Milostný příběh v tradici autorova slavného románu Jeden den vypráví o jedné pouti ze západního pobřeží Anglie na to východní.
Dva rozvedení lidé ve středním věku, co se neznají, se připojí ke skupině přátel, kteří chtějí podniknout pěší túru do romantické Jezerní oblasti. Michael je učitel, „outdoorovský“ typ a samotář, který se nedokáže vzpamatovat z toho, že ho opustila žena. Marnie je redaktorka na volné noze, po rozvodu trávící většinu času čtením a upravováním rukopisů, které glosuje se svým typickým sardonickým humorem. Oba si už pomalu zvykli na to, že zůstanou sami. Když se však sejdou na tomto výletě, zjišťují, že být ve společnosti toho druhého je překvapivě příjemné, ať už pálí slunce nebo zuří vichřice.

Jak vysoko může vystoupat hvězda brilantního komika, tak hluboko může zase padnout. Geniální Vlasta Burian ožívá v příběhu, který ve smíchu skrývá slzy, v radosti děs a ukazuje, jak barevný byl svět, který známe jen z černobílých filmů. Román nahlíží na Burianovu filmovou a divadelní kariéru i soukromý život od poloviny třicátých let dvacátého století přes schizofrenní atmosféru německé okupace až po úplný rozpad celého jeho milovaného světa v poválečném období. Seznamte se, Vlasta Burian, muž, který nade vše miloval smích svého publika.

Ambiciózní novinářku Ninu žijící dosud ve velkoměstě nečekaně zasáhne tragická událost. Velmi miluje svého muže Gabriela, prožité trauma však poznamenává i jejich vztah, a tak se
rozhodne, že se vrátí… Nejen do svého rodného města na okraj
republiky, ale také do vzpomínek. Na pozadí neutěšeného stavu periferie dokládá stav své rozervané duše.
Domnívá se, že může žít dál jedině tak, že se odtrhne od svého
dosavadního způsobu života, a pro nový začátek si vybírá dávno opuštěnou vilu po německých obyvatelích v lesích. Pere se
s jejím nepohodlím i se svými démony, často se pohybuje na
hranici bdění a snění.
Příběh kombinuje dva paralelní světy, které se propojují v motivu nebes jako místa, kam odcházejí duše zemřelých. Čtenář si
postupně skládá jednotlivé střípky dohromady a klade si otázku: Co je sen a co je realita?

Je září, babí léto v plném proudu. Vášnivý cyklista Igor vyráží na pravidelnou ranní vyjížďku. Těší se na další setkání s neznámou usměvavou krasavicí, která si každé ráno chodí zaběhat na stejnou trasu, jako je ta jeho. Tentokrát je odhodlaný konečně ji oslovit a pozvat na rande. Jenže toho rána se všechno v jeho dosavadním životě otočí o sto osmdesát stupňů a od určité chvíle nic není jako dřív… neznámá běžkyně leží mrtvá ve vysoké trávě u břízek lemujících liduprázdnou cestu pod jednou z mnoha ostravských hald. Na první pohled je zřejmé, že nejde o přirozené úmrtí či nešťastnou náhodu. Na místo proto vyráží zkušený vyšetřovatel major Ivoš Kylián se svými lidmi, aby zjistili, kdo a proč mladou ženu zavraždil.

Díky geniální vynalézavosti velitele Jana Žižky husité opět porážejí křižáky. V husitském vojsku
to však vře, neboť husity rozdělují protichůdné plány. Zmatečnému vnitřnímu konfliktu neunikne ani
bojovnice Šárka, již sice potká nečekané štěstí, nicméně je nucena učinit krutou volbu a následně
čelit následkům svého rozhodnutí.

Malířka Johanna žila posledních třicet let s manželem a synem v USA. Syn už má ale vlastní život, manžel zemřel a Johanna dostala od galerie v Oslu nabídku na velkou samostatnou výstavu. A tak se vrací do Norska.
Skutečný důvod návratu je však jiný, Johanna se chce setkat s matkou, s níž tři desítky let neměla téměř žádný kontakt. Impulzivně zvedne telefon a zavolá jí. Na druhé straně ji však čeká odmítnutí. Přání promluvit si s matkou, pochopit pravý důvod jejich rozkolu, sahající hluboko do minulosti, se postupně mění v posedlost. Emocionální napětí se stupňuje s každým zoufalým pokusem matku kontaktovat či o ní něco zjistit a s každou další vzpomínkou na dětství a dospívání ve zdánlivě dokonalé rodině. Která verze vzpomínek je ta pravdivá? Lze matku vyškrtnout ze života? Může být matka mrtvá, i když ještě žije?
Román Je matka mrtvá přináší intenzivní, horečně a úsečně vyprávěný příběh o tom nejbližším, a přitom nejsložitějším mezilidském vztahu. Vypráví o touze po blízkosti, pochopení a přijetí, ale také po seberealizaci, nezávislosti a svobodě.

Vydání knihy podpořila Nadace norské literatury v zahraničí NORLA.

Kniha Podstata všeho australské fyzičky Suzie Sheehyové vypráví o fyzikálních experimentech, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj vědy a technologií 20. století. Od náhodného objevu rentgenového záření či závodu, kdo jako první rozštěpí atom, přes zavedení standardního modelu elementárních částic a interakcí až k dosavadnímu vrcholu: Velkému hadronovému urychlovači, 27 kilometrů dlouhému kruhovému tunelu, v němž obíhají protony až 11 000krát za sekundu. Sheehyová velmi poutavě líčí, jak se fyzika doopravdy „dělá“. Nejen teoreticky u tabule, ale také s pomocí vlastnoručně foukaného skla, horkovzdušných balonů nebo podzemních detektorů o velikosti katedrály. Příběh dvanácti klíčových experimentů čtenářům objasní, že základní výzkum vedl ke zrodu řady vynálezů, které jsou pro nás dnes nepostradatelné, jako je bezdrátová komunikace, rádio, televize, chytré telefony, internet, mikrovlnka nebo diagnostické zobrazovací metody a radioterapie.

Kniha vychází z disertační práce, obhájené v roce 2020 na Masarykově univerzitě v Brně. Autor v ní analyzuje české dějepisectví v letech 1938–1945. Neomezuje se ale pouze na historiografii českou, neboť ji srovnávání i s dějepisectvím sudetoněmeckým a slovenským, s všestranným důrazem na jejich vzájemné vztahy. Pozornost přitom věnuje institucionálnímu provozu historie v období protektorátu, knižnímu trhu v této době či uplatňování se historických témat v rozhlasu a denním tisku. Vedle toho se na historiografii v letech 1938-1945 dívá i biografickým prizmatem osudů jednotlivých aktérů, jež se mnohdy diametrálně lišily. Cílem autorovy práce je rovněž odhalit, jaké obrazy dějinné paměti historici zprostředkovávali svým čtenářům a posluchačům. Spolu s tím se ale rovněž ptá, jak na to široká veřejnost v období protektorátu reagovala, jak historické obrazy recipovala a jak se sama často stávala aktivními tvůrci státní politiky paměti.

24 skutečných milostných příběhů z dob temna
Jak by vypadal příběh Romea a Julie, kdyby žili v poválečných Sudetech, ve stalinistických padesátých letech nebo v době normalizace? Ve čtyřiadvaceti povídkách ožívají lásky a rozchody skutečných lidí, kteří svěřili své příběhy Paměti národa. Jsou plné křehkých emocí i pevného odhodlání a vzdoru. Jejich kulisy jsou rozmanité: polepšovna pro náctileté, terezínské ghetto, statek postižený kolektivizací, undergroundový klub, ale i Západní Berlín nebo vietnamská džungle. Některé končí hořkosladce, jiné tragicky. Všechny ale spojuje nadčasová naděje a touha, která přetrvává, ať už milence rozděluje ostnatý drát, vězeňská zeď nebo železná opona.

Karin není jen hrdinkou knihy. Je hlavně hrdinkou svého života, který nebyl vždy takový, jaký si ho představovala. Na první pohled má všechno – zdravého syna, manžela, rodinu, přátele. Přesto cítí, že jí chybí něco zásadního. Potřebuje se smířit se svým životem. A o to se pokusí.
Ještě chvíli celé jablko vypráví příběh ženy po pětačtyřicítce, která se ohlíží za svým dosavadním životem a glosuje milníky, kterými si prošla.
Chvíle, kdy musela v dívčím věku čelit znásilnění, či byla svědkem domácího násilí na své kamarádce nebo když vyrůstala s otcem alkoholikem.

Jednotlivé příběhy se pro Karin staly zásadními natolik, že zatočily koulí jejího života, aby se vydala dalším, netušeným směrem. Kniha z obsahově drsných výstřižků života je psaná vypilovaným břitkým jazykem a je netypická svým časovým uspořádáním.
Ženský román, který je jiný.
Otevírá témata, jež bychom nejraději nechaly spát.
A otevírá je způsobem, který je laskavý a jenž zaznívá s nadějí.