Malá Esme vyrůstá ve světě plném slov. Zvědavá holčička bez
maminky tráví dětství ve skriptoriu – zahradní kůlně doktora
Murrayho, kde její otec spolu s dalšími muži pracují na monumentálním projektu, Oxfordském slovníku angličtiny. Esme má
svoje místečko pod stolem, kde o ní nikdo ani neví. A jednoho
dne tam k ní spadne papírek s definicí slova. To slovo označuje ženu, jejímž údělem je celoživotní služba, a do Oxfordského
slovníku se nedostalo, ale Esme ho zachrání, a zahájí tak sbírku, která obsahuje slova a významy, jež muži-vzdělanci tehdejší doby nepovažují za dostatečně důležitá či „vhodná“.
Jak
Esme roste a poznává svět, uvědomuje si, že jde často o výrazy, jež popisují svět žen a chudých lidí. V době, kdy sílí hnutí za
volební právo žen a na obzoru se stahují mračna první světové
války, tak Slovník ztracených slov vypráví příběhy lidí, kteří se
do „velkých dějin“ nevešli.

Pip Williamsová, inspirována skutečnými
událostmi, se ponořila do archivů a výsledkem
je úžasný, vtipný i poučný historický román
o síle slov a tvrdohlavosti vedoucí k pokroku.

V jedinečné sbírce grónských pohádek a mýtů najdete – až na několik výjimek – texty v češtině dosud nepublikované. Jejich rázovitost vyplývá ze specifického způsobu života Inuitů v drsných přírodních podmínkách ostrova, který je z valné části trvale pokrytý ledem. Zdejší obyvatelé si po staletí vyprávěli příběhy, jež se v ničem nepodobají našim pohádkám a pověstem. Hemží se to v nich divotvornými obludami, zvířaty beroucími na sebe lidskou podobu i lidmi s nevídanými schopnostmi. Potkáte v nich trolly a trollice, jednonohé či jednooké obry, gigantického červa, ale také psa, který se chová jako žena, nosí krátké kalhoty a na hlavě drdol s barevnými stuhami. Zkrátka, malí i dospělí čtenáři si nepochybně přijdou na své. Třeba i proto, že pohádky opatřil originálními ilustracemi Martin Velíšek. Jeho obrázky koneckonců zdobily i oblíbené Grónské mýty a pověsti Knuda Rasmussena (Argo, 2007).

Vánoční dopisy svým dětem psal J. R. R. Tolkien od roku 1920, kdy byly jeho prvorozenému synkovi Johnovi právě tři roky, do roku 1943, kdy bylo jeho nejmladšímu dítěti, dceři Priscille, čtrnáct let. V roli Otce Vánoc jim každoročně sděloval, že dostal jejich dopisy se seznamem vánočních přání, a vyprávěl o událostech na severním pólu; o vánočních přípravách, o svých pomocnících, o vítězných bojích se skřety. Svoje líčení obvykle doprovázel kresbami, do jeho dopisů čas od času zasahoval jeho hlavní pomocník Lední medvěd či tajemník elf Ilbereth. Díky půvabným kresbám, vtipu, i motivům, které připomenou Tolkienovy romány, jsou Dopisy Otce Vánoc víc než jen soukromým dokumentem rodinného života. Poprvé vyšly v omezeném výběru nedlouho po Tolkienově smrti; z této edice vychází i první české vydání z roku 1994 (Dopisy Děda Mráze). Pro vydání v Argu už byla k dispozici nová edice, přinášející faksimile a přepisy víceméně všech dopisů a ilustrací. Toto půvabné dílko se tak poprvé dostává k českým čtenářům v úplnosti.

Nedokončené příběhy jsou důležitým pramenem poznání světa Tolkienových knih – obsahují množství důležitých poznatků, které se mu podařilo o Středozemi odhalit, i příběhů, které se ve třech věcích odehrály. Rozvíjejí a doplňují svět, který čtenář zná ze Silmarillionu i Pána prstenů, odhalují mnohé nejasnosti a opětovně dokládají fascinující propracovanost tolkienovské mytologie.

Kniha představuje výběr z pohádkových vyprávění, která na magnetofon zaznamenala mezi romskými vypravěči v bývalém Československu přední česká romistka Milena
Hübschmannová, a navazuje na knihu Romské pohádky (Odeon 1973, reedice Fortuna 1999), kterou uspořádala sama Hübschmannová. Prezentované pohádky dosud v češtině nevyšly. Jedná se možná o poslední pohádky zachycené v československém prostoru od lidových vypravěčů.
O tom, že sběr
Hübschmannové zachycuje stále ještě živou vypravěčskou tradici, svědčí mimo jiné mnoho prvků a detailů každodennosti
70. a 80. let minulého století, kterými vypravěči s vtipem „špikují“ pohádkové bezčasí. Hrdina tak zlého čaroděje přemůže
nejen díky pomoci kouzelných koní, ale také díky několika tatrovkám písku a telefonní lince, které mu na jeho žádost poskytne král. Toto dobové koření ale vypravěči užívají s mírou
tak, aby pohádka zůstala pohádkou. Kniha není určena dětem.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Vzestup draka je bohatě ilustrovanou kronikou počátku a rozmachu vlády Targaryenů v Západozemí, detailně propracovaném světě George R. R. Martina. Tato výpravná kronika – s více než sto padesáti barevnými ilustracemi – je úžasným úvodem do historie Targaryenů, legendárního rodu, jenž hraje ústřední roli v novém seriálu HBO, Hra o trůny: Rod draka. Po celá staletí usedali Targaryenové na Železný trůn, zatímco jejich draci neochvějně vládli obloze. Toto období trvalo od dobytí Západozemí Aegonem Targaryenem až po nechvalně proslulý Tanec draků – krvavou občanskou válku, která takřka nadobro zničila celý targaryenský rod. Historie jediného rodu dračích pánů, který
přežil zkázu Valyrie, je příběhem plným krvavých zvratů, zrad a činů vznešených i zbabělých…

Pro milovníky seriálu Rod draka

Tři sestřenice. Dva kontinenty. Jedno strašlivé tajemství.
Píše se rok 2020 a třináctiletý Matthew je během covidové pandemie uvězněný doma, jeho táta trčí ve Francii a maminka přestěhuje chlapcovu stoletou prababičku k nim domů, aby ji ochránila před nemocí. V domácnosti proto platí dvojnásob přísná pravidla a Matthew se může ukousat nudou. Zoufalá situace se změní, když hrdina najde v prababiččiných věcech, které dostal za úkol uspořádat, fotografii dvou holčiček. Prababička se zpočátku odmítá o své dávné minulosti bavit. Matthew ví jen to, že se narodila na Ukrajině a uprchla odtamtud. Co všechno nechala za sebou a obětovala, však zjišťuje až nyní, když pročítá její deníky, dopisy i novinové články z dětství a mládí. Z nich vyvstává nejen příběh tří ukrajinských sestřenic během hladomoru na Ukrajině na počátku 30. let minulého století, který uměle vyvolal Stalin a jemuž za oběť padly miliony lidí, ale taky jedno velké tajemství.

Autorka bestselleru Kluk odnikud se ve svém novém románu inspirovala osudem své ukrajinské babičky.

Román byl nominován na prestižní americké výroční ocenění National Book Award.

„Dojemný obraz dlouho zamlčovaných historických událostí.“ (Kirkus Reviews)

„V této poutavé knize třináctiletý chlapec odkrývá temné rodinné tajemství… Podmanivý příběh vyprávěný v první osobě střídavě jednou ze tří postav – Matthewem, žijícím v roce 2020 v městečku Leonia ve státu New Jersey, a Helen a Milou, žijícími ve 30. letech minulého století v Brooklynu a Kyjevě – zachycuje utrpení, které přinesl hladomor uměle vyvolaný Stalinem. Román líčí, jak byla tato tragédie vnímána ve světě a jak její důsledky probublávají až do Matthewovy přítomnosti.“ “ (Publishers Weekly)

„Mnohovrstevnatý román inspirovaný osudem ukrajinské rodiny autorčiny babičky přináší strhující příběh o přežití.“ (The New York Times)

Román o umění, lásce a pandemii napříč časem i prostorem.
Edwinu St. Andrewovi je osmnáct, když se parníkem přeplaví přes Atlantik, poté co jej kvůli politickým názorům vyloučí
ze společnosti britské aristokracie. Okouzlen krásou kanadské
přírody vstoupí do lesa a náhle zaslechne tóny houslí odrážející se od stěn rozlehlé stavby – tento zážitek jím hluboce otřese.
O dvě století později se známá spisovatelka Olive Llewellynová vydává na propagační turné své knihy. Cestuje po celé
zeměkouli, avšak vlastní domov má v druhé měsíční kolonii.
V textu jejího bestselleru o pandemii se nachází zvláštní pasáž: houslista hraje v rezonující chodbě dopravního terminálu
a kolem něj se zvedá lesní stromoví. Když začne Gaspery-Jacques Roberts pátrat po jisté anomálii v severoamerické divočině, narazí na několik rozvrácených životů – mladík z britské
šlechtické rodiny podlehne šílenství, spisovatelka odtržená od
rodiny uvízne na Zemi uprostřed pandemie a jeho vlastní kamarádka z dětství se zřejmě také pokusila o něco, čím narušila
časové linie vesmíru.

Už v 19. století představoval Tibet a jeho hlavní město
Lhasa, ležící téměř tři kilometry nad mořem, pro mnohé cestovatele ten nejvytouženější cíl. Vábení tajemné
země i její strategický význam vedly odhodlané cestovatele z viktoriánské Británie, carského Ruska, Ameriky a řady dalších zemí světa k tomu, aby se zas a znova a bez ohledu na neochotu, ba až odpor Tibeťanů
pokoušeli do této izolované oblasti proniknout. Osudy oněch nejrůznějších dobrodruhů, mystiků, horolezců a misionářů líčí britský novinář, historik a spisovatel
Peter Hopkirk poutavě a čtivě. Popisuje rovněž, jakými způsoby se Čína odjakživa snažila na „střeše světa“ udržet a prosadit zde svůj vliv, což vyvrcholilo čínskou invazí v 50. letech 20. století. V krátkém doslovu
Hopkirk aktualizuje text pojednáním o dnešním Tibetu –
okupovaném dodnes Číňany.

Protestantská etika a duch kapitalismu je patrně nejznámějším a zároveň k nejdiskutovanějším Weberovým dílem. Weber ho publikoval v letech 1904–1905. Zamýšlí se v něm nad počátky a příčinami vzniku kapitalismu, resp. nad souvislostmi mezi rozvojem kapitalismu, náboženskými systémy, racionalismem a byrokratizací státu. Vcelku jednoznačně zde spojuje vznik kapitalismu s protestantským náboženstvím, s protestantskou kulturou a s protestantskou etikou práce, vykazující prvky askeze, šetrnosti a střídmosti. Důraz přitom klade na protestantský smysl pro zisk, jenž se podle jeho názoru liší od ekonomického myšlení katolíků, kteří vykazují větší sklony k humanismu, zároveň však i k mysticismu. V rovině náboženské senzibility stejně jako v rovině věroučně podmíněné mentality vidí základní rozdíly ve vzniku a možnostech rozvoje principů kapitalismu v protestantském a katolickém prostředí, resp. v prostředí křesťanských a nekřesťanských civilizací a společností. Překladu Protestantské etiky předchází zasvěcený úvod od sociologa a znalce Weberova díla Miloše Havelky.