Poznejte současné Spojené státy americké a zápas o jejich i naši budoucnost skutečně zevnitř. Jak
přemýšlejí příznivci Donalda Trumpa a proč mu propadli? Jak na své americké občanství nahlížejí
původní domorodí obyvatelé? Proč potomci černošských otroků mluví o přetrvávajícím systémovém rasismu? Co prožívají ti, kdo se do USA snaží dostat přes jižní hranici? Autor se coby zpravodaj Českého rozhlasu šest let v terénu zaměřoval právě na tyto „hlasy Ameriky“ a nechává je promluvit daleko nad rámec běžného zpravodajství. V knize najdete i příběhy, které ve zvukové podobě dva roky po sobě zvítězily v mezinárodní kategorii Reportáž na festivalu rozhlasové tvorby
Prix Bohemia Radio.

Po šestileté přestávce od posledního případu komisaře Adamsberga se s tímto charismatickým kriminalistou setkáváme znovu, tentokrát v jedné bretaňské vesnici zvané Louviec, kde ho čeká další složité vyšetřování. V Louviecu je postupně zavražděno několik lidí dosti podivným způsobem a zdánlivě bez motivu. Zdejší obyvatelé věří, že vraždy ohlašuje přízrak, přicházející sem z nedalekého hradu Combourg, kde koncem 18. století prožíval strastiplné dětství pod knutou despotického otce budoucí velikán francouzského písemnictví François-René de Chateaubriand. V Louviecu dnešních dní žije jeho dokonalá kopie – vzdálený potomek stejného příjmení, na něhož padne podezření z vražd. Důkazy hovoří proti němu, a jelikož je ve hře slavné jméno, je vyšetřování sledováno přímo ministrem. Jen Adamsberg v Chateaubriandovu vinu nevěří a jako obvykle řeší spletitý případ po svém, „na balvanu“, tedy na horním kameni dolmenu, na němž lehává a trpělivě vyčkává, až se mu z hlubin bahnitého dna mysli vynoří zasuté myšlenky, které ho navedou správným směrem. Ani tentokrát jeho metoda nezklame.

Ve svém třetím a zatím posledním románu Časokryt, přeloženým do několika světových jazyků, v Bulharsku oceněným jako nejlepší román roku, a ověnčeným také prestižní Mezinárodní Bookerovou cenou (2023), využívá Georgi Gospodinov fiktivní postavu Gaustina k tomu, aby popsal život s deficitem budoucnosti. Život, ve kterém čas neplyne lineárně, ale stává se součástí nás samých. Gaustin, který dokáže přeskakovat čas jako lesní potůček, se snaží o zdánlivě nemožné – léčit lidi pomocí minulosti. Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Tato nemoc, jakási dlouhotrvající časová amnézie, se během vyprávění proměňuje v nemoc, kterou trpí celá společnost. Ta se stává obětí jakési kolektivní „Alzheimerovy choroby“, což vede různé země v Evropě k rozhodnutí dát občanům možnost volby, aby v referendu rozhodli, v jaké historické epoše chtějí žít.

Časokryt je kniha osobní i politická. Její autobiografické prvky vyprávějí životní příběh svého autora. Trefnými komentáři minulého, současného a vlastně i budoucího dění je ale také hluboce společenská. Od svého vydání opakovaně generuje paralely se současným politickým a společenským děním.

Vítězný román Mezinárodní Bookerovy ceny 2023

„Georgi Gospodinov je opravdu jedinečný spisovatel. Sleduji jeho dílo od samotného počátku a jsem si jistá, že málokdo umí tak skvěle skloubit poutavý námět, bohatou fantazii a bezchybnou techniku psaní.“
? Olga Tokarczuková, nositelka Nobelovy ceny za literaturu

„Gospodinova vize zítřka je noční můra, z níž se musí Evropa vzbudit.“
? The Times

„Navýsost aktuální… Zábavné, absurdní, ale i děsivé.“
? The Guardian

„Originální fantazie o evropské politice… ‚Historie je pořád živá‘, píše Gospodinov, a s důvtipem poukazuje na násilí, které minulost páchá na přítomnosti.“
? The New Yorker

‚Gospodinov je jedním z nejpopulárnějších současných bulharských spisovatelů, je to umělec nostalgie. Podobně jako Orhan Pamuk a Andrei Makine se ve svých knihách zabývá pamětí, jejími dvojznačnými radostmi a melancholickým půvabem… Složitý, ale obohacující román vrcholí obrazem Evropy na pokraji obnoveného konfliktu – abstrakcí, které nedávné události propůjčily hrozivou sílu skutečnosti.“
– The Wall Street Journal

Vydání knihy podpořil Národní kulturní fond Bulharska.

Mexické zpěvy přinášejí český překlad písní a básní v rozličných žánrech, které se uchovaly v unikátním rukopisném svazku z druhé půle 16. století, který dnes patří k největším pokladům Mexické národní knihovny. Obsahuje nestarší dochované ukázky tvořivosti, myšlení a cítění původních národů na území dnešního Mexika. Umělecká tvorba prehispánských Nahuů, jež se rozvíjela v podobě zpěvů a tanců, byla zahalena do množství symbolů, jež jsou dnes z velké části převedeny do srozumitelné podoby.

Ukázka :
Svého srdce ptám se,
kde krásné voňavé květiny najdu?
Koho se zeptám?
Snad zeptám se krásného kolibříka,
kolibříka barvy nefritu?
Či motýla barvy zacuana zeptat se mám?
Neboť oni znají,
oni vědí, kde raší krásné
voňavé květiny

Trojice žen, z nichž každá má tajemství, jež se snaží uchránit – před světem, před druhými dvěma, před sebou samou. V jejich stopách vrahové, před nimiž není úniku… a také mladík Tikat, jenž viděl svou milou zemřít a vstát z mrtvých. Jejich osudy se nezvratně propletou v odlehlém hostinci, kde se pronásledované setkají s těmi, kdo jim jsou na stopě. Krčmář Karsh nemůže dělat nic jiného než zdráhavě přijmout, že se pod jeho střechou odehrají nadmíru dramatické události. Ale teprve když se k nim připojí kdysi mocný muž, objeví se před ženami jejich skutečný úkol. Jeho splnění může být zhoubou pro všechny zúčastněné, neboť ten, který v minulosti byl jejich učitelem, ten, který býval největším z mágů, se nyní potácí mezi životem a smrtí. A pouze ony ho mohou zachránit před protivníkem, kterého nedokázala porazit ani sama smrt.

Nejnovější povídkovou tvorbu oceňované kanadské autorky rámují reflexe šťastného soužití a proměny času po ztrátě nejbližší bytosti. Nejen věnování zesnulému Graemu Gibsonovi, s nímž spisovatelka sdílela téměř padesát let, zájmy i příznačný smysl pro humor, ale především láskyplnost a bolest napovídají, že jde o text silně, byť nepřiznaně autobiografický. Margaret Atwoodová dnešních dní alias Nell vzpomíná na ztřeštěnosti podzimu života, toulky milovanou přírodou či na snahu zvěčnit kocoura v přebásnění Tennysona. Probírá se tchánovou pozůstalostí a vlivem války na lidskou psychiku. Zakopává o věci, které nám zůstávají po tom, kdo vlastně nikdy tak docela neodešel. A dál píše. O matce, jež neodpovídá společenským představám, o mimozemském stvoření, které za pandemie baví lidstvo v karanténě absurditou našich dávných příběhů, o převtělení šneka do bankovní operátorky. Rozmlouvá s Orwellem nebo glosuje historii očima umučené antické filozofky. A je přitom břitká a neodolatelná jako vždycky.

Soubor Tolkienových esejů Netvoři a kritikové nabízí jedinečnou příležitost poznat autora Hobita a Pána prstenů z méně známé stránky: jako učence zabývajícího se starou anglickou literaturou a jazykem; a pochopit, jak ho jeho bádání dovedlo k sepsání úchvatné ságy o Středozemi. Většina těchto textů byla původně přednáškami, nejde tedy o suché vědecké rozklady, ale pojednání přístupné všem pozorným čtenářům.
Hned dva texty v knize se zabývají staroanglickým Béowulfem, další pak rytířskou básní Pan Gawain a Zelený rytíř. Nejrozsáhlejším a nejznámějším textem knihy je esej O pohádkách, z nějž se čtenář dozví mnohé o Tolkienových názorech na povahu fantastického žánru. K Tolkienově beletristické tvorbě se váže i esej Skrytá neřest, pojednávající o zálibě ve vytváření fiktivních jazyků.

Román Když jsme byli sirotci patří k vrcholným dílům britského nositele Nobelovy ceny za literaturu Kazua Ishigura. Autor zde v mnohém navazuje na své předchozí čtyři prózy, v nichž zkoumá nejistý vztah člověka k prožité skutečnosti a jeho věčnou náchylnost k sebeklamu. Tentokrát tak činí skrze vzpomínky a osudy Christophera Bankse, jenž poté, co se stane slavným detektivem, napne všechny své síly, aby vyřešil případ svých rodičů, kteří beze stopy zmizeli v době jeho dětství prožitém v čínské Šanghaji. Román se geograficky pohybuje mezi Dálným východem a Londýnem v době před druhou světovou válkou a zdá se, že v něm nejde o nic menšího než o záchranu světa před zlem, které ho má brzy pohltit. Je však také možné, že realita tohoto světa, již Ishiguro zobrazuje optikou archetypu geniálního soukromého detektiva, nakonec bude úplně jiná. Autor prostřednictvím odkazů ke klasickým britským autorům, ke zlatému věku anglické detektivky či Kafkovým románům vytváří na první pohled ishigurovsky nenápadnou, ale čtenářsky vzrušující fikci, která mu podprahově klade ty nejzákladnější otázky týkající se paměti, historie a mechanismů, jimiž si tvoříme příběh vlastního života.

Výpravný příběh Berena a Lúthien přivádí čtenáře zpět mezi lidské, elfské i trpasličí obyvatele Tolkienovy Středozemě. Autor tento příběh osudové lásky napsal už v roce 1917, po návratu z bojišť první světové války. Během dalších let příběh doplňoval a přepracovával, ale jeho jádro zůstalo nezměněno: láska mezi smrtelným mužem Berenem a nesmrtelnou elfkou Lúthien, vztah, kterému Lúthienin otec nepřál, a proto Berenovi uložil nesplnitelný úkol – aby připravil temného pána Melkora (Morgotha) o drahocenný silmaril. Vydaný text z existujících verzí, tištěných i netištěných, prozaických i veršovaných, pečlivě zrekonstruoval Tolkienův syn Christopher, a legenda o Berenovi a Lúthien může poprvé vyjít v úplné podobě i s komentářem, který ukazuje její proměny.

Kniha zachycuje dynamiku československého komunistického
režimu v letech 1985–1989 z perspektivy Rakovnických keramických závodů. Autor se věnuje politickému a hospodářskému vlivu mocenských sítí na fungování jednoho významného podniku v období pozdního socialismu. Poukazuje na složitost a proměnlivost vztahů ředitelství keramických závodů
s mohutnou stranickou strukturou, zejména s celozávodním
výborem KSČ. Líčením každodenních sporů o kádrovou politiku, výši plánu, modernizaci provozů či tzv. pracovní iniciativu vysvětluje složitost politických procesů a interakce centrálních, regionálních, místních a podnikových institucí. Hlavním tématem knihy je analýza konfliktů o implementaci zákona
o státním podniku, schváleného v roce 1988.
Autor na příkladu přestavbové transformace keramického průmyslu dokládá,
že československá reforma druhé poloviny 80. let nezáměrně
posílila podnikovou sféru a umožnila jí vytvářet vlastní ekonomické strategie, jež mohly být v nesouladu se zájmy stranických orgánů.