Karin není jen hrdinkou knihy. Je hlavně hrdinkou svého života, který nebyl vždy takový, jaký si ho představovala. Na první pohled má všechno – zdravého syna, manžela, rodinu, přátele. Přesto cítí, že jí chybí něco zásadního. Potřebuje se smířit se svým životem. A o to se pokusí.
Ještě chvíli celé jablko vypráví příběh ženy po pětačtyřicítce, která se ohlíží za svým dosavadním životem a glosuje milníky, kterými si prošla.
Chvíle, kdy musela v dívčím věku čelit znásilnění, či byla svědkem domácího násilí na své kamarádce nebo když vyrůstala s otcem alkoholikem.

Jednotlivé příběhy se pro Karin staly zásadními natolik, že zatočily koulí jejího života, aby se vydala dalším, netušeným směrem. Kniha z obsahově drsných výstřižků života je psaná vypilovaným břitkým jazykem a je netypická svým časovým uspořádáním.
Ženský román, který je jiný.
Otevírá témata, jež bychom nejraději nechaly spát.
A otevírá je způsobem, který je laskavý a jenž zaznívá s nadějí.

Píše se rok 1901 a k ostrovu Minger – „perle východního Středomoří“ ležící kdesi mezi Krétou a Kyprem – se pod rouškou tmy blíží neohlášená loď. Na palubě vedle princezny Pakize, dcery sesazeného osmanského sultána, a jejího manžela doktora Nuriho cestuje také hlavní hygienik Bonkowski. Každý z nich má zvláštní poslání, ale ne všichni ho budou moci naplnit. Nad zdánlivě idylickým krajem, který s oblibou zobrazují romantičtí umělci, se stahují temná mračna. Šíří se zvěsti o moru – zvěsti, jež je třeba v zájmu udržení moci ututlat. Jenže morová nákaza má čím dál víc obětí a není zdaleka jediná, kdo na Mingeru zabijí.
Snahy o zavedení racionálních vědeckých metod narážejí na fatalistický odpor vůči protiepidemickým nařízením a zároveň se vyostřuje etnické napětí mezi Řeky a Turky, mezi křesťany a muslimy. Když pak Francouzi a Angličané uvalí na ostrov blokádu, aby se nákaza nedostala do Evropy, ospalá osmanská provincie, dokonale odříznutá od okolního světa, se náhle probere z letargie a stává se dějištěm divokého víru událostí: pučů a protipučů, boje modernistů s náboženskými fanatiky, rychlého střídání státních forem i překotného budování nového mingerského národa.

Ve svém rozsáhlém, vrstevnatém a nesmírně podmanivém románu Pamuk jako ve vypouklém zrcadle zobrazuje nejen osmanskou společnost na přelomu století, ale i grotesknost vytváření oslavných národních historií a mýtů.

„Nezbytně nutná četba pro dnešní dobu.“ – Margaret Atwood

„Příběh o špionech, spiknutí a vraždě… překypující plnokrevnými postavami.“ – Independent

„Orhan Pamuk je autor takového kalibru, pro něž byla kdysi Nobelova cena vymyšlena.“ – Daily Telegraph

Legendární komiksový a v posledních letech i literární čaroděj Alan Moore přichází s první částí plánované fantasy pentalogie o magii, mordech a maniacích, zasazené do Londýna těsně po hrůzách
druhé světové války. Dennis Knuckleyard je osmnáctiletý zoufalec, který žije a pracuje v knihkupectví a antikvariátě. Jednou jej majitelka krámku Ada Bensonová pošle pro krabici vzácných knih;
oba pak ale zjistí, že jedna z nich prostě nemůže existovat. „Procházka Londýnem“ od reverenda
Thomase Hampola je totiž fiktivní dílo, které se objevilo jen v románu od Arthura Machena!
Ukáže se, že kniha pochází z jiného Londýna, zvaného také Veliké Když; z verze města, která leží
mimo čas a v níž historické éry splývají jedna do druhé a realita se prolíná s nerealitou. A abstraktní pojmy, jako Zločin nebo Poezie, tu jsou ztělesněné coby úchvatné a strašlivé bytosti. Navíc se
Dennis dozví, že pokud knihu do toho druhého Londýna nevrátí, zabijí ho.
Tím začínají Dennisova dobrodružství v Dlouhém Londýně. V tajuplném prostředí plném výstředních čarodějů, gangsterů a vrahů se Dennis ocitne v epicentru výbušných událostí, jež ohrožují jej
samotného, ale i oba Londýny.

„Naproti Dantově soše vylézají každou noc z pekla transky, aby navrátily světu jaro.“
Za nocí se v Sarmientově parku, zeleném srdci argentinské Córdoby, schází skupina trans prostitutek. Ve skrytu městské divočiny svým kouzlem vábí klienty, sdílejí svoje životní příběhy i placatky s alkoholem, a především se v sesterské pospolitosti chrání před násilím, jež na ně číhá na každém kroku. Potvory jsou brutální i něžná pohádka plná podivných tvorů, oslava lidí, kteří jsou nuceni přežívat ve stínu, ale touží po světle; odvážná výprava do zákoutí autorčiny imaginace. V téhle knize se ukazuje vše, co tzv. „slušnou společnost“ na transkách nejvíc děsí, ale i přitahuje: jejich vzdorná jinakost, nepřehlédnutelná tělesnost, ale i zranitelnost, bída a ponížení. Silou literární výpovědi, za niž se ručí vlastním životem, Camila Sosa Villada připomene Reinalda Arenase, Marguerite Durasovou či Carson McCullersovou.

„Literární senzace… Sosa Villada stvořila svébytný jazyk jako vytržený ze sna, pohádek a dobrodružných románů.“ – Rolling Stone

„Záblesk budoucnosti.“ – Edouard Louis

„Fantastický svět, stejnou měrou brutální i něžný. Nesmírně barvitý jazyk… Tenhle literární debut konfrontuje soudobé úvahy o genderu, sexualitě a lásce s magickým kouzlem pohádek.“ – Wall Street Journal

„Divoce kouzelná kniha…“ – Guardian

Vydání podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Autor v této kontroverzní knize tvrdí, že demokracie by měla
být posuzována podle svých výsledků – a ty nejsou dostatečně dobré. Stejně jako mají obžalovaní právo na spravedlivý
proces, mají občané právo na kompetentní vládu. Vinou toho,
jak je nastaven systém voleb politického vedení, stávají se demokracie stále častěji vládou neznalých a iracionálně rozhodujících politiků, a příliš často selhávají. Podíl na politické moci
většině voličů přináší jen málo užitku.
Celá řada sociálněvědních výzkumů ukazuje, že možnost politické účasti paradoxně činí nezanedbatelnou část voličů iracionálnější a zaujatější.
Vzhledem k tomuto chmurnému zjištění Brennan tvrdí, že nový
systém vlády, který nazývá epistokracie neboli vláda znalých,
může být lepším systémem než demokracie a že je možná na
čase začít s tímto nápadem experimentovat

Po románu Jeden musí z kola ven je Ctihodný školáček druhým počinem autorovy volné trilogie spojené tajemným sovětským superšpionem „Karlou“…
Je rok 1974 a George Smiley se snaží postavit britskou tajnou službu přezdívanou Cirkus znovu na nohy, poté co její pověst a síť kontaktů zničil dvojitý agent Bill Haydon. Úzký tým jeho spolupracovníků přijde na to, že v Hongkongu operuje vážený obchodník Drake Kao ve prospěch Karly a tím britské kolonii škodí; ale agenti objeví i to, že Drake má v rudé Číně bratra Nelsona, vysoce postaveného státního úředníka, a že se bratři mají v Hongkongu tajně setkat. O únos a vytěžení Nelsona usiluje i CIA, sice spolupracovník Britů, ale jen občasný a málo spolehlivý. Aby operace únosu proběhla úspěšně, Smiley najme spícího agenta Jerryho Westerbyho, jemuž se sice přezdívá „ctihodný školáček“, protože jako šlechtic vychodil ty nejlepší školy, ale jeho otec zbankrotoval. Jerry se tedy živí jako člověk na špinavou práci v nebezpečných situacích.

Píše se rok 1926 a Británie se dosud vzpamatovává z první světové války. V nočních klubech londýnské čtvrti Soho to ale kypí životem, šlechta se tu potkává s hvězdami showbusinessu, zahraničními diplomaty i gangstery a za šilink si každý může koupit taneček s jednou z místních dívek.
Královnou tohohle nablýskaného polosvěta je Nellie Cokerová, žena, která je ochotná jít přes mrtvoly, jen aby zajistila rodinu – svých šest dětí, včetně tajemného prvorozeného Nivena, který si prošel peklem u Sommy. Jenže úspěch se neodpouští, a tak si musí své impérium hlídat před nepřáteli zvnějšku i zevnitř. Protože Soho, to nejsou jenom ohňostroje veselí, ale také temný labyrint, kde se člověk snadno může ztratit.

Kate Atkinsonová nás až s dickensovským zápalem nechává nahlédnout do ztraceného světa. Chrámy veselí vás pobaví, nadchnou smyslem pro detail a uchvátí napínavým dějem. Dokonale ilustrují všechny stránky talentu Kate Atkinsonové, díky němuž patří mezi nejuznávanější autory současné britské literatury

Děj románu je – jak tomu je u autorčiných próz obvyklé – spletitý, ne-li přímo snový. Když
protagonistka knihy Hero Tojosoa zdráhavě přijme pozvání své dávné přítelkyně Sofie a vydá se
s ní a dalšími kamarádkami na dámskou jízdu do Prahy, netuší, že se ocitne ve městě, jež si s nic netušícími turisty rádo zahrává, ve městě, které je živoucí bytostí, jež si člověka snadno omotá kolem
prstu nebo jej lhostejně odkopne.
Kniha, kterou si s sebou Hero přiveze, jako by nějak podivně deformovala její mysl: text knihy se mění v závislosti na tom, kdy ji kdo čte, a odhaluje stále nové, překvapivé příběhy fiktivních Pražanů z minulosti i současnosti, jež se pak zvláštně odrážejí v realitě.
Na skupinku kamarádek se navíc nalepí nezvaní společníci; a když se pak nečekaně zjeví žena, na
niž by Hero i Sofie nejraději zapomněly, začnou se dít podivuhodné věci. Fantaskní kaleidoskopický
román se zamýšlí nad hranicemi mezi iluzí a klamem, skutečností a interpretací, a ukazuje, jak ošidné může být vyprávění o místech, o lidech i o historii. Nakolik je příběh ovlivněn svým čtenářem,
a naopak? A je v roztržce mezi přáteli lepší být slunečníkem, nebo sekerou?

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Povídkový soubor Osamělý poutník je jakýmsi koncentrovaným výtažkem z Jacka Kerouaca. Těm,
kteří autora neznají, poslouží jako vynikající úvod do jeho díla, jeho čtenářům jej pak představí ve
vrcholné formě. Kniha je vlastně – snad ještě více než kultovní román Na cestě – jakýmsi manifestem volnosti, touhy po cestování, věčném pohybu z místa na místo, putování nejen ve fyzickém,
ale i v duchovním smyslu. Jak sám autor říká, shrnuje tu zážitky z cest, jež „pokrývají Spojené státy od jihu přes východní a západní pobřeží až k dalekému severozápadu, zahrnují Mexiko, Maroko,
Paříž, Londýn, Atlantik i Pacifik na námořních cestách a taky spoustu zajímavých lidí a měst“.
Vším
tím svatým cestovatelským vytržením a poutnickou mystikou ovšem napořád probleskuje všudypřítomný kerouacovský smutek a předtucha konce, poněvadž: „Lesy se hemží hlídači.“

Poprvé od vydání v roce 1931 se českým čtenářům dostává do rukou Kästnerovo nejzásadnější dílo v podobě, jak ho autor zamýšlel publikovat. V období vzmáhajícího se národního socialismu si však původní nakladatel na Kästnerovi vynutil řadu úprav a změn, které se týkaly zejména explicitních erotických scén, politických narážek a nekompromisní kritiky společenského úpadku výmarské republiky. Neprošel tehdy ani název Cesta do záhuby. Navzdory této cenzuře nacisti román později zakázali a veřejně pálili. A proč tolik humbuku? Román se odehrává v kulisách Berlína, kdy na město tvrdě dopadala realita hospodářské krize. Hlavní hrdina Fabian prochází demoralizovaným městem plným putyk a bordelů, nezaměstnaných, nácků i komunistů, hochštaplerů i záletných paniček a propadá deziluzi ze ztráty zaměstnání, přítelovy sebevraždy a milenčiny zrady.

Vydání knihy podpořil Goethe Institut