Mal Caldera – bývalá rocková hvězda, která teprve nedávno
pověsila své divočení na hřebík, černá ovce v lůně katolické rodiny – právě zemřela. Což jí osobně nijak zvlášť nevadí, však se
smrtí koketovala už vícekrát. Trápí ji jedině to, jak se s tím srovná její mladší sestra Cris. Za každou cenu jí musí dát vědět, že
to tentokrát neudělala schválně, že ji nechtěla tak náhle opustit, že nebyla tak sobecká. Což je hlavní důvod, proč to teď Mal
na rozdíl od valné většiny duchů, na které zatím natrefila, neroztáčí v tančírně Strašín, ale hledá způsob, jak se s Cris
spojit. Pomoct by jí mohlo zdráhavé a ostýchavé médium, mladík jménem Ren, jenže čím více času spolu stráví, tím častěji je
napadá, jaké by bylo, kdyby se bývali potkali dřív, když ještě
oba vládli vlastním tělem… Jenže zasahovat do světa živých
může být pro duchy i pro lidi krajně nebezpečné.

Margaret Atwoodová, jedna z nejvýznačnějších postav současné světové literatury, se v románu
Rok potopy vrací k postapokalyptické vizi světa po globální katastrofě. Stejně jako v úvodní části
trilogie Gazela a Chřástal popisuje Atwoodová hrůzy světa, ve kterém lidstvo v zájmu vědeckého
a technologického pokroku nejen mění životní prostředí, ale ničí samo sebe.
Tentokrát ovšem situaci, neodvratně směřující k tragédii, nahlížíme z perspektivy dvou žen, které „suchá potopa“ souhrou náhod ušetří. Ren je mladá akrobatka na hrazdě, kterou zachránila izolace v luxusním sexklubu, Toby přežila zabarikádovaná v lázních určených původně bohaté klientele. Oběma ale po čase
nezbývá než vyjít do světa, v němž nemohou věřit lidem ani zvířatům, a pokusit se znovu probudit
v sobě i v ostatních přátelství a lidskost.

Konec světa v Sudetech není o nic méně násilný, zmrzlý a hladový jako jinde, nicméně má lépe padnoucí kulisy i solidní tradici v krveprolitích. Kde jinde by mohla být plíživá apokalypsa
stylovější, než v mlžných lesích Jizerských a Krušných hor?
Darwin došel k poznání, že pro vývoj je potřeba kluk a holka.
Věroučným knihám k tomu stačil Stvořitelův úmysl. Vesmír si
myslel svoje, a za praskání kostí a trhání měkkých tkání se rozhodl přemalovat šachovnici a zamakat na vývoji. Pro nás, vyšší
primáty, se to stalo dobrodružstvím sice poněkud nepříjemným, ale zato zpravidla posledním.
Hrdinové potemnělé a krvavé knihy možná mají hexenšus a hemoroidy, ale zato mají dobrý hudební vkus a štěstí, které je
vždy včas opustí.
Hezky se uložte, Sandman pro vás má pohádku. Snad se ráno
probudíte…

Ve stínu úlu je gotický román, který se odehrává v období první republiky v rodinné vile v horách. Mladá žena, která zde získá práci jako guvernantka, čelí však mnohem větším výzvám,
než je výchova dětí. Kromě své svěřenkyně si musí najít cestu
i k ostatním obyvatelům domu, který je dobře skrytý před zraky okolí a ve svých tichých chodbách skrývá mnohá tajemství.
V jeho koutech se hromadí dávné hříchy a před světlem prchají mnohonohé bytosti. Chce to velkou odvahu podívat se pod
masku svých bližních. A ještě větší pod tu svou.

Krásná literatura a matematika – zdánlivě zcela odlehlé
disciplíny. Běžní čtenáři románů a básní si ale patrně neuvědomují, v kolika proslulých literárních dílech už narazili na motivy související s matematikou. Sarah Hartová
je nejen dychtivá čtenářka, ale i úspěšná matematička,
takže podobné motivy ihned při četbě rozpoznává, shromažďuje a odborně zkoumá. S potěšením nachází v Bílé
velrybě, Tristramu Shandym i Gulliverových cestách zmínky o cykloidě a intergrální počet ve Vojně a míru; ověřuje
správnost propočtů Swiftových i Voltairových; nesmlouvavě hodnotí kryptologické dovednosti Sherlocka Holmese
i Roberta Langdona. A svůj výklad koření hříčkami, veršíky
i historkami, a sleduje jediný cíl: dokázat všem čtenářům,
že krása matematiky a krása literatury nejsou zdaleka tak
neslučitelné, jak si možná někdo myslí.

Frances McGrathová je mladinká Američanka z vyšší třídy.
Když její bratr v roce 1965 padne ve Vietnamu, Frances se
rozhodne také narukovat jako zdravotní sestra, i když její rozhodnutí rodiče zdaleka nepodporují. Po příletu do Vietnamu
nezkušenou dívku ohromí realita války, každodenní boj mezi životem a smrtí, nadějí a zradou. Potkává však přátelství a lásku.
Válkou však pro Frances a další veterány boj nekončí. Další bitva začíná po návratu do změněné a rozdělené Ameriky, k rozzlobeným demonstrantům, do země, která chce na Vietnam
zapomenout.

Příběhem Frances McGrathové vzdává Kristin Hannahová hold
všem dívkám a ženám ze zdravotnického personálu, které ve
Vietnamu sloužily a o nichž se dlouho mlčelo. Autorka přináší román o bolesti, sebeobětování i hrdinství, o síle přátelství,
nepochopení a pohrdání, ale také o tom, jak dlouho a těžce se
léčí zlomené srdce i duše.

V románu se Mario Vargas Llosa vrací do rodného Peru a přináší příběh muže, jenž sní o sjednocení své země prostřednictvím hudby a při psaní knihy, v níž by se jeho vize ztělesnila, propadne šílenství. Toño Azpilcueta žije a dýchá pro kreolskou hudbu – není většího znalce ani sběratele, který
by se mu vyrovnal. Přesto se živí psaním článků o hudbě pro brakové plátky, které mu platí sotva
pár šupů. Osudným se mu stane večer, kdy vyslechne představení neznámého kytaristy, v němž
rozpozná hudebního génia a jehož životopis se rozhodne napsat…
Poslední román mistra latinskoamerické literatury Maria Vargase Llosy je plný vášní i hudby a tajemství, jemuž je jeho hrdina na stopě, odráží rozporuplnost celé jeho země.

„Díky neomylnému smyslu pro rytmus vyprávění,
důslednosti v zacházení s daty a historickými
reáliemi, opřenými o ohromující výzkum,
a mistrné úspornosti dialogů jeho buřičské psaní
otřásá světem podobně, jako to činili hrdinové
rytířských románů, o nichž čítával.“

El Periódico

Víte, co nebo kdo je Pidižvouk? Nebudeme vás napínat – je
to racek. Cože? Obyčejný racek?, říkáte si. Jenže tenhle racek
jménem Pidižvouk není obyčejný. Vlastně je kromobyčejný.
Mluví lidskou řečí, chová se poťouchle, a navíc vezme kluka
Adama a jeho malého bratrance Honzíka na náramně dobrodružnou cestu až do podzemní říše, kde je všechno naruby.
A jak to celé začne? Docela normálně: do dětského pokoje,
kde si hrají Adam s Honzíkem, vletí racek, promluví a pozve
je na výlet. A protože právě začínají prázdniny, kluci nadšeně
souhlasí. To ovšem netuší, jaká nebezpečná (a notně praštěná)
dobrodružství je čekají a že rackovi mají pomoct v životně důležité záchranné operaci.

Nonsensový příběh o neznámém světě na
protilehlé straně je určen dětem od 9 do 99 let.

Jeden z Havlových nejbližších přátel a spolupracovníků a oceňovaná komiksová autorka z generace mileniálů přicházejí ve snaze přiblížit největší postavu českých dějin konce minulého století s prvním havlovským komiksem.

Rok 1977 byl jedním z nejdramatičtějších období života dramatika, esejisty a bojovníka za lidská práva. Po několika dnech výslechů po zveřejnění prohlášení Charty 77 a domovních prohlídek skončil tehdy již slavný Havel ve vyšetřovací vazbě s obviněním z podvracení republiky a poškozování zájmů republiky v cizině. Propuštěn byl po čtyřech měsících a po dalších dvou letech skončil ve vězení znovu, tentokrát na více než čtyři roky. Právě to je půdorys komiksového mikrodramatu, v němž hrdina svádí boj nejen s úklady totalitního režimu, ale také s vnitřními pochybnostmi a slabostí.

Kniha vychází z autorova dlouhodobého a komparativně pojatého výzkumu kolaborace v době druhé světové války. Prostřednictvím českého příkladu se zamýšlí nad podobou a způsobem kolaborace českých politických a hospodářských elit
včetně části inteligence s nacistickými okupanty v době existence Protektorátu Čechy a Morava. Tuto komplikovanou problematiku vnímá gradualisticky a zároveň odlišuje mezi různými formami kolaborace. Hlavní pozornost věnuje protektorátní
vládě, postojům prezidenta Háchy, generála Eliáše, předsedy
vlády Krejčího a samozřejmě ministra propagandy Moravce.
Zamýšlí se nad rolí českých fašistů, především Vlajky, i nad obtížně historicky uchopitelnou pozicí intelektuálů i obyčejných
Čechů, jejichž cílem mnohdy bylo „nějak“ přežít roky německé okupace.