Knihkupec Dan Mayrock je sympatický neurotik sžíraný mnoha vnitřními nejistotami. Na radu psychologa si svůj svět začal organizovat do seznamů, a tak životem prochází s tužkou v ruce a neustále si všechno katalogizuje: svoje obavy, že ho jeho skvělá žena Jill přestane mít ráda, závratné tempo, kterým se tenčí rodinné úspory, hrůzu z toho, že selže coby živitel rodiny, tajnou paniku, kterou ho plní jeho bigotní zaměstnankyně, i naprosto pitomé dotazy zákazníků.
Pokud vám připadá, že seznam je coby románová forma zcela nepoužitelný, autor vás brzy vyvede z omylu: už po pár stránkách se z pečlivě organizovaných sloupečků začne formovat šíleně vtipný i dojemný příběh nejroztomilejšího knihkupce pod sluncem, který zoufale zbožňuje svoji ženu, bankrot mu dýchá na krk a v honbě za záchranou rodiny, která se má co nevidět rozrůst, se nezdráhá vykřesat v sobě značně sebedestruktivní sklony. Pokud máte rádi hrdiny typu Adriana Molea a Bridget Jonesové, je tohle kniha pro vás.

Nechápu, jak Matthew Dicks dokázal, aby příběh zredukovaný do seznamu působil tak lidsky, ale právě takový tento příběh je – upřímný, křehký, komický a hluboce lidský.
– Taylor Jenkins Reid, New York Times bestselling author of Daisy Jones and the Six

Často dojemné, občas šokující a po celou dobu zábavné skvěle napsané dílo ukazuje nevyčíslitelné množství možností románové tvorby. – Booklist

Rádžní, Džesmín, Širín, tři sestry paňdžábského původu narozené v Británii, sice vyrůstaly spolu, ale nikdy si nebyly zvlášť blízké. Jak by taky mohly, když jedna je puntičkářská učitelka, druhá se touží stát herečkou a třetí se provdala za velice bohatého muže, s nímž žije život jako z obrázkového katalogu? Na smrtelné posteli ale vysloví jejich matka poslední přání: všechny tři mají společně vykonat pouť na posvátné místo v Indii a rozprášit tam její popel. Na cestu, kterou žádná ze sester nechce podniknout, si vezou i bolestná tajemství, jež budou muset být předtím, než dospějí k cíli, odhalena. Kniha je příběhem o síle rodiny a lásky a o odvaze, která se v nás rodí, když nakonec staneme tváří v tvář rozhodnutí, před nímž jsme dlouho utíkali.

„Autorka nabízí neotřelý pohled na nespočet dobře známých témat o složitých otázkách ženství, imigrace a smutku. Zkoumá rodinné vztahy a minulost s elegancí, humorem a citem.“

Kirkus Reviews

Ostrov Tisíce hvězd odjakživa spočíval pod sametovou hvězdnatou oblohou. Jenže teď noc co noc přichází Stín a hvězdy jedna po druhé hasnou.
Jedenáctiletá Tigris se s tatínkem stěhuje do nového bytu. Vůbec ji to ale netěší, v tom starém bylo tolik drobných památek na její mámu a ten nový je prostě jen prázdný. Jednoho dne Tigris objeví mezi stěhovacími krabicemi dřevěnou truhlu s nápisem „Lyřiny věci“. Lyra bylo jméno její maminky. Holčička si do truhly vleze a usne. Když se zase probudí, ocitne se na ostrově Tisíce hvězd. Setká se na něm s laskavou Ariann a klukem Leem. Jenže na ostrově žije také Stín – tvor, který zhasíná životodárné hvězdy. A je tam i hrozivý Zkamenělý les, v němž zmizela Tigridina maminka…

Ostrov Tisíce hvězd je dobrodružný příběh o přátelství, ztrátě někoho blízkého, o rodinném tajemství, které nakonec vyjde najevo, i o tom, že o pocitech je lépe hovořit než je skrývat.

„Jak nepomyslet při četbě tohoto kouzelného, dojemného dobrodružného příběhu na knihu Astrid Lindgrenové Mio, můj Mio. Hrdinčina touha po matce je prodchnuta vroucností i obavami.“ (Vi Läser)

„Ostrov Tisíce hvězd vás zasáhne přímo do srdce.“ (Skolfamiljen)

„V Ostrovu Tisíce hvězd autorka výstižně zachycuje hloubku smutku ze ztráty nejbližších a zároveň přináší strhující příběh o záchraně těch, které milujeme.“ (BTJ)

Vydání knihy podpořila Švédská umělecká rada

Čtvrtý svazek obsahuje vedle základní taoistické triády (Laozi, Zhuangzi, Liezi) i jejich filosofické a náboženské rozpracování v komentářích (Han Fei, Wang Bi, Guo Xiang, Xiang´er a další), kosmologické kapitoly z knihy Guanzi, ukázky lékařských a alchymistických textů, příběhy o nesmrtelných a odraz taoismu v literatuře Číny, Koreje a Japonska. Většina překladů celkem 15 autorů je v češtině publikována poprvé.

Toto fenomenální dílo lze chápat jako úvod do budhistického nazírání duchovní skutečnosti. Seznamuje čtenáře s meditačními technikami, osvětluje fenomény karmy a znovuzrození, radí, jakým způsobem se připravit na cestu ke smrti. Především se ale text detailně zabývá přechodným stavem vědomí a nevědomí po smrti, tzv. „bardem“, a rozkrývá tak řadu otázek, jež si lidstvo klade od nepaměti. Tibetská kniha o životě a smrti představuje unikátní syntézu budhistické tradice a západního myšlení. Sogjal Rinpočhe se sice narodil v Tibetu a byl žákem duchovního mistra Džamjang Khjence Čhökji Lodöa, po čínské invazi Tibetu však podobně jako Dalajláma odešel do exilu a od 70. let začal na Západě předávat tibetské učení.

Kniha Vykoupení a zatracení na rozdíl od Kaufmannových specializovaným studií reprezentuje sevřený pokus o syntetický výklad dějin reformace v Německu, Francii, Anglii a Skandinávii. Detailně zde zkoumá nejen politický průběh zápasu o Lutherovu reformaci ve 20. a 30. letech 16. století, ale spolu s tím řeší i otázky rozvoje knihtisku jako iniciátora mohutného rozvoje reformačního myšlení a spolu s tím i reformačního školství. V centru jeho zájmu ale samozřejmě stojí i teologické otázky, tzn. problematika myšlenkového rozrůznění se reformačních myšlení, jež ve svém důsledku vedla k ostré náboženské netoleranci jednotlivých věroučných směrů. Spolu s tím zkoumá i vliv reformace na rozvoj umění, včetně ikonoklasmu, a vrací se i ke stále diskutovaného problému vztahu reformace a rozvoje kapitalismu a kapitalistických forem podnikání.

Vydání knihy podpořilo Hlavní město Praha.

Jan Novák, proslulý dosud svými povídkovými a románovými opusy, předstupuje nyní před čtenáře s žánrem literární biografie. Předmětem jeho pozornosti je Milan Kundera, ve světě dnes asi nejznámější spisovatel s domácími kořeny. Právě jeho „českému životu“ je věnován obsáhlý Novákův životopis, mapující ve čtyřech dílech Kunderovo rodinné zázemí, básnické počátky ve znamení stalinismu padesátých let, prominentní působení v letech šedesátých a život v hledáčku Státní bezpečnosti před odchodem do exilu v první polovině sedmdesátých let, kdy Kundera už nesměl publikovat a na veřejnosti vystupoval pod pseudonymy.
Novák nepíše standardní vědeckou biografii, ale životopis přiznaně osobní, v jehož barvitém, živém stylu lze bezpečně rozpoznat autora románu o bratrech Mašínech (Zatím dobrý) nebo povídek o Češích v Americe (Hic a kosa v Chicagu). Vychází ovšem z pečlivého studia archivních pramenů, dobových dokumentů, osobních svědectví a Kunderových publikovaných textů, které na stránkách jeho knihy ožívají ve výmluvných citacích stejně jako v pronikavých nebo lapidárních shrnutích.
Jako působivý kontrapunkt jsou do textu zabudovány beletristicky stylizované portréty osobností, které se úzce nebo volněji dotýkají Kunderova života i tvorby jako jeho neprivilegovaní současníci, politicky výhodné inspirace nebo nic netušící oběti. Nad tímto materiálem, který v Novákově výkladu uplývá v zásadě chronologicky, vyslovuje autor přímé, odvážné soudy, případně se při nedostatku pramenných dokladů ptá po možných příčinách Kunderova jednání v životě a jeho postupech v umělecké tvorbě.
Na rozdíl od řady knih, které vznikaly v Kunderově režii, představuje Novákova práce mimořádný příspěvek samostatného výzkumu a originálně pojatého portrétu. Milan Kundera z něho vychází jako autor, který po celý život usiluje o to, aby měl nad svým obrazem před veřejností absolutní kontrolu. Jan Novák však výmluvně ukazuje, že to je úsilí nejen marné, ale především pošetilé, neboť při něm člověk ztrácí sám sebe a čím dál víc se vnímá jako představa, která původně měla být jen vnucena publiku.

Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka

Kniha reprezentuje soubor autorových studií, v nichž se v posledních dvou desetiletích z mnoha úhlů a perspektiv věnoval problematice především české historiografie. Vedle metodologických studií, jež se zaobírají tragickým koncem české poznámky, interpretováním morových epidemiemi či husitské revoluce se v knize nacházejí texty zkoumající pojetí národních dějin Jana Slavíka, historickou paměť ve středověku i moderní paměť ve vztahu k holokaustu a totalitním společnostem. Samostatnou kapitolu knihy tvoří zamyšlení o stavu českého dějepisectví a jeho perspektivách či o nedozírných škodách, jež by pro českou společnost znamenala rezignace na uvědomování si a reflexi vlastní minulosti. Poslední část knihy zahrnují biografické črty významných historiků, kteří zásadním způsobem ovlivnili moderní historické myšlení (Fernand Braudel, Georges Duby, Bronisław Geremek, František Graus).

Vydání knihy podpořilo Hlavní město Praha.

Jsou Vánoce a inspektorka Karen Eikenová Hornbyová má volno, protože se dosud zotavuje ze zranění, která utržila v prvním díle série o souostroví Doggerland. Ale když se v opuštěném lomu najde mrtvola a policejní řady povážlivě prořídnou kvůli chřipkové epidemii, vrací se Karen předčasně do práce. Svým způsobem je to úleva – může se vyhnout rodinným oslavám –, avšak pracovní tým vytvořený z více než neochotných kolegů na severním ostrově Noorö taky není žádná výhra. Na silvestra dojde k další vraždě a vyšetřování vede k místní palírně whisky, možná v tom hraje nějakou roli i tisíce let stará kamenná loď ze severního cípu ostrova. A navíc Karenini vlastní příbuzní nespolupracují. Mají snad co tajit?

„Inspektorka Karen Eikenová se vrací!

Prodáno do 14 zemí

1. dílu Velká chyba. Doggerland se ve Švédsku prodalo 100 000 výtisků!

Autor se v této knize zamýšlí nad věcmi nadčasovými, filozofickými… ale především nad věcmi všedními, samozřejmými, na které vzpomíná v souvislosti se smrtí obou rodičů. Činí to s nadhledem, ironií a humorem, nakolik lze o takových věcech jako umírání či smrt žertovat. A také s notnou dávkou vypravěčství. S láskou vzpomíná na matku, která zbožňovala hromadění věcí, a to nejen knih, ale i předmětů, nábytku či domácích doplňků. A nejednou se ho ptala: „Co s tím vším jednou budeš dělat?“ Příběhy se velmi dobře dají aplikovat na většinu reálií prostoru střední Evropy, v němž ve druhé polovině 20. století převládala totalitní forma moci.

Co nám zůstane po smrti blízkého člověka? Jsou to předměty, vzpomínky, útržky vět? Vypravěč se probírá knihami a věcmi, které zde zanechala jeho matka a současně skládá její portrét, vzpomínku na silnou, zásadovou ženu, která se nikdy nevzdávala.

Vyprávění o odcházení první poválečné generace, která měla žít báječný život ve svobodné zemi.

„Věci, kterých jsem se nezbavil“ Marcina Wichy je pronikavá kniha se zjištěním, že po všem pozemském toho tolik nezůstane, přestože by se mohlo zdát, že společné zážitky, rodná krev a byt přeplněný předměty nám zaručují určitou formu bytí i po smrti.“
– dwutygodnik.com

Polská kniha roku – NIKE 2018, nominace na cenu Paszport Polityki

Vydání knihy podpořil Polský knižní institut.