Protagonista románu Ignácius J. Reilly je zvláštní zjevení, které snad v moderní literatuře nemá obdoby: třicetiletý, vrcholně nepraktický, obtloustlý milovník středověké teologie a geometrie, jenž opovrhuje povrchním moderním světem a vede proti němu svou osobní křížovou výpravu. Jednoho dne mu však jeho matka, u níž bydlí a na níž je existenčně závislý, uchystá strašlivé překvapení – Ignácius si musí najít práci. Ignácius je tak nucen překročit Rubikon, a od té chvíle pro něj není návratu: roztáčí se bláznivý kolotoč událostí a divokých dobrodružství, nezadržitelně směřující k dramatickému vyvrcholení.
„Spolčení hlupců je jedna z nejvtipnějších knih všech dob… budete se smát nahlas, až vám potečou slzy a rozbolí vás břicho.“
– New Republic
„Mistrovské dílo… Román čtenáře naprosto ohromí svou vynalézavostí a vtipem. Nejedná se o nic menšího než o skvostnou komickou fugu.“
– New York Times
„Naprostá paráda, komediální epos, burácející, řvoucí lavina.“
– Washington Post
Obřady jara představují jednu z nejvlivnějších knih věnovaných dějinám první světové války. Autor se v ní zamýšlí nad sociokulturními aspekty Velké války, jež podle jeho názoru vedly ke zrození nového moderního světa. V první světové válce hledá příčiny přístupu k životu, jejž ona „totální“ válka se svými sociálními dopady ve srovnání s předválečným životem změnila k nepoznání.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Mladičká Juliet Armstrongová se v r. 1940 přimotá do světa špionáže a dostane za úkol sledovat aktivity britských sympatizantů s fašismem. Není z toho nijak nadšená, práce jí často připadá úmorná, navíc v ní vzbuzuje strach. Když válka skončí, s úlevou považuje tuto kapitolu svého života za uzavřenou. O deset let později, kdy pracuje jako producentka BBC, se však nečekaně vynoří postavy z minulosti. Teď je to jiná válka, na jiném poli, ale Juliet se opět ocitne v ohrožení. Musí skládat účty a poznává, že žádný čin nezůstane bez následků. Přepis je moderní román o výjimečné síle, důvtipu a empatii.Román Přepis má hloubku i podstatu, je to moderní román o výjimečné síle, důvtipu a empatii.
„Kate Atkinsonová je skvělá spisovatelka. Až budu velký, chci psát jako ona. Román Transcription dokazuje, že je na vrcholu tvůrčích sil. Najdete v něm plno nádherných, jemných, přesných vět a charakteristik. Je to špionážní román, který staví celý žánr na hlavu. Skvělý výkon, jako vždycky.“ – Matt Haig
„Nevyčerpatelně geniální.“ – Hilary Mantel
„Kate Atkinsonová je autorka, která mě přivedla k psaní.“ – Jojo Moyesová
„Taková ta knížka, kterou lidem strkáte do obličeje se slovy: „Tohle si musíš přečíst!‘“ – Stephen King
Jednoho zářijového večera roku 1785 zaslechne ovdovělý obchodník Jonah Hancock neodbytné klepání na dveře svého domu. Je to jeho přítel a kapitán jeho lodi, který se konečně vrací po dlouhé době domů. Místo svěřené lodi a očekávaného nákladu však přiváží – mořskou pannu. Tahle ale rozhodně nenaplňuje představy svůdné bytosti s líbezným hlasem. Je děsivě ošklivá, a je mrtvá. Zprvu zděšený pan Hancock se rozhodne takovou kuriozitu vystavit v jedné z přístavních kaváren a ohlas na sebe nenechá dlouho čekat. Podivná bytost otvírá majiteli dveře do vysoké společnosti a především do blízkosti vyhlášené kurtizány, krásné a neodolatelné Angeliky Nealové. Jejich setkání oběma otevře novou životní cestu. Cestu plnou nečekaných zážitků a emocí, cestu za tajemným voláním…
Imogen Hermes Gowarová, nová opěvovaná britská talentovaná spisovatelka, vytvořila nezapomenutelný a okouzlující příběh o posedlosti, záhadném tajemství a nejhlubších tužbách. Výborně napsaný román, ve kterém každý detail na čtenáře působí a dotváří velkolepou mozaiku barev, chutí a vjemů, byl vybrán do užšího výběru nominací literárních cen Women´s Prize for Fiction a Specsaver´s National Book Award a byl knihou roku v denících Guardian, The Times, Daily Telegraph a Evening Standard.
Nádherně napsaný román. Pokouší se vás svést jako zpěv Sirén.
Essie Foxová
Skvělý historický román… uchvátí vás, dojme, rozesmutní, rozesměje a potěší.
The Times
Román plný života, fantazie a iluzí.
Guardian
Příběh o hledání a posedlosti, plný barvitých detailů vás pohltí.
Stylist (UK)
Od prvního okamžiku vás tento skvělý debut vtáhne do londýnské společnosti 18. století … Skvěle napsaný román, dokonale vykreslené postavy hnané nebezpečnými touhami.
Sunday Express (London)
Nádhera… jako byste se ocitli přímo uvnitř příběhu.
Madeline Millerová
Pro čtenáře Nestvůry z Essexu.
Sunday Times
Britská kniha roku podle The Times a Guardian
Nevšední příběh s duší z nejryzejšího zlata
Essie Foxová
Ryanovi Cusackovi je dvacet a má v hlavě zmatek. Moc mu nepomáhá, že se jeho šéf (Dan Kane, kápo corkského podsvětí) rozhodl využít Ryanových rodinných vazeb k tomu, aby rozjel drogový obchod na trase Itálie–Irsko, a navíc jeho zbožňovaná přítelkyně Karine dospěla k závěru, že je Ryan opravdu nenapravitelný a nemá to s ním budoucnost. To, že se ho snaží spasit jedna bláznivá umanutá bába, celou situaci spíš zhoršuje.
Třeba se uchytí v hudebním průmyslu a třeba najde útěchu u krásné, leč impulzivní Natalie. Každopádně se Ryan musí sebrat a dokázat, že svůj život řídí on.
JOINT WINNER OF THE ENCORE AWARD 2018
„Vyprávění hladce odsýpá, dialogy srší jedovatým vtipem.“ – Literary Review
„Návykové čtení.“ — Guardian
„McInerneyová píše se záviděníhodným nasazením, sebevědomím a smyslem pro humor.“ — Mail on Sunday
Možná že vykoupení ani není nutné. Síla tohohle románu tkví v jeho amorálnosti. Když v tomhle světě dokážete přežít a naučíte se pohybovat, aniž se pořád ohlížíte přes rameno po nebezpečí, není to zas tak špatné místo.
– Guardian
Lisa McInerneyová o překot kombinuje tradici irské drsné školy krimi s pohotovým přisprostlým vtipkováním a laskavým humorem, jaký čtenáři znají z děl Roddyho Doylea, a výsledkem jsou čtivé romány dokonale vypovídající o dnešním Irsku.
– Times Literary Supplement
Jestli máte rádi Trainspotting, Peaky Blinders, Guye Ritchieho a Quentina Tarantina, tak tohle je hubatá, rychlá knížka a pistolí přitisknutou na čtenářskou pozornost.
– Times
Druhý román od autorky Nádherných kacířství oceněných výhrou „Baileys Prize“
Od držitelky Women´s Prize for Fiction a Desmond Elliot Prize
Vydání knihy podpořil fond Literature Ireland.
Když Neila Gaimana posadili při udílení Oscarů za rok 2009 na první balkón, odkud toho moc neviděl, neměl příliš dobrou náladu a nudil se. Díky tomu zážitku vznikl text Postřehy z poslední řady, který později propůjčil název sbírce projevů, esejů, úvah a sloupků. Gaiman v tomto souboru dokazuje, že se bravurně orientuje nejen ve sci-fi, fantasy a komiksu, ale také v hudbě, politice, literatuře a umění obecně. Posaďte se s Neilem Gaimanem do poslední řady a nechte si vyprávět o pohádkách, Batmanovi a H. P. Lovecraftovi, ale také o Douglasu Adamsovi, Tori Amos nebo nově se rodící americké mytologii.
„Gaimanovy eseje jsou naprosto neodolatelné, stejně jako jeho prózy, komiksy a scénáře.“ Los Angeles Times
„Tato sbírka naprosto jasně dokazuje, že Gaiman je nejen vynikající prozaik a komiksový autor, ale také nedostižný esejista.“ Publishers Weekly
„Postřehy z poslední řady jsou úžasným milostným vyznáním literatuře: stojí za to psát, stojí za to číst, stojí za to snít.“ Junot Díaz