Tři otázky pro Roberta Tschorna k překladu Kryptonomikonu

Robert Tschorn je jako překladatel dobře znám nejen čtenářům edice Fantastika. S radostí se ujal rovněž překladu obsáhlého románu Kryptonomikon, jenž nedávno vyšel po patnácti letech znovu v českém překladu. Momentálně pracuje na překladu románu Dcera železného draka amerického spisovatele Michaela Swanwicka, o kterém ho vyzpovídáme někdy příště…

ROMÁNY NEALA STEPHENSONA NEJSOU ZROVNA LEHKÝM ČTENÍM, ČEMUŽ ODPOVÍDAJÍ SICE USPOKOJIVÉ, NICMÉNĚ NE PŘÍLIŠ VYSOKÉ PRODEJE. MÍSTO NĚKTERÉHO Z JEHO ČESKY DOSUD NEVYDANÝCH ROMÁNŮ, JENŽ BY MOHL V SOUČASNOSTI LÉPE USPĚT, U NÁS VŠAK PO PATNÁCTI LETECH VYŠEL KRYPTONOMIKON VE TVÉM NOVÉM PŘEKLADU. SKUTEČNĚ BYS SÁM NEDAL PŘEDNOST PŘEKLADU JINÉHO AUTOROVA TEXTU? A VYPLATÍ SE VŮBEC POŘÍDIT SI NOVÉ VYDÁNÍ, POKUD UŽ ČTENÁŘ VLASTNÍ A ZNÁ TO PŘEDCHOZÍ?

Na první otázku odpovídám: Nedal. Od Stephensona jsem četl všechno a Kryptonomikon mám nejraději, snad pro jeho humor. Chtěl jsem pořídit překlad, který nějakou dobu vydrží, protože doufám, že zrovna tahle knížka vyjde znovu i někdy v daleké budoucnosti a bude mít co říct další generaci čtenářů; dobový pohled na kybernetickou bezpečnost nebo kryptoměny pochopitelně zastarává už dnes, ale polovina děje se odehrává v počítačovém pravěku, za války, a Kryptonomikon bude vždycky zajímavý pro svůj záběr a spojování prvků, motivů i žánrů, které se jinde nenajde.

A proč by si nové vydání kupoval čtenář a majitel starého? Snad jedině z téhož důvodu jako já: knihu má rád, chtěl by s ní někomu udělat radost, ale je mu zřejmé, že zmíněné starší vydání je už nepoužitelné.

VE VÝSLEDKU JDE O 1040 STRAN, COŽ JE VE TVÉ PŘEKLADOVÉ BIBLIOGRAFII UNIKUM. A TO MLUVÍME O PŘÍBĚHU, JENŽ JE PŘÍMO PROŠPIKOVÁN HISTORICKÝMI ČI KRYPTOGRAFICKÝMI ZAPEKLITOSTMI. PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE SE TO NEOBEŠLO BEZ DŮKLADNÉHO BÁDÁNÍ A DOST MOŽNÁ I BEZ PORAD S ODBORNÍKY. POODKRYJEŠ PRO NÁS POZADÍ VZNIKU PŘEKLADU A PROZRADÍŠ, CO TĚ V NĚM NEJVÍCE POTRÁPILO?

Jéje, toho bylo. Vezmu to odzadu. S odborníky jsem se neradil, v čem jsem se nevyznal, to jsem v nutné míře dostudoval. Překladatel musí rozumět tomu, co překládá, a člověk zvenku, neznalý kontextu, může sebepreciznější dotaz pochopit nesprávně a dát nepoužitelnou odpověď. Dřív se mi stalo, že jsem se s něčím řekněme z anatomie obrátil na kamaráda doktora, a pak to nepasovalo. Když tedy nechápu přesně, raději dohledávám.

Kryptonomikon mě přivedl třeba k četbě o ponorkách nebo o zbraních, ke které bych se sám od sebe asi nedostal, ale spousta dalších oborů mi je blízká dlouho a na použitelné úrovni ovládám jak teorii i praxi, tak – a o to jde překladateli především – hantýrku. Na mysli mám třeba letadla nebo varhany.

Nejhorší to bylo s kryptografií – prokousal jsem se několika příručkami pro začátečníky, než jsem nabyl sebevědomého dojmu, že překládám s porozuměním, ačkoli šifrovací skript sám asi nikdy nenapíšu. A jedno mě dost bavilo: autorovy šifrové texty jsem nepřebíral, nýbrž otevřený text přeložil a následně zašifroval. Některé kódové depeše jsou tedy česky, i když to pochopitelně nesmí být bez klíče poznat. (Stephenson je výborný stylista a zrovna Kryptonomikon napsal velice barevným jazykem, takže dešifrováním a následným šifrováním jsem se zabýval vlastně průběžně.)

KRYPTONOMIKON REDIGOVAL PAVEL KOŘÍNEK, S NÍMŽ JSI UŽ ZA POSLEDNÍ DOBU SPOLUPRACOVAL NA ČTVRTÉM TITULU V RÁMCI EDICE FANTASTIKA. ZDÁ SE TEDY, ŽE V NĚJ MÁŠ ZNAČNOU DŮVĚRU A DOKÁŽEŠ SE SPOLEHNOUT, ŽE JEHO REDAKCE TEXTU PROSPĚJE. JAK DŮLEŽITÁ JE PRO PŘEKLADATELE TATO DŮVĚRA V REDAKTORA A VŮBEC V NÁSLEDNOU PÉČI O TEXT?

Důvěra je důležitá, protože mě předem zbaví obav. Několikrát (výjimečně) jsem narazil na redaktora a dokonce korektora, který je schopen do textu vložit víc chyb, než jich opravil. Pro překladatele je to hodně práce navíc, neboť u každé takové boty musí pachateli vysvětlit, proč se plete, a číst to po sobě víckrát než jindy, protože se nemůže spolehnout na další oči.

Pavel je nesmírně pozorný, komunikativní a věcný, je báječné mít v zádech tak spolehlivého a precizního člověka, který je navíc v osobním i zprostředkovaném styku opravdu milý. A díky jeho erudici například v japanologii nemusím dostudovat úplně všechno (čímž popírám svou odpověď na předchozí otázku a musím ji upřesnit: překladatel nepotřebuje rozumět všemu, když si uvědomuje, čemu lépe rozumí jeho redaktor). S dobrým redaktorem se prostě překládá líp, a jeho jméno se pak vzdor vší té práci krčí někde v tiráži.