Sex a lži – čtení nejen pro Neohrožené ženy
V Argu si většinou každý redaktor plácá své knihy na vlastním písečku a produkce ostatních ho zajímá, až když ji najde u nás na schodech, když přivezou novinky. Někdy se ovšem ze záplavy knih vynoří společná témata, společné vášně. Redaktorky Ivana Tomková a Hana Zahradníková připravily dvě knihy, které jsou ke společnému čtení, zdá se, přímo předurčeny. Inu - Woman Power!
Když svému dospívajícímu synovi říkám: „Máš neuvěřitelné štěstí, že ses narodil na začátku 21. století uprostřed Evropy jako bílý muž,“ je to svým způsobem trochu zjednodušené shrnutí komiksového zpracování dějin ženského hnutí s názvem Neohrožené ženy (aut. Marta Breenová a Jenny Jordahlová). Je to skvělá kniha, čtivá i poučná, a to nejen pro dospívající syny a dcery.
Není špatné si uvědomit, že o naši (ženskou) rovnoprávnost před zákonem se pár statečných žen do slova a do písmene pralo, že nám, dnešním pacifistkám, tyhle bojovnice prokopaly cestu vlastními těly, že sufražetka nutně nevypadá jako Miloň Čepelka alias Jenny Suk v cimrmanovské hře Švestka a že feministka není nadávka. Šťastný konec? Minulost? Ale kdepak!
Komiks Sex a lži (aut. Leïla Slimani a Laetitia Coryn) jako by byl volným pokračováním – na většině zeměkoule si ženy můžou o osobních právech a svobodách jenom nechat zdát. Tahle knížka se soustředí na intimní dramata několika žen v Maroku, země na hraně mezi západním a východním pojetím světa, kde se zákon dennodenně střetá s realitou, vládne pokrytectví, korupce a nechutné kšeftování s panenstvím.
Všude jsou ale naštěstí neohrožené ženy – podporované neohroženými muži. Že je třeba být stále ve střehu i v té naší bezpečné a civilizované střední Evropě dokládají podivuhodné výroky o tom, že nárokování rovnosti pohlaví je to samé co totalita. Takže – doporučuji jako četbu nejen dospívajícím, jejich rodičům a všem hlavám otevřeným, ale i našim předním ústavním činitelům.
Když jsem loni na jaře objevila na londýnském knižním veletrhu knihu Neohrožené ženy, komiksové zpracování 150 let boje za ženská práva, byla to láska na první pohled. „Tu chci, i kdyby měla být jediná!“ prohlásila jsem a nasadila všechny síly, abych ji v Argu prosadila. A nebylo to úplně jednoduché – to víte, „to slovo na F“ (mimochodem titul další knihy z pera autorky Marty Breenové) je v Česku pořád dost tabu…
Jenomže mně ta kniha mluvila z duše. Znáte takový ten pocit, kdy něco milujete nebo vás něco neuvěřitelně štve, ale nedokážete to správně formulovat, aby to ostatní pochopili? Všechny ty kecy o ženských, co neumějí matiku, neumějí parkovat, nemůžou vydělávat jako muži, protože jsou slabší a méně inteligentní… Grrr! Neohrožené ženy dokonale sdělně, a navíc třeskutě vtipně vyjadřují to moje „Grrr!“
Právo na vzdělání, volební právo, právo rozhodovat o vlastním těle… nic z toho není samozřejmost, všechno museli lidé vybojovat a často za cenu velkých osobních obětí. A není dobojováno ani dnes – zatímco v Norsku Neohrožené ženy získaly cenu ministerstva školství pro nejlepší učebnici a na mezinárodním veletrhu dětské knihy v Bologni zvláštní uznání, v Rusku vycházejí zabalené do černého igelitu s nálepkou „Od 18 let“ (propagují homosexualismus) a v USA přimalovali na obrázku Jenny Jordahlové znázorňujícím sexuální revoluci v 60. letech hipísačkám „nahoře bez“ trička (Make war, not love!).
Když knížka vyšla, potěšilo mě, jak velkou měla odezvu – spousta lidí mi říkala, že ji koupili jako dárek kamarádkám, dcerám, synům, dokonce neteři k prvním narozeninám. Když Marta Breenová letos na jaře navštívila Prahu, v sále bylo plno. Evidentně „Grrr!“ nedělám jenom já.
A pak jsem ho o dva měsíce „zaslechla“ znovu. Bylo to „Grrr!“ obzvlášť zoufalé, frustrované a bezvýchodné. A zaznívalo z knížky Leïly Slimani a Laetitie Coryn Sex a lži. Témata, která jsou v Neohrožených ženách zpracována přehledně formou historického vývoje, se zde opakují v navýsost osobních příbězích konkrétních žen, které autorka vyslechla v rodném Maroku. V příbězích žen, které společenské normy nutí každý den lhát – o jejich povolání, o jejich partnerských vztazích, o jejich tělech. Které mají dva životy, jeden veřejný a druhý tajný. Tak jako třeba Spider-Man. A vlastně ano, mnohé z nich jsou taky superhrdinky!
(Pozn. red.: Na fotkách vidíte autorky Leïlu Slimani a Martu Breenovou. Ivanu Tomkovou a Hanu Zahradníkovou můžete vidět v Argu.)
Začíná Tomková:
Když svému dospívajícímu synovi říkám: „Máš neuvěřitelné štěstí, že ses narodil na začátku 21. století uprostřed Evropy jako bílý muž,“ je to svým způsobem trochu zjednodušené shrnutí komiksového zpracování dějin ženského hnutí s názvem Neohrožené ženy (aut. Marta Breenová a Jenny Jordahlová). Je to skvělá kniha, čtivá i poučná, a to nejen pro dospívající syny a dcery.
Není špatné si uvědomit, že o naši (ženskou) rovnoprávnost před zákonem se pár statečných žen do slova a do písmene pralo, že nám, dnešním pacifistkám, tyhle bojovnice prokopaly cestu vlastními těly, že sufražetka nutně nevypadá jako Miloň Čepelka alias Jenny Suk v cimrmanovské hře Švestka a že feministka není nadávka. Šťastný konec? Minulost? Ale kdepak!
Komiks Sex a lži (aut. Leïla Slimani a Laetitia Coryn) jako by byl volným pokračováním – na většině zeměkoule si ženy můžou o osobních právech a svobodách jenom nechat zdát. Tahle knížka se soustředí na intimní dramata několika žen v Maroku, země na hraně mezi západním a východním pojetím světa, kde se zákon dennodenně střetá s realitou, vládne pokrytectví, korupce a nechutné kšeftování s panenstvím.
Všude jsou ale naštěstí neohrožené ženy – podporované neohroženými muži. Že je třeba být stále ve střehu i v té naší bezpečné a civilizované střední Evropě dokládají podivuhodné výroky o tom, že nárokování rovnosti pohlaví je to samé co totalita. Takže – doporučuji jako četbu nejen dospívajícím, jejich rodičům a všem hlavám otevřeným, ale i našim předním ústavním činitelům.
Pokračuje Zahradníková:
Když jsem loni na jaře objevila na londýnském knižním veletrhu knihu Neohrožené ženy, komiksové zpracování 150 let boje za ženská práva, byla to láska na první pohled. „Tu chci, i kdyby měla být jediná!“ prohlásila jsem a nasadila všechny síly, abych ji v Argu prosadila. A nebylo to úplně jednoduché – to víte, „to slovo na F“ (mimochodem titul další knihy z pera autorky Marty Breenové) je v Česku pořád dost tabu…
Jenomže mně ta kniha mluvila z duše. Znáte takový ten pocit, kdy něco milujete nebo vás něco neuvěřitelně štve, ale nedokážete to správně formulovat, aby to ostatní pochopili? Všechny ty kecy o ženských, co neumějí matiku, neumějí parkovat, nemůžou vydělávat jako muži, protože jsou slabší a méně inteligentní… Grrr! Neohrožené ženy dokonale sdělně, a navíc třeskutě vtipně vyjadřují to moje „Grrr!“
Právo na vzdělání, volební právo, právo rozhodovat o vlastním těle… nic z toho není samozřejmost, všechno museli lidé vybojovat a často za cenu velkých osobních obětí. A není dobojováno ani dnes – zatímco v Norsku Neohrožené ženy získaly cenu ministerstva školství pro nejlepší učebnici a na mezinárodním veletrhu dětské knihy v Bologni zvláštní uznání, v Rusku vycházejí zabalené do černého igelitu s nálepkou „Od 18 let“ (propagují homosexualismus) a v USA přimalovali na obrázku Jenny Jordahlové znázorňujícím sexuální revoluci v 60. letech hipísačkám „nahoře bez“ trička (Make war, not love!).
Když knížka vyšla, potěšilo mě, jak velkou měla odezvu – spousta lidí mi říkala, že ji koupili jako dárek kamarádkám, dcerám, synům, dokonce neteři k prvním narozeninám. Když Marta Breenová letos na jaře navštívila Prahu, v sále bylo plno. Evidentně „Grrr!“ nedělám jenom já.
A pak jsem ho o dva měsíce „zaslechla“ znovu. Bylo to „Grrr!“ obzvlášť zoufalé, frustrované a bezvýchodné. A zaznívalo z knížky Leïly Slimani a Laetitie Coryn Sex a lži. Témata, která jsou v Neohrožených ženách zpracována přehledně formou historického vývoje, se zde opakují v navýsost osobních příbězích konkrétních žen, které autorka vyslechla v rodném Maroku. V příbězích žen, které společenské normy nutí každý den lhát – o jejich povolání, o jejich partnerských vztazích, o jejich tělech. Které mají dva životy, jeden veřejný a druhý tajný. Tak jako třeba Spider-Man. A vlastně ano, mnohé z nich jsou taky superhrdinky!
(Pozn. red.: Na fotkách vidíte autorky Leïlu Slimani a Martu Breenovou. Ivanu Tomkovou a Hanu Zahradníkovou můžete vidět v Argu.)