David Bartoň: Křesťanskost – básnivost – kritičnost pana Eliota

Křesťan Eliot chce vzít i na sebe promýšlení (nejen) své víry a jeho praktické důsledky. Od jeho promluvy 1939 se ovšem situace promýšlení víry a intelektuálního respektu ke křesťanství pěstuje jen v malých skupinách mystiků, které vegetují většinou paralelně a bez podpory církevních struktur a politiky států kdysi křesťanských. Jak ukazují řeči o tradičních (křesťanských) hodnotách z úst vrchnosti církevní i světské, slova bez rázu skutečnosti převládla nade vším.