Smích a humor je podle mě v životě důležitý. Ráda humorné příběhy čtu a ráda i humorné situace vymýšlím…

Barboro, Domek v malinovém údolí je už vaše třetí kniha ze série humorných romantických příběhů z Čech, které jste v Argu vydala. Podle pozitivního čtenářského ohlasu vám tento žánr vyloženě sedí. Kde berete inspiraci k tomu, abyste další ženy uměla povzbudit v plnění vlastních snů?

Inspiraci beru v každodenním životě, ve svém okolí. Často jde o nějakou drobnost, příhodu nebo věc, která mě zaujme a ze které pak příběh vznikne. Třeba u Zámečku to byl můj vlastní sen, jednou nějakou historickou budovu zrekonstruovat. Na opravu zámku jsem si sice nakonec netroufla (třeba to ještě někdy v budoucnu přijde😊), ale svoji touhu po rekonstrukci jsem přenesla právě do své první knížky. Sama jsem si tím navíc splnila svůj asi největší sen, a to jednou vydat knížku. Plnění snů je podle mě velice důležité, protože sny jsou něčím, co nás, jak se říká, pohání dál, co nám dělá radost, když si je splníme, ač se někdy zdá, že jsou nereálné nebo nedostižné. A právě v tu chvíli je třeba přesvědčit sami sebe, že to zvládneme. Nebát se a jít do toho. A pokud k tomu moje knížky komukoliv pomůžou, budu ráda.

Světová bestsellerová autorka Julie Caplinová, kterou, jak vím, máte ráda, je známá tím, že každá její kniha se odehrává na jiném místě. V Tokiu, v Kodani, v Paříži… a teď naposled i v Praze. Při jejím tempu vydávaní knih, obdivuju, jak má ta všechna místa zmapovaná. Zatím všechny vaše knihy byly místopisně zasazeny do Jižních Čech, kde i bydlíte, takže to prostředí dobře znáte. To je zase vaše výhoda a poznávací znamení. Jaká má ten kraj podle vás specifika, co na něm máte ráda?

Jižní Čechy jsou můj rodný kraj a srdeční záležitost. Kdysi dávno jsem četla poučku pro spisovatele o tom, že člověk by měl psát o tom, co zná. U mě to platí zcela určitě. Ať už jsou to místa nebo třeba povolání hrdinů knížky, vždy se mi nejlépe píše o tom, co alespoň trochu znám nebo jsem si to vyzkoušela. Třeba u Zámečku se mi velmi hodila zkušenost, kdy jsem měla brigádu jako průvodkyně na jednom jihočeském zámku, a u mé nejnovější knížky Domek v malinovém údolí zase moje velká záliba v jízdě na koni a celkově láska ke zvířatům. A protože se mi vždy nejlépe píše o místech, která mám ráda, jsou to právě Jižní Čechy, kde se odehrávají moje knížky. Baví mě úžasná příroda všude kolem, ale i ta neskutečná různorodost našeho kraje – jsou zde místa, kde jako by se zastavil čas, tajemná a nedotčená, ale také lázeňská města s úžasnými kavárnami, hrady a zámky, ale také spousta podnikavých lidí, kteří budují pekárny s úžasným poctivým chlebem, vynikající cukrárny, ale také řemeslníci, truhláři a spousty dalších lidí, kteří si plní své sny a kteří jsou neskutečně inspirativní.

Čtenářské recenze poznamenávají, že píšete s velkou lehkostí a samozřejmostí a že vaše knihy jsou pohlazením po duši. To potěší, viďte? Důležitou součástí vašich knih je i sebeironie, humor, schopnost udělat si srandu sama ze sebe. Je vám to přirozené, čerpáte někdy i z vlastních trapasů?

Smích a humor je podle mě v životě důležitý. Ráda humorné příběhy čtu a ráda i humorné situace vymýšlím, nebo se při psaní inspiruji u sebe a svých trapasů. Občas totiž jednám dříve, než si cokoliv stihnu promyslet, takže na trapasy nouzi nemám😊 Komediální žánr mám obecně velmi ráda, moc mě baví například prvorepublikové komediální filmy, jak si tenkrát tvůrci vyhráli s různými záměnami osob nebo situační komikou.

Pracujete v rodinné firmě jako právnička. Když si vybavím hrdinky jednotlivých románů, tak všechny mají svou vizi, sen, který chtějí zhmotnit, mají rády přírodu, zvířata, rády vaří, prostě od pohledu fajn ženské… emancipované moderní ženy, které jdou hlava nehlava za svým. Jste stejně tvrdohlavá jako ony? Co je pro vás největší relax, při jaké činnosti odpočíváte?

Tvrdohlavá jsem asi dost, zejména pokud mám nějaký cíl, ke kterému chci dojít. Myslím, že k psaní trocha tvrdohlavosti patří. Bez ní bych asi nikdy žádnou knihu nedokončila. Psaní je mnohdy velice dlouhý proces, a byť si bez vymýšlení příběhů nedokážu svůj život představit, dokončit rozepsanou knížku, když vám v hlavě běží nápady na deset dalších a nejraději byste už psala něco jiného, je občas opravdu i o té paličatosti a tvrdohlavosti, nenechat se rozptylovat a text dokončit.

Největším relaxem jsou pak pro mě asi zase knížky😊 Ráda čtu, knihy mám doma skoro v každé místnosti a v obýváku postupně buduji velkou knihovnu, což byl takový můj další velký sen, mít doma knihovnu plnou knih. Velkým relaxem je pro mě pak příroda, zvířata a celkově pobyt venku. Ráda podnikám výlety s rodinou, baví mě procházky se psem do lesa, a pokud je čas, ráda zajdu do divadla, galerie nebo na koncert.

Na co se od vás čtenáři mohou těšit příště? Kde se bude kniha odehrávat a o čem bude pojednávat? Neplánujete se se čtenáři vydat do zahraničí?

V minulém roce jsme strávili s manželem a dětmi dovolenou v Itálii na Sardinii. Naplánovali jsme si ji jako poznávací dovolenou, projeli jsme část Toskánska, sever Itálie a pak se vydali trajektem na Sardinii. V Itálii jsem byla už mnohokrát, protože tahle země je mi neskutečně blízká, na Sardinii jsem ale cestovala poprvé. A musím přiznat, že ostrov, stejně jako místní lidé, mě neskutečně okouzlil, takže si už od návratu pohrávám s myšlenkou na to, že by se moje další knížka odehrávala částečně právě i tam. Něco už k tomu mám rozepsané, tak uvidíme, jak to dopadne😊.