Špatně placení, zato ozbrojení

Když děti spisovatele Jana Nováka nastoupily v USA na vysokou školu a on potřeboval vydělat nějaké peníze, rozhodl se, že nebude sedět za katedrou nebo v kanceláři, ale že raději nastoupí do práce, z níž bude moct čerpat příběhy a zážitky pro své psaní. Při pročítání novin narazil na inzerát firmy United Armored Services a zanedlouho už seděl v obrněném voze. Ozbrojeného kurýra peněz nakonec dělal tři roky. Příběhy a zážitky skutečně načerpal, a tak vznikla kniha Těžký prachy. Ta rozšířila sebrané spisy Jana Nováka (zatím v reedicích vyšel Miliónový jeep a Děda), které pod redaktorským vedením Petra Onufera začalo vydávat Argo minulý rok.

Novákova nová kniha je pestrou mozaikou lidských příběhů. Její soudržnost však netkví v osudech jednotlivých postav (jelikož zaměstnanci často dávali výpověď nebo byli propuštěni a autor už s nimi nezůstal v kontaktu), ale především v tématech, které více či méně procházejí všemi kapitolami. Novák psal knihu nejdříve anglicky a mnohé právě napovídá původní název Underpaid, but armed (volně lze překládat jako Špatně placení, zato ozbrojení). Můžeme se při čtení podivovat nad tím, proč někdo dělá špatně placenou a fyzicky namáhavou práci, kde každá další zastávka může být jeho poslední. Dozvídáme se však, že zaměstnanci často pocházejí ze sociálně slabších poměrů (jsou imigranti apod.), a jsou proto rádi, že vůbec nějakou práci mají. Jiní si tak kompenzují nezvládnuté psychické testy u policie. Chodit s koltem u pasu je vzrušuje samo o sobě (a autorovi se tím otvírá možnost využívat mimo reportážních postupů postupy také žánrové, např. westernu).

Je docela paradoxní, že byť Novák pracoval jako kurýr už před dvaceti lety, načrtnutá témata jsou hlavně v americkém kontextu možná ještě aktuálnější než tehdy. Jmenujme například často diskutovanou práci policie, dlouhodobě kritizovaný systém zdravotní péče nebo malou ochotu zaměstnavatelů své zaměstnance nejen dobře platit, ale také dostatečně chránit. To symbolizuje především tristní stav obrněných vozů. S tímto motivem se během knihy setkáváme hned několikrát, povětšinou má funkci kritickou, ale svou dramatickou funkci naplní v patrně nejnapínavějším momentě, kdy je postřelen jeden ze zaměstnanců firmy, bývalý voják z války v Jugoslávii, Senad Omanić. Jeho parťačka mu ale nemůže pomoct, protože otevírání dveří dodávky funguje v podstatě jen v případě, že máte štěstí.

Nesporným kladem textu je, že Novák nefigurkaří, k čemuž by námět bezpochyby vybízel, a zároveň nepodléhá prvoplánové kritické tezovitosti. Nepíše proto, aby kritizoval: kritika vyrůstá z lidských osudů, které ve svých příbězích zaznamenává. Bylo by možná příliš zjednodušující tvrdit, že v knize popisované problémy platí pro americkou společnost obecně, přesto se lze této sociálně-kritické rovině jen stěží vyhnout.

Těžký prachy nedosahují literární síly a působivosti vynikajícího Miliónového jeepu, především v druhé polovině také působí trochu repetitivně, ale i tak dokazují, že Novák je nejen zapisovatelem – jak o sobě po hrabalovsku tvrdí – ale v prvé řadě spisovatelem. O jeho knihách se nejčastěji mluví v souvislosti s tématy, která dělí společnost – ať už jde o Mašíny, nebo Kunderu. Tím se ale ztrácí ze zřetele to, že Novák prostě umí psát.